Také letos jsem napsala několik drabblů, které se netýkaly hlavního příběhu. Shrnula jsem je do třech okruhů. Nejvíc je jich kočičích, pak několik z mého života a pár se týká životů naprosto jiných lidí. Hezké čtení.
Fandom: Ze života (bohužel mého)
Téma: Bonus 01 – Vánoční drabble
Vánoce na gauči
Měsíc před Vánoci jsem si zlomila nohu. Nechodící sádra na šest týdnů. Šílela jsem. Co bude? Jak to udělám? Co cukroví, mám ho sotva půl! Co dárky? Co nákupy?
Ležela jsem na gauči, nešťastná sama ze sebe.
„Neblázni,“ přisedl si ke mně muž. „Cukroví nám stačí. Dárky objednej přes net, co přijde, přijde, co nedorazí, dostanou po Vánocích. Jídlo? Nakoupím.“
Pak se ozvala dcera. „Neboj mami, přijedu včas, salát udělám, řízky usmažím, stromek nazdobíme společně.“
Cukroví bylo půl, dárků taky. Salát byl skvostný, řízky úžasné a atmosféra? Lepší Vánoce jsem nikdy nezažila.
Ale nohu si kvůli tomu znovu lámat nebudu!
Bonus 03: Téma Proroctví
Dávné setkání
Potkala jsem ji v uličkách Českého Krumlova v dobách, kdy domy byly ošuntělé, ulice špinavé a zámek oprýskaný. Nežádala jsem věštbu. To ona natáhla ruku. Dotkla se přívěsku na mém hrdle.
„Rybička…“ Pohlédla mi do očí. „Pluješ proti proudu. Pozor na neznámé vody, děvče.“ Pohled sjel níže. „Dvakrát se zaleskne zlato na tvé ruce. První ponese chlad ledu, druhé žár ohně.“
Ustoupila jsem o krok. „Ale…“
Usmála se. „Neboj se. Máš hezké oči a něžnou duši. Střez se však dvojí tváře. Nejdříve tě políbí, potom tě zradí. Bude to bolet. Svěř se vodě, ta rybkám vždy pomůže.“
Odešla bez rozloučení.
Závěrečná poznámka:
Nevěřím horoskopům v novinách, ale tu ženu jsem opravdu kdysi potkala. Nepamatuji si přesně její slova, opravdu jsem se jí na nic sama neptala. Podle přívěsku na krku mi řekla, že se mám střežit Blíženců, že budu mít dva snubní prsteny a zachrání mě voda.
Občas si na ni vzpomenu, když se kouknu na druhý snubní prsten. Blíženec už je dvacet let mimo můj život, který teď žiju s Vodnářem.
A opravdu po mě nechtěla vůbec nic. Ani korunu.
Téma: Dobré rady druhé kategorie
Rady starších a pokročilých
Mysleli to se mnou určitě dobře, když mi dávali různé rady.
Nos košilku, ať nenastydneš (Nesnášela jsem ji, jak jsem mohla, odhodila ji, dodnes žádnou nenosím).
Ponožky, kde máš zase ponožky! Koukej si je vzít, zima od nohou je nejhorší! (Jako u košilky. Ponožky jen do bot, doma letí okamžitě dolů).
Nelítej jak šuspajtl, seš samá modřina, dá se do tebe kostižer! (Babička. Po pravdě, kostižer mě v dětství děsil docela dlouho).
Ale babička mi dala ještě jednu radu do života, a tu si pamatuju dodnes:
Lhář musí mít dobrou paměť!
A proto nelžu. Kdo by si to měl pamatovat…
Fandom: Ze života (nikoli mého)
Téma: Kdo hledá, toho najdou
Jak si naběhnout na vidle aneb Barbra Streisand efekt
„Najděte způsob, jak jim to zakázat.“
Právník svraštil obočí.
„Prostě si nepřeji, aby letecký snímek mého domu byl zveřejněný na internetu!“
„Ale v těch tisících fotkách si přece nikdo zrovna vašeho domu nevšimne!“
„To víte jak? Nesnáším, když mi veřejnost leze do soukromí!“
„Ale tohle přece není bulvár! Jen kolekce fotografií, co dokumentuje erozi pobřeží. Adelman je fotil pro státní projekt. Celkem dvanáct tisíc fotek, a tu vaši zatím stáhli jen dva lidi!“
„Čtyři!“
„Dva z nich byli vaši právníci!“
„Nezájem. Zažalujte Adelmana o padesát milionů dolarů!“
Stalo se.
Následující měsíc navštívilo stránku a fotografii si prohlédlo 420 tisíc lidí.
Závěrečná poznámka:
Předpokládám, že tento efekt znáte, ale já si říkala, že stojí za zpracování. Pokud byste si chtěli poslechnout i další podobné případy, můžete třeba v podcastu Zjisti víc.
Jinak podcast Zjisti víc doporučuji všem, které baví rozličné zajímavosti, přes mapové projekce, historii jazyků, forenzní metody, historii medicíny, ztroskotání a prostě kde co.
Téma: Nóbl
Deset tisíc dolarů za dva bandity? Beru!
„Ta odměna je velká, ale jsou nebezpeční,“ varují ho.
De Pindray přikývne. „Vím.“
V předstíraném opilství svůj plán vykládá v losangeleských krčmách. Poplácává „zlaťáky nabitý“ opasek, vypráví, kudy pojede. Muretta a Three fingers, dva banditi, sužující okolí města, vidí bohatý zisk.
Konečně vyráží. Ve chvíli, kdy vstoupí do kaňonu, výstřel probudí spící ozvěnu a kloboukem mu prosviští kulka. Sveze se z koně na zem, staví se mrtvým. Po chvilce zadrnčí ostruhy desperátů. Přibližují se opatrně. Zastřelí je oba. Jako důkaz jim uřízne hlavy, odevzdá je Výboru pro bdělost a vybere si odměnu.
Markýz Charles de Pindray d´ Ambelle, 1816 – 1852
Závěrečná poznámka:
Po delší době jsem se opět vrátila ke knížce Po stopách Divokého západu. Tam lze najít nepřeberné množství postav a postaviček všeho druhu…
Markýz Charles de Pindray d´ Ambelle, potomek šlechtického rodu z Pointou ve Francii, přišel do Ameriky v roce 1848. Uprchl sem před francouzskou policií, podezřelý z rozsáhlého bankovního podvodu. Vydal se na západ, lovil divoká zvířata, medvědy, losy. Značnou proslulost si získal mezi místním podsvětím. Bary, herny a vykřičené domy znaly jeho vysokou postavu, oblečenou do mušketýrského, širokých kožených bot, na hlavě velký plstěný klobouk. Vždy ozbrojen pistolemi, brokovnicí, navíc po boku nosil meč. Jeho prudká povaha ho často přiváděla do nebezpečných situací, při sebemenší poznámce tasil nůž a vyzýval protivníka na souboj. Poté, co zabil bandity u Los Angeles a stal se slavným, zlákala ho další nebezpečná akce. Vydal se vysvobodit důl v Sierra Madre, který Apači obklíčili. Zezačátku se mu dařilo, ale později se proti němu vzbouřili i jeho vlastní muži a 5. června 1852 byl Charles de Pindray nalezen mrtvý ve svém stanu s kulkou uprostřed čela. Vrah nebyl nikdy odhalen.
Zemřel ve věku pouhých 36 let.
Téma: Došlo kafe
Čichači kávy
Berlín, 1781
„Přišli k nám domů! Rozrazili dveře, zkontrolovali naše šálky! Kuchyni převrátili vzhůru nohama! Skandál!
„Mně celou očichávali, když jsem přecházela most!“
Dámy v kavárně s nevolí sledovaly neotesané vojáky, kteří přecházeli kolem. Zamračeně se rozhlíželi. Zastavili povoz se slámou a bedlivě ho prohrabali. Pak zabušili na vrata protějšího domu. Po chvíli s vítězoslavným úsměvem vyšli. Dva z nich vlekli staršího muže, třetí nesl velký pytel.
„Ach,“ zajíkla se jedna z dam. „Objevili pražírnu u Lengschneidlů!“
Druhá zbledla. „To ne! Chtěla jsem si tam cestou odtud koupit kávu! Zrovna nám došla! Co budu dělat?“ Obrátila se na ostatní. „Nevíte, kam jít?“
Jakmile káva pevně zaujala své místo v Evropě, pruský král Fridrich II. Veliký záhy objevil její daňový potenciál. Na dovoz této exotické pochutiny uvalil takové daně a cla, že nakonec daňové zatížení činilo stopadesát procent její ceny Lot kávy, tedy sedmnáct gramů, stál tolik, jako denní plat přadleny. Pro běžné lidi se káva stala nedostupnou.
Tím ovšem způsobil zrod nového obchodního odvětví – pašování kávy. Vyplatilo se jakékoliv množství, převezené v nákladech uhlí, dříví, ve vozech se senem. Rozvážela se do ilegálních pražíren, odkud ji ženy nosily k zákazníkům ve speciálních bandážích na prsou.
Pruský král nezaváhal a takříkajíc zabil dvě mouchy jednou ranou. Do boje proti ilegálnímu dovozu a pražení kávy nasadil čtyři sta nezaměstnaných veteránů ze Sedmileté války. Tito invalidé táhli berlínskými ulicemi, aby po čichu vypátrali ilegální pražírny, nosiče i pijáky kávy. Na pražení a podávání kávy měl monopol král. Ze zákona tedy ještě byla samozřejmě vyňato rytířstvo, šlechta, duchovenstvo a povolení obchodníci. Ostatní měli utrum.
Čichači kávy samozřejmě nebyli lidem oblíbení, není divu. Zvláště ženy rozčilovali nadmíru (možná tím očicháváním). Víte ale, že existovalo ještě jedno povolání, které lid nenáviděl víc, než čichače kávy? Čichače paruk. Ano. I paruky byly zdaněny a mohly se nosit jen se zvláštní licencí. Aby přezkoumali pečeť, mohli čichači paruk podle zákona komukoliv strhnout vlasy z hlavy.
Bezprostředně po smrti Fridricha II. v srpnu 1786 jeho nástupce Fridrich Vilém II. tyto nepopulární restrikce a státní monopol na kávu v roce 1787 zrušil.
Ach ano, zase poznámka třikrát tak dlouhá jak drabble. Pardon…
Pramen: Michaela Vieser, Irmela Schautz: Mastičkáři, čichači kávy, brabenáři aneb čím se živili naši předkové
A to je pro letošek vše. Díky za přečtení. Snad se vám drabblíky líbily.
Jedno lepší než druhé!
Toro, výborné čtení, jak drabblíky, tak závěrečné poznámky.
Díky, poznámky se radostně červenají.
Tvoje drabblíky se čtou moc hezky, Toro, a rozsáhlé vysvětlivky mě baví! Jsem moc ráda, že už káva není drahým ilegálním artiklem – co já bych si bez ní počala? 🙂
To jsem ráda. Já teda kafe nepiju, ale mrzelo by mě to za vás ostatní!
Opět jsem se přesvědčila, že umíš Toro, opravdu umíš!
Nechodící sádru znám dokonce v trojím provedení 🙂 , ale už je to spousta let. A jsem s věštěním jako Děde, nikdy mi nikdo zaplať pánbůh nevěštil a ke kartářce by mě nedostal ani párem volů 🙂
Kostižerem mě nikdo nestrašil, ale omlácená jsem byla vždycky, říkám, že stačí se na mě křivě kouknout a mám modřinu 🙂
Já bych ke kartářce taky nešla, ta paní přišla ke mně :D. Díky za komentář!
Toro, to bylo super! Báječně jsem se pobavila, čtu až teď po obědě a jednání… nohu samozřejmě nezávidím!
Díky. Noha byla už dávno, už je to jen vzpomínka …
Moc hezké a poučné!
Děkuji!
Díky za zábavná drablata. Ráda se dozvídám zajímavosti z historie.
Mě těší, že se historická drabblata líbí.
Drabblata se mi moc líbila. U toho tématu Proroctví…potkat se dá ledaskdo. Zažil jsem v České Lípě nedaleko zbytků hradu, potkal jsem tam čarodějnici. Zlo z té osoby čišelo skoro až hmatatelně, zlé oči, zlý výraz, člověku se z toho až dělalo špatně. Zejména když situace způsobila, že se ke mně pomalu blížila. Když se zastavila u mě, podíval jsem se jí do očí a s veškerou dobrotou, kterou jsem v sobě našel jsem se jí tiše zeptal „dobrý den, paní, stalo se vám něco? Mohu pro vás něco udělat?“ Do smrti nezapomenu na to, jak se postupně její zlomyslný výraz v očích měnil na překvapení a pak se postupně utlumoval až do jakéhosi druhu mírnosti. Nakonec se otočila a šla pryč. Vůbec si nevybavuju její podobu, jen ty oči. Mimochodem, nikdo jiný ji neviděl. Sestra tehdy nevěděla o čem mluvím, když jsem to s ní chtěl probrat a to stála pár metrů vedle. Svou teorii mám, ale nechám si ji pro sebe, nechť si o tom každý myslí, co je mu libo, klidně i to, že jsem magor. 😀
Brr, tu bych potkat nechtěla, nevím, jestli bych tohle dokázala…ta moje byla naštěstí úplně normální, teda… myslím. Doufám.
Zajímavá drabblátka.
To první nám připomíná, že Vánoce přijdou i o berlích 😉 .
To druhé – jsou věci mezi nebem a zemí a jsou lidé, které je vycítí.
To třetí – nevyžádané rady miluje snad každý 🙂 ! Ovšem ta poslední je k nezaplacení.
To čtvrté – netušila jsem, že matlání se v hovně odkazuje k Barbře. Zajímalo by mne, zda ty miliony z fotografa vyrazila.
To páté – jó u mnohých jsou peníze až na prvním místě, ovšem tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až dostaneš kulku mezi oči
To šesté – miluju kafe a jsem ráda, že mne kvůli němu nikdo neočichává. Zatížení monstrózní daní mne však nepřekvapuje, taková daň za přepych.
Ad Barbra Streisand efekt – soud žalobu zamítl a Barbra musela uhradit výlohy, cca 170 tisíc dolarů, pokud si pamatuju. Žaloba byla označena za neopodstatněnou. No a té rady od babičky se fakt držím, nelžu, a mám život lehčí 🙂 Díky za komentář.
Vtipné je, že Vodnář je vzdušné znamení, ne vodní. Ale hlavně že to dobře dopadlo, zbytek je detail.
Dobré drablíky, bavily mě i podruhé
no jo, vzdušné, ale vodu má v názvu 🙂 a je mi s ním fajn, což je nejlepší
Připomnělas mi kostižer! Jo, taky mě s ním strašili- nikdy nikomu nedošlo, že jako blondýna s jemnou pletí mám holt modřiny horší, navíc tupozraká, která narazí do kdečeho…
A s tou kávou jsem to neznala.
Jé, tak jsem nebyla sama? Já si fakt kolikrát prohlížela ty otlučený holeně, jestli už ho tam nemám! Díky!
Milá Toro, mám dojem, že ty bys dokázala poutavě napsat i telefonní seznam 🙂 Díky za celé letošní bezva čtení!
K drabblům.
Proroctví – ano, někteří proroci (spíš častěji některé) jsou praví. Jsem moc ráda, že jsem nikoho takového nepotkala. Nebo možná potkala, ale díkybohu ho nezaujala. Budoucnost znát nechci.
Babička měla pravdu! 😀 Není problém si na fleku vymyslet alternativní děj, ale pak si to pamatovat, to už práci dá. Souhlasím, že nelhat je snazší.
Barbra Streisand efekt znám pod expresivním doporučením: když už šlápneš do ho*na, tak v něm radši nedupej… 😀
Jo a vysvětlivky třikrát delší než drabble čtu s potěšením – JJ je v nich taky mistr a taky je nikdy neminu:))
no jo, moje vysvětlivky… když mě holt historie baví a když nedodáš podtext, tak kolikrát to drabble nevyzní, no
Líbily a moc, děkuji za hezké ráno. Miluji hlavně ta doplněná dlouhatánskou poznámkou. 🙂 Ale i ta ze života mají hodně do sebe. A máš pravdu, nelhat je jednodušší.
I dlouhatáské poznámky mají své čtenáře, já dobře vím 😀 díky