V pátek jsme měli – dva amatéři a jeden profi fotograf – letět přes Istanbul do Alžíru, pak do rezervace Tassili na Sahaře. Leč nebylo nám dáno. Když jsme ve čtvrtek pochopili, že víza skutečně už nedostaneme, možnosti byly dvě: strávit příští týden navzdory již naplánované dovolené v práci, nebo si říct: kam tedy?
V pátek jsme tedy vystoupili z letadla v Jerevanu a začalo naše totálně neplánované dobrodružství, kdy jsme s foťáky projeli velký kus první křesťanské země. Březen je tam měsíc, kdy typické nadmořské výšky nad 1500 m ještě zadržují sníh, vítr fičí asi jako na té Sahaře, akorát tu saharskou teplotu někde zapomněl.
01 Klášter Noravank
Chrámy z doby naší Sámovy říše, mnohé krásně udržované, s vanami plnými svíček brodících se vodou zalitým pískem. Půdorysy kostelů s několika dvoranami. Kostel na konci světa u íránské hranice ve zdánlivě mrtvé kamenné osadě. Hliněná podlaha, místo oltáře kresba Krista. Plná klidné emoce, v galerii by na ni stáli frontu. V prázdném kostele uprostřed prázdné vesnice hoří pár svíček. Mystika kape ze stropů a dýchá z každého kouta.
02 Kostel v opuštěné vesnici není opuštěný
03 V kostele
04 Oltář
Velké kamenné tabule – chačkary – přináší poselství z dálky století. Píšou a kreslí obrazy z doby tatarských vpádů i pozdějších klidných dob. Ukazují, jak se slavilo, lovilo, děkovalo. Tatary zavraždění novomanželé hledí někam za nás ze svých naivních podob.
05 Historický hřbitov Noratus se stovkami chačkarů, sahajících až do 9. století
Jezero Sevan je obrovské v poměru k celé zemi. Je klidné, voda plynule sprchuje z mraků mlhu do odrazů hor. Nevadí mu, že je oštěkávano chlupatými psy žijícími v symbióze se starými chrámy a jejich návštěvníky. Jejich smečky jsou zvědavé, plné usměvavých tlam strkajících čenich do otevřeného baťohu fotografa. Ani stopa po agresi. Naštěstí.
06 Jezero Sevan
07 Jezero Sevan má mnoho tváří
Zorats Karer je nazýván arménským Stonehenge. Snad pohřebiště bojovníků dávné civilizace, odolává neustálému větru a jeho kamenné desky jsou pro fotografa požehnáním svými liniemi a vytvářejí kontrapunkt divokým zasněženým horám v dáli.
08 Zorats Karer – arménský „Stohehange“
Jižní hranice s Iránem – konečně teplo, kvetou meruňky. Íránské náklaďáky šplhající se přes sedlo ve výši Gerlachu jedou na sever, v kabinách usměvaví peršané, jedou pryč od své teokratické země, která kdysi dala světu matematiku, čísla a lékařskou vědu.
Průmyslové město Vanadzor… kdysi průmyslové. Dnes kovošrot, který prorostl s městem, které se od zemětřesení v roce 1988 nevzpamatovalo. Bývalé chemické fabriky jsou zamčené, fotograf musí být vynalézavý, komunikativní a občas dát drobný gymnastický výkon pro obrázek ze hřbitova technologií. Ty skutečné hřbitovy jsou plné nadživotních obrazů lidí na lesklých mramorových deskách. Občasný samopal přes rameno asi říká – padl ve válce, dost pravděpodobně s Ázerbájdžánem.
09 Cestou od jezera Sevan, před námi sníh a průsmyky
Mimochodem, Ázerbájdžán je za každým rohem, stahuje se kolem Arménie a člověk má pocit, že jej dusí o zeď zvanou Turecko. Hranice s Gruzií se zdá být jediná normální.
10 Na chvíli se ukázal také Ararat – ten je už v Turecku
Arméni jsou milí, občas opatrní (za rohem je Ázerbájdžán!), vždy pohostinní. Mají výbornou domácí kávu, na kterou vás pozvou na svůj dvorek nebo do svého domu. Tržiště Vernisáž v Jerevanu je místem, kde se potkávají, nakupují, hrají nard na dřevěných hracích deskách, vášnivě diskutují, smějí se. Starý prodavač kouká zpod očních víček a hodnotí, kdo by mohl být kupcem. Prodavačka vystřelí svůj prst směrem k nakupujícímu s očima zabodnutýma do jeho tváře, jako by říkala: koupě tvého života. Neváhej!
11 Vesnický kostel
12 Klášter Sevanavank
13 Klášter Makaravank
14 Zasněženo náhorní plošinou k iránské hranici plné kvetoucích meruněk
Ve dvou odkazech jsou dvě části prezentace výběru mých fotografií. Vítejte v březnové Arménii.
Fotky1:
https://www.youtube.com/watch?v=8dzUTO0chLs
Fotky2:
https://www.youtube.com/watch?v=y-dfM24zMbg
Dede: Děkuju Martinovi za krásně zpracovaný fotočlánek a jako obvykle se ptám na dojmy a na vaše tipy fotek, které na vás nejvíc zapůsobily. Jsou označené číslem, takže se vám budou snadno identifikovat. A rozhodně si pusťte ty odkazy i se zvukem – fotky doprovází úžasná hudba! Celkový zážitek stojí za to… 🙂
Díky událostem v rodině (Dede ví), se na Dedeník moc nedostanu, ale dneska mi to nedalo. Nádhera, Martine, gratuluji k fotooku a pevné ruce. Máš na to nadání, vidíš krásně. Závidím a zároveň přeji tuto cestu. Fakt krása.
Děkuji 🙂
Ty videa jsou moc pěkná.
Ty fotky jsou nádherné.
Nejvíce se mi líbí 01 Klášter Noravank.
Ale všechny fotky mají takové zvláštní světlo v sobě.
Armenie je krásná země.
Je nádherná, drsná a přitom přátelská. Děkuji
Martine, jedním slovem krása ! Fotky jsou opravdu velice zajímavé, těžko vybrat. Ale upoutaly mě hned dvě v článku. Klášter na č.1 a pak č.5 – hřbitov. Hřbitov hlavně proto, že jsem si musela vyhledat, co to jsou chačkary, slovo ani původ jsem vůbec neznala (je jich pak ve videu víc). A pak ještě na druhém videu ta ultra moderní kruhová silnice – úžasný kontrast s drsnou hrubou kameninou okolí a staveb. Vůbec všechny kamenné stavby jsou pro mne dost záhada (včetně „mohutných chačkarů). Tedy jak je stavěli? Odkud tu spoustu balvanů dopravili ?
Jistě spousta stavebního materiálu byla hojně roztroušená po kopcích, ale jak vše dostat na místo (do kopců nebo naopak z kopců) v tak drsné horské krajině – na zádech oslíků, koní, lidských bedrech? A podstavit to tak, aby – klidně na svahu hory – kostely přežily staletí.
Ráda jsem viděla i psy – když jsou ve smečkách, tak asi nemají majitele, jsou „bezdomovci“ – kdo je krmí?
Vybrali jste si velmi zajímavý náhradní plán. Jenže k tomu asi bylo potřeba i zajistit „neplánovaně“ dopravu ? Najali jste si sami auto, nebo s řidičem na dobu pobytu (na jedné fotce, kde si sám připíjíš – to auto je vaše?). Nemyslím, že jste používali jejich MHD 🙂
Protože oba odkazy jsou na Youtube, pustím je znovu večer choti, určitě se mu budou také líbit (já si je tu rozšířila přes monitor, na TV budou ještě větší a úchvatnější). Takže děkuji a budu ráda za jakékoliv pokračování
Děkuji Maričko. Nejdřív k videu: já jej nevidím v top kvalitě, fotky mi přijdou trochu rozmazané, ale účel snad plní. Auto jsme půjčili na letišti, na obrázku není. A k těm stavbám – myslím, že to odpracovalo mnoho nevolníků a mnoho oslíků, ale stejně je pro mne záhadou, jak to stavěli v té době. Jinak jistě sis všimla v prezentaci antický chrám – ten je skutečně původní, až tam zasahoval vliv Říma zdá se. Psi jsou pouliční, ale dost dobře živeni – kombinace příspěvků místních a turistů.
Krásné fotky se zajímavým komentářem! Vybrat 3 nejlepší mi dalo práci, nakonec jsem zvolila 1, 6 (ach, ta modrá!) a 12. Prezentace je nádherná včetně hudby, která se dotýká duše. Psi se hodně podobají anatolským pastevcům a je fajn, že byli přátelští.
Ačkoliv to bylo náhradní řešení, jistě jste nelitovali.
Díky, nelitovali, bylo to velmi osvěžující.
Sem, k tomuto článku, se budu chodit kochat víckrát.
Arménii jsem měla tu čest navštívit, spolu s Gruzií a Azerbájdžánem, je to už neuvěřitelných 39 let. Je to krásná země, tedy všechny tři. Mezi jednotlivými hlavními městy, včetně Moskvy a Leningradu, jsme se s jednou výjimkou přepravovali letecky. Jediná autobusová cesta vedla právě kolem jezera Sevan a pohled na něj byl jedním z nejtrvalejších vjemů.
… a zůstalo jí to, i když se teď hledá – k Rusku už patřit nechce a kolem sami ne-přátelé
Martine, nejde vybrat jeden, obdivuji tvoje fotografické oko a techniku, což už jsem psala při foto článcích ze tvých cest několikrát – co nadělá jeden, když je to pravda, viď, Dede?
Takže chválím všechny 🙂 A díky za exkurzi do vzdálené země…
Děkuji 🙂
Vypadá to, že zlobí přidávání komentářů, Martin se s tím vypořádává jak může. Pokud by někomu „zmizel“ komentář, napište mi a já půjdu hledat. Zdá se, že je dnes antispam nějaký nenažraný 😛
Děkuju za náhled do daleké země. Moc hezky popsané a ještě líp nafocené. Mne zaujala ta devítka – jasní linka silnice přes blátivě zbarvenou krajinu a potom Bác, na obzoru ty čisté modrobílé linie zasněžených hor – je to jako zjevení. A potom třináctka – starobylý klášter v tajemné mlžnaté atmosféře. Jako z gotického románu…
Možná by mohl Martin přidat další články o Arménii – myslím, že valná většina z nás by to přijala s povděkem.
Děkuji, tam se to fotí skoro samo :-). Navštívili jsme také ty „neturistické kláštery“, tam to fakt dýchá těmi prvními křesťany. Články rozmyslím.
2, 6 a 12, ale vybíralo se mi sakra těžce 🙂 , jsou krásné všechny. Obdivuju tě, musíš mít železné nervy 🙂
Suší se druhá várka křížal a jestlis nečetla včera večer, teda spíš v noci 🙂 , tak jablka ve vlastní šťávě – a pustí jí kupodivu dost, zavařuju 30 minut při perlivém varu, jak praví chytrá zavařovací kuchařka po mamce. Vydrží min dva roky, možná i dýl, to nevím, my je vždycky spotřebovali – jedna sklenice, jeden štrůdl 🙂
Děkuji. Já si myslím, že s těmi nervy to nebude až tak horké, Dede si už zvykla. 🙂
Alimo díky! Zkusím to 🙂
Oh, jak jiné!! Fotky jsou velice zajímavé, jak jinak! Žádná čísla jsem nenašla, ale zastavovala jsem se u vnitřku chrámů a u psů, samozřejmě 🙂 . Díky za nahlédnutí, Martine!
Díky Jano. Ti psi v prezentaci byli všichni velmi milí a přátelští – i když byli ve smečce. A je tam jeden druh zastoupený poměrně intenzivně, myslím, že i na těch fotkách je víckrát.
Tyhle fotky – všechny, je jich v reálu moc moc, mám prohlídnuté už mockrát – hlavně, co Martin udělal ty prezentace s hudbou. Pořád to na mě účinkuje…
Navíc Martin má pro tyhle země pozoruhodný cit, což ukázal už v Gruzii a Tádžikistánu. Ono ho to do tohoto koutu Země nějak táhne:))
(Mě takhle táhne sever – Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko:))
Z představených fotek mám ráda jedničku – ten prastarý kostel, co jsem mu pracovně při zpracování fotek v duchu říkala chajdaloupka a Martinovi se to nelíbilo:)) Pak ten obraz, co do něj patří.
Moc moc mám ráda dvanáctku – klášter Sevanank. I fotky ostatních klášterů mají působivou atmosféru (1, 13)
A pak mě fascinuje Ararat (10). Je nad krajinou jako neskutečně obrovské zjevení.
No a působivé jsou ty staré fabriky a hřbitov technologií (najdete v prezentaci).
Martin má i úžasné fotky lidí (objektiv:)), hlavně ten trh! Jen to nedal na internet, nebylo by to správné.
Ty fotky lidí jsou zajímavé, musím ještě vymyslet co s nimi, možná vznikne série jenom o tom. Ale skutečně nechci dávat prvoplánově cizí emoce na internet. Fotky z bývalého průmyslového města jsou součástí přiložené prezentace, stojí za to, myslím.
Krásné fotky vypráví úžasné příběhy!
Děkuji, skutečně se snažím, aby alespoň občas fotka vypovídala o příběhu. Pár jich v přiložených prezentacích snad je.
Děkuji za nádhernou prezentaci včetně hudby, plnou úžasných fotek a přiblížení pro mne neznámé země.
Jinak z fotek, těžko vybírat, ale asi 1, 7 a 14…
Děkuji 🙂
Moc pěkné a zajímavé!
Děkuji
1,7, a 8. A při čtení úvodu o tom, jak jste se vydali jen tak někam jinam mě napadlo, že vaše partnerky mají železné nervy a shýbají se ve dveřích.
Jo, jsou to svaté ženy. 🙂
No, při té Arménii jsem opravdu měla jednu chvíli nahnáno 😛 Právem. Naštěstí to dobře dopadlo.
Pua jsem pred par lety rezolutne varovala, ze se z tejto planety ani nehne, kdyz mu blesklo, ze by se prihlasil do kosmickeho programu. By ho sice stejne nevzali, ale jistota je kulomet. 😀 Iran a okoli je dneska mozna jeste horsi nez vesmir.
Oni by mě nechtěli. Co by dělali s polohluchým a přisleplým. 😀 Tyhle dva handicapy bych entuziasmem nevyrovnal. 😀
Díky. Už si zvykla 🙂
Díky za krásnou a zajímavou reportáž!
Za mne určitě 12 a 9.
Prezentace až večer.
Díky!
Je fascinující, že tam měli křesťanské chrámy už v době, kdy my jsme tady ještě skládali obětiny v posvátných hájích (čímž neříkám, že to je špatně, třeba by se Evropa vydala lepším směrem, kdyby si ponechala tradiční náboženství, třeba naopak ještě horším). Nejvíc se mi líbí fotka 9, pohled na ty kopce je jako dívat se do jiného světa. Ale super jsou všechny fotky.
Děkuji. Chrámy jsou úplně jiné než na co jsme zvyklí od nás. Jsou navštěvované celými rodinami, které tam pálí svíčky – ty se tam koupí za pár korun, zapálí a vbodnou do písku zalitého vodou v kovové vaničce.
Jinak – Sevan. Dávno pradávno jsem četla knihu Na břehu Sevanu, takové dobrodružné čtení pro nejen sovětskou mládež. Když ofoukám ty ideologické nánosy, zůstane mi stejný dojem jako z Martinova článku – nádherná země s bohatou historií prorostlou do současnosti a nezdolnými lidmi.
V té knížce hledali zdroj vody pro vesnici a našli propojení Sevanu s nějakým horským jezerem (u nás to jeskyňáři dělají nalitím fluoresceinu do vody – on se rozloží na poměrně neškodné komponenty – tam sovětský člověk použil prostě jen petrolej 🙂 ). Tak nevím, kolik je na tomto pravdy…
Podle toho, kdo to napsal. V těchto detailech si ale sovětští autoři obvykle moc nevymýšleli.
Armén, Vachtang Stěpanovič Ananjan. Známější od něj jsou Zajatci Pardálí soutěsky. Hm, to si asi moc vymýšlet nemohl. 😀
Ananjan? Tak to bude pravda, ten by na to naopak byl ještě pyšný, jaký krásný způsob vymysleli. 🙂
Zajatce jsem četla (KOD:)), ale tuhle tvoji ne… Petrolej mě nepřekvapuje 😀
Zajatci Pardálí soutěsky jsou – když si člověk odmyslí to časté „pionýrování“ – naprosto skvělý příběh typu „survival“. A detaily čerpané z reality tam má také, vzpomíná si třeba na to jak v jeskyni sovy k smrti vyděsily Ašota tím, že na něho rusky volaly „Spím! Spím!“ ? Nevzpomenu si už na druh ptáka, ale tamní sovy skutečně vydávají zvuk, který je tomu podobný a když ho zkreslí prostory jeskyně…
Taky četla jako dítko (protože jsem si přečtla název a už ne autora a myslela jsem, že se bude jednat o příběh z amerického západu – chichi). Já vzpomínám na to, jak dva „dopadlíky“ načapali, že se tajně cpali planými trnkami (či něčím podobným). Ale i oni nakonec prozřeli… Ale ten příběh byl vlastně dobrý (pionýry jsem tak nějak přeskakovala).
To jsme na tom byly stejně! 😀 I já přeskakovala, co se mi nelíbilo – třeba ty pionýry:))
Dobrý den všem, to je tak krásná země, že se jedná fotka vybrat nedá.
Dobře jste udělali, že jste ji navštívili a kousek přinesli i nám. Děkuji.
Děkuji, je to skutečně moc zajímavá země plná zajímavých a velmi přátelských lidí