Moje maminka dělávala křížaly dlouhé roky (na chatě bývala jabloň), s bratrem jsme pomáhali vyšťuchovat středy a krájet. Byl jich vždy plný plátěný pytel, ale i tak rychle mizely. Později si je oblíbila i její vnoučata. Když jsem se vyvdala ven, po křížalách se mi stýskalo, tak jsem si je v Německu pár let dělala sama (sušila v troubě). Když je jsem jich prvně část odvezla do Prahy tenkrát malý synovec, prohlásil, že“jsou lepší než od babičky“. Jak by nebyly, když místo padavek a kyselejších jablek jsem je dělala z kupovaných „Red(nebo Golden) Delicious“ – moje nejoblíbenější velká sladká jablka. Křížaly byly opravdu sladké,takže chutnaly i choti, který je do té doby neznal. Abych se ale zastala těch maminčiných, synovci jsem řekla, že babiččiny jsou sice kyselejší, zato ale mnohem zdravější s více vitamíny 🙂
V USA je tahle odrůda snad nejznámější, na podzim se prodávaly velmi levně a ve velkém. Tak jsem je pár let dělala i tady, vlastně nevím, proč jsem přestala – asi lenost 🙂