Většina netopýrů se dostane do lidské péče jen dočasně a pak zase letí vlastní cestou s novými zkušenostmi a historkami o divných dvounožcích. Jen sem tam někdo zůstane natrvalo.

Upozornění pro nezkušenou omladinu

Téma: Tak si tam teda jdi, ale pak se nediv!

My netopýři milujeme škvíry. Jsou pohodlné a bezpečné. Je ale třeba být opatrní. Někdy ujdete pár kroků a ocitnete se v takové divné velké světlé jeskyni. Bydlí tam totiž lidé.

Musíte chvíli kroužit okolo, hledat výlet ven, soustředit se, echolokovat, průběžně odhazovat zátěž.

V horším případě se nedostanete ven a doufáte, že se lidé vrátí brzy a zachrání vás, než zemřete hlady a žízní.

V lepším případě najdete otevřené okno, kterým se dá vyletět ven z pasti do bezpečí.

Zato člověk se vrátí domů po noční a místo kýženého žuchnutí do postele bude muset uklidit to, co jste tam nechali.

Závěrečná poznámka: Lidi, zavírejte ta okna, když jedete na dovolenou. Hlavně když je doba netopýřích invazí na konci léta.

Štěstí v neštěstí

Téma: Hlava děravá

Když se blíží zima a krátí se vám čas, musíte se vykrmit stůj co stůj. To znamená lov i za světla, kdy ale létají i dravci.

Jeden mě málem dostal. Drápem mi rozpáral kůži od čenichu přes oko až málem k uchu. Naštěstí jsem stále dobře slyšela. Bolelo to. Letěla jsem zimovat. Co mi zbývalo?

Uprostřed zimy mě najednou sundal ze stropu sčítač netopýrů.

Odvezli mě k paní doktorce, která mi cosi přišila přes ránu. Mazali mě něčím příjemným chladivým, brala jsem léky a bylo mi lépe a lépe.

Nakonec jsem konečně mohla odletět!

Sice nevidím, ale hlavní je sluch.

Závěrečná poznámka: Pro netopýra je zdaleka nejdůležitějším smyslem sluch. V hibernaci se rány hojí špatně. Tahle netopýrka měla štěstí, že byla nalezena a předána do odborné péče. Veterinářka jí přišila kousek umělé kůže (ODKAZ: https://www.facebook.com/reel/294918830034159), který po zahojení rány odstranila.

Jak rozkrmit netopýra

Téma: Hošku, hošku, brzdi trošku.

Krmení netopýra může být docela věda.

Nejenže někteří zcela postrádáme záklopku, navíc se k lidem můžeme dostat po dlouhém hladovění.

Zpravidla se tak stává v zimě a v době okolo zimy, kdy už/ještě nemáme co lovit, ale výjimkou nemusí být ani několikadenní hladovění po uvíznutí v lidské stavbě.”

Rozkrmovat se musí opatrně. U některých druhů se začíná na pěti moučných červech denně. Rozradostněni přítomností jídla bychom snědli i víc, ale je to pro nás nebezpečné.

Další dny dostáváme víc a víc.

Nakonec přijde vytoužená fáze ad libitum.

A když se naučíme jít z misky, můžeme si kdykoli dát nášup!

Různé způsoby vytuhnutí

Téma: Dnes nezapomeň zemřít

My netopýři žijeme celý rok na hraně mezi životem a smrtí.

V zimě jsme tuzí a studení jako naše okolí a vypadáme neživě. Ale když náš klid něco naruší, umíme se rychle probudit. Oskenovat okolí radarem (vrápenci se dokonce umí jako radar otáčet). Ještě napůl studení a spící přeletět jinam. Případně jít znovu spát, protože se kolem zas potlouká stejně banda bláznů jako minule a dělá si za každého netopýra čárku do notesu.

Mimo zimování, kdykoli spíme, zchladneme a ztuhneme.

Ale když nechladneme a jen se rozplácneme a nehýbeme, to není torpor. To je jen postprandiální somnolence po vydatné večeři.

Závěrečná poznámka: postprandiální somnolence = food coma = gastronomická demence

Jak pečovat o člověka

Téma: V dobré víře

Naši pečovatelé mají naprosto převrácený denní režim. Je to nezdravé.

Starají se o nás každou zimu, vyprávěla máma. Tak jsem se rozhodl postarat já o ně.

Krmičce jsem odebral jídlo, ztuhl, přitáhl nožičky k tělu, schoval hlavu mezi křídla a ocáskem si zakryl bříško.

Červa jsem NEPUSTIL.

Za dvacet minut jsem ho dojedl. Podala mi dalšího. Ztuhnout, sbalit se, červa NEPUSTIT.

Opakovat postup.

V půl třetí ráno jsem dojedl třicátého, prý „Konečně!” a putoval jsem do boxu.

Druhý den mě předala jiné krmičce, abych pomohl i jí.

Za týden mě s jásáním odlezli do zimoviště.

Myslím, že jsem byl úspěšný.

Závěrečná poznámka: Akizene je stav někdy pozorovaný u vystresovaných, nově přijatých netopýrů. Předstírají, že jsou zdechliny, abychom je náhodou nechtěli sníst. Po 20-30 minutách přejde a netopýr dojí jídlo, které celou dobu nepustil. Často pomůže změna pečovatele, ale některé je jednoduše třeba důkladně vykrmovat a rychle se jich „zbavit“. Tohohle konkrétního jsem začínala podezírat, že to dělá schválně.

Šťastné, veselé, vykrmené a okřídlené!

Téma: Vánoční drabble

Loni jsem se moc nevykrmil před zimou, takže jsem letěl na hotel, aby mě vykrmili lidé.

Omylem mě šoupli k holkám, hihi, a poslali ke krmičce.

Všude byla barevná světla, krmička se snažila vyhnout nějakému vánočnímu cajdáku, co prý hraje všude. Nás tyhle nízkofrekvenční zvuky moc nezajímají, ale vánoční cajdáky i polospící netopýry dokážou vybudit.

U ní byl klid, teplo, vůně lesa, hodně jídla.

Načež mě šoupla do boxu na samotku!

To ne!

Den a půl jsem vytrvale drápkem páčil dvířka.

Pak mě strčila k holkám, že je prý obtěžováním vzbudím na krmení.

Zalezl jsem mezi ně a usnul.

Hihi.

Závěrečná poznámka: Netopýři mají nečekaně silný palec horní končetiny, tedy křídla. Do drabblete nevešlo, kterak chlapec zvládl svoje dvířka otevřít a našla jsem ho až večer, když se probudil na vnitřní straně ubrusu (kterou mě nenapadlo prohlédnout) a rozespale se místo elegantního odletu rozplácl na zemi.

Sčítání roku

Téma: Sečtěme se

My netopýři sladce prospíme zimu se zásobami tuku nasčítanými už na podzim, ale někdy uděláme výjimku.

Zejména, když se nestihneme dostatečně vykrmit do krásy.

Echogram doporučuje několik hotelů s polopenzí, kam musíte vlétnout a počkat na lidský odvoz. Jeden se nachází v hotelu pro lidi, kde se lidi taky nechávají vykrmit, odparazitovat, vypřezimovat, vykrmit a vypustit. Další jsou nespočetná lidská obydlí, tři nemocnice, dvě kavárny a jedna škola pro lidská mláďata.

Od lidí ale není pokoj ani při spořádaném zimování v jeskyni. Každoročně nám tam vleze banda v overalech a chtějí nás sčítat!

Copak nevědí, že se umíme sečíst sami?

Závěrečná poznámka: … a ještě nám říkájí miminka a dýchají na nás, takže někteří musíme znechuceně odletět do klidnější části jeskyně. Ale je to jednou ročně, takže už jsme na tyhlety zvyklí

Jak dostat padáka z unlimited účtu

Téma: Padák

Na hotelu u lidí už jsem zažila leccos.

Třeba loni v zimě!

Baštila jsem, baštila a baštila! Ale člověk prohlásila, že už vypadám přejezeně, a místo třetí misky mě šoupla do látkového pytle.

Měla jsem tam nakrmenou společnost.

„Blé,” řekla jsem si. „Blé,” sdělila jsem spolupytlící.

Člověk po chvíli otevřela pytel, aby přidala třetí nakrmenou, začala vydávat lidské nespokojené zvuky, obě nás vysypala na umyvadlo, pustila vodu a začala nás zuřivě otírat mokrým hadrem.

Po chvíli začala trhat látkové ubrousky a těmi nás otírat.

Když bylo po všem, skončily jsme v boxu a mně ani nedala nášup.

Lidi jsou divní.

Závěrečná poznámka: Pokud je netopýr rozkrmený a je třeba vykrmit na zimu, má dovoleno sníst neomezeně. Ale ocaď pocaď. Někteří fakt nemají zákopku a je třeba jim hlídat množství jídla.

Zimní drama

Téma: Kdo hledá, toho najdou

Porazili náš strom!

Jsme otužilí netopýr rezaví, takže zimujeme v dutině stromu, a přece jen to není jeskyně.

Jenže jsme v zimě přiletěli na místo a strom byl pryč. Zůstal jen pařez.

Náš náhradní strom byl taky pryč.

Co teď?

Jiná menší kolonie nám poradila balkonhotel, kam lítaj už roky. V létě ho chodí kontrolovat, jestli tam pořád ještě ne. Pro jistotu i přilehlý byt. Prý oprsklí! No dovolte!

Odtamtud nás lidé odvezli do záchranné stanice.

Ve stanici měli velkou radost. O sto padesát hostů víc!

Na Echosquare jsme jim dali pět hvězdiček a příští jaro si našli nové zimoviště.

Závěrečná poznámka: I netopýr, který přiletěl po xté na osvědčené místo, se počítá jako nález.

Jak si najít krmiče

Téma: Návnada

Nebyl jsem zrovna lumen.

Splést si lidský příbytek s úkrytem! Pitomý nápad.

Samozřejmě, cestu ven jsem nenašel. Už jsem říkal, že fakt nejsem lumen?

Zůstal jsem viset na zácloně.

Když jsem se vzbudil, byl jsem v krabici, šišlala kolem mě lidská mláďata a mezi nimi se protlačil lidský zasloužilý gentleman a strčil mi před čenich… Mrskajícího se tučného červa na pinzetě!

Hryznul jsem.

Jídlo!

Dobře jsem se najedl.

Večer mě vypustili.

Ale když jsou tak ochotní… proč to nezkusit?

O pár dní později jsem viděl na zácloně znovu a gentleman mě znovu nakrmil.

Stavuji se tak jednou, dvakrát do týdne.

Závěrečná poznámka: Netopýři jsou inteligentní, vychytralé a zištné potvůrky, které si zapamatují, kde dostaly jídlo zadara. Jako ostatně všechna zvířata.

Člověče, krm!

Téma: Hrnečku vař

Je půl deváté!

Člověče, vstávat! Těch tvých dvacet se protáhlo tak, že nám hrozí vyhynutí!

Vylij, vypláchni a dolij misky s vodou! Dosyp červy do misky! Podej nám cvrčka! Anebo ne, my vlastně nechceme, podej ho jen těm svým dvěma, co už natěšeně čekají v úkrytu! A ten úkryt bys taky mohla vyměnit a vyprat, on se pročůral sám.

A nyní maličký třígramový pacient. Správně ho zahřej. A správně drž! Takhle ne, to je o milimetr vedle, takže musí udělat VELKÉ DĚSIVÉ ZUBY.

Červy mu dekapituj a vymačkej do tlamy. Musíš trochu zleva, jinak bude mít tlamku pevně zavřenou!

Konečně!

Závěrečná poznámka: Dodržujte čas krmení, dodržujte čas krmení, dodržuje čas krmení, jinak bude tichá domácnost.

Jánošík

Téma: Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem.

Už několikátým rokem žiju druhý život.

Ten první byl klasický život netopýřího kluka. V létě jsem bydlel se třemi spolubydlícími na staromládeneckém bytě za okenicí chaty, které lidé zavírali jen na zimu.

Jedné noci jsem se vracel z lovu. Už jsem to měl domů kousek, takže jsem flákal echolokaci a letěl podle zraku, který není tak vytříbený jako netopýří sluch.

Potkal jsem rybářský vlasec. Zaškrtil mi křídlo a visel jsem na něm tři dny, ale okolo chodili lidé a nakonec mě vyprostili.

Křídlo mi museli amputovat.

V druhém životě pracuji za jídlo. Nechávám se omatlávat a tvářím se moc roztomile.

Závěrečná poznámka: Jánošík k nám přijel ze Slovenska. Je to mazel.

Exkurze k lidem

Téma: Hlavně, děvče, nepracuj

V zimě není radno vstávat. Ono totiž venku není co lovit. Zimoviště opouštíme jen v nouzových případech.

Probudila jsem se divně zesláblá a letěla ven hledat něco k snědku.

Nedoletěla jsem daleko.

Na římse mě našly nějaké děti. Skončila jsem v záchranné stanici. Rutinu jsem tam pochytila rychle.

Nastoupit na ruku.

Najít teplé místo na lidském těle.

Rozehřát se.

Večeře.

Léky na zápal plic.

Trávení v teple. (Lidi milují, když spokojeně předu.)

Klid pod dekou v boxu.

Odletěla jsem na jaře. Nezaváhala jsem ani na vteřinu.

Jídlo nedostanu zadarmo, ale jsem zdravá, můžu lítat kam chci a nikdo mě neomatlává.

Závěrečná poznámka: Pokud najdete netopýra v zimě, potřebuje lidskou pomoc. Probouzení je pro ně náročné a připraví je o část tukových zásob na zimu. Potřebují minimálně odborně dokrmit, taky prohlédnout, jestli nejsou zranění nebo nemocní.

Před cestou

Téma: Sbaleno

Byla jsem připravená na odlet od otravných lidí. (Lidi tomu říkají veřejné vypouštění.)

Mám jsem sbaleno vše potřebné: spoustu energie uskladněnou v tukovém batůžku na zádech. Vážím skoro čtyři gramy!

Jsem zdravá, nemám plný žaludek, ale ještě se mi nechce. Ještě posedím, očistím si bříško, přepudruju nos…

Moje vypouštěčka si musela podepřít ruku

„Já ji naštvu, pak odletí,” prohlásila jiná člověk a začala mě drbat na zadečku.

Ano! Oáááchmrrrrmmrrrrmrrr.

„Ona přede!”

Prst se mi přesouvá za krk. Mrrůůůůmrr. Dobře to děláš. A ještě vedle.

Nechápe. Musím se natočit. Ano, ano, ano MMMRRRRRMRRUUURMMMRRR.

„Juj to je roztomilé, ale už mám křeč…”

Závěrečná poznámka: Netopýři hvízdaví a nejmenší váží kolem tří gramů.