Lentilka se sžívá s naším domácím prostředím. Vanilka konečně pochopila, že se s tím skřítkem dá vycházet a začala si s ní hrát jako zamlada. Honí spolu míček, okusují si hlavy a venku se navzájem nahánějí.

Adelína je taky něžně okusována a valchována. Vydrží to dost dlouho, než štěně nakopne zadní packou, aby měla klid. Lentilka uskočí a tváří se, že přece o nic nejde…

Myslela jsem si, jaký je to pořád prcek, než mi to najednou došlo. Potřebovala jsem jí oblíknout do auta štěněčí kšírky, které na sobě měla v půlce srpna – a i když jsem je prodloužila na maximum, byly jí jen tak tak. Gremlin nám roste!

Bodejť by taky nerostla, při tom množství aktivit. Nejen že běhá po zahradě a po domě, snaží se taky najít aktivity na dobu, kdy jsme v práci. Nikdy bych neřekla, jak se dá zasněžit celá předsíň letákem z Kauflandu roztrhaným na dvoucentimetrové kousky. Má opravdu hodně stránek.

Den poté jsem zjistila, že se Lentilka dostane na konferenční stolek. Zjistila jsem to úplně jasně- mrňavka si sundala ze stolu můj rozpletený svetr, vytáhla jehlice, kus vypárala a do vlny zapletla pár plyšáků. Jednu dřevěnou jehlici rozkousala. Plastové okousala jen natolik, aby po nich vlna neklouzala.

Chvíli jsem nebyla daleka infarktu, ale pak jsem si vzpomněla, jak můj muž vždycky říká, že si za to můžu sama, protože si to neuklidím. A ta jsem vyhodila psice na zahradu – Vanilka nasadila výraz, že ona za nic nemůže – dopárala jsem se k neporušené řadě a nahodila to zpátky na okousanou jehlici s tím, že si půjdu koupit nové. Jen musím ještě nakrmit štěně.

Lentilka se přiřítila ze zahrady s Vanilkou v patách plná nadšení, že jsem doma. Panáčkovala u misky jak surikata a když jsem do misky na zemi sypala granule, praštila do misky packou. Granule se vznesly ke stropu a svačila i Vanilka, která by rozhodně nemusela.

Rozhodně se nenudíme.