S nástupem Literárního léta jsem pozastavila vydávání vlastních článků, takže teprve teď se sem na stránky dostává můj raně červencový příspěvek. Vzhledem k tomu, že diskuze bude zaměřená na jídlo, by to drobné zpoždění vadit nemělo:))
V dlani mám hrst různobarevných rybízových kuliček. Vkládám je po jedné do úst a s potěšením si užívám drobné gejzíry chutí. Bílý je něžná sladkost, jen maličko podtržená charakteristickou kyselostí. Červený ještě není úplně zralý, takže na jazyku tak trochu štípne. Velké kuličky černého rybízu dodají nejen bohatou chuť, ale i charakteristikou vůni. Ach!
V žádném jiném ročním období nehýří naše země tolika fantastickými chutěmi a vůněmi, jako právě v létě. Jahody, třešně, rybízy, višně, angrešt, následované letními jablky, blumami, špendlíky a švestkami. To nejobyčejnější a nejdostupnější ovoce, jehož chutě mi u nás pod horami odjakživa rámovaly léto a prázdniny.
A to jsem se ještě zamilovaně nezmínila o nových bramborách. O těch čerstvě vykopaných, které se skoro samy svlékají ze slupky. Upečené se solí a máslem představují moji verzi many nebeské. Popravdě, nebýt často používaného tvarohu, dostal by dnešní výživový specialista z našeho tehdejšího letního jídelníčku pravděpodobně tik. Sacharidy kam se podíváš!
Sladká jídla postavená na právě zrajícím ovoci bývala běžně hlavním chodem, a to nejen proto, že se maso špatně shánělo. Spolu s novými bramborami na sto způsobů byla považována za lehká letní jídla, vzdávající poctu sezóně. Jen těch druhů ovocných knedlíků, co se v létě snědlo! Zatímco bramborové speciality zůstávají, sladká jídla se dnes ve světle zdravé výživy přetavila spíš do podoby občasného moučníku.
Jak si cukr obvykle omezuju, v létě si každý rok dávám pardon na ten, který sním v čerstvém ovoci. Nepopírám jeho ďábelskou přítomnost, ale co takhle vitamíny? Antioxidanty? Vláknina? Ha! Jistě, můžeme je pojídat v sofistikovaných potravinových doplňcích, však jich je.
Jenže když si chroupete třeba velké dokonale dozrálé třešně, pak ty antioxidanty, co vám částečně tečou i po bradě, chutnají tisíckrát líp. Inu, léto budiž pochváleno! 🙂
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2026
A tak se ptám – jsou ovocná jídla, marmelády a kompoty stále součástí vašeho jídelníčku? Pokud ano, přizpůsobili jste nějak recepty nebo styl konzumace nárokům zdravé výživy? 🙂
Pokud jde o ovocná sladká jídla, dělávám vlastně jen palačinky, do kterých místo marmelády použiji rozmačkané ovoce. Naštěstí naše rybízy i ostružiny plodí postupně, takže na marmelády ani kompoty zatím nikdy nedošlo. Když je u nás mládež, spotřebuje se ovoce do koláčů, buchet, crumble, do sladkých salátů. Já si ráda dávám ovoce do jogurtu, zakysané smetany nebo do musli. Případné přebytky zamrazím a mám surovinu na sladké pečení nebo na sorbet i v zimě. Jen mě mrzí, že jsme už druhý rok neměli žádné, ale opravdu vůbec žádné třešně.
Mražení ovoce je skvělý způsob. Jen nestačí mrazáky 😛
U nás mláďata moc koláčích nejdou – u nás se hřeší tvarohovými dezerty:))
OT – mám pro vás smutnou zprávu.
Dvacátého pátého července umřela po těžké nemoci Marska, naše Maruška od Mohelky. Bylo jí 82 let.
Maruško, mávám za duhový most! Už kolem tebe běhají tvoji milované kóliáci, setkala ses s těmi, kdo ti chyběli a nic tě netrápí. Odpočívej v pokoji.
My tady na tebe budeme vzpomínat – však jsi byla naše po mnoho mnoho let.
Upřímnou soustrast rodině.
Ale ne! Vždyť to není tak dlouho, co se tady v diskusi objevila!
R.I.P. Upřímnou soustrast jejím blízkým.
RIP a upřímnou soustrast. Bude nám tu chybět.
R.I.P. Milá Marsko, lehký krok za Duhovým mostem. A pozdravuj U kance.
Držte se.
Bože, to je mi ale líto.
Rodině upřímnou soustrast.
Upřímnou soustrast
To je mi strašně líto. 🙁
Milá Marsko, koliáci už stojí na okraji Duhového mostu a vítají tě. R.I.P.
To mě moc mrzí, upřímnou soustrast pozůstalým.
Je mi to moc líto, upřímnou soustrast rodině a blízkým.
Ach, to je mi líto.
Nevěřím té číslovce, svými příspěvky byla mnohem mnohem mladší.
Upřímnou soustrast rodině.
Upřímnou soustrast:-(
Upřímnou soustrast. Tak Marska už je taky za duhou…
Upřímnou soustrast rodině. Bude mi chybět, obdivovala jsem ji.
U nás se nikdy moc nezavařovalo, nebyly zdroje. Jen okurky být musely. Sladký oběd nebyl oběd – dle táty a bratra. Takže jsem se toho v tomto směru moc nenaučila. Čerstvé ovoce samozřejmě chrupu, nejvíc asi jablka a meruňky. Peču nejvíc s jablky a sem tam s rybízem, ten mi občas přinese v sezóně ze zahrádky kolegyně. Ale peču sladké obecně dost málo, takže moc ovoce takto nezpracuju. Mám ráda sušená jablka (ta suším občas i sama ze samosběru) a hrušky (za ty utrácím ráda).
To byl u chlapů hodně běžný názor, co vím. Ne v naší rodině 🙂 Od dědy, přes tatínka až k mému mužstvu, všichni měli sladká jídla rádi. Jen se nám se zdravou výživou nějak vytratila ze života.
Ovoce zpracovávám jenom na marmelády nebo džemy. Letos jahody, rybíz +maliny, ostružiny a švestky. Po dlouhé době se nám urodilo švestek, tak jsem udělala i kompoty. MLP je má rád. Náš dánský zeťák se hodně divil, když dostal k hlavnímu chodu kompot. V Dánsku se sice taky zavařuje, ale ovoce se používá na dezerty apod.
Švestkový kompot jsem mívala moc ráda – hlavně takový, kde byly ty švestky prakticky v rosolu:)) Ale nikdy jsem ho nedělala.
To jablečnej čerstvej, to byla jiná liga. Nejběžnější způsob, jak spotřebovat vykrájená jablka. Měla jsem ho ráda čerstvý, teplý, stejně jako vychlazený 🙂
Už ho nedělám. Opět – je to sladké.
Čerstvé ovoce je jedna ze základních složek mé potravy, jakkoliv miluju ryby nebo kuřecí na X způsobů. Co já se za rok nacpu jablek, hrušek, třešní, švestek, meruněk, broskví kulatých i placatých, to se nedá spočítat. Ovoce prošlé tepelnou úpravou sním, ale s čerstvým to srovnání nesnese.
Ale teď jsem si vzpomněla – co dělám už roky, to jsou sirupy. Začala jsem klasikou z květů černého bezu (či-li sirup kozičkový 😉 ), posléze jsem přidala bez + máta, pak lípa + meduňka (ten je prý nejlepší) a skončila u levandulového.
Jo a taky dělám v sezónu perlivé limonády – opět kozičková, lipová a levandulová (u té pozor s množstvím květů a délky luhování, aby se chuťově nezvrhla v mýdelný roztok, jak se mi to jednou stalo). Ale největší ohlas měla rybízová (z výlisků) a rozmixovaných ostružin.
Sirupy ani limonády neděláme, my to nepijeme (MLP má podezření na nějakou předzvěst cukrovky, takže jsme všechno tohle přestali dělat), ani předtím jsme to nedělali, nemáme to rádi. Ale dobré to může být, to nijak nerozporuju.
..jsme to vlastně nedělali… – jsem zapomněla napsat.
Takže ty všelijaké mátové, levandulové nebo bezové sirupy, to fakt jde mimo nás. Ale dobré to určitě je, jen ne pro nás.
Já, i když jsem byla malá, my jsme i žádné ty sirupy do vody nedávali, jak to bylo zvykem v řadě (možná i většině) rodin.
Sirupy miluju 🙂 Dělám bylinkové i ovocné. Nejradši mám bezový (kozičkový:)), ale MM (mátovo-meduňkový) taky není špatný. Levandule mám maličko, nikdy jsem z ní nic nedělala.
V létě je používám k výrobě džbánů domácí limonády, s bylinkami a citrónem. Sirupu je tam trochu, dodá to jen závan chutě a vůně. Návštěvy ji mají ve velké oblibě! (běžně ji nedělám:))
Nejvíc (bylinkové) sirupy používám do čajů, když jsem v zimě prochladlá nebo nemocná. Mňam.
Ne. Syrové ovoce mám ráda, ale jakmile projde nějakou tepelnou úpravou, už ho nemusím, jen v koláči mi nevadí. Bez kompotů, marmelád a ovocných knedlíků dokážu docela dobře žít.
To jsme dvě.
Kompoty už roky nedělám – meruňky už čtvrtým rokem nejsou, třešňové a višňové nemáme rádi a vůbec jsme tak nějak od kompotů upustili.
Ale co vařím, to jsou marmelády – nejradši máme meruňkovou a jahodovou, ale v poslední době jsem si oblíbila ze směsi rybízu a višní (v libovolném poměru) a hlavně trnkovou (neplést s povidly, i když ta taky dělám), má nejen senzační chuť, ale sytě červenou barvu. Před pár roky jsem dělala i z renklódy – dobrá teda je, ale ta barva je taková… ne moc hezká 🙂 .
Ovšem letos jsem toho moc neudělala, příroda byla proti.
A syrové ovoce jím hodně, toho se nemůžu nabažit. Nejvíc miluju maliny.
Taky kompoty neděláme, zavařeniny/džemy jen občasné speciality, třeba z kdoulí nebo mišpulí. Kdoule letos skoro nebudou (na stromku jsou 4). Ale mišpulí budeme mít jako každý rok hromadu, nechcete je někdo? Zavařenina z nich je dobrá, ale pracná.
Renklóda? Co to je?
Není to ryngle?
Správný název slivoň renklóda – je to taková menší kulatá zelená trnka.
Kompoty nekompotujeme, zato marmeládujeme a zavařujeme ostošest 🙂 Peču koláče s ovocem, to dost pravidelně a přebytky vždycky veze David do kanceláře. Ovocné knedlíky už jsem dlouho nevařila a zase bych mohla, v mrazáku jsou meruňky, na trhu mají švestky a recept po mamince je osvědčený, vždycky se povedou. A v parním hrnci se nerozvaří. Jen se musí trochu pomazat máslem nebo olejem, aby měly hebký povrch a nebyly suché. Mňam, dostávám na ně chuť! Meruňkové z tvarohového těsta, joj!
U nás taky vede tvarohové těsto – a knedlíky jsou navíc sypané… tvarohem! 😀
Já jsem sladká jídla nemusela nikdy – nejlepší koláč je čabajka :-))) . MLP naopak, ale protože je diabetik, má smůlu a cukr je u nás sprosté slovo.
Ovoce syrové nijak neomezuji, jinak dělám ovocné knedlíky z tvarohového těsta. Máme malou zahrádku a vloni jsme razantně vyměnili staré rybízy a angrešty za mladé, takže úroda nic moc, zaplať pánbůh 🙂 . Nicméně – přesto, že nedělám kompoty a marmelády jen velmi omezené množství, se díky úrodě okurek a hlavně rajčat léto konalo v podobě zavařování, taková menší Fruta. Máme asi 4 letou švestku, letos byla obsypaná květy a naštěstí nic nepomrzlo (bylo to o fous) a nejlepší je, když všechny švestky dozrají najednou. To jsem dělala nejen knedlíky, ale i koláče.
Teď už je naštěstí po vedrech (ježišmarjá, abych to nezakřikla), švestky jsou dávno sklizené a zpracované, a včera jsme otrhali dvě největší mísy posledních rajčat, i zelené a rajský zlikvidovali. Musím to nějak přebrat a ty zelené dát do krabic do tmy a potom hlídat a vyhazovat ty, které nebudou pěkné. A příští rok zasadíme místo deseti sazenic rajčat jen max. čtyři !!!!! Sice tady bylo vedro i sucho, ale máme vlastní studnu, takže se zalívalo…
Taky máme vlastní studnu, ale zalívání se tu dělo dost omezeně, vím o lidech, kterým ve studni už voda došla.
No jo, Plzeň sever holt není jižní Morava 🙂 . Je tam u vás krásně, ale ty vedra bych asi nedala. Bohatě mně stačila ta naše 🙂
V Poštorné máme zatím vody dost, ale na nějaké hůjání není, v Lanžhotě na zahradě srkla – poprvé za pětatřicet roků, co ji máme.
Kompopty jsem přestala dělat a marmelády pouze ve velmi omezeném množství. Jakože tu a tam specialitka. Letos nebylo potřeba se ani omezovat, všechno ovoce zaschlo ještě na keřích. Mám teď jen hrušky. A ty jím dokud jsou jsou sladké a tvrdé. Spoustu jsem jich prohnala sušičkou, protože hruškové křížaly jsou achach.
A ano, měla bych víc sledovat složení jídla. Ale po letošním létě na to nějak nemám chuť a energii. Vzpamatovat se z vlny čtyřicítek bylo vždycky zdlouhavé a fik, byla tu další.
U vás to bylo letos peklo – u nás jen horko, ve srovnání. Tady pod horama bylo maximum 37 stupňů a občas i malinko zapršelo. 37 je i tak moc, ale furt lepší než přes 40.
Ovoce sice mohutně padá (bylo sucho, staré stromy člověk neuzalévá, navíc vody taky nebylo moc), ale hrušek a švestek je plno.
Dnes budu švestky mrazit a asi udělám várku pečených 🙂
Špendlíky skoro žádné, když nějaké na stromě ostály, tak byly miniaturní a pořád jsou trpké, i když jsou již polosušené.
Osvěta: to, čemu se u nás říká špendlíky, jsou to buď mirabelky nebo myrobalány (už jsem to tu psala několikrát, ale to zobecnění a špatné pojmenování vlastně chápu). Opravdové špendlíky vypadají jako švestky, mají stejný tvar i pecku a u nás v podstatě nerostou (ale rostou třeba v Banátu, kam si je ti osadníci kdysi přivezli a naše děti je tam před pár lety viděly, prostě žlutá švestka).
V létě přebytečné cukry vyběháš, v ostatních ročních obdobích spálíš na ochranu před chladem. 😉
Zrovna včera se mi dostal do ruky článek tom, že zatímco staří Germáni preferovali vepřové, staří Slované jedli prosnou kaši s medem (a podle mého v létě sypanou ovocem, v zimě křížalami). Ovoce bych rozhodně nezatracovala, zvlášť bez přidaného cukru a s přidaným tvarohem. 😉
Jo, o kaších vím 🙂 Jen si nemyslím, že by naši předkové nějak aktivně vyhledávali hubnutí – to jim nejspíš šlo snadno, i když nechtěli 😛
Syrové ovoce si neomezuju, ale sladká ovocná jídla ano. Teď je švestková sezóna… Taťka miloval švestkové knedlíky natolik, že se je naučil i sám dělat (dokonale tenounké těsto – já měla radši tlustší:)) a pak je dokázal jíst skoro pořád. nejlepší prý byly ty od včera ke snídani ❤️ A jo, něco na tom bylo! 🙂
Naša Danka milovala pěry (ovocné knedlíky z kynutého těsta, sypané cukrem s mákem a polévané rozpuštěným máslem). Jak by ju soplem přerazil, tak dokázala spořádat čtrnácte knedlíků k obědu (a že to nebyly žádní drobečci). No já je moc nemusela, tudíž jsem se je ani nenaučila vařit, ale Terka je též má ráda a tak se je musela naučit sama. Vlastně poslední kuchařská rada od mamky (její babičky) byla právě ta, jak udělat ty nejlepší marhulové pěry 🙂 .
Blbouny (pěry:)) uměla nejlíp moje babička. My ostatní jsme je u ní rádi jedli, ale moc jsme je nevyráběli. U nás doma jsme prostě měli radši tvarohové těsto 🙂
Je fakt, že před mnoha lety jsme spotřebovávali dost kompotů. Po jídle jako moučník. Teď už o ně nějak nestojíme. A třeba vnučka, ta je vůbec nechce. Ovšem občas dělám ovocné knedlíky z tvarohového těsta, peču bublaninu ze šlehačkového těsta, štrúdl, to všechno různé ovoce obsahuje. A kupuju švestková povidla značky Darbo, ta jsou výborná na bramborové placky nebo na vdolky pečené v troubě. Navrch ještě zakysanou smetanu nebo nastrouhat tvrdý tvaroh, a jsou i ty bílkoviny. Jinak nějaké zásady zdravé výživy samozřejmě znám, ale nejlepší je podle mě zásada : Všeho s mírou.
Nevím, jestli se hodí se tady vyjádřit k novému způsobu stravování ve školních jídelnách, připadá mi, že dětem příliš často vaří luštěniny, i v pro mě podivných kombinacích. Masa je méně, než bývalo.
O luštěninových variacích ve školních jídelnách jsem slyšela – ale nikdy je neochutnala. Teoreticky je to správné a pokud to děti jedí, pak to i funguje 🙂 Jen, bych řekla, že chutná úprava luštěnin už chce dobrého kuchaře – z mého pohledu je klasika snazší 🙂