Další várka netopýřích drabblat je tady!

Stane se již brzy

Téma: Proroctví

Lidé obdivně na nás zírati budou.

Nad měkkou teplou hebkostí našich kožíšků se budou rozplývati.

Dohadovati se budou, který druh je nejkrásnější.

Mžourati na třígramové pipouše budou a styděti se budou zeptati, zda jsou to uši nebo ucho, a na které straně se pod tou koulí chlupů schovává hlavička, a kolik netopýrů na té hromádce je.

Krmiti nás mnozí zkusí. Červi se jim špatně chytati budou, neboť jsou mrštní a utíkají z pinzety. Hledat správnou pozici jídla budou, až nám nastaví jídlo před čenich. Překvapení budou, jak chňapneme. Na naše zuby obdivně zírati budou a nad naší dravou žravostí taktéž.

Ladění
Téma: Kvetoucí korál

Když nás člověk chce vyfintit, je jasná jedna věc. Jedeme pracovat.

Tentokrát vytáhla dečky z šedého fleecu, růžového fleecu s rozkvetlými korály, naši oblíbenou tygrovanou plyšovou a barevné pleny, ve kterých nám to prý bude slušet. Nějaké speciálně pro nás blonďáky a speciální odstíny pro rezavce.

Nakonec jsme dostali plyš. Udělalo nám to radost. Ne tak návštěvníkům akce, kteří nás vzhledem k našemu zbarvení někdy měli problém na pozadí dečky najít. Někdy našli aspoň jednoho z nás, někdy vůbec netušili, že v boxu nějaký netopýr je. Člověk soustavně vysvětlovala, že jsme dva.

Jasně, že si na barevné pleny ani nevzpomněla.

Denní šichta

Téma: Polibek Slunce

Když pracujeme, obvykle je den. Pro nás je to jako občasná noční šichta pro lidi. Zvyknete si.

Obzvlášť když vám lidé donesou jídlo až k čenichu, a ještě jsou z toho nadšení. Kolegové rezaví se i nechávají omatlat a předou u toho, ale my velcí na to nejsme.

Když je hezky a teplo, rojí se lidé. Někdy až moc na můj vkus.

Ale jídlo je jídlo.

Když je miska prázdná, musím útočit roztomilostí. Třeba roztáhnu křídlo, vytáhnu celou délku jazyka a začnu si je čistit.

Někdy stačí, aby vysvitlo sluníčko a jeho paprsky vytvořily v mé střapaté světlé srsti svatozář.

Vroubek

Téma: Vyžehli to

My netopýři velcí máme velkou trpělivost.

Obýváme tubusy dálničních mostů, nad nimiž burácí lidské pojízdné úkryty. Tyhle zvuky jsou docela hluboké a jsou nám tak nějak putna.

Zvládneme tedy i určitý typ lidských shromáždění, kde naopak lidé vytahují špunty do uší, protože reproduktory prostě MUSÍ být na hranici rizika ztráty sluchu a z kočárků vztekle štěkají ratlíci fistulí. Ti naštěstí moc nechodili do naší haly.

Nás zvuky moc neobtěžovaly, dostali jsme welcome meal, byli jsme jen ke koukání a lidi šišlali na náš box a hladili kolegy rezavé.

Pak dorazila média.

Focení?

Jak pózovat?

Odlet!

To máš u mě schovaný!

Elegance na druhou!

Téma: Nóbl

Netopýr je elegantní nóbl zvíře.

Vždy čistý a učesaný. Čistící se stejně často a za stejných okolností jako kočka nebo potkan. Tedy když se cítí v bezpečí, aby místo okolí mohl věnovat pozornost svému dokonalému vzhledu.

Na velkoakci bylo na můj vkus moc čumilů různých živočišných druhů, a tak jsem si zprvu čistila křídlo v úkrytu.

Odkryli mě a nahnali lidi, ať se podívají.

Zkusila jsem čistit… všechno.

Zase mě odkryli! Čumilové byli nadšení!

No tak dobře. Příští čistění jsme udělali mimo úkryt a v tandemu. Julián křídlo, já ocasní blánu.

Lidi pro změnu brblali: „A zrovna když balíme stánek…”

Závěrečná poznámka: Netopýři se skutečně čistí velmi často. Musí pečovat o svá křídla, aby tenoučká kožní řasa mezi prsty křídel zůstala pružná a zdravá. M+J neberu na všechny velkoakce, jen tam, kde posledně byli celkem akční, čistili se, baštili apod. Monitorujeme jejich projevy a stav – hlavní je zajistit komfort zvířat. Jakmile se chování zvířat změní nebo uplyne jejich „směna“, jdou na pauzu.

Úskalí bydlení s člověkem

Téma: Došlo kafe

Člověk má jednu velkou odpovědnost. Nikdy, za žádných okolností, jí nesmí dojít jídlo pro nás. To ať jí radši dojde kafe.

Protože opravdu chápe, jaká čest je pečovat o nás, dokonalá zlatavá stvoření, která ji někdy poctí povolením jednoho pohlazení, má obvykle doma kromě moučňáků i zásoby cvrčků, zophobasů a někdy sežene i sarančata. Naštěstí má poblíž zverimex.

Horší jsou její každodenní nezodpovědnosti.

Někdy přijde domů pozdě, aniž by nás okamžitě nakrmila!

Anebo je doma, ale úderem noci není jídlo v misce.

V tom případě začneme významně čekat u misky, stěžovat si nebo nahlas poletovat. Obvykle jí to rychle dojde.

Závěrečná poznámka: Netopýři sice echolokují mimo frekvence slyšitelné lidským uchem (mezi 20-100 kHz), ale nemalá část jejich hlasových projevů (netopýři totiž mezi sebou formulují i celé „věty“) je člověkem slyšitelná výborně.

Poplach

Téma: Pokušení mocných

Byla jsem asi nemocná. Hůř se mi chodilo a pořád jsem padala. Člověk panikařila, že mám mrtvici, ale volala pak odborníkům, jestli netopýr může mít mrtvici.

Pak jsme jely k mojí doktorce. Netopýři mají taky svoje lékaře.

Jízda byla fajn, řidič jel jako s kočárkem. Neodolala jsem pokušení se stočit do dokonalého klubíčka, chytit se drápkem o perlinku (pro jistotu) a zdřímnout si.

Veterinářka mi předepsala vápník do vitamínů, protože jsem přece jen babička.

Pak si na mé nožce všimla zlomeného drápku. Prý se neobrušují, protože musím chodit po měkkém.

Absolvolala jsem ještě manikůru a pedikůru.

A bylo po kulhání.

Závěrečná poznámka: Netopýři s amputovaným křídlem mají speciální režim. Nesmí se pokusit odletět z vysokého místa, aby se při pádu nezranili, a protože nožky nejsou příliš uzpůsobené k chození, většina zátěže jde na zdravé křídlo a můžou se jim udělat otlaky. Mariella bydlí na měkkém a chodí po flísových dekách. Obvykle má k dispozici možnost projít se po kůře a obrousit si drápy, ale tu obvykle obejde nejkratší cestou po měkkém. Takže jednou ročně chodí na stříhání drápků.

Samotu i člověk umí zpříjemnit

Téma: Zažraný čtenář

Netopýr je tvor sociální. Sdružuje se v koloniích nebo aspoň staromládeneckých bytech, a na zimovišti také hibernuje po boku ostatních.

Když jsem tedy skončila u lidí, byla jsem ráda, že žiju. Ale něco mi v životě chybělo.

Pak mě přestěhovali k novému člověku.

Po večerech nebo i přes den si mě brávala k sobě. Zalezla jsem pod mikinu nebo pod šátek, uvelebila se a užívala si tulení a tepla, zatímco ona něco četla na monitoru.

Když se mi chtělo, začala jsem se vždycky vrtět, ale člověk vždy zareagovala pozdě. Až po vteřině!

Co jsem měla dělat, když musíš, tak pustíš.

Závěrečná poznámka: Zvířata dají vždy přednost společnosti svého druhu. Ostatně, člověk taky. Netopýři, kteří jsou dlouhodobě v péči a dočasně o samotě, vezmou zavděk i člověkem – hřeje jen o trochu méně než netopýr, kůži má jen o trochu méně jemnou než netopýří křídlo, je však mnohem pomalejší. Zaváháte a jste počůraní. S jiným netopýrem svého druhu jsou ale mnohem spokojenější.