Probudila jsem se do ticha noci, ale v hlavě mi burácela muzika. Kdyby to šlo z venku, mohla bych aspoň zavřít okno. Ale takhle? Mozek zavřít nejde! Což o to, melodie to byla pěkná, proto mi uvízla v paměti. Jenže stokrát opakovaný refrén už nic hezkého nepřipomíná – jde spíš o rafinované mučení. Ach jo. Zase jsem chytla ušního červa.
Řekla bych, že to zná každý z vás. Někdy se prostě v hlavě uchytí kousek melodie a nechce pryč. Může to být cokoliv – od úryvku árie klasické opery až po reklamní popěvek. Obvykle má ta muzika jistou… odrhovačkovou… kvalitu. Líbivost v rytmu nebo melodii, která osloví náš mozek natolik, že se jí nechce vzdát.
Co s tím? Pokud si můžete pustit jinou hudbu a chvíli ji soustředěně poslouchat, jste z toho – obvykle – venku. Někdy to ovšem není možné. Třeba v noci, když vedle vás spí někdo, kdo by v tom rád pokračoval. Nebo na konferenci, poradě, v čekárně… prostě někde, kde nemáte k dispozici externí hudbu. Pak je třeba zaútočit oblíbenou písní zevnitř a zkusit se přeladit. Někdy se to povede. Jindy jen vyměníte jednoho ušního červa za druhého.
Na tohle jsem myslela, když jsme se synem o prázdninách uspávali dvě nejmladší děti. Používá smyčku několika oblíbených melodií, kterou hraje pořád dokola. Je to překvapivě účinné. Nejenže se přitom těm malým dobře usíná, ale hudba umí schovat i kradmé kroky, když se posléze uspávač snaží nenápadně vyplížit z místnosti. To je, panečku, nějakých melodií, co se tímto způsobem dětem ukládá v hlavě!
Představuju si, jak jde třeba v budoucnu můj už dospělý vnuk po ulici, když se mu najednou v hlavě ozve… něco. Hudba, zcela mimo aktuální hudební trendy. Možná i mimo jeho aktuální vkus. Přesto překvapivě známá, možná i milá. Zarazí se. Protože tenhle ušní červík k němu nepřišel z venku! Ten se vynořil z minulosti. Co víc – z otcovy hřejivé uspávající náruče:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2026
Tak co, taky se u vás občas usadí ušní červ? 🙂 Pokud ano, bojujete s nimi? Co zrovna vám pomáhá? Umíte si vyladit hlavu do klidu pouhou myšlenkou? 🙂
Včera jsem na Country radiu zaslechla Honzu Vyčítala a jeho „Ty víš dobře, Želivko, kam jsem chodil na pivko, když jsem ještě pískal kudlu“ a mám ji v hlavě dodnes. Trampské písničky mám ráda, ale co je moc…. Dozpívat do konce si to nemohu, znám jenom tu první sloku. Netušila jsem, že je to ušní červ. 😀
No, můžeš tomu říkat jak chceš 🙂 Každopádně se ti to stalo poprvé, nebo ten fenomén znáš? Na FB napsala jedna paní, že to nezná, že se jí to nikdy nestalo, a to se hudbě věnovala. Trochu mě to překvapilo, myslela jsem, že je to obecně platné 🙂
Stává se mi to. Ne nějak často, ale stává. Recept, jak se toho zbavit, nemám, musí to odejít samo. Jako dnes už konečně Želivka. 🙂
Ráno se vždycky probouzím s nějakou melodií v uších…někdy je to melodie z Krysaře, jindy Wohnout, často Iron Maiden. tak si to zpívám cestou do koupelny. Většinou se píseň potom ztratí někde při čištění zubů. stane se, že, mrcha jedna, nepozvaná, nemilá, dostaví se některá neoblíbená a to potom vrčím a snažím se myslet na jinou, kterou mám v oblibě. Úterní ráno v 6,20 opravdu nechcete v hlavě slyšet Traktor a jejich děsivé Letokruhy!
Mně se dnes po probuzení ozvalo v uších „I´m in love with my caaaaar“ od Rogera Taylora, což mi nevadilo protože tu píseň miluju, navíc ona má nosnou melodii natolik segmentovanou, že nemá aspirace na ušní vrtáky.
Krásný start do pondělního dne, není-liž pravda?
Je to tak, když člověk vstává s pěknou muzikou v hlavě, která fakticky začala až probuzením, s nadějí, že skončí v koupelně – je to vlastně takový ranní dárek 🙂 Pokud je ta písnička neoblíbená, je to dárek danajský 😛 😀
Hmm – vlastně už dlouho jsem neměla klasického ušního červa, že by se mi přehrávala nějaká odrhovačka do odrhnutí mozku.
Mám jiný problém – začne se mi v hlavně nějaká písnička, básnička, slogan či filmová hláška a já za boha nemohu přijít na to, jaké je pokračování. Pořád mi tam buď chybí nebo přebývá nějaké slovo a čím víc přemýšlím, tím větší hovadiny mne napadají. A já prostě nemohu přestat nad tím hloubat… často to dopadá tak, že na konci už ani nevím, čím to začalo 🙂 🙂 !
A mně to enormně ser… vadí! Musím na to přijít, tak pak hledám různé po netu místo toho, abych se věnovala něčemu smysluplnému. No někdy se konce ani nedoberu.
Tak tohle znám taky a uznávám, že je to extrémně rozčilující. Hlavně, když mi rovnou naskočí špatná odpověď. Já vím, že je špatná, ale ona mi v hlavě potom blokuje slot pro tu správnou! 🙂
No, teď sem s tím jdu, mám bezva tip na jednoho červa – najděte si úvodní píseň k otevření Muzea Andy Warhola v Medzilaborcích (k dohledání na FB Kamila Fíly a Eugena Kukly), to fakt z hlavy nedostanete, něco hrozného. 😀
O muzeu jsem četla, hudbu autorka textu nezmiňovala 🙂 Mám obavy si to pustit… 😛
Nepouštěj. Nebo si to pustíš 80x jako Kamil Fila. 😀
Je to fakt něco hrozného. Ale pani ministerke sa to musí naozaj páčiť.
Copak Duran Duran, ale takový Sloník Toník, ten je smrtící.
Kdysi před lety jsem opakovaně chytala ušního červa z blbýho reklamního popěvku. A jak naschvál jsem chodila z jedné lekce do druhé kolem baráku, kde visel billboard s reklamou na ten xindl. Jak jsem se na něj koukla, odrhovačka byla zpátky. A ani nepomáhalo schválně se tam nekouknout, stačilo vědět, že to tam je. Nakonec jsem začala chodit jinou delší cestou. Měsíc to trvalo!
😀 Sloník Toník!!! 😀
Koukám, že mám kliku, že i naši nejmenší už jsou asi větší:))
Jinak reklama umí strčit běžnou hudební produkci snadno do kapsy, bohužel. Ta je totiž vlezlá takříkajíc od přirozenosti 😛
Křeček Mireček 😀
TYDLIDUM !!!!
přesně tak!
Občas díky ušnímu červu vznikly mé hudební hádanky, když mi ta písnička vydržela znít v hlavě např, půlku cesty z UH do Pardubic, tak byla vysoká pravděpodobnost, že z toho vznikne hádanka. 😀
Jinak přemazáním jinou písní funguje, často funguje i klasická meditace.
Jo, tomu věřím – když si pustíš červa na pozadí, v popředí se mohou tvořit verše 🙂
To se mi také stává a většinou si melodii zpívám při úklidu. Slova si dávám svoje nesmyslná. A tak zpívám a luxuju.
Míšo! 😀 Tak se stává i uklízení uměleckou produkcí 😀 Dobrý nápad!
Tohle se mi už moc děje, protože v kanclu v práci je nás víc (příšerný mor jménem open office) a když nejsem na zásahu, tak tam musím poslouchat jejich soundbar napojený na nějaké zběsilé playlisty ve Spotify. A věřte mi, že to vás vycvičí v odolnosti. Pokud se mi to přeci jen stane, přeformátování jinou hudbou pomůže obvykle spolehlivě.
Neděje, jsem chtěl napsat.
když jsem pracovala v open office, měla jsem sluchátka. Velká. Tenkrát ještě nebyla ta sofistikovaná „hluchátka“, co dnes, takže jsem hluk a cizí hudbu přehlušila tou svou… 🙂 A ne, rozhodně se mi po tom nestýská.
Bylo by to řešení ale sluchátka mi zhoršují tinnitus, už tak docela silný, snažím se jim vyhýbat.
No jo, pak to nejde jinak, než otužit mozek…
No a když jezdíš týden v autě a hraje tam kolegovo Spotify, tak ti zní v hlavě i něco, co tvoje oblíbené není 🙂
Jo, to může být i jiná forma pekla – pokud si nesednete hudebním vkusem. A je fakt, že ušní červí jdou po nápadné melodii, vůbec nezajímá, že se ti třeba zrovna tohle nelíbí…
Naštěstí jsme se z kraje těch 5 dní dohodli na rámcovém výběru, ale i tak 🙂
S tím má velký problém MLP v práci. Kolegové poslouchají Evropu2, on Vltavu. Tak se shodli na nějakém kompromisu (Radiožurnál asi). Ale jen si odskočí třeba na záchod, hned je přeladěno na tu hrůzu.
Teď někdy (včera, předevčírem) jsem četla na FB diskusi u Jakuba Königa, taky si na ta česká rádia stěžoval, že ta fakt nemůže poslouchat (kromě Radia 1 a Vltavy). Strhla se tam docela mohutná diskuse, řada z diskutujících byli buď hudební publicisti nebo dramaturgové z různých hudebních rádií. Zajímavé to bylo.
Dede, ušní červ je děsná potvora, dobře ho znám. Když už se ho potřebuju zbavit, musím ten song dozpívat do konce, naštěstí stačí v duchu. Přemazání jinou skladbou taky funguje dobře.
V sobotu jsem ušního červa neuchytila – šli jsme původně na exkurzi do výrobny a oni si objednali kapelu. Hrála skladbu, kterou dobře znám a mám ráda, jenže – uřvaně, falešně včetně nástrojů a úplně z rytmu. Exkurze se nekonala, zastavili jsme se až mimo doslech. Vysvětluji si to – s velkou dávkou optimismu – že kapela normálně doufám umí, jen ta výrobna byla pivovar a patrně v ní vydatně pomáhali snížit skladové zásoby. 🙂
😀 😀 To spíš někdo objednal první kutálku co se mu namanula a nepřemýšlel o tom.
Na plakátech bylo „hraje již tradičně xxx“ 🙂 – to by mohlo vysvětlovat poměrně nízkou účast, kterou nenavýšila ani slivovice na uvítanou. Možná si pořád lámou hlavu, proč. 🙂
Aha… no pak by možná měli uvážit fakt, že tradici není nutno udržovat za každou cenu. 😀
😀 😀
Možná si říkají, že i špatná tradice je pořád ještě tradice. Mnoho lidí má pořád pocit, že tradiční = kvalitní. Leckdy ano, pokud to bylo řešení ověřené staletím používání. Ale mnohokrát to je jen zvyk, který navíc často vyhovoval jen někomu 😛
Dozpívat do konce… To mě zatím nenapadlo! Často mi v uších znějí zahraniční písničky a když se uchytí refrén, nemusí to znamenat, že bych dala dohromady celou melodii.
Třeba můj poslední opravdu vydatný ušní červ obsahovat písničku od Duran Duran – Come undone. Ta se mi nalepila do mozku tak rychle, že jsem ještě ani nevěděla, kdo to vlastně hraje! 😀
Nakonec se mi podařilo se jí zbavit, ale stejně se mi pravidelně vrací 🙂
Dokonce jsem se kvůli tomu začala zajímat o jejich tvorbu. Zjistila jsem však, že to není jejich typický styl, takže mi playlist neovládli:))
Jen jsem přidala Ordinary world a Save a prayer (to pro Davida nebo Půa, ty by to možná mohlo zaujmout:))
Překrásná Ordinary World na Wedding Album z roku 1996 a k ní romantický klip s nevěstou…nový start Duran Duran po desetileté odmlce. 🙂
Co to bylo, kde to bylo? To mě docela zajímá (myslím to v dobrém).
My taky viděli o víkendu „tradiční kutálku“ – byli jsme v Janclu na prvním letošním představení – na Věci Makropulos, bylo to opravdu krásné, ještě druhý den jsem se cítila tak nějak povzneseně, prostě líp, bylo to fakt hezké. Jen nechápu, proč podstatně změnili scénu (ta byla velice zábavná) a kostýmy, přitom se to bude hrát už jen dvakrát, to druhé představení je zároveň i derniéra.
Jeden pivovar v okolí, co vaří skvělou limonádu Rojcinku. 🙂
No jo, ale E.M. není kutálka, to je „stálice divadelní scény“. A určitě byla parádní, to věřím.
My to viděli podruhé a vážně uvažujeme, že pokud budou lístky, tak půjdeme znovu – on tu totiž začíná ten festival Janáček Brno. Předloni (bývá to jednou za dva roky) jsme ty hlavní akce viděli v podstatě všechny. Letos máme zatím lístky na Osud (to je teda takové hodně zmatené, už jsme to viděli, ale lístky koupila sestra, tak se nedá odporovat) a Káťu Kabanovou – jedny na to brněnské provedení, které je opravdu krásné (i s vodou na pódiu), druhé na to bavorské s Jakubem Hrůšou, to jsem teda docela zvědavá. Možná ještě něco přikoupíme, pokud to bude k dispozici.
P.S. Pivovar jsem si našla, ale tu tradiční kutálku asi ne.
Věř mi – nehledej ji. 😀