Pokračování dobrodružného příběhu. Druhý díl najdete zde.
Dragr ukrytý v záhybech kabátu tiše zapípal.
„Já vím,“ sykl.
O sledujícím věděl již nějakou dobu, ale čekal na vhodné místo. Nechtělo se mu otáčet, Harrisovu chůzi už měl načtenou. Dnes se Harris ani nesnažil svou přítomnost zastíral, bylo zřejmé, že pospíchal. Poblíž mýtiny zpomalil, aby jej Harris mohl dostihnout.
„Rázuješ si to pěkně,“ pronesl polohlasně, když příchozí také zpomalil svůj krok.
„Posílá mne Erwin, že by se ti ty svitky a mapy mohly hodit,“ shodil z ramene nevelký tlumok s Erwinovými mapami a svitky. „Také mne napadlo, že by se ti doprovod mohl hodit.“
Přikývl a pokynul Harrisovi, aby jej následoval. Na konci mýtiny za křovím se ukrýval přístřešek vhodný k přenocování nebo k úkrytu před nepříznivým počasím. Zkontroloval místo a nechal Harrise, aby sehnal dříví na ohniště. Byl zvyklý toulat se krajem sám, ale na této výpravě se mu pomoc hodila. Sám se vydal hlouběji do lesa.
„Jdeme na lov, oba máme hlad,“ v odpověď se mu z kabátu ozvalo dvojité tiché zapípání. Kradmo se plížil lesem, blížící se pocit hladu mu zbystřil smysly a zrychlily reflexy. Vycítil blízkost zvěře. „Mám štěstí,“ pomyslel si.
„Připrav se.“
Přidal do kroku, stále měkce našlapoval, aby kořist nevyplašil. Narazil na ni u potoka. Při běhu roztáhl kabát a nafouknutý dragr použil svou děsivou zbraň. Naráz ze sebe přes své hlasivky vypustil veškerý objem. Skřek, který z něj vyšel kořist úplně paralyzoval. Děs, který svým hlasem v kořisti vyvolal byl hmatatelný a bylo téměř vidět, jak se jím dragr krmí. I ta malá chvíle, než kořist dostihli, stačila, aby se dragr nakrmil. Po chvíli se vrátil do přístřešku i s úlovkem.
Shodil úlovek z ramen.
„To se hodí,“ uznale pokýval Harris.
„V rohu pod rámem slamníku je připraveno nádobí,“ obrátil se na Harrise, když rozdělával oheň. „Přespíme tady, pomalu se blíží noc, je třeba se najíst a odpočinout před další cestou.“
Harris udělal, co mu bylo řečeno a pod slamníkem narazil na poklop, a pod ním prostor, kde se ukrývalo vybavení pro celou kuchyni. A nejen to, i pár lahví moku se tam našlo. Uznale si tiše hvízdl a vytáhl potřebné propriety.
Ráno se probudili odpočinutí. Slunce stoupalo nad obzor a on se mohl probrat listinami, které mu Erwin poslal.
Listiny, které mu Erwin poslal obsahovaly útržkovité informace o městech v přilehlých oblastech i o nejvýznamnějších učencích. Stejně jako on i Harris měl prochozenou značnou část jejich kraje, ale nepamatoval si, že by byl za hranicemi. Přesto podvědomě tušil, kam musí jít. Ani o wroerech se tady moc nevědělo, jen to, že to jsou děsivá stvoření severních krajů.
Jak věděl, že to, co zahlédl, jsou stopy po útoku wroerů?
Jak to že, ví, že je jeden z mála, který se jim může postavit?
Vrací se mu paměť?
Svraštil čelo a zadumaně zahleděl do ohně nad kterým si v kotlíku pobublával připravovaný oběd.
„Trápí tě něco, Pastýři?“ otázal se Harris.
Trhl s sebou, když jej Harris oslovil.
„Stále ty stejné otázky. Odkud jsem přišel, kdo jsem a jak je možné, že vím, co se stalo a co s tím mohu udělat.“
„Hmm, oběd je hotový. Myslím, že se nám nad tím bude lépe přemýšlet s plným břichem,“ opáčil na to Harris.
Harris nandal oběd a vonící pokrm jej přinutil odložit listiny stranou. Ocenil, že Harris oběd umně dochutil, a to přimělo jeho mozek zapomenout na vlezlé dotazy a vychutnávat si předloženou krmi.
Po jídle se opět natáhl k listinám. Začal je skládat. Jeden z listů se otočil a pak to uviděl. Na zadní straně svitku se něco v odlescích ohně zalesklo.
Tajné písmo Darnwellu.
Zahnal vtírající se otázku, jak ví, co to je a umí to číst. A začal svitek pořádně studovat.
Harris si všiml, že je zabrán do studia listin, ale něco mu na tom nesedělo. Viděl, že si listiny prohlíží ze strany, kde neviděl nic napsáno.
„Našel jsi tam něco přínosného? Když jsem to přebíral od Erwina, přišlo mi to jako hromada starých papírů, které někdo popsal něčím nedůležitým. Ale říkal, že by to mohlo být pro tebe důležité. Prý jsi je měl u sebe a dal jsi je do úschovy Harlandovi, prvnímu kronikáři, když jsi se v kraji objevil poprvé.“
„Vypadá to, že na těch listinách opravdu něco je, ale myslím, že o tom, co na nich je nemá tušení ani Erwin. Mrkni do úkrytu, měly by tam být papíry a psací potřeby. Bez toho se to nebude dát přečíst a rozluštit.“
Text přečíst uměl, ale slova nedávala smysl. Změť znaků, sem tam občas slovo. Krullova šifra. Doufal, že popsané listiny, které mu Erwin poslal byly kdysi součástí jednoho souboru. Bez dešifrovací části by mu to trvalo neúměrně dlouho a tušil, že by ho to mohlo nasměrovat správným směrem.
Harris se prohrabával úkrytem a pátral po psacích potřebách. Přemýšlel, k čemu by v takovém úkrytu byly potřeba, přece to není nutné k přežití. Nebo snad ano? Kolem Pastýře bylo vždy mnoho záhad a toto se z toho nijak nemykalo. Po chvíli přehrabování a hledání našel, co bylo potřeba. Když vyšel, našel jej, jak usilovně studuje zadní strany listin a v odlesku ohně a slunečních paprsků zahlédl třpyt, který připomínal písmo. Staré runy, které občas zahlédl na kamenech podél hlavních cest. Nikdo si už nepamatoval, co ty značky znamenají.
„Ty tomu rozumíš?“
„Ano, umím to přečíst. A neptej se mne, sám nevím, kde jsem se to naučil.“
„Tady máš, co jsi chtěl.“
„Díky.“
Začal přepisovat znaky na papír. Na každý papír si pečlivě zapsal, ze které listiny slova opsal. Měl přepsané všechny listiny, ale dešifrovací klíč tam nebyl. Pak si vzpomněl, jak mu Harris listiny předával.
„Ty listiny ti Erwin dal samostaně?“
„Ne, dal mi to celé, jak jsem to přinesl.“
„Můžeš mi ukázat ten tlumok?“
Harris mu jej podal. Když jej prohlížel z venku, nic zvláštního na něm nebylo. Standardní kožený tlumok, ale …
Znovu jej potěžkal, prázdný by přece měl být lehčí. Poklepal na dno tlumoku, dno bylo ze silné vrstvy kůže, ale přesto šlo poznat, že jej vyztužuje něco pevného. Otočil tlumok naruby a projížděl dno.
Tajná kapsa!
Umně zapravená tak, aby si jí nepozorný zloděj ani nevšiml. Jen šikovný brašnář by na ni přišel, kdyby tlumok potřeboval opravit. Otevřel kapsu a vytáhl kovový předmět, který tvořil dno.
Na jedné straně znak Darnwellu a pod ní tabulka znaků. Na druhé straně Krullova spirála se značkami. Studoval značky a pohvízdl si. Tohle by bylo hodně složité. Ta šifra je zdvojená a spirála obousměrná. I s nápovědou bude složité ten text dešifrovat.
Harris sledoval, jak se Pastýř bádá nad zapsanými znaky a když se na čistém papíru začaly objevovat první slova a celý text začínal dávat smysl, jeho obdiv k Pastýři vzrostl. Došlo mu, že musel být vysoce vzdělaný, určitě musel být vysoce postavený. Zná věci, o kterých ani neslyšel nebo je zná jen z bájí a pověstí.
Harris se začetl do slov, která se na papíru začala objevovat. Síla, která z textu plynula mu brala dech.
Kde svět je temný,
pouze srdce dává žár.
Mysl šálí přízrak klamný,
jen voda udává směr dál.
Tam temných tvorů stáj,
v to místo jen v pravý čas,
vstoupit smí jen jejich pán,
jen pak wroerům je klid dán.
Zamrazilo jej, když ta slova četl. Slyšel z pověstí o temných tvorech, kterými v kraji děsili děti u ohňů. Považoval to jen o výmysl nebo o historii tak dávnou, že tito tvorové již neexistují.
Pastýř pokračoval v dešifrování textu. Oddychl si, tato část je hotova. Začetl se do slov, která rozluštil. Potřebuje další odpovědi a ty na severu nenajde. Text mu poskytl nápovědu, kam se vydat. Musí vyrazit do Urskinu ke kněžím, dle textu by se tam měl dozvědět více.














Tak jsem si potvrdila, že mám fakt už děravou paměť, protože jsem si musela dohledat, kdo jsou Erwin a Harris. Ale to je můj problém. 😀 Nové postavy dnes nepřibyly, tak bych si ty stávající dopříště mohla pamatovat.
A jsem opravdu zvědavá, co se dozvíme o Pastýři.
Na to, kdo byl Pastýř, si budete muset ještě pár kapitol počkat. 🙂
Ctěný DavideL,
Tvůj příběh se tedy pěkně rozjíždí. Těším se na pokračování.
—-
Milá Dede,
díky za poskytování prostoru pro takovéhle věci!
Bilbo
Děkuji. 🙂
V sobotu, pokud do toho nic akutního nevleze, tak se v sobotu máme v plánu stavit. 🙂
Šifry mám ráda jen ve velice teoretické rovině – je mi jasné, že s každou opravdovou bych strašně zápasila.
Ovšem mě zajímá něco jiného – jak vlastně vypadá dragr?
Popis vyvolává představu tvora velikosti kočky, možná menší kočky? Ale pípá! Je to pták? Polopták? Griffin? 🙂
Díky, Davide, moc hezky se to čte…
Díky. 🙂
Abych pravdu řekl, tak přesný popis dragra jsem ještě při psaní nezjišťoval. 🙂
Eh, pak si myslím, že bys ho mel urychleně zjistit 😀 My, čtenáři, jsme strašně zvědaví! 🙂
Do některé další kapitoly popis přidám. 😀
Pravdu díš, milá Dede! DavidL má značný dluh!
🙂
Bilbo
Krasny den vsem a oekne si poctete a popovidejte
Parada jako predchozi dily a to jsem je cetla coby prvni ctenarka! Jsme dneska na setkani se zaměstnanci coz znaci sportovni den kvizy a spol rozpovidat se chystam poradne zitra
Hodně se mi příběh líbí, pěkně se rozvíjí.
Při čtení mi šifrovací spirála také připomněla šifrovací mřížku Matyáše Sandorfa. Tu knížku mám moc ráda, od dětství mě ohromně bavily kousky, které prováděli Pescade a Matifou.
Tu druhou knížku, co připomněla JJ, jsem také četla, ale nemůžu si vzpomenout na název. Pokud si dobře pamatuju, v ní se šifrovalo stylem: strana 15, řádek 17, páté slovo. No, mám nad čím dumat.
Těším se na pokračování.
Díky. 🙂
Už pracuju na šesté kapitolce. 🙂
Ano, MaRi, a šifrovacím klíčem byla kniha Ludwig Ganghoffer (?) Hříchy otců. Samozřejmě v německém originále.
OT:
Milá MaRi,
pokud jsi z Prahy nebo okolí, mohli bychom se, pokud bys chtěla, setkat na Dni Letiště Letňany:
https://www.letnany-airport.cz/denletiste/
ve stánku RAFáků budu v kombinéze mechanika RAF někdy od poledne asi až do konce (do Prahy a z Prahy pocestuji autobusem, proto tam nebudu už od zařátku).
Měj se krásně
Bilbo
Tak dneska šifry a šifrování? 🙂 Jsem zvědavá, kam příběh posunou.
Jinak mě napadají nejméně dvě knihy klasické literatury, ve kterých se šifruje. První je román francouzského autora, ve kterém se používá mřížková šifra – získat mřížku s výřezy, přiložit, opsat písmena, která vidíte, otočit mřížku, opsat písmena… atd.
Druhá je český román, ve kterém se šifrovalo pomocí knihy, poměrně zásadní ovšem bylo, že to musel být druhý díl, nikoliv první. 😀
Kdo víte aspoň jednu?
Pokud mne paměť neklame, tak to bylo v jedné z knih Julese Vernea.
Myslím, že Mathias Sandorf, vyšlo to u nás i jako Nový Hrabě Monte Christo (Matyáš Šándorf).
Neklame, máš pravdu. 🙂
Dešifrovat něco bez klíče je strašná rasovina, luštitelé Voynichova manuskriptu by mohli vyprávět. Zajímá mě už nějakou dobu, KDY se děj odehrává. Hodně daleko v minulosti nebo hodně daleko v budoucnosti…?
Když jsem začínal psát, tak jsem přemýšlel nad tím, že to bude nějaká budoucnost po nějaké katastrofě. Ale jak se mi příběh líhne dál, tak to vypadá, že to bude spíš klasická fantasy spíše bez nebo s minimem magie. 🙂
Zřejmě příběh z nějaké paralelní dimenze. Viz ta minipovídka ve dvou verzích, co jsem ti poslal ke zkouknutí. 🙂
Jo jo, mám ji rozečtenou.