Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Asi tu budu trochu za exota, ale do školy jsem se docela těšila. Jak na základce, tak i na gymplu. Na gymplu jsme měli bezva třídního, holky a kluci ve třídě půl na půl, taneční, chmelové brigády… Doteď se jako třída scházíme. Na VŠ to bylo už trochu jiné, po konci školy jsme se sešli asi dvakrát a pak už ne.
Ale abych tu nebyla za úplného milovníka školy, tak naši chtěli, abych chodila na klavír. No chodila jsem, co mi zbývalo, ovšem upřímně jsem ten klavír nenáviděla. Hudební sluch nemám, tak jsem litovala i paní učitelku.
Jak která škola, řekla bych 🙂 Gympl jsem snášela podstatně lépe než základku. Svoji vinohradskou jsem opět snášela mnohem lépe než tu malešickou, kam jsem chodila první asi 3 roky – z té jsem utekla hned první den a pak ji upřímně nenáviděla. Souška mě asi nesnášela taky, protože jsem byla podle ní roztěkaná a neholčičí, takže mi dala v prvním pololetí první třídy dvojku a v druhém už i trojku. (Nedokázala jsem nikdy slušně psát, patrně jsem měla ADHD, ale na to nebyly tehdy tabulky:))
Takže ne, netěšila jsem se, ale lišila se míra úzkosti, se kterou jsem příchod školního roku sledovala. Obvykle pomohlo, že se školním rokem začaly i zájmové kroužky, umělecká škola a zase jsem viděla školní kamarádky…
Vidíš, a já to měla přesně naopak. Tedy ne, že bych se po prázdninách do školy nějak těšila. To snad jen před úplně prvním dnem v první třídě, ale na základce jsem v zásadě byla v pohodě. Měla jsem tam kamarádku, ve třídě jsme byli od jedničkářů po pětkaře a vždycky se to nějak setřepalo.
Naopak gympl byl strašný. Dostala jsem se do třídy šprtů, z nichž asi 20 bylo z jedné jazykovky. Pro třídní jsem já z obyčejné školy byla okamžitě za blba. Navíc ona sama byla neuvěřitelně pitomá ženská. Jen si představ, den číslo 2, kdy jsme měli první skutečné hodiny. Přestávka číslo 1. Přijdu k jedné lavici, kde jsou dvě nové spolužačky. Říkám jim: „Ahoj, já jsem Apina, jak se jmenujete?“ Odpověď: „Prosím, neruš nás, my se učíme.“ Tak to byl šok. Vůbec jsem něco takového neznala. Takto pokračovaly následující čtyři roky trápení. Vinu nakonec nedávám ani tak těm spolužákům, ale ta třídní vytvořila naprosto úděsnou atmosféru, kde preferovala některé z těch šprtek, jiné, mezi nimi mě, měla za blby. Samozřejmě došlo i na nejrůznější ponižování, kdy se divila, že jsem při nějaké akci přednesla dvoustránkový referát v angličtině, kdy mi zakázala dělat autoškolu, ke které byl třeba její podpis… To je fakt na dlouhé vyprávění. Na rozdíl ode mě, spolužáci uměli taktizovat, takže, když se nenaučili na písemku, ani do školy nepřišli. Já bohužel ano. Děvčata měla ve zvyku plakat, když dostala horší známku. Některé plakaly už při dvojce, při trojce to byly potoky slz. To si ti kantoři fakt rozmysleli jim dát horší známku. Někde se to muselo vykompenzovat, třeba u mě, někdy jsem to schytala vysloveně nespravedlivě. Mimochodem, ač bez jazykovky, přišla jsem na gympl a mluvila jsem anglicky, možná jednoduše, ale mluvila. Po čtyřech letech takzvané intenzivní výuky angličtiny, na kterou nás měla právě ta třídní, jsem tuto schopnost absolutně postrádala. Jestli jsem si z gymplu něco odnesla, tak to je období naprostého neštěstí, trápení, absolutní ztráty jakéhokoli sebevědomí. Mělo to být nejlepší období mého života, protože jsem byla mladá a vlastně na začátku mé životní cesty, ale řadí se bohužel mezi ty nejnešťastnější. Asi je nakonec malý zázrak, že jsem to nějak ustála a tu školu nakonec dokončila.
Apino, mně je to za Tebe tak neskutečně líto, ani nevíš jak.
Tak přežila jsem a nakonec vystudovala i VŠ. Ale šrámy na duši zůstaly, to jo.
Raději se ani neptám, proč tě rodiče nenechali někam přestoupit…z našeho ročníku kvůli kropenaté třídní na začátku třetího ročníku beze slova upozornění přešli na jiný gympl tři spolužáci…celou dobu nám tvrdila, že jsme nemožní a nic z nás nebude ( naštěstí ne adresně). Finálně 90% spolužáků vystudovalo VŠ, někteří mají dobře prosperující firmy, jeden spolužák pracuje na MŽP atd. No a jeden se nenechal odradit, vystudoval pedák a je ředitelem základní školy :-)) Moje maminka, ředitelka základní školy, tomu ústavu říkala „Muzeum raného feudalismu ve středním školství“.
Tohle je složitější. Do té třídy jsem se dostala bez mého vědomí i souhlasu. Chtěla jsem do vedlejší třídy s kamarádkou. Jenže máma se bála, že se kamarádka nedostane a bude ně obviňovat, že jsem jí zabrala místo, a tak mě přihlásila do třídy s rozšířenou angličtinou. Já to nevěděla. Kamarádka se nedostala a stejně ně obvinila, i když jsem jí žádné místo nezabrala. Pak ji vzali na odvolání, které oficiálně nebylo. V té své třídě jsem se ale dostala do psychického stavu, že mě máma vzala k psycholožce, což bylo ale úplně k ničemu. Já nemohla nikomu věřit, tím říkám vůbec nikomu, ani mámě, ani tátovi, natož cizím lidem. Třídní tenkrát před celou třídou řekla, že chodím k psychiatrovi. Ona byla tak blbá, že nechápala ten rozdíl. Ve třídě mi to nepomohlo. Abych byla fér, mé rodiče nakonec napadlo mě přehlásit jinam. Já ale už byla ve stavu, že jsem si vůbec neuměla představit, že by to jinde mohlo být lepší, navíc šílený stres jen z představy zase zkusit něco jiného. Tak jsem raději zůstala tam, kde jsem to alespoň znala, i když to bylo hrozné.
Abych pravdu řekl, tak si nevzpomínám, že bych se nějak významně těšil nebo významně netěšil do školy. 🙂
Dnes ráno jsem potkala bývalou kolegyni učitelku, posteskla si, že nastupuje na přípravný týden, a že se vůbec netěší. Tak mě napadá: stalo se vám, že byste se týden před začátkem školního roku těšili do školy?
Týden před koncem prázdnin jsem se do školy už netěšila.
Když jsem byla malá (asi tak do třetí třídy), tak jsem se do školy těšila už po 14 dnech prázdnin. Ale teda časem mě to docela přešlo.
Kamarádka je učitelka na SŠ, musím se jí příležitostně zeptat, jestli (a jak) se těší. Ale ona je taková ta hodná a věnující se, žáci ji podle všeho mají opravdu rádi (párkrát jsem je zažila, když za ní přišli, resp. se vyhrabali, máme to ve fakt velkém kopci, na naši společnou zahradu a bylo to poznat). Kromě výuky vede dramatický kroužek, byla jsem na nějakých představeních a bylo to vážně dobré.
Ahoj při pondělí! 🙂
Hlásím autory na tento týden:
Po – Chatník
Út – EvaB
St – EvaB
ČT – Tora
Pá – Chatník 🙂