Detektivní příběh vzniklý v rámci DMD 2017. Odehrává se v dubnu 1995

Mazec

Téma: Mazanec a mazanice

Šedovlasý neodpověděl.
Zmizel.
Zároveň z opačné strany podchodu zasvištěly mrazivé paprsky omračujícího kouzla. Rozmázly se o Ladin štít.
Vzápětí cítili, jak sjela clona proti přemístění.
Ocitli se v pasti.
Evžen strčil knihu Břetislavovi.
Hrůzou polomrtvý starožitník se schoulil za jeho zády.
Přihnala se další magická vlna. Vyplnila prostor jako vláčné mazancové těsto, dusila a ochromovala.
Evžen s Ladou jen stěží vybičovali síly k zápasu s novým protivníkem. Uprostřed oslnivých magických výbojů metali kletby naslepo, v zoufalém pudu sebezáchovy, o poslední špetku dechu, o dohasínající jiskřičky vědomí.
Už nešlo jen o knihu.
Šlo o všechno.
Útočník – či útočníci – se neúprosně blížili.

***

Konflikt

Téma: Těžko na cvičišti lehko na bojišti

Hrubé křísící kouzlo Evžena vytrhlo z mdloby. Vyděšeně vzhlédl.
Lada si nad ním vztekle zapalovala cigaretu. Zdálo se, že hodlá přidat ještě nemagický kopanec.
„Unesli pana Sojku!“ vřískla. „Kvůli tomu vašemu podělanému pergamenovému salátu!“
„Zatraceně.“
„Kdybyste se nevykecával a rovnou toho chlapa sejmul!“
Evžen musel připustit, že má pravdu. Rozlítil se taky: „Nestůjte a hněte sebou. Stopovací kouzlo, nic?“
„Jak asi?“
Evžen prohmatával špinavou zem. „Zkusíme stopu strázně.“
Lada se zatvářila skepticky: „Zkoušel jste to vůbec někdy?“
„Jistě,“ odsekl Evžen. Vytáhl špačka tužky a začal kreslit čáry.
„Fakt to umíte?“
„U Želmíra, nebavte se!“ vyjel naštvaně. „Ruku sem. Soustředit se.“

***

Pád

Téma: Banány to jistí

Švihli sebou na hrbolatý chodník ve strmě stoupající ulici. Zašlé činžáky, dlažební kostky a psí hromádky. Kdesi nahoře řinčela tramvaj.
Náhlé neelegantní zjevení zakryly vyložené bedničky místní zeleniny. Naštěstí.
Evžen to odnesl rozbitým kolenem. Mohlo být hůř. Vrátil na místo trs shozených banánů a s mírným pobavením sledoval, jak Lada zběsile zaplácává drobné plamínky na sukni.
„Vy jste to zvoral.“
„Líp to nešlo.“ Obavy poháněly vpřed. „Dělejte.“
Lada ho upřeně pozorovala: „O čem přemýšlíte?“
Evžen kulhavě vyrazil nahoru. Najít dům se stopami magie. Rychle.
„Umíte clonu proti přemístění?“ prohodil.
„Umím,“ pochlubila se Lada. „Díky speciálnímu kursu pro kriminalisty… Bože… Sakra!“

***

Krásné vyhlídky

Téma: Krásné starosti

Než Břetislav skončil v poutech na podlaze, stačil použít důvtipnou magickou formuli. Často ji využíval při přenášení vzácných artefaktů. Vostrý ho může šacovat, jak chce, knihu nenajde, dokud mu ji Břetislav sám nedá.
Což je otázka času.
Kapka po kapce, ranka po rance, tenká žhavá spirála se probíjí do mozku, nelítostný had rdousí, hryže.
Chvilka pro nadechnutí.
Břetislav leží tiše. Rozbolavělý, k smrti unavený, beze vší naděje.
Není hrdina, nechce to snášet, nevydrží.
Myšlenky se rozbíhají.
Má zapotřebí lpět na cizí věci?
Vzdorovat nemá smysl. Vydá knihu, ukončí svoje trápení.
Krásná, lákavá představa úlevy.
Tak jako tak, živ odtud nevyjde.

***

Strážce

Téma: Bestiář

Knihovna staroslavné univerzity v Budči schraňuje nespočet pojednání o nadpřirozených tvorech.
Příručky, podrobné studie, bestiáře, zákony, pravidla. Návody, jak nelidské entity s vlastní magií rozpoznat, ovládat, jak se jim bránit, jak s nimi jednat.
Probírají se tu čarovná zvířata, některá známá i obyčejným. Inteligentní bytosti vládnoucí zvláštní magií, spjaté s jednotlivými živly nebo schopné překračovat hranice mezi lidským a nelidským, tímto a oním světem, životem a smrtí. Od drobné havěti, tiše chrastící v tmavých koutech, po vznešené bytosti nadané nesmírnou mocí.
Nejtajnější knihy se zabývají takzvanými Strážci.
Zhmotněný v astrálu, Strážce střeží nejvzácnější poklady, hluboká tajemství.
Chrání průniky mezi světy.

***

Vrah

Téma: Co jsi v mládí nestihl ve stáří musíš dohnat

Roztodivné předměty dotýkané během staletí. Zakleté artefakty. Kuriozity. Věci krásné i odpudivé, neškodné hračky, výtvory mocné i nebezpečné.
Břetislavova největší láska. Večer klid, sklenka a jazz v křesle nad knihou. Nepřál si víc.
Lidé nebyli nezajímaví. Obratnýma rukama vytvářeli vzácná díla, vdechovali jim magii, vkládali do knih pozoruhodné myšlenky.
Lada mu vtrhla do života, lidská až příliš, nevypočitatelná, přinášela venkovní vzruch. Chaos. Odolával, leč marně. Takové to tedy je. Útěky, útoky, strach a bolest. Nic pro něj.
Břetislav odvolal magickou formuli. Zastřená kniha se objevila.
Vostrý se na ni vrhl jak ohař na kost.
Jeho zmatený výkřik už Břetislav neslyšel.

***

Kruh

Téma: Bludný kruh

Stránky samy od sebe prudce zavířily.
V místnosti se nečekaně zhmotnil šedovlasý. Držel druhou polovinu knihy. I v ní se listy divoce převracely.
Vostrý ho poznal. Ten ho připravil o uloupenou kořist! Pokusil se zaútočit.
Zakolísal poražen strašlivou silou.
Kniha se sama vytrhla z rukou. Obě části se snažily spojit.
Tajné čáry ožily. Vyplížily se z pergamenu jako noční můra, svíjely se a proplétaly, tápaly ve snaze splynout a svázat přervané kouzlo.
Pevné obrysy prostoru se zkřivily, rozplizly, roztočily v děsivé spirále, zběsile rotujícím kruhu, v jehož středu se nezadržitelně rozvíralo cosi nepopsatelně, zvráceně nepřirozeného.
Hladová, hltavá, vše požírající prázdnota.

***

Mezitím na Vyšehradě

Téma: Loňské sněhy

Děkuji Neviathiel za laskavé zapůjčení Vratislava Skály.

Než Vratislav Skála povýšil na kriminální oddělení, pracoval jako strážník. Rád využíval pauzu, aby zaskočil za bývalými kolegy na kafe a kousek řeči.
Tentokrát přerušil znepokojivě tichou debatu.
„Jdeš jako na zavolanou.“
Vratislav zkoprněl. Standardní výslech podezřelého se změnil v nepřehlednou řež? Svědkové utekli? A především: vyšetřovatel Vostrý zaútočil na strážníka? Nebýt časného dopoledne a stydnoucího kafe ve všech hrncích, pomyslel by si něco o alkoholu ve službě.
Oto Vostrý nebýval špatný parťák. Loni spolu zmákli pár zapeklitých případů.
Poslední dobou s ním nebyla kloudná řeč, občas zanedbával práci. Ale kolega je kolega.
Oficiální hlášení počká.
„Nejdřív s ním promluvím.“

***

Když se ruka k ruce vine

Téma: Sedm osmin

Rozvířené magické pole přímo řvalo.
Tam v posledním patře!
Doslova vylétli po schodech nahoru.
Na dveřích bariéra jak olověná mříž.
Pustili se do ní oba naráz, rychle, zručně, soustředěně. Ruce se proplétaly, prsty tančily po magických vláknech. Ve společném rytmu je na okamžik propojila jediná mysl. Lada se neubránila obdivu. Evžen může používat jen sedm prstů, přesto dokáže rozlamovat kouzelné zámky stejně hbitě jako ona osmi.
Uplynulo stěží pár vteřin a dveře se rozevřely.
Jako zející past.
Zběsilý vír.
Oslepující světlo.
Zmítající se těla.
Hrůza z neznámého.
Evžen se nerozmýšlel. Jeho vlastní čáry zasvištěly jako bič a přetnuly vražedný kruh.

***

Zavřená brána

Téma: Překovat meče v pluhy

Kouzlo ťalo jako šavle.
Rozbouřené síly se pokorně sklonily, smršť se přetavila v měkké brázdy. Rozplynula se.
Prostor opět získal pevné obrysy.
Kniha se sama ocitla ohromenému Evženovi v rukou.
Lada nedumala. Zoufale se vrhla k nehybnému Břetislavovu tělu.
Jiskřička života! Nejlepšího léčitele, okamžitě! Bez otálení s umírajícím přítelem zmizela.
Šedovlasý stál strnule jako žalostná socha.
„Zavřel jste bránu.“
„Ďas vzal bránu! Měli tu být dva muži.“
„Ten, co kvůli knize vraždil, se přiblížil příliš. Brána ho pohltila.“
Evžen zbledl: „Je mrtvý?“
„Život a smrt v zásvětí nemají podobu, jakou si dokážete představit.“
Ostrá dýka zamrazení: „Kdo jste vy?“
„Strážce.“

***

Komu zůstane?

Téma: Jen ať ti to nezůstane!

Pokoj plul v zamlženém oparu poletujícího prachu. Částečně zastřeným oknem proniklo chabé slunce.
Evžen usedl na špinavý koberec.
Probdělá noc si začala vybírat daň. Rozjitřené smysly ostře vnímaly těžké ticho. Stopy Břetislavova utrpení. Lačnou touhu i šílenou hrůzu jeho mučitele. Nelidskou prázdnotu obklopující zachmuřeného Strážce.
„Proč mě poslouchá?“ ukázal na knihu.
„Vysloužil jste si ji, patří vám.“
Kouzlo vázané na vlastníka.
„Vostrý kvůli druhé polovině zavraždil Levého, ale vy jste mu ji hned potom sebral.“
Strážce přikývl. „Varujte se využít bránu sám pro sebe.“
Výhružná slova, avšak v tónu Evžen vycítil obavy. Nekonečnou únavu. Prosbu.
Pousmál se: „Pomůžu. Cenu znáte.“

***

O otevřené bráně

Téma: Recyklace – Pohádka

Žil kdysi dávno mocný mág, znalý všech tajů pozemské magie.
Posedlý pýchou zatoužil poznat nepoznatelné, překročit hranice světů, vyzvednout bájné poklady, spatřit na vlastní oči, co žádný smrtelník dosud nespatřil, odhalit nedotknutelná tajemství.
I jal se ohýbat živly, vodu proměnil v oheň, zemi rozptýlil ve vzduchu, naplnil prázdnotu. Sílu převrácených živlů vtělil v nejmocnější čáry, jaké kdy člověk stvořil.
Prolomil bránu.
Obelstil Strážce.
Vstoupil.
Mágovi synové vedeni posvátnou hrůzou přeťali ve dví kouzlo zapsané do staré knihy. Každý pečlivě uschoval jednu polovinu.
Časem se jejich cesty rozešly.
Brána zůstala zavřená.
Mága již nikdo nespatřil.
Strážce dodnes bloudí po tomto světě.

***

Propuštění

Téma: Emoční kolika

Zlehka navázal první čáru.
Pocítil hluboký žal, bláznivé štěstí i trpký smutek, všechny city, co plodí slzy.
Svázal druhou.
Hlava se zatočila závratnou touhou po poznání, hladem po nezažitém, bezuzdnou žádostivostí.
Spojil třetí.
Krev vzkypěla pocitem křivdy, vražednou zuřivostí, nenávistí, vším, co vzbuzuje hněv.
Čtvrtá čára.
Laskavě objala, opředla obětavou něhou, vzápětí tvrdě sevřela. Mít, držet, ovládat!
Uzavřel kruh.
Úzkost se vyplížila ze všech koutů, vládu převzala hrůza.
Tento a onen svět se prolnuly.
Strážce se hluboce poklonil a zmizel.
Evžen vykřesal oheň. Vhodil knihu do plamenů.
Dlouho se pak díval, jak hoří.
Připadal si vyprahlý jako spálené kousky pergamenu.

***

Na balkóně

Téma: Eso

Pro Nevi s poděkováním za zapůjčení esa vyšehradské kriminálky.

Jsou dny, kdy padají samé trumfy, eso na eso.
Pak jsou ty druhé dny. Například dnešek.
Karel Vrbenský hledí na Vltavu, ponuře olověnou jako kouř v plicích.
Krysa ve vlastních řadách neodolala pokušení. Případ se uzavírá. Žádný důvod k oslavám.
„Něco mám,“ ozve se Vratislav zasmušile. „Eliáš Levý byl prý Otův prastrýc. Stýkali se. Levý Otovi asi prozradil, čím je ta kniha zvláštní. Po dražbě se sešli… Krucinál, kdybych si včera pospíšil…“
Zajíká se, ale Karel rozumí. Mohli Vostrého zachránit před pádem do zásvětí, ušetřit ho nepředstavitelných hrůz. A vydat spravedlnosti. Hrůzám dobře známým.
Karel típne cigaretu. Zpátky do práce.

***

V kuchyni

Téma: Poslední klapka

Venku hustý déšť, uvnitř praskání ohně a teplo. Hrnky s čajem příjemně zahřívaly dlaně.
Evženka si skládala stavebnici.
Lada se dychtivě natáhla pro další koláč.
Kdypak naposled normálně jedla, napadlo Xénii. Přistrčila mísu blíž.
„Co pan Sojka?“ staral se Evžen.
„Nic moc. Ale snad…“ Lada rychle zaťukala na dřevo. „Doufám.“
Skládanka se vznesla.
„Pořád za ním chodím. Ale víte, co by mě zajímalo? Zjistila jsem, že tamten váš starý mág měl dědice. Proč daroval knihu právě vám? Myslíte, že doufal, že Strážce osvobodíte?“
Evžen s úsměvem pokrčil rameny: „To už těžko zjistím.“
Xénie dolila čaj.
Dřevěná kostička klapla o podlahu.

KONEC