Pokračování příběhu slídila… který se (možná) přepočítal.

 

 

Téma: Zažraný čtenář

Nic se neděje

Navečer se znovu zahloubal do letáku. Pročetl ho několikrát, potěšily ho kontakty a odkazy. Určitě je projde, možná se s touhle partou seznámí blíž. Konečně pořádní chlapi!

Pak leták odložil a přešel k tomu, co miloval nejvíc. Ke svým zápiskům z dřívějších let. V duchu se vracel k místům i ženám, které mu prošly životem. Vzpomínka na moc, kterou nad nimi měl, ho měla uklidnit. Nepovedlo se.

Vyměnili mu kartu ve foťáku. Kdo? Ta tmavovláska? Ne, to je naivní hlupačka. Museli znát Soňu. A co? Nic jí neudělal. Ty prášky si vzala sama. Chtějí ho vydírat? Jen ať to zkusí!

 

 

Téma: Došlo kafe

Takhle to nepůjde

 

„Neuvěříš,“ vydechne Jura. „Má tam na tebe složku. Pojmenovanou Tmavovláska.“

„Jak víš, že je na mě?“

Mlčky otočí monitor.

Polknu. Musel mít sakra dobrý objektiv!

Jura diplomaticky klikne a mé fotky z koupelny zmizí.

„To ale nic není. Těch složek je tady šest, a ta poslední…“ Vstane a začne přecházet po místnosti. „Musíme to předat policajtům! On… on ji zabil! Ty fotky! Hrůza!“

„Nemůžeme,“ řeknu lakonicky. „Naboural ses mu do počítače. To je hackerství. Trestné. Takhle získané důkazy jsou u soudu nepoužitelné.“

„Ale…“

„Neboj. Dostaneme ho jinak.“

Vstanu, postavím na linku dva šálky a natáhnu ruku.

Sakra. Dóza je prázdná.

 

 

Téma: Zcela zbytečné věty

Takový to mohl být hezký večer

 

Zatáhla závěs! Vyměnila zámek! Co si to dovoluje, vztekal se. Ráno si ji najde! V parku!

Před očima mu proběhl budoucí děj. Auto mít nablízku, ohlídat si okolí…

Pustil počítač, rozklikl složky. Zatím se potěší fotkami Brigity, ať si udělá pořádnou chuť. Překvapil ho poslední soubor. Asi ho uložil špatně, zamračil se. Rozklikl ho a strnul.

Z monitoru mu mávala Brigita. Stála před jeho panelákem a smála se.

„Ne! To ne! Ty jsi MRTVÁ…“ ječel na počítač. Zbytečně, stroj nereagoval, video jelo dál.

Urychleně ho zavřel.

Vyděšeně dýchal. Co to bylo?

Po chvíli otevřel soubory znovu. Hledal marně.

Video zmizelo.

 

 

Téma: Kurník

Oči

 

Ranní běh je dnes spíš neběh. Jura nedal jinak, než že poběží taky. Co prý kdyby stalker někde číhal. Já si to tedy nemyslím, ale Jura stál na svém. Uběhnu tedy vždy jen pár set metrů a čekám, až sportem nepolíbený ajťák dofuní.

Momentálně si čekání krátím zavázáním rozvázané tkaničky. Najednou zaslechnu těžké dýchání.

Jura! Aby to tak s ním seklo, kurník šopa, to by mi tak scházelo!

Vzhlédnu a strnu.

Stalker.

Přichází, v očích podivný výraz, ruku v kapse. Pak zaslechnu dusot Jurových nohou, muž strhne pohled stranou a rychlým krokem mě míjí.

Jeho pohled budu vidět ještě dlouho.

 

 

 

Téma: Hlava děravá

Hrátky

 

Přemýšlel. Byla to náhoda? Nebo tam byli spolu?

Náhoda. Nemůže přece být s takovým odporným individuem. Ale že se tam ten pitomec přiřítil zrovna v nanejvýš nevhodnou dobu. Většinou potkával jen ji. Chodívala běhat hodně časně, to mu vyhovovalo. No nic. Zítra je taky den.

Přešel k počítači bezmyšlenkovitě vyťukal kód.

Špatné heslo?

Zlostně zadal číslo znovu.

Nic.

Zapípal mobil, vztekle po něm sáhl. Vytřeštil oči na zprávu.

Zkus 1234

Cože?

Nevěřícně těkal očima z mobilu na počítač. Skryté číslo. Co to má znamenat?

Rozechvěle napsal 1234.

Naskočila hlavní plocha. Heslo bylo správné.

Na mobilu cinkla nová zpráva.

Rozesmátý smajlík.

 

 

Téma: Hlavně, děvče, nepracuj

Rozkol

 

Jura se vzteká. „Tu kameru jsi měla dát jinam. Bylo jasný, že ji najde.“

„Třeba jsem to chtěla.“

„Aby dostal ještě většího vzteka a příště tě rovnou sejmul?“

„Nemůže nijak vědět, že v tom jedu.“

„Nemusí. Vylije si na tobě zlost. Přenesená agrese, chápeš?“

„Ubráním se. Tím ho dostaneme, chápeš? Vyjede po mě a má problém. Policie mu projde počítač oficiálně. Najdou v něm všechny důkazy, co si je jak blbej schovává.“

„Ne! V tom parku jsi včera běžela naposled, jasný? Do toho bytu už taky nevkročíš! Necháš hezky všechno na mě! Nic nedělej, nic nevymýšlej, rozumíš?“

To určitě, holoubku.

 

Téma: Návnada

Úklid

 

Podruhé vyměnil zámek. Pečlivě prohlédl byt. Žádné další zařízení nenašel. Vyměnil kartu v mobilu. Smazal všechny soubory, předtím je samozřejmě pečlivě uložil na flash disk. Přestože ho to pokaždé, když mazal další jméno, vnitřně zabolelo, oddechl si, až poslední soubor zmizel a disk byl uschován do perfektní skrýše.

Teď mu nikdo nic nedokáže. Oddechne si a pak se vrátí ke své tmavovlásce. Zaslouží si to.

Už klidnější vyšel před byt. Pod nohy se mu snesl bílý lístek.

 

Sofie

Agáta

Lena

Iveta

Soňa

BRIGITA

Stále spíš klidně?

 

Úzkost mu stáhla hrdlo. Zabolelo ho na hrudi. Co teď? Notebook. Musí pryč. Hned.

 

 

Téma: Pokušení mocných

Na hraně

 

„Už v tom jede,“ sděluje mi radostně Jura. „Změnil kartu v mobilu, počítač vypnul. Začíná se škvařit. Přitlačíme.“

Jsem ráda, že stalker očividně znejistěl, ale ráda bych měla věci pod kontrolou.

„Neuděláš žádnou hloupost, že ne?“

Pohodí hlavou. „Ne. Ale chci, aby se bál. Každého, kdo projde kolem. Každého šustnutí. Usnout v noci. Vyjít ve dne. Tolik holek zničil! Nesmí mu to projít! Nás už zná. Ale Soňa měla kamarády. Dotlačím ho…“

„Počkej!“ zarazím ho. „Nemůžeme být úplně jako on!“

„Proč ne?“

„Neklesneme přece na jeho úroveň!“

„Tak co vlastně chceš?“

„Je ještě jedna cesta.“

„Dokážeme to?“

Pokrčím rameny. „Snad.“

 

 

Téma: Hrnečku vař

Někdo se dívá

 

Hleděl do tmy, hrdlo sevřené.

Chlápek, co teď prošel kolem paneláku, nezahlédl ho odpoledne na zastávce?

Proč do něj odpoledne vrazila ta podivná žena? Beztak mu zas chtěli strčit nějaký lístek do kapsy, či kdoví co horšího.

Taky ten zvláštní mladík, co se na něj v buse dlouze díval a přitom telefonoval. Určitě ho popisoval ostatním.

Policajti? Nebo…?

Usrkl kávy, okamžitě ji vylil do dřezu. Chutnala divně. Že by zas pronikli do bytu? Kdy už ta zatracená firma konečně nainstaluje objednané bezpečnostní dveře? Potřetí prohlédl detektorem všechny místnosti.

Byt mu začal připomínat Papinův hrnec. Bezpečí zmizelo.

Jak z toho ven?

 

 

Téma: Kvetoucí korál

Kdo tu myšku vyšťourá

 

„Jak to vidíš?“ zeptám se Jury. „Myslíš, že už jsme ho aspoň trochu nahlodali?“

Ušklíbne se. „Určitě. Přestal vybírat schránku.“

„Opravdu?“

„Myslím, že se bojí, co dostane dalšího. Kdybys ho viděla, jak se rozhlíží, kdykoliv je venku. Do práce i z práce skoro utíká. Je pořád zalezlý doma. Připomíná mi rybku, co se ukrývá v korálovém útesu.“

Skousnu si rty. „Za čas mu otrne. Nesmíme ho nechat, aby se zaměřil na někoho jiného. Musíme ho vyšťourat. Zařídit, aby tenhle korál rozkvetl. Tedy, spíš aby puknul.

„Jak to myslíš?“

„Pokud se nesesype, někde se bude chtít vybít. Musíme ho odchytit včas.“

 

 

Bonus: Téma 2: Trénink

Vzchopení

 

Spolkl další prášek. Panika se konečně vytrácela a na její místo nastupovala touha znovu vidět vyděšené oči, slyšet zajíkavé prosby. Tepala v hlavě, ovládla mysl. Koneckonců, nic na něj nemají. Notebook vyměnil, starý v harampádí ve sklepě hledat nebudou. Flešku ukryl geniálně a ty holky už nepromluví. Proč by se teda měl bát vyjít ven?

Hrábl po běžeckých botách. Dá si kondiční běh, pak zkontroluje věci v autě. Jistota, že má vše nachystané, mu taky přidá na klidu. A zítra… Shýbl se k tkaničkám a uviděl lístek, podstrčený pod dveřmi.

Touha zmizela. Vztekle polkl.

Tohle nikdo nemá právo lidem dělat

 

 

Téma: Máte právo nevypovídat

Nejdůležitější není co říct, ale co neříct!

 

„Ať to skončí, jak chce, policii se možná nevyhneme,“ varuju Juru, který líčí různé nápady, jak na stalkera přitlačit. „Jestli už je tak rozsypaný, jak říkáš, může něco vyvést. Musíme ho hlídat, a protože jsme jen dva, tak každý sám. Kdyby cokoli, okamžitě mi volej, jasný?“

„Ty mě ale taky,“ kontruje Jura.

„Samozřejmě,“ přikývnu. „A nezapomeň, kdyby něco, hlavně neříkat víc, než musíš. Nechceš nás přivést do maléru, že ne?“

„Nejsem blbej,“ zahučí.

„O tom, že jsi byl v jeho noťasu, ani muk. Oni to zjistí, ale…“

„Nezjistí.“

Nadzdvihnu obočí. „Opravdu?“

„Jo.“

„Dobře. Ale prostě čím míň řekneš, tím líp.“

 

 

Téma: Zbabělá rošáda

Na vlastní žádost

 

Dvakrát přešel kolem dveří, ale nakonec vzal za kliku.

„Jdu podat trestné oznámení!“

Mladý policista za přepážkou přikývl. „Moment, pane.“

Odvedli ho do kanceláře. Občanka, základní údaje. Pak otázky.

Netrvalo dlouho, začal se potit. Už si nemyslel, že to byl skvělý nápad, jít udat ty hajzly, co mu znepříjemňují život. Proč mu nevěří? Proč se ptají pořád dokola? Důkazy? Jasně, že má důkazy. Vztekle položil na stůl kameru. Ne, víc nemá. To jim nestačí? Přidal útržek: Stále spíš klidně?

Zvážněli. Důkazy vložili do průhledného sáčku. Pak požádali o otisky prstů. Pro vyloučení. Na věcech možná budou i jiné otisky.

Strnul.

 

Téma: Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem

Pustíme tam kocoura

 

Rázně vezmu za kliku.

Sedí u stolu. Spatří mě a vytřeští oči. Vidím nevěřícný úžas, postupně se měnící v strach.

Ráno jsem Jurovi řekla, že jestli se nevrátím, tak mě šéf nejspíš zabil. Pak jsem naklusala do jeho kanceláře a všechno mu vyklopila. Jak mě Jura oslovil kvůli své sestře, když jeho snahy o nápravu selhávaly. Jak mi ukázal chlápka, kterého podezříval, že jeho sestru dohnal k smrti. Neměl nic než tušení.  Moc jsem mu nevěřila, ale zkusila jsem být návnada. Klaplo to. Navíc…

Podívám se na muže na druhé straně stolu.

„Kapitán Vavříková. Váš případ si přebírá kriminální oddělení.“

 

Téma: Dobré rady druhé kategorie

Ach, ty náhody

 

Srdce mu bušilo. Vzpamatuj se, poručil si. Nic o tobě neví. Nemůže ani tušit, žes ji sledoval. Navíc jsi perfektně zametl stopy podle rad na internetových fórech, nemáš se čeho bát. Pomalu se uklidňoval.

„Nepotřebujete se napít?“

Trhni si nohou, děvko.

„Chci podat trestní oznámení,“ zasípal.

„Samozřejmě, k tomu dojdeme. Ale nejdřív – říká vám něco jméno Brigita Hořejší?“

„Ne.“

„Opravdu?“

„Neznám!“

Přistrčila k němu fotografii.

„Nikdy jsem ji neviděl!“

„Jak mi pak vysvětlíte, že v kabelce, nalezené u jejího mrtvého těla, jsme našli vaše otisky prstů?“

„Nevím! Možná jsem ji někde náhodou potkal!“

„V mém bytě jste byl také náhodou?

 

 

Téma: Sbaleno

Uzavřeno

 

Nejdřív byl sprostý a agresivní, mínění o vlastní neomylnosti ho dlouho nepřecházelo.

Při spatření notebooku, vytaženého zpod harampádí ve sklepě, se jen ušklíbl.

Smích ho přešel ve chvíli, kdy zjistil, že soubory byly částečně obnoveny. Největší ránu mu ale uštědřila nenápadná kulatá svíčka, z které jsem před jeho zraky nahřátým nožem vyloupla flash disk.

Pak už nepromluvil ani slovo.

Teď bude vše na soudu. Státní žalobce od nás obdržel kompletně zpracované důkazy – fotografie, pořízené pachatelem, jeho poznámky k pěti obtěžováním, jedné vraždě dokonané a další plánované.

Mojí.

Svých činů nikdy nelitoval. Litoval jen sebe.

Doufám, že dostane co nejvyšší trest.

 

Slovo závěrem:

Jura dostal zpětně smlouvu na IT konzultanta policii. Do budoucna bude pracovat v mém týmu a podílet se na vyšetřování podobných trestných činů. Já dostala pokárání za partyzánskou akci a pochvalu za dopadení nebezpečného zločince.

A život jde dál…

 

Konec