Letos jsem opravdu do poslední chvíle nevěděla, co psát. Uzavřená v příbězích, které dopisuji v knihách, nové téma se mi rozebíhat nechtělo. A tak jsem si počkala na první téma letošního DMD a pak se jakýs takýs nápad dostavil. Příběh je ze současnosti a napsala ho vlastně samotná letošní témata. Já jen jejich kostru obalila „masem“.

Téma: Ladění

Pohled zvenčí

Stojím v dešti, pozoruji její okno. Světlo za ním je příliš ostré. Neladí s mými představami. Takhle by to nešlo. Nejen tohle se bude muset změnit.

V kapse pohladím útlý svazek nově vyrobených klíčů. Dávají mi jistotu. Až najde ty své v trávě před vchodem, ani ji nenapadne, že je sama nevytrousila.

Jestlipak si všimla srovnaných obrazů?

Jestlipak si pustila rádio a podivila se, že je přeladěné na šum?

Znechuceně přešlápnu. Tohle místo mi nevyhovuje. Nevím, co se uvnitř bytu děje. To mě rozčiluje. Ale nevadí. Vždyť právě začínáme.

Dnes jsem potají vnikl do jejího bytu poprvé.

Ale ne naposled.

Téma: Tak si tam teda jdi, ale pak se nediv!

Pohled zevnitř

Ty zatracený klíče jsem našla, až když jsem si vyzvedla náhradní u kamarádky a nechala si udělat nový. Přímo jsem o ně zakopla, když jsem se pak vracela domů. Přitom jsem je hledala i tady…

Miluju tyhle podivný náhody.

Za odměnu jsem si naordinovala vanu. Potápím se ve voňavých závějích, tělem mi prostupuje úleva. Miluju tuhle koupelnu. Má okno. Ráda pozoruju z vany hvězdy. Kamarádky mě nabádaly, ať si sem dám roletu, ale to by nebylo ono.

Odfouknu pěnu, zajedu do horké vody. V duchu se usmívám.

Vím, že na mě někdo kouká.

Jen ať si přijde, pokud má odvahu.

Téma: Loutkohra

Vůně krajek

Těšil se moc. Tohle bude lahoda! Úzkostlivá, přepečlivá, to je vidět z jejího bytu. Laskal jemné krajky, do chřípí mu zavoněla vůně nevypraného prádla. Koupelna ho překvapila vanou před velkým oknem. Představil si ji, jak nahá vstupuje do horké vody a ve slabinách mu zatrnulo.

Nesmí udělat chybu! Minule vše skončilo moc rychle.

Usadil se v křesle. Dumal.

Ne, nesmí ji vyplašit. Už zná její denní rytmus. Práce, gym, běh.

Zítra ráno se s ní potká v parku.

Až ji časem dost vyděsí, nabídne jí pomocnou ruku.

Přijme, jako všechny před tím. O tom byl přesvědčený.

Je přece jeho hračka.

Téma: Dnes musíš zemřít

Vůně zla

Domove, sladký domove! Skopnu boty, svalím se na gauč. Práce! Občas jí mám plné zuby, ale prachy potřebuju, byt se sám nezaplatí a cestovat po světě mě baví.

Probudím se s přeleželým krkem, prochladlá, nohy ledové. Do ložnice nebo do koupelny? Na vanu nemám náladu, rychlá sprcha to spraví.

Pouštím na sebe proud horké vody, miluju horkou vodu. Malá koupelna je rázem plná páry. Zabalená do měkoučkého županu si chci vyčistit zuby, ale při pohledu před sebe zamrkám.

Na zamlženém zrcadle vystupují křivá písmena.

DNES MUSÍŠ ZAVŘÍT

Cože?

Nakloním se blíž.

Slovo je špatně čitelné, ale…

Opravdu tam stojí ZEMŘÍT?

Téma: Sečtěme se

Lehké rozčarování

Zklamaně upíjel gin. Večer se nevydařil. Vůbec se nevyděsila. Poprvé zaváhal, zda si nevybral špatně. Něžná křehká tmavovláska se už nezdála tak poddajná.

Prudce postavil sklenici na stolek. Naopak. Bude to výzva! Ne jako ty husy, co pištěly nebo prosily. V duchu před ním defilovala řada dívek.

Kolik jich vlastně bylo?

Sofie, Agáta, Lena. Skončily na psychiatrii.

Iveta a Soňa mu unikly tam, kam za nimi nemohl. Vlak a prášky.

Zato Brigita…Tělem mu projelo slastné zachvění. Nikdo jí nevěřil, když nahlašovala stalking. Když ji začali hledat, bylo pozdě.

Takže – budeš sedmička? Máš šťastné číslo, krasavice.

I když… Jak pro koho.

Téma: Osamělé vrznutí

Lehká naděje

Tak si to sečtěme:

Rádio přeladěné na šum. Nebude mladý, ti rádia neznají.

Srovnané obrazy. OCD?

Fetišista přes spodní prádlo.

Milovník filmu Candyman, nebo true crime – i když to by spíš napsal na zrcadlo THIS než ta tři slova.

V duchu probírám různé scénáře. Má mé klíče, evidentně. Arénou bude můj byt.

Co bude dál? Posunutá cukřenka? Děsivý dárek na prahu? Najdu v kapse fotku mě ve vaně? Nabourá se do termostatu? Nebo do…

Zazvoní telefon. Zmlkne dřív, než ho stačím vzít do ruky. Neznámé číslo, samozřejmě.

Chybí už jen zlověstné zavrzání dveří.

Závěr? Vypadá to nadějně.

Rybka spolkla návnadu.

Téma: Polibek Slunce

Za ranního kuropění

Probral se, až když se jeho tváře dotkl první sluneční paprsek. Otřásl se chladem. Usnout na tomto místě rozhodně nehodlal. Jenže ona včera do koupelny došla až nad ránem a on tu fotku mermomocí potřeboval získat. Lenu kdysi podobná dohnala ke zhroucení. Jenže tahle pořád přecházela sem tam, chvíli svítila v obýváku, pak v ložnici… Nakonec se ale přece jen dočkal.

Sáhl po foťáku. Chtěl si ještě jednou prohlédnout ukořistěné záběry, ale vtom zaslechl kroky. Přikrčil se, počkal až ranní chodec přejde, a vydal se na zpáteční cestu.

Před svým domem navykle sáhl do kapsy.

Kruci! Někde tam vytrousil klíče!

Téma: Paradox

V podvečerním slunci

Sedím na terase zahradní restaurace, popíjím aperol spritz. On sedí nedaleko a nenápadně mě sleduje. Netuší, že už vím, jak vypadá. Odhadla jsem ho dobře. Něco kolem čtyřicítky, mastná přehazovačka, lehká nadváha. Vyžádal si balenou vodu, slánku s pepřenkou srovnal už po několikáté. Tváří se suverénně, světácky, mladou servírku už dvakrát arogantně sjel.

Znám tyhle typy.

Na slabší si dovolují. Milují pocit moci, strach obětí a nejvíc ze všeho prosby a pláč.

Jenže když se situace otočí, není větších zbabělců.

Podobných jsem už pár viděla.

Já se ale – na rozdíl od nich – jejich strachem neukájím.

Je to jen moje práce…

Téma: Padák

Překvapení

Nejenže nespal celou noc, ale půl dopoledne hledal ty pitomý klíče. Byly zapadlé pod vrstvou listí. Bolela ho hlava. Stojí mu ta nána za to?

Vlezl do sprchy. Vzpomínal, jak ji prvně viděl. Světlo z lampy jí prosvítilo lehké šaty. Jeho první oběť měla podobné, z padákového hedvábí…

Olízl se a udělal si dobře. Ještě mokrý vyšel ze sprchy.

Sáhl po foťáku, zapnul ho a zmáčkl čudlík prohlížení fotek.

Zamrkal.

Nic. Černá fotka, druhá, pátá… Zapomněl snad sundat krytku?

Pak se displej rozsvítil. Foťák mu vypadl z ruky a udeřil o zem.

Roztřeseně vytáhl kartu a vložil ji do notebooku.

Téma: Hošku, hošku, počkej trošku

Za zataženými závěsy

„Máme ho,“ raduje se Jura. „Teď ho jen stačí usvědčit.“

„Brzdi,“ krotím ho. „Zatím nemáme nic. Že jsem ho našla spát před domem? Každý advokát se ti vysměje. Ostatní mu nedokážeš.“

Zamračí se. „Chci ho dostat. Zničit ho. Slíbil jsem to Soně, když jsme ji pohřbívali. Ten syčák musí trpět!“

„Jistě,“ přitakám. „Hlavně, že se chytil. Ani to dlouho netrvalo. Stačilo se párkrát projít v jeho blízkosti a tvářit se dost vyděšeně. Jsem naštěstí stejný typ jako tvoje sestra.“

„Nevěřili jí. Prý jen fantazíruje.“

„Dřív to tak bylo,“ přikývnu.

„Dřív… vždyť sama říkáš, že mu nic nedokážeme…“

Usměju se. „Neboj.“

Téma: Kdo hledá, toho najdou

Kdo? Kdy? A proč?

Zírá na obrazovku notebooku, srdce mu buší. Z obrazovky na něj hledí tmavovlasá drobná dívka. Dívá se na něj, směje se, mává.

Soňa.

Ztuhne.

Kde jsou fotky, co fotil celý večer? Dlouho trvalo, než našel tak skvělé místo! A fotil jak o život, tu holku, co se tak nestoudně válela ve vaně!

Zuřivě kliká. Marně.

Jedna fotka. Soňa. Ale ta nána přece skočila pod vlak! Co dělá v jeho foťáku? A kde jsou fotky, co fotil on?

Vytáhne čipovou kartu. Jeho byla určitě jiná!

Sevře se mu žaludek. Když fotil. A usnul. Vyměnili mu kartu. Našli ho. Kdo? A proč?

Téma: My chceme pohádku

Nevyprávěj nám pohádky, říkali

Jura sedí, hlavu sklopenou. „Chodil jsem tam s ní. Hrozná beznaděj. Skleničku si prý na linku vyndala sama. Rozsvícená světla? Zapomněla. Otevřené skříně? Ráno spěchala.“

Zavrtím hlavou. „Strašný.“

„Pak začaly chodit fotky. Doma u klavíru. Venku v restauraci. Na zastávce autobusu.“

„Taky pohádky?“

„Ano. Kdoví, kdo jí fotí, jen aby potvrdil její verzi.“

„Ten policajt tam ještě je?“

„Už dávno ne. Byl starý, před penzí. Když skočila pod vlak, hledal jsem ho. Já bych ho snad uškrtil. Ale už tam nepracoval.“

„Hlavu vzhůru,“ třepnu ho po zádech. „Teď je čas, abychom začali vyprávět pohádky my. Jemu.“

V očích mu zajiskří.

Téma: V dobré víře

Problem solved

Ne, stokrát ne! Vzchopí se. Zahodí čipovou kartu. Jen on si přece smí zahrávat se životy ostatních! Na něj tohle nikdo zkoušet nebude!

Přemýšlej, shání do houfu rozhárané myšlenky. Našli tě při sledování té poslední holky. Netuší, kde bydlíš. Neví… Zarazí se. Klíče! Hned zítra musí vyměnit zámek! Vzápětí se uklidní. Vždyť neví, kde bydlíš…

Měl by si najít jiný cíl. Když se nebude pohybovat kolem té děvky, nemůžou ho najít! Plán ho uklidní. Škoda jí, ale najde si jinou. Podobných hlupaček je kolem plno.

Uléhá pln naděje, že svůj problém vyřešil.

Netuší, že ve ráno schránce najde další pozdrav.

Téma: Vyžehli to

Noční akce

Nervózně chodím po bytě. Za okny tma, fičí vítr a leje. Noc se kloní k ránu a Jura nikde. Konečně zvonek.

„Zvládls to?“ zeptám se šeptem hned mezi dveřmi. Dělá věci, která já dělat nemůžu, ač bych ráda.

„Jasně,“ hodí na stůl klíče. „Pasovaly dobře. Teda byt jsem nezkoušel, je doma, svítil. Ale pozdrav jsem doručil.“

„Viděl tě někdo?“

Zavrtí hlavou. „Proto jdu až teď. Pořád se tam někdo coural. Musel jsem se schovat do keřů.  Navíc jsem strašně zmokl.“ Otřese se zimou.

„Dej si sprchu a hoď mi oblečení. Přejedu ho žehličkou, ať ho máš zas suchý.“

Je rozehráno.

Téma: Nóbl

Spřízněné duše

Vždycky se cítil být lepší než druzí. Byt v paneláku mu byl dávno proti srsti. Zasloužil by si něco lepšího, povzdechl si cestou do práce.

Ve schránkách zahlédl zastrčené letáky. Ten svůj chtěl hodit do koše, ale zaujal ho tučně vysázený text.

TRADIČNÍ RODINA NADE VŠECHNO!

ANTIKONCEPCE? ZLO!

ODMÍTÁME INTERUPCE!

Tělem se mu rozlil slastný pocit. Konečně někdo, kdo má stejný názor jako on! Žena nemá právo rozhodovat o ničem, natož o dítěti či svém těle! Konečně někdo soudný!

Samozřejmě, že je podpoří. Pár stovek ho nezabije a jim pomůže.

Odemkl mobil a naskenoval QR kód.

Platba odeslána, blikl displej.

Téma: Kandidátka

Dobrý odhad

Zvonek cinkne dřív, než čekám. Jura se s notebookem v ruce vsune do pokoje.

„Chytil se!“

Zajásám. „Poslal? Kolik?“

„Tři stovky.“

„Nic moc, ale domov pro ženy v nouzi je vděčný za každou korunu. Co ostatní letáky?“

„Z těch nic nebude, QR kód na nich je schválně špatný.“

Skvělé. Netoužím být kandidátkou na trest za okrádání lidí, byť s bohulibým účelem.

Jura už sedí u stolu, jeho prsty tančí po klávesnici. „Všechno fungovalo, jak má. Můj maličký červíček prolezl přesně tam, kam měl a otevřel mi cestu. Zrovna koukám jeho počítači pod sukni.“ Prsty strnou v pohybu. „To snad ne!“

Pokračování zítra