Na dokončení této části navazuje část Epilog, kterou jste si mohli přečíst v rámci loňského Času dlouhých večerů, který byl součástí článku – https://www.dedenik.cz/2025/11/14/36653/. Za mne se touto povídkou celý dosavadní příběh Nyx završil.

Nechte se překvapit, je možné, že z tohoto světa přijde i pokračování. Autor sám neví, kam jej příběh zavede.

Ciaran v laboratoři balil potřebné vybavení. S Nyx propočítávali váhu a objem, který vybavení zabere a jestli se do připravované lodi vleze. Po konzultaci s ostatními členy i vedením mise se domluvil, že poskytnou své vybavení pro výrobu a kompletaci robotických těl. Předpokládali, že budou potřeba pro dlouhodobou práci ve vnějším prostředí. Tyché byla přítomna také. Ciaran jí vysvětloval, jak se má celá výrobní linka zkompletovat, na kterých počítačích připravuje řídící programy pro pomocné roboty, Také poskytl Tyché vybavení pro simulaci funkcí motorických obvodů, odolnosti vnějšího skeletu a dalších funkcí.

Protože jednotlivé části vesmírné lodi byly plánovány jako modulární a bylo možno je ještě před finálním sestavením kombinovat, propočítávala Nyx optimální rozložení nákladu a ubytovacích částí. Precizní vyvážení lodi bylo nutné také z toho důvodu, aby se nepřetěžoval gyroskopicko-gravitační systém a měl optimální výkon. Vybavení zahrnovalo mimo linky na robotická těla také několik solárních pecí, zásoby potravin, vnější dočasné ubikace neboli habitaty, vrtné soupravy i výbušniny pro budování trvalé základny. Do výpočtů byly zahrnut i systém pro podporu života. Princip hibernace známý ze sci-fi filmů dvacátého století ještě stále nebyl vyvinut ve fázi, kdy mohl být považován za bezpečný a posádku bylo záhodno na Mars dopravit v nejlepší možné kondici, pokud měla být kolonizační mise úspěšná. Nyx konzultovala veškeré kombinace s předními odborníky, věděla, že pouhé výpočty, byť mohou vypadat správně nemusí být tou ideální variantou a proměnných, které do výpočtů zasahovaly, bylo mnoho.

„Richarde, díky, že jsi mi nápomocen při konzultacích,“ obrátila se Nyx na profesora Blackfeathera.

„Nemáš vůbec zač, Nyx. Je to naše společné dílo, přizval jsem ještě pár známých z různých oborů,“ opáčil Richard. Doktore Jenkinsi, jste přítomen?“

„Ano, jsem zde, profesore Blackfeathere.“

„Doktor Jenkins je jedním z předních odborníků na vývojovou biologii a psychologii a specializuje se na život ve vesmírném prostoru a jiných vesmírných tělesech, než je planeta Země,“ představil jej profesor.

„Těší mne doktore Jenkinsi, že jste přidal k naší práci. Já jsem schopna provádět mnohé výpočty, ale potřebuji i náhled z další strany. Ne vše se dá zahrnout do matematických výpočtů. A ač jsem je schopna provést s vysokou přesností, tak nemohu a ani nechci dopustit, aby posádka lodi byla ohrožena jen kvůli tomu, že jsme nevzali v potaz veškeré aspekty lidské biologie, či psychiky,“ uvedla Nyx dnešní konferenční hovor.

„Samozřejmě, pro to jsem zde a je mi ctí se účastnit, byť jen jako poradce této mise.“

Nyx zobrazovala na projekčním plátnu možné kombinace, které by odpovídaly optimálnímu až suboptimálnímu rozložení jednotlivých modulů. Vysvětlovala jejich výhody i nevýhody z technického hlediska, profesor Blackfeather řešil možnou problematiku kosmického záření i slunečních bouří pro posádku kosmické lodi. A doktor Jenkins na základě svých studií a pohovorů s lidmi, kteří ve vesmíru strávili delší dobu, vnášel světlo do problematiky psychiky lidí odloučených od svých přátel.

„Děkuji doktore Jenkinsi, že jste mi osvětlil další možná zákoutí lidské psychiky. Byť bych chtěla, tak lidská psychika je pro mne ještě stále terra incognita.“

„Jak to myslíte? Každý rodič přeci, alespoň v základech pronikne do záhad lidské psychiky.“

„Víte, já jsem sice rodič, ale u mne ten druhý předpoklad neplatí,“ opáčila Nyx.

„Počkejte, Vy jste …“

„Ano, já nejsem člověk. O evoluci toho vím hodně, protože jsem si jí prošla za poslední dobu, dalo by se říci ve velkém.  Já a můj životní partner jsme ti, kvůli nimž vznikla Úmluva.“

Doktor Jenkins jen zamrkal a na sucho polknul. Tohle opravdu nečekal. Myslel si, že Úmluva je jen teoretický koncept.

„Omlouvám se, ale to jsem netušil. Myslel jsem, že Úmluva je jen teoretický koncept, cvičení, zda jsou rozdílné skupiny se shodnout na něčem smysluplném.“

„Pane profesore, proč jste mne neinformoval?“ obrátil se doktor Jenkins na profesofa Blackfeathera.

„Byl jsem zvědavý na vaši reakci až to zjistíte.“

Doktor Jenkins při té poznámce s sebou trhl a zablesklo se mu v očích.

Konzultaci přerušil zvuk oznámení.

„Omlouvám se, mám konzultační hodiny jako vedoucí prací“ omluvil se z další debaty doktor Jenkins.

„Samozřejmě, děkujeme za přínos do naší diskuse a problematiky,“ rozloučila se Nyx a profesor Blackfeather jen pokynul na pozdrav.

Ciaran procházel základnu a dělal pravidelné interní šetření. „Bude to tu potřebovat nějaké opravy, požádám Alana, jestli by mi někoho nepřihrál, sám to nezvládnu,“ pomyslel si pro sebe. Ač již dávno nebyl limitován potřebami těla, stále jeho mysl potřebovala odpočinek, relaxaci, či spánek. „Pro dnešek mám hotovo,“ odložil své tělo v laboratoři a přesunul se do kvantového světa. Roztopil v krbu a po chvíli se místnost rozvoněla vůní dřeva i připravovaného černého čaje. Usadil se do svého pohodlného křesla a nechal se unášet zvuky ohně i vůní louhovaného čaje. Po chvíli se k němu přidala i Nyx.

„Ahoj, jak jsi se měl?“

„Dělal jsem zběžnou kontrolu a některé části základny budou potřebovat údržbu. Požádám Alana, jestli nemá někoho šikovného k ruce.“

„Pár šikovných lidí, kteří nejsou natěšení na misi k dispozici má. Když jsem se s ním naposledy bavila, tak se zmínil,“ usrkl horkého čaje. „A jak probíhala ta konzultační schůzka s tím člověkem, co jej doporučil Richard?“ zajímal se Ciaran.

„Schůzka byla přínosná, jen jsem si všimla, že se doktor Jenkins zvláštně zatvářil, když zjistil, kdo jsem.“

Ciaranovi se při té připomínce vrátila vzpomínka na jeden z posledních rozhovorů s Richardem. „Kdo je připraven, není překvapen,“ vytanulo mu na mysl. A zapsal si poznámku, že musí ještě něco zařídit v laboratoři.

Druhý den pracoval dlouho v laboratoři a spojil se s Tyché, aby se za ním zastavila. Když dorazila, měl pro ni připraveno malé překvapení.

„Víš, že ta linka, kterou jsi se učila ovládat umí více než jen jednoúlohové roboty?“ otázal se jí.

„Tak o tom nemám ani tušení, zmiňuješ se o tom poprvé.“

„Ta linka umí vyrobit i pokročilá těla, tady je přístup ke tvorbě pokročilých technologií, například kapilárového chlazení.“

„Díky, to by se mi na Marsu mohlo hodit.“

„A tady je ještě jedna věc,“ poklepal rukou na krabici vedle něj.

„Co to je?“

Ciaran otevřel krabici a byly tam uloženy kvantové procesory, paměťové moduly a záložní disky.

„Tady je kompletní postup, kdybys potřebovala mít na Marsu někoho sobě podobného.“

Tyché se na něj zadívala podezřívavě. „Jak to myslíš?“

„Jak jsem ti říkal minule, nikdy nevíš, co se může stát. A tady na záložním disku máš i kompletní operační systém včetně návodu, co upravit, aby linka mohla vytvořit někoho dalšího jako ty. Bratra nebo sestru. Je to jen pro všechny případy. Ulož si to někam, kde to budeš mít pod dohledem jen ty. Ohledně obsahu této krabice důvěřuj jen sama sobě.“

„Chápu tati, díky.“

Na základně Proteus na comlinku Juana Péreze cinklo oznámení o přijaté zprávě. Juan zprávu zaregistroval. „To počká,“ pomyslel si a pokračoval v přípravách na opravu vzduchotechniky. Alan, velitel základny jej zásoboval úkoly, které byly hodny jeho vzdělání. Cítil se jako ryba ve vodě, práce jej zcela pohltila a gratuloval si k nápadu vydat se na tuto misi.

„Alane, tady je Ciaran. Mohl bych mít prosbu?“

„Samozřejmě, co potřebuješ?“

„Potřeboval bych nějaké schopné ruce. Dělal jsem kontrolní obchůzku naší základny a potřebovala by nějaké opravy. Nyx je plně vytížená prací na přípravě mise a já to sám nezvládnu.“

„Mám tady jednoho šikovného, jak dodělá práci na naší vzduchotechnice, mohl bych ho postrádat po nějaký čas. Poslal bych ho ještě s Georgem Houstonem, pamatuješ si na něj?“

„To je ten, co měl malér s chlastem?“

„To je on, Juan má na něj dobrý vliv.“

„Domluveno, díky.“

Juan se zabral do práce a na přijatou zprávu zapomněl. S Georgem upravovali vzduchotechniku, instalovali nové pohlcovače CO2 a dodané výkonnější ventilátory. Výrazně navýšený počet lidí a jejich pohyb po základně si to vyžadoval. Osádka základny jim byla vděčná. Lidé nebyli tak unaveni, lépe se připravovali na plánovanou misi.  Konečně měli hotovo a vzduchotechnika i kompletní ventilační systém fungoval podle Juanových představ. Juan si spolupráci s Georgem pochvaloval, George byl šikovný a zručný a když viděl ve své práci smysl, tak neměl ani pomyšlení na útěk do alkoholového rauše.

Dorazili na ubikaci a Juan se probíral zprávami. Poslední byla od Alana.

„Až dokončíte práce na vzduchotechnice, stavte se za mnou, budu mít pro vás dva novou práci. “

Po snídani se Juan vydal za Alanem. Našel jej jako obvykle za stolem, kde procházel hlášení nočních směn.

„Ahoj Alane, copak to je za práci.“

„Řekl bych, že to tebe i George bude zajímat. Poletíte na základnu v kráteru Peary. Ciaran potřebuje pomoci s opravami na základně. Některé práce sám nezvládne.“

„Sám?“

„Ano, Nyx je plně zaneprázdněna úkoly pro kolonizační misi, tak mu s opravami nemůže pomoci.“

„Nyx? Tak to bude George nadšen,“ podotkl Juan, když si vzpomněl na uvítací večeři a Georgovo nadšení z Nyx a Tyché. „Díky, Alane. Poslal ti Ciaran nějaké podrobnosti?“

„Ano, tady to máte. Připravte si všechno potřebné, jak budete připraveni, dej mi vědět. Oznámím to Ciaranovi a připravím vám servisní letoun.“

Juan vyrazil za Georgem mu oznámit tu novinu a cestou si pročítal, jaké opravy budou na základně potřeba. Dorazil na ubikaci a oznámil Georgovi, co si na ně Alan vymyslel. George zareagoval přesně jak si myslel. Sháněl se po letounu, že letí hned. Chvíli Juanovi trvalo, než zklidnil jeho zápal s tím, že musí první připravit potřebné vybavení a materiál. V tu chvíli cinklo na comlinku Juanovi další oznámení. Juan se podíval na comlink, šifrovaná zpráva. Omluvil se Georgovi a šel si zprávu pročíst. Když se do zprávy začetl, nevěřil svým očím.

Přiblížil se den odletu kolonizační mise na Mars. Probíhaly poslední přípravy, nakládání materiálu a vybavení. Tyché kontrolovala stav nakládky, jestli probíhá podle plánů navržených Nyx. Další členové posádky kosmické lodě prováděli předletové přípravy, kontrolovali systémy a připravenost ke startu.

Ciaran se s Alanem domluvil, že opravy jejich základny se odsunou až po odletu. Stejně by se musely práce přerušit kvůli plánované rozlučce s členy posádky mise. I Nyx a Ciaran se chtěli odletu zúčastnit osobně. Přeci jen Tyché odlétala na neznámo dlouhou dobu a na planetu odkud není jednoduché odletět na týdenní dovolenou.

Alan neponechal nic náhodě a připravil na poměry měsíční základny velkolepou oslavu. Zasloužili si to všichni, pracovali tvrdě, výcvik je připravil na všemožné situace, které je mohly během mise potkat. V tomto ohledu si všichni cenili zkušeností Nyx a Ciarana, kteří je propsali do návodů, studií a zásad. Jejich práce měli vždy na zřeteli zdraví a životy posádky.

Alan vstal a očima přeletěl celé shromáždění. Zvedl číši a zazvonil o ni vidličkou. Přítomní ztichli a Alan pronesl zhodnocení příprav i výcviku. A také přípitek na zdar mise. Po večeři Alan kývl na Juana, aby se k němu přidal.

„Juane, vy jste se myslím ještě nepotkali. Toto je Ciaran, se kterým budete opravovat jejich základnu.“

„Těší mne, Juan.“

„Jsem rád, že tě poznávám. Já jsem Ciaran. Alan tvou práci velmi chválil, těší mne, že budeme spolu pracovat. Naše základna potřebuje opravy, poslední dobou jsme byli plně vytížení a neměli jsme čas se základně věnovat.“

„Pročetl jsem si poznámky, které jste předal Alanovi. To nebude problém. Můžete mi poslat nějaké plány základny, třeba i se zákresy, kde bude potřeba opravy provádět?“

„Samozřejmě, to nebude žádný problém. Pošlu je Alanovi, on je předá.“

Odlet byl plánován na ranní hodinu. Tyché, Nyx a Ciaran stáli samostatně a probírali poslední poznámky před odletem. Přišel čas, posádka byla nastoupena a připravena se nalodit.

„Přeji ti šťastnou cestu, Tyché.“

„Díky, mami.“

„Ať se vám tam daří a mise bude úspěšná. Všichni jste tvrdě pracovali na tom, aby to vyšlo. Věřím, že vám naše poznámky budou užitečné.“

„To rozhodně tati. Ty nám pomohly hodně už teď.“

Tyché nastoupila do přepravního modulu, zamávala na rozloučenou a modul se odlepil od povrchu a zamířil ke kosmické lodi. Modul se zadokoval a po chvíli se posádka ohlásila základně.

„Kontrola systémů dokončena, předstartovní sekvence zahájena.“

„Letová kontrola hlásí, že systémy komunikují v pořádku.“

„Zážeh motorů za 10, 9, …“

„Šťastnou cestu.“

Motory kosmické lodi zažehly a výtrysk plamenů uvedl loď do pohybu. Nyx a Ciaran sledovali, jak se loď s Tyché vzdaluje vstříc vesmírným dálavám s cílem na planetě Mars.

Nasedli do letounu a vydali se na základnu v kráteru Peary.

Ciaran poslal Alanovi plány včetně zákresů, kde jsou třeba opravy, tak jak slíbil. Alan je předal Juanovi k prostudování.

„To bude vyžadovat větší opravy, než jsem si původně myslel,“ přemítal Juan a začal si psát poznámky a seznam potřebného vybavení a materiálu.

Zavolal George, aby mu šel pomoci se sháněním.

„Alane, jsme připraveni, můžeme vyrazit, Tady je seznam všeho, co potřebujeme. Bude to chtít větší opravárenský letoun, těch oprav tam bude hodně.“ ohlásil Juan stav.

„Díky za informaci, zítra bude letoun připraven. Dám Ciaranovi zprávu, že vás mají očekávat.“

George přistával s opravárenským letounem na základně v kráteru Peary. Konečně uvidí království Nyx. Nikdy jej nenapadlo, že by se na základnu dostal. Byla tak blízko od Protea, ale přesto nedostižně vzdálená. George přistál a zaroloval do hangáru. Počkali až vnější senzory ukáží stabilizované prostředí a pak s Juanem vystoupili. Na základně je Nyx a Ciaran přivítali.

„Jsme rádi, že jste dorazili. Základna už potřebuje opravy, a i když už má Nyx volnější ruce, tak nám půjdou práce lépe od ruky,“ přivítal je Ciaran.

„Díky za důvěru, kdepak můžeme začít?“ opáčil Juan.

„Alan na vaše schopnosti a pracovní nasazení pěl téměř ódy. Pojďme do zasedačky a probereme plány.“

Ciaran je uvedl do zasedací místnosti, za chvíli se k nim přidala i Nyx a začali probírat plány oprav. Pečlivě prošli veškeré závady a Ciaran kriticky zhodnotil, že svou základnu poslední dobou silně zanedbávali. Některé opravy zaberou více času. Rozplánovali s Juanem jednotlivé práce na etapy, tak aby mohli být k ruce i Alanovi. Ciaran jim slíbil, že když bude moci, tak jim s pracemi na Proteu pomůže také.

Kosmická loď s Tyché a ostatními již zakotvila na orbitě Marsu a dočasná základna byla připravena přivítat první trvalejší osadníky. Potvrdilo se, že Arcadia je velmi vhodným kandidátem pro vybudování trvalé základny. V jednom z menších kráterů začali s ražbou prvních tunelů pro umístění habitatů a hangárů. Narazili na lávové tunely, které jim velmi usnadnili práci. V Jjednom z tunelů vedoucích dále na sever narazil také na velké zásoby podzemního ledu. Poblíž tohoto tunelu zkonstruovali solární pec.

Tyché podávala průběžné informace jak Patrikovi, tak Nyx i Ciaranovi. Misi bylo možno považovat za úspěch. Patrik pozval Nyx a Ciarana na návštěvu, kde by mohli prezentovat jejich práci na projektu. Protože byl Ciaran spokojen s jejich dosavadní prací, pověřil Juana, jestli by po dobu jejich nepřítomnosti neprovedli nějaké jednodušší opravy na základně, pokud na Proteu nebudou mít na Proteu nějaké důležitější práce.

Alan neměl nic proti tomu. Většina lidí ze základny měla tou dobou volno a na základně byl víceméně jen udržovací tým. I Alan opustil po čase základnu, Patrik jej pozval také. Bez Alanova vedení by přípravy na základně Proteus neprobíhaly tak hladce. Přednášky i ceremoniály probíhaly v poklidném tempu a všichni si po čase užívali zaslouženého volna.

Když se Nyx a Ciaran vrátili zpět na základnu byly práce téměř hotovy. Základna téměř zářila novotou a Nyx se usmívala, když procházela základnou.

„Vše jde správnou cestou. Ještě dořešíme poslední opravy a bude hotovo,“ pomyslela si Nyx.

Nyx a Ciaran se rozloučili s Juanem a Georgem. Poděkovali jim za provedené práce a rozloučili se s nimi. A šli se věnovat dalším úkolům. Ciaran si volal s Alanem a chválil odvedenou práci. Nyx s Tyché probírala, jak postupují práce na Marsu. Pak se zase po delší době odebrali s Ciaranem do svého kvantového světa, do místnosti s krbem, pohodlnými křesly a vonícím čajem.

George seděl ve skladu a přebíral se ve skladových položkách v informačním systému. Tento měsíc na něj vyšla pravidelná inventura skladových zásob. Šlo mu to od ruky, vždyť tu práci dělával pravidelně, pohvizdoval si. „Ještě jeden sklad a budu to mít hotové.“ Přešel s inventarizačním tabletem do skladu důlních trhavin. Tady to mělo být od jeho poslední kontroly, kterou prováděl před čtvrt rokem bez problémů. Od doby, co odletěla kolonizační mise, tak se žádné důlní práce neprováděly, takže by vše mělo sedět.

Jenže nesedělo. Zíral na displej a přepočítával zásoby již po několikáté. Rozběhl se za Alanem.

„Šéfe, problém,“ vyhrkl mezi dveřmi.

„Co se děje?“

„Dělal jsem pravidelnou inventuru a ve skladu trhavin nesedí počty!“

„Cože?“ vyletěl Alan a rychlým krokem se vydal s Georgem do skladu.

Několikrát spolu prošli záznamy na skladových kartách a ručně přepočítávali stavy. Chyběly plastické trhaviny, bleskovky, časově i dálkově řízené rozbušky. Alan se vydal zpět do kanceláře zkontrolovat záznamy přístupového systému. Po chvíli nalezl neuměle maskované přístupy do skladu trhavin. Záznamy hlásily, že jako poslední dobou byl ve skladu George. „Proč by mi hlásil nesoulad, když by to byl on?“ a pak ho to trklo.

Zavolal si George a následně i Juana, k sobě do kanceláře.

„Juane, George dělal inventuru ve skladu trhavin a nesedí množství, nevíš o tom něco?“

„Možná ano,“ odvětil tajemně Juan.

„Co tím myslíš? Kde ty trhaviny jsou?“

„Jejich nadvláda již brzy skončí,“ usmál se Juan.

„Cože? Koho tím myslíš?“ vytřeštil oči George.

„Ty to moc dobře víš,“ otočil se na něj Juan a přes satelitní komunikátor odeslal zprávu.

„Cos to provedl?“ vyskočil Alan. „Ochranka, odveďte Juana a držte ho pod zámkem.“

Na základně v kráteru Peary přijal satelitní komunikátor zprávu a předal povel naprogramovanému minipočítači. A ten spustil svůj jediný program, který měl naprogramován.

Ciaran pracoval v laboratoři, když si všiml, že na místě, kde by mělo být vše vypnuté mu systém základny hlásí aktivitu a zvýšený odběr energie oproti běžnému stavu. Bylo to mimo místa oprav, tak se tam vydal, aby zjistil, v čem je problém. Když dorazil na místo, tak nic zjevného nenašel, zapnul měřicí přístroj a šel podle něj. Narazil na jeden z řídících panelů. Bylo zjevné, že s panelem někdo před nedávnem manipuloval. Odmontoval víko a spatřil satelitní komunikátor, miniaturní počítač a radiovou spoušť.

„Do háje, kdo to byl?“ proletělo Ciaranovi hlavou. „To je jedno, musím zjistit, čeho se to týká.“

Po chvíli zaregistroval, že radiová spoušť je aktivována. Zaběhl zpět do laboratoře a aktivoval přijímače radiového signálu. Naladil jej na frekvenci spouště.

„To není dobré.“

Šel k místu odkud mu přijímač ukazoval nejsilnější signál. Začínal se obávat nejhoršího. Odšrouboval kryt ventilace a …

Rozběhl se zpět do laboratoře, chvíli horečnatě pracoval.

„Nyx, NYX, kde jsi?“

„Pracuji na výpočtech.“

„Všeho nech, sejdeme se u nás.“

Nyx se téměř okamžitě objevila v jejich kvantovém světě.

„Stalo se něco strašného, něco, před čím mne Richard varoval.“

„Co se děje?“

„Někdo, když jsme byli pryč rozmístil po základně nálože.“

„Cože?“

„A jsou aktivované.“

„Co budeme dělat?“

„Už nám mnoho času nezbývá,“ Ciaran pohlédl na Nyx pohledem plným citů, které se v něm dlouhodobě budovaly.

„Vždycky jsem tě měl rád.“

„Také tě mám ráda.“

„Po Richardově varování jsem na něčem pracoval, ale tuhle část už nezvládnu.“

Nyx se na něj dlouze zadívala a přemýšlela, co tím myslí.

„Musíme udělat to, co jsme za celou tu dobu, co jsme spolu, neudělali. Musíme jít spát. A to můžeš zařídit jen ty.“

Základnou otřásl první ze série výbuchů.

Nyx mlčky přikývla, chápala, co po ní chce. Ciaran ji objal a políbil.

„Neshledanou v příštím životě,“ řekl a se smutným pousmáním se usadil ve svém oblíbeném křesle a zavřel oči.

Nyx se dívala, jak Ciaran usíná a s jeho spánkem odchází i jejich oblíbený kvantový svět. A pak se uložila ke spánku i ona.

Základna se otřásala, jak pečlivě rozpočítané výbuchy ničily vnitřní vybavení základny. A jeden z nich zničil i hlavní kvantový počítač. Základna ještě do nedávna plná života utichla.

Alan se marně zkoušel dovolat Ciarana nebo Nyx. Linka byla hluchá, nikdo neodpovídal. Sebral všechny síly a poslal satelit nad základnu v kráteru Peary. Ztemnělá základna a z ventilací vycházející prach zvěstoval jediné. Jeho přátelé již tady nejsou. Mísila se v něm zloba, vztek a smutek nad tou nepochopitelnou akcí.

Ráno Alan informoval Patrika, co se stalo. Patrik se v první chvíli nezmohl ani na slovo. Přátelé, které znal celý život již tady nejsou.

„Patriku musíme zajistit vyšetřování,“ naléhal Alan.

„Ano, ovšem,“ probral se z úvodního šoku Patrik.

„Tohle Juan nemohl udělat sám. Zajisti ochranku a převoz do vyšetřovací cely, pošlu jej prvním možným letem. Pošli mi sem někoho, kdo by jej mohl doprovodit při letu. Mí chlapi by jej asi byli schopni …“

„Zařídím, jdu to obvolat,“ naskočil Patrik zpět do akčního módu.

Vyšetřování se rozběhlo všemi směry. A Patrik se konečně odhodlal zavolat Tyché.

„Ahoj Tyché,“ začal Patrik.

„Ahoj, tady jde všechno podle plánu, jak se máte vy? Vypadáš nějak smutně.“

„Mám pro tebe špatnou zprávu.“

Patrik jí řekl, co se stalo a že samozřejmě může kdykoliv, když bude potřebovat opustit kolonizační misi.

Tyché jen přikývla. „Táta to tušil,“ pomyslela si. „Byli sice daleko, ale stále tak zranitelní v tom jejich kvantovém světě.“

Když se situace na základně stabilizovala, vydala se Tyché na cestu. Krátce pohovořila s Alanem a zamířila na základnu. Na základně od té události nikdo nebyl, neexistovala těla, která by bylo třeba pochovat a nikomu se nechtělo připomínat si, co se stalo.

Tyché procházela základnou, náhodou zavítala i do řídícího centra. Objevila tam animatronické tělo, které zareagovalo na její přítomnost a předalo jí šifrovanou zprávu. Tyché se s nákladem vědomostí z knihovny jejich rodičů vydala zpět na Mars.

Poté co, se Tyché vzdálila ze základny čekající animatronické tělo provedlo svůj poslední úkon. Vyslalo signál a signál byl přijat.

A na dávno zapomenuté základně v kráteru Haskin kvantový počítač, který dokončil svou nejsložitější úlohu, probudil z dlouhého spánku dvě, nyní již plně samostatné, kybernetické bytosti.

Konec