Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Já dnes k tématu jen stručně – už 3 roky je členem rodiny český strakatý pes Culek. Občas hlídáme synovi o rok mladšího mini amerického ovčáka (to je zmenšenina australského ovčáka) Carsona. O prázdninách k nám přijede na 14 dní – a to teprve u nás bude rodeo! 🙂
Hezké téma:)
Tak my milujeme „od jejich oušek až po ocásky“ naše 4 kočičky: Nejstarší je černá Rusty-14 let. Pak šedivá Woody-13,dále zrzavá Ginger-10 a nejmladší bílomourinka Bobinky-4 roky. Každá z nich má zcela jinou povahu ale všechny je milujeme a jsme moc rádi, že je máme. Jediné, co nás mrzí, je to, že se Bobinka zatím stále nesžila s ostatními. Ale zůstává jen mručení, Bobinka se občas ožene packou (jen varovně do prázdna), a žádné skutečné rvačky se nikdy nekonaly. Na zahradě jsou zcela v pohodě, tam dokáží dokonce všechny ležet poměrně blízko sebe. Už jsme si zvykli a Bobinka je jinak zlatá číča a třeba se situace někdy ještě zlepší.
Měli jsme i fenku Trixie, ta nám bohužel v r. 2019 nečekaně umřela. Stále se nám po ní stýská, ale dalšího pejska už nechceme. Na pořízení štěněte jsme už oba staří a zkusit skloubit odrostlého psa se 4 kočkami . na to už nějak nemáme nervy (však i s Trixie to bylo jak škatule hejbejte se, když byla ona v domě, kočky byly zavřené v ložnici a naopak). Ale mám teď každou neděli jinou možnost muchlat se se štěňaty a moc si to užívám (tu minulou jich tam bylo dokonce 36 – každé „jiný pes, jiná ves“ 🙂
Maričko, ta služba u štěňat je skoro neuvěřitelná ❤️
Jinak to děsně letí! Já si dobře pamatuju, jak k vám Rusty i Woody přišly jako koťata 🙂
Ano Dede, čast děsně letí !!! Ty příchody nvoých kočiček jsou vždy ták radostné a jejich odcházení naopak děsně bolestivé. Hlavně proto, že kromě prví – Kotěte, většina byla příliš brzy a při vzpomínkách mě to dodnes rozpláče!
Škoda, že u těch štěňat není nějaká stránka kde by byly fotky od nových pániků „jak jsme vyrostli“:) protože někdy jsou to neuvěřitelné komibinace vzrůstu a barev. Teď tam byla fenečka na pohed mrňavá čivava ALE zbarvením šedivá s černými fleky a tohle zbarvení mají spíše velcí psi (třeba louisiánsky leopardí, apod) tak si neumím přestavit jak došlo „ke spojení“ 😀 a co z ní vyroste. Totiž jedno „leopardí“ 3 měsíční štěně pejska (stejné zabarvení) tam také bylo, velikostí už menší pes, ale packy jak hrom (skoro bych odhadla i něco s dogy !). Možná tahle malá fenečka právě pro svoje záhadné, ale krásné zbarvení rychle najde nový domov..
Dcera má pejska Šišku, je jí 10 let, my nemáme zvíře žádné. Šiška je taková vesnická směs, vypadá trošku divně – maminka prý byla labrador, otec podle všeho netopýr :-D,* ale nám se líbí a máme ji moc rádi. Občas ji hlídáme o víkendech – nebo prostě podle potřeby.
* Podle všeho na nějakou větší fenku skočil čivavák – ale je vážně roztomilá. jestli si někdo z Brna pamatuje „filharmonického psa“, tj. maskota Filharmonie Brno, to je přesně ona.
Občas dělám chůvu malé jezevčici Ruby mého syna a snachy, alias Rubišákovi, Panence, Ušatému torpédu a Špagetě. Zatím jediné vnouče 🙂 Je na jezevčíka nezvykle hodná a poslušná. Nejmenší, nejbázlivější a odstrkované štěně vrhu vyrostlo ve velikou sportovkyni a mazla.
Tak my jsme momentálně v minimálními obsazení. Aryška je bílý švýcarský ovčák, je jí už víc než třináct a půl roku.
Naštěstí se nám o vzrušení starají sousedovic kočky 🙂
Mikeš je pravděpodobně starší než Ari, Paní matka už je taky věkovitá. Jejím dcerám, Cilce a Božence je cca 6 let. Lojza je nejmladší 🙂
Hladím.
Před dvěma týdny jsme závodili v Hradci (Hradečnici), po návratu jsem si tahala asi sedm klíšťat a moc na vás myslela.
Fuj! Klíšťata hnusná.
Takže v přízemí (já + Jeník) je slovenský korač Ernest (Erník, Erny, Ernesto, Erno, typrasejednodementní – když dneska na vycházce do sebe cpal výstavní ho… výkal), v patře (Terka) belgický ovčák Fram (Framííí, Framíto) a Terka má ještě anglického plnokrevníka Rabbit Makfi (Mafi, Mafiozo, Makfin, Mafin), ale toho má ustájeného ve Dvorskách.
Jinak by bylo fajn, kdyby NĚKDO udělal tabulku místních mazlíčků 😉 .
Sdílenou google tabulku, abychom mohli aktualizovt 😉
Dívala jsem se, že Makfi už neběhá a užívá si zaslouženého důchodu – nebo se vrhnou na parkury? Pár dostiháků přeučených na parkuráky znám.
Ano, už je důchodce a užívá si to. Však Terce udělal spoustu radosti. Teď je spokojený, když má plné korýtko a jde na vycházku do polí. Vlastně už ani nechce chodit na dráhu, prý dokola se naběhal už dost 🙂 .
Šťastná Terka, šťastný důchodce Mafínek. Terku sleduji na Jockey Clubu. Je dobrá. Přeji jí, ať se daří a koně jdou.
Děkuju, ale Terka s aktivním ježděním letos skončila. Přece jenom se už daleko hůře hojí po pádech, chce se víc věnovat Framovi a našla si jinou sportovní aktivitu, i když už ne závodní. Navíc, co si budeme povídat, dostihový sport leze hooodně do peněz, když jsi amatér.
Skončila celá a to se taky počítá. A úspěchy měla ohromné ❤️
Neuvažovala jsi, že by vaši domácnost opět mohl sdílet nějaký mňaukavec? Třeba by Ziki nějakého vhodného přihrál 🙂 ❤️
Dede takhle – já kočky miluju, ale bohužel moje alergie ne. Takže pokud na nějakého mňučka náhodou nenatrefím, tak aktivně ho vyhledávat nebudu. Já vím, mohla bych mít venkovní kočku, ale jak se znám, skončila by u mne v posteli a já se zase každou noc dusila 🙂 .
Tak to fakt není ono… Mě dusí ptáci, takže představu mám ❤️
Nyní je můj parťák Moureček, řečený Čičan, Čičánek, Bobánek. Ochočil si mě tak, že pokaždé, když jen naznačím směr chodba, ať už s jakýmkoli úmyslem – třeba jdu do koupelny, na záchod, do jiného pokoje, automaticky dojde až do kuchyně a očekává něco na zub. Hodně často uspěje.
Na rozdíl od předešlých koček a zvláště Amálky, je absolutní mazel.
Amálku už bohužel nemám, ale u ní to bylo ve stylu, prosím nesahat, jsem jen na ozdobu. Prostě to byla kočka s vlastním názorem.
Dříve jsme mívali Micinku a jejího synka Micánka, to ale byly kočky spíše mých rodičů. Micinka milovala mého tátu, ale bohužel to nebyla léčitelka, takže, když zjistila, že je nemocný, už se k němu ani nepřiblížila. Selhaly jí ledviny asi deset dní po tátově pohřbu. Nikdo jsme netušil, že na tom byla tak zle, že už jí nebylo pomoci. Micánek byl pro změnu spíše mámin kocour. Až ve svých 11 letech po Micinčině smrti ale zjistil, že na klíně je to docela fajn. Jestli jsem ale někdy viděla zvíře truchlit, tak to byl Micánek, ten po odchodu Micinky, který si nedokázal nikdy vysvětlit, byl dva měsíce v naprosté depresi, až jsem o něho měla strach. Pak se začal mazlit.
Nějak si to ve své hlavičce nakonec přerovnal, ale u jídla na Micinku nikdy nepřestal čekat.
Jo, je to zvláštní svět našich chlupáčků.
Nesahat, jsem jen na ozdobu 🙂 To dobře znám. Naštěstí doplněno o mód „pořádně si sedni, ať je mi na klíně pohodlně, a drbej“. Ale jedině, když si přijde sama.
Ano, zvířata truchlí.
Ari celé měsíce chodila kontrolovat kufr auta (kde jezdí jen psi – nebo divadlo:)), kdykoliv jsem odněkud přijela. Hledala Rexe… Už to nedělá, ne obvykle. Ale v kleci pořád sedí na svém místě, neroztáhne se po celé délce.
U nás bydlí kavalírky Karamelka (10,5 roku), Vanilka (za 14 dní 7 let), Lentilka (13 týdnů) a kočka Adélka (asi tak 9 let). Kavalírka Pralinka jezdí tu a tam na delší pobyt a fletka Ciri někdy na kratší hlídání.
Máš to hezky zazvěřené 🙂
U nás je momentálně kocourek Daník 9 let. Gaučák a pohodář.
A na chatě venkovní kocourek Tuláček. Vždy se k nám přestěhuje “ na letní byt „. Dovnitř nechce, ale pohybuje se okolo chaty. A my o něj pečujeme. Krmíme a dáváme kapičku proti klíšťákům.
Má svoji paničku, ale přes léto je u nás.
Jojo, taky máme „naše“ sousedovic kocoury. Teď zrovna jsou sousedi na dovolené, tak krmíme my, ale z výchovných důvodů u nich na dvoře, ale kocouři stejně vědí, takže si pro nás dojdou, když mají pocit, že by to chtělo něco do misky.
Za mě jsou to jen dvounožci. 🙂
Jinak bych přidala jazykové okénko: nemám ráda to slovo posluha, mám ho spojené se sekýrováním, proháněním, káráním a vůbec ponižováním dotyčného (ano, tvrdá realita, babička se posluhováním živila). Takže spíš bych řekla, že se o někoho starám nebo pečuji, občas vyhovím jeho vrtochům. 🙂
Jiné nápady?
U nás používáme „kohabitace“ 😀 😀
Pečuju. Neposluhuju 🙂 Oni obvykle svým způsobem zase pečovali (Ari ještě pečuje:)) o mě… 🙂
U nás je to jednoduché:
bílá kočička Fidorka, zvaná též Fíďa, Fíďas, Fíďalka, milostivá slečna Fidorie. 9 let.
A jinak – pršííííííííííííííííííííííííííííííí a nádherných 19 stupňů. Nejhorší na tom je, že aby to ta krajina poznala, tzn, půda se promáčela aspoň do jednoho metru, zvýšly se hladiny spodních vod a zregenerovaly se prameny a tak, muselo by takhle lít 14 dní nepřetržitě. 🙁
Závidím – to pršení. U nás další horký den, pokud by něco napršelo, tak předpověď 1 MILIMETR!! Lesní lípy hnědnou…
Lity lity, u Alex se prý taky už všechno málem v prach obrací. U nás byly v noci dvě bouřky a od poledne teď prší. Jako… prší. Jen tak 🙂 Bez bouřky.
Moc vám přeju, ať ten déšť konečně dorazí i k vám.
Přišel suchý vichr a přinesl déšť – cca deset minut. Takže ne že by nějak zalil, ale aspoň se kapku ochladilo.
Ten vichr nebyl ani tak suchý, jak horký 🙂 🙂 !
Prosím vás, já jsem se včera úplně ztratila v Matyldiných kavalírech 😀 Nemohli bychom tu přehledně vypsat, kterým chlupatcům (pernatcům i jiným) kdo posluhujeme?
Začnu:
kočka Tlapa, želvovinový nalezenec, 12 let
kobylka Novela, 19 let
valach Lotrek, 24 let
a k tomu kocour Běloušek rodičů, dceřina kočka Carrie, dceřina kobylka Quibella
Novele je už 19? To jsem se zase nějak ztratila v letech… Že je Lotrek koňský zasloužilec, jsem věděla. Novelu jsem měla v hlavě zařazenou jako +- 15 let 🙂