V Kalydónu kdysi vládl král Oineus a královnou Althaiou, která svého královského manžela upřímně nenáviděla, protože v prchlivosti zabil jejich prvního syna. Jejich druhý syn se jmenoval Meleagros a proslýchalo se, že jeho pravý otec je bůh války Áres.

Ten to nikdy nepopíral a svědčily pro to i jisté indicie, například pozdější Meleagrovo mistrovství v zacházením s oštěpy, které jsou Áreovým atributem. Meleagros měl krátce po narození hroznou kliku, protože sudičky mu ke kolébce donesly poleno, hodily ho do krbu a prorokovaly, že Meleagros bude žít jen, než poleno shoří. Althaia poleno z ohně vyňala, uhasila a pečlivě ukryla v truhle. Meleagros tak bez větších obtíží vyrostl ve schopného vrhače oštěpů, vítězil v této disciplíně pravidelně na olympiádách.

Král Oineus jednou uspořádal obětní slavnosti pro všechny Olympany, zapomněl však na Artemis. Něco takového vážně dokáže bohyni zkazit den. Artemis, když viděla, jaké krásné oběti dostali ostatní bohové a ona houbeles, se urazila a poslala na Kalydón obřího kance za účelem pustošení úrody, hubení dobytka včetně pasáků a vůbec všeobecného neblahého působení.

Oineus slíbil přebohatou odměnu tomu, kdo kance zabije a na lov se kromě Meleagra a jeho dvou strýců přihlásili mnozí slavní lidé, včetně Iásóna, bratří Dioskúrů, Thésea z Athén, atd. Přihlásila se rovněž Atalanta z Arkádie, dívka, kterou kdysi krkavčí otec odložil v lese, neboť si přál syna. Bohyně Artemis se tehdy rozhodla, že děťátku pomůže, sama Artemis ovšem nikdy nebyla v mateřských záležitostech nějak přehnaně informovaná, což je jediné možné vysvětlení pro to, že miminku poslala jako náhradní kojnou medvědici. Nicméně podařilo se, dítě přežilo a Atalantu později vychoval lovecký klan.

Shromáždění lovci a jedna lovkyně se tedy vydali na kance a nutno podotknout, že to opravdu nebylo snadné. Čarodějné zvíře se zuřivě bránilo, bylo hned tam, hned tady a sama Artemis zahalená závojem neviditelnosti poletovala nad bojištěm a zlomyslně míchala dráhy vržených oštěpů a chytala lovcům topůrka, když máchli sekyrou. Už to vypadalo špatně, polovina lovců se válela na zemi v krvi, když se přeci jen podařilo Atalantě trefit kance šípem pod oko a Meleagros mu vzápětí zaryl oštěp pod lopatku. Kanec zasupěl a chcípl. Meleagros pak z mrtvého kance stáhl kůži a věnoval ji Atalantě, protože se trefila první, a navíc bylo pravděpodobné, že by toto zranění bývalo na zabití stačilo, kdyby se lovci stáhli a chvíli počkali.

Tohle ovšem rozzuřilo Meleagrovy strýce, kteří z mužské ješitnosti nedokázali překousnout, že na zabití kance má největší zásluhu jediná žena mezi lovci a byly z toho veliké nepříjemnosti, které postupně přerostly v otevřené nepřátelství trvající mnoho let a toto nepřátelství vyústilo ve válku proti Kalydónu.  Meleagros v této válce oba své strýce zabil a když se to doneslo jejich sestře a zároveň Meleagrově matce Althaie, Erinye jí našeptaly aby vzala z truhly po mnoho let ukryté poleno a hodila ho do ohně. Meleagros tak zemřel v hrozných bolestech a Althaia se následně oběsila.*

Atalanta později vychovávala syna Parthenopaia, jehož otcovství je poněkud nevyjasněné, nejpravděpodobněji je jeho otcem Meleagros**, s nímž Atalanta prokazatelně dlouho žila.

Kolik jen zla dokáží způsobit uražená ega, ať už nafoukané bohyně, nebo ješitných chlapů.

*Homér

**Graves