Spory mezi božským plemenem Titánů a Olympany trvaly prakticky od počátku světa, vzpomeňme například na osud Prométheův. Matka Země, která Titány zrodila, se rozhodla, že ty věčné ústrky nebude déle trpět, dobude Olymp silou a přinutí Dia, aby se jí podvolil. Zformovala za tímto účelem jednotku dvaceti čtyř* bojových obrů s božskými schopnostmi, což bylo nečestné a nesportovní protože olympská posádka čítala pouhých dvanáct bohů.

Bojoví obři se rozdělili na dvě přepadové skupiny. První skupina zaútočila přímo. Trhala skály a hroznou silou metala na Olymp obrovské kameny. Kameny při dopadu zanechávaly strašnou spoušť, mnoho chrámů bylo pobořeno. Bůh Slunce Hélios zhasnul, aby obrům ztížil míření, ale nepřesnost palby obři doháněli ráží a kvantitou. Bohyně Héra vyvěštila, že do značné míry nesmrtelné obry dokáže zabít jen silák ve lví kůži, což byl popis, který seděl na Hérakla. Nejslavnější řecký hrdina ostatně sám spěchal Olympu na pomoc.

Obr Porfyrion, kterému kobercové bombardování připravilo cestu, se dokonce dostal až na Olymp. Vrhl se přímo na nejvyšší bohyni a začal ji škrtit a nedbal na to, že Apollón a Athéna do něj pálí šíp za šípem. Zneškodnit se ho podařilo až Diovi, který mu podrazil nohy vrženým bleskem a na zemi obra pak dobil Hérakles.

Obr Efialtes který se dostal na Olymp jako druhý narazil na boha války Área. Áres se s ním statečně bil, ale už podléhal, když Efialta naštěstí Artemis trefila šípem do oka a zraněného obra, svíjejícího se na zemi, opět dorazil Hérakles – on jediný měl tu moc obry definitivně zabít.

Další obři se chtěli dostat na Olymp, ale bohyně Hekaté udělala z rukou plamenomety a vytvořila přehradnou ohnivou stěnu. Začínalo to vypadat nadějně, když však druhá přepadová skupina na opačné straně Olympu, za pomoci matky Země vršila hromadu jako od gigantického krtka a zevnitř té hromady chtěla nenápadně provést nečekanou invazi. Tenhle úmysl zmařil Andreas, který se schovával v zadních prostorách Olympu**.

Domluvil se s bohem Hermem, který byl schopen cokoliv kamkoliv dopravovat ve chviličce. Hermes podle Andreasových pokynů donesl sud, provaz, ledek a dřevěné uhlí. Andreas umíchal střelný prach, naplnil jím sud a když se na vrcholu kopce otevřela díra, kterou chtěli obři provést výsadek na Olymp, Andreas zapálil doutnák, kopl do sudu a shodil ho do díry. Ozvala se strašlivá exploze, rozmetala vršek kopce a obři padali zpět z Olympu dolů.

Udržel se jen obr Alkyone který se rozhodl, že to Andreasovi vytmaví, pazourou ho přirazil k zemi a hotovil se z něj udělat sekanou. Vzápětí se ale modře zablesklo a Alkyone po strašlivé ráně směrovanou božskou mocí, kterou mu uštědřila rozzuřená Athéna, odletěl až na Sicílii a tam se rozplácl tak, že ho nemusel ani Hérakles dobíjet.

Zbývající obři už neměli mnoho šancí. Zeus a Áres se postavili vedle sebe a vrhali do zmateného houfce obrů, jeden blesky a druhý oštěpy, čímž je účinně decimovali. Povalené obry vždy na zemi kyjem dobil Hérakles.

Matka Země si ale řekla, že prohrát bitvu neznamená prohrát válku, a stvořila Tyfonta. Nejděsnější příšeru, jaká byla kdy na světě k vidění. Tělo samý hnusný svíjející se had, v rozpětí paží měl asi tak sto metrů, ohyzdná oslí hlava velikosti slona a ohromná křídla. Když tahle nádhera přiburácela na Olymp, většina bohů se tak polekala, že začali vyklízet pozice. Zděšený byl dokonce i jinak nebojácný Áres.

Artemis, Athéna, a kupodivu také Dionýsos, jediní vytrvale hájili perimetr, aby dali Diovi čas k protiúderu. Zeus Tyfonta ostřeloval blesky a když si myslel, že je Tyfón dost omráčený, pustil se s ním do rvačky. Tyfón ale Dia odvlekl do jeskyně a vyrval mu šlachy, které ukryl do medvědí kůže.*** Zeus se nemohl ani hnout a jeskyni hlídala Delfyna, Tyfontova sestra, taky povedená nestvůra.

Rohatý bůh Pan ale na Delfynu tak strašidelně zamečel, že Delfyna utekla. Hermes pak ukradl balík se šlachami a včaroval je Diovi zpátky. Zeus si pak na Olympu vytáhl z garáže vůz tažený okřídlenými koňmi plemene Pegasos a z tohoto vozu tak dlouho ostřeloval Tyfonta a Delfynu blesky, až je zcela spálil. Tyfón se sice pokoušel po Diovi metat balvany, ale přehradná palba blesků byla mocnější. Tak byla vzpoura definitivně potlačena.

*Apollodóros

**Půos

***Graves

Poznámka: jedná se o úpadkový mýtus reflektující útoky divokých horalů proti helénským pevnostem.