37 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Když jste včera probíraly /i/ druhá jména tak se přidám i já. Jsem křtěná Marie Emilie. Emilka jsem po tatínkově sestře. Byla celý život svobodná a byla hlavně moc hodná, to já nejsem.

    1. Hm, Maruško, ona to třeba Emilka viděla jinak! Klidně jsi jí mohla přijít úplně akorát ❤️

  2. Dostala jsem druhé jméno po babičce přeslicové, takže jsem Hana Alžběta. I když s tím babiččiným jménem to bylo zajímavé – pokřtěná byla Eliška, což v některých dokumentech psaných německy bylo přeloženo (nesprávně) jako Elisabeth a pak zase nazpátek Alžběta. Tak trochu galimatyáš! 🙂

  3. Já mám i druhé jméno. Ono to má výhodu že kdybyste svoje jméno někde ztratili tak máte rezervní. 😀

  4. Vidíš Jano, mně maminka taky řekla, že jsem Dagmar po nějaké taťkově obdivované. Přišlo mi to divné, taťka to nekomentoval, tak jsem to dál neřešila. No a teď vidím, že to mohla být pravda! 🙂
    Fanynka je hezká! 🙂

  5. Já mám po kmotře jméno Zdena, ale protože to nebyl v r. 1951 křest “oficiální “, jsem v dokladech jen Alena.
    Syn má jméno jedno, ale vnoučata, protože to už běžně šlo, jsou Anna Sofie a Matěj Marek. Používají jen to první, Andulka a Máťa, Matýsek 🙂

  6. Co se krestnich jmen tyce, tak mam dalsi dve, po kmotrech u prijimani a birmovani, ale nepouzivam je. 🙂

  7. Nemám druhé křestní, ale to nevadí.

    Protože pokud někdo z vás pátral po předcích, mohl zjistit, že rodina změnila příjmení, nebo že má zajímavé příjmení v historii. Slyšela jsem o lidech, co se dokonce takhle nechali přejmenovat, protože měli v předcích šlechtice a být nějaký Novák nebo Svoboda je nuda.

  8. Krest podle mne dopadl skvele. Udali jsme asi 20 vytsku. 🙂

    Fotky bubeme muset vytahnout z obsluhy, ktera delala i fotodokumentaci. 🙂

    1. Hurá, dvacet není vůbec malé číslo! Tak a teď tu podrobnou reportáž, ať je příští týden co číst. 😀

      1. Já při svém vrozeném pesimismu jsem tolik vůbec nenečekal.A to mi Eva před chvílí psala, že jich tam dnes vezli ještě dalších deset.:)

  9. Člověk si vlastně přidává jméno v online světě – někdo použije své, někdo nick. Při setkání naživo pak často zůstává u nicku.
    Já už bych na tu Klokanici asi slyšela i v reálu 😀
    Jinak jsem Heda (nikoliv Hedvika) a jsem spokojená, že je to jméno málo obvyklé. Dokonce ani v dětství/dospívání jsem se nechtěla jmenovat nějakým frekventovanějším jménem.

  10. Jsem Leona Lucie. Což bych v dokladech chtěla, ale jdou na mě mrákoty při představě, kde všude by se to muselo změnit.

    1. Soucítím. Nemám dvě křestní jména, ale dva tituly. Přičemž na každém dokladu to mám jinak. Už nějakých deset let se odhodlávám v tom udělat pořádek.

  11. No tak já jsem Jana Františka, ale nikdy jsem se tím jménem nezabývala. Za prvé se mi nelíbilo a za druhé mi připadalo zbytečné. A úplně jsem ho zapomněla co zemřela babička mečová, která mi říkala Fanynko. Jak už jsem psala, tatínek asi miloval nějakou, pro babičku nezkousnutelnou Janu. Pak si mé jméno vydupal, maminka chtěla Helenu. Teď mi napadlo, že jsem jméno mohla oživit a registrovat se jako Janafr! To mi připadá takové veselejší 🙂 !

  12. Pro ostatní bych zůstala u tematu, ale jinak.
    Při křtu mj. člověk získává další jméno – po kmotrovi.
    Je tu mezi námi někdo, kdo má tímto způsobem víc křestních jmen?
    Nechci zabrousit do teologie, spíš by mě zajímalo, jaké to je – vlastně mít teoreticky na výběr. Co když se člověku víc líbí to druhé jméno a chtěl by ho používat? 🙂
    No a pro ty nepokřtěné – neměli jste někdy chuť si jméno změnit?
    Já kolikrát, ale zjistila jsem, že by mi to asi nakonec moc nešlo. Prostě mám tu Dagmar vrostlou pod kůži. To přidat si jméno… To už by šlo! 🙂

    1. Můj syn si ve dvaceti přidal další křestní jméno. Jeho přítelkyně má dvě jména od narození. Nejsem křtěná, tak mám jen jedno.

    2. Přidat si jméno… to mi připomíná, jak jednou sedělo vedle sebe ve výuce šest děvčat, z toho jedna Alena a pět Kateřin. Hned první hodinu padlo – tohle nepůjde, Kateřiny, vyberte si každá, jak vám říkat. I byla Kateřina, Kačka, Katka, Kačenka a… Petra. Po půl hodině rozhovoru Petra zahlásila, že tohle nepůjde, že je strašná Káča a bude na to slyšet. 🙂 A bylo vymalováno. 🙂

      1. To je dobrá historka.
        Tohle se nám stává na koňském tréninku, máme tam samé Nikoly. Ale tam je to jednodušší, použijí se jména koní.
        Problém nastává, jen když já, hluchá Heda, se na tréninku sejdu s koněm Edou 😀

          1. Manželova maminka měla tři bratry. V jednom období všechny jejich ženy byly Marie. Takže Majka, Máňa a Maruna.

        1. Nikoly holky nebo kluky? Jsou možné obě verze. Když na mě se seznamu studentů vykoukne Nikola s příjmením nepřechýleným nebo končícím na -ů nebo cizokrajným, dělám si dopředu tipovačku. 😀

          Pojmenovávání podle koní je výborná verze. 😀

      2. Tohle je děsivé, znala jsem třídu, kde bylo z 13 holek šest Terez (!!!), bylo to kolem roku 2010 a tehdy jsem myslela, že to jméno bylo módní kvůli Tereze Pergnerové 😀

        Mám taky poměrně obvyklé jméno, ale už na několika akcích mně začali říkat Pavla, takže tohle mám v záloze 😀

  13. Taky mě to napadlo- křest s přáteli může být fajn 🙂 Já jsem zažila křest svého překladu na conu a nebylo to nic moc.

  14. Dobré ráno všem,
    Evo a Pů, jak včera dopadl křest? Jen stručně, doufám, že Dede dodáte i kompletní reportáž. 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN