Supermarket je úžasná záležitost. Snadno jsme si navykli, že všechno je k dostání hned a kterýkoliv den. Stačí tam dojet/zajít a je nakoupeno. Využívám těchto služeb často. Ne vždycky se mi podaří nakoupit v malých obchůdcích, kde bych nakupovala raději, ale když se tam dostanu, obvykle toho už mnoho nemají, a tak se spokojím s tím, co je v supermarketu.
Bohužel si mnozí tento supermarketový přístup vztáhli na cokoliv. Všechno chtějí hned. Nebo když ne hned, tak tehdy, když se jim to hodí.
Mám služební telefon, tedy kartu v mobilu, protože mě nebaví tahat dva telefony. Vždycky byl aspoň jeden na hranici vybití. Proto ho mám u sebe vlastně pořád. A přestala jsme jej brát o víkendu a večer. Existují totiž lidé, kteří jsou schopni zavolat v jedenáct hodin dopoledne v neděli, že by chtěli naše produkty. Když jsem se zeptala, jestli dotyčný ví, že je neděle, radostně mi odpověděl, že neví, protože nemá ani kalendář. Ale internet, kde našel to telefonní číslo, ten měl!
Pokud se prodávají živá zvířata jeden den, je zvláštní, že se někdo rozčiluje, že mu je neodložíte na čtyři dny, protože jemu se to zrovna nehodí. Ale on je chce. Kupodivu jsou v tomhle horší muži.
Prostě všechno musí být hned. Okamžité uspokojení potřeb i tužeb. Projevuje se to i v lidských vztazích. Nejde počkat, zpomalit, dát ostatním trochu času. Přitom by mnohé fungovalo mnohem líp!
Jak to vidíte vy?
Podobný dojem mám už delší dobu. Lidé si pletou celý život se supermarketem. Nelíbí se mi realita? Vyberu si alternativní fakta, ta jsou přece stejně správná.
Pak je tady ještě fotbal, se kterým si evidentně mnozí pletou politiku. (Ano, fotbal myslím včetně ostudných „excesů“ fanoušků.)
Trochu mě to „chci to hned“ děsí, protože to není jen o obchodech. Je to i o tom: na nic nechci čekat, natož si na něco šetřit. Chci to hned a za jakoukoli cenu
No mě to děsí taky… třeba když od děcek slyším to, jak chtějí hned to, k čemu my jsme se dohrabali po letech.
Chtít můžou 😛 Stejně pro to musí něco udělat, řekla bych 🙂
Problém vidím v tom, že instantní potěšení jen těžko vydrží…
Přístup „vezmu si půjčku na novou televizi a splatí to moje děti“, který často vidím vůči našemu prostředí, mě dost děsí.
Za chvilku začne křest Snu o bílé růži EvyB a Půa. Ať se všichni dobře baví a knížce se daří! 🙂
Jj, Eva s Puem zacinaji podepisovat a pripravujeme se na zacatek. 🙂
Připojuji se k přání všeho nej autorům i knížce. Užijte si akci!
Přeju autorům úspěch!
Dekujeme
Nejlepší je věta „ale my to potřebujeme.“ A když si dotyčný myslí že tato věta je kouzelným zaklínadlem plnícím přání a velmi nelibě nesou že to tak není.
U nás je top věta „ale já nemůžu pracovat“, když člověk hned nevyskočí a neběží řešit (protože řeší pro někoho jiného).
Do supermarketů chodívám většinou nakupovat jen potraviny. Většina malých obchodů s potravinami má otevřeno v takovou dobu, kdy se do nich nedostanu.
Do nákupních center chodíme, když jsou třeba Dny Marianne, to jsme tam schopni s Evou strávit bloumáním po obchodech většinu dne. 🙂
A co se týče lidí, co nejsou schopni pochopit, že pracovní doba není 24/7/365(6), tak jsem si nastavil na víkend automatický režin Nerušit, kdy se mi na telefon dovolají jen vybrané kontakty. A stejně to mám nastaveno i na dovolené nebo volné dny. 🙂
Dny Marianne obvykle prošvihnu- jednak nemám kupóny, druhak tam prý bývá hodně lidí…
Za sebe musím říct, že velmi oceňuju neustále otevřené obchody – jak supermarkety, tak vietnamské večerky, které živí okolní vesnice 🙂
Teď jsem nadšená, protože po mnoha letech, kdy pro Dvůr Králové s celým širokým okolím fungovaly jen tři lékárny (a to ještě s časově hodně omezeným provozem), tu vznikly další dvě, které jsou nejen otevřené až do večera, ale dokonce každý den – to je velká úleva, když se doma něco nečekaně semele.
Ovšem to neznamená, že nerespektuju soukromí ostatních (třeba řemeslníků, své kadeřnice a tak), byť na ně mám soukromé číslo. Když mi třeba moje kadeřnice vykládala, čeho jsou občas zákaznice schopné, pochopila jsem, proč už dávno nové lidi nebere. A pokud ano, tak si vybírá…
No, ta kadeřnice to má podobně.
Je pravda, že někteří by nejraději nakupovali v kteroukoliv denní i noční dobu. Za minulého režimu se samoobsluhy zavíraly v 18 hod a v sobotu byly otevřené do 12 hod. A také jsme to přežili.
Ale abych nebyla staromilec a moralista, tak se přiznávám, že využívám služeb Rohlíku, který mi vozí na chatu 1 x týdně velký nákup. Nemaje auta, na zádech 6 křížků a maje špatně chodícího manžela, tak mi Rohlík vytrhl trn z paty.
Ano, ale Rohlík svoje služby takto inzeruje. Nevoláte tam mimo pracovní dobu a nedožadujete se. Jsou lidi, co k nám takhle telefonují i během vánočních svátlů, že si chtějí objednat.
Rohlík je skvělá služba. Poslední tatinkovy roky jsme s ním řešili nákupy. Já u sebe objednávala, na čem jsme se s taťkou po telefonu dohodli 🙂 Přinesli mu to až do bytu – a to je ve věku 80+ zatraceně znát. 🙂
Musím říct, Matyldo, že jsem nesmírně ráda, že nemám služební telefon.
Lidi otravuji mailem, protože ty píšu, kdy se to hodí mně a odpověď dostanu, až se to hodí jim.
Teď hned a okamžitě a nešlo by to nějak obejít? jsou dva přístupy, které mě hodně vytáčejí.
Jo a ještě otázka- vy tam nejste pořád?
Matyldo, vím o takových lidech i jejich přístupu. Ta drzost bývá do nebe volající 🙁
Já ráda píšu zprávy místo telefonování – hlavně když vím, ti lidé z principu nemohou fungovat s mobilem v ruce. Ti slušní se ozvou, jak mohou. Ti ostatní se neozvou, což je taky zpráva 🙂
Máš naprosto pravdu. Telefonuji až když to jinak nejde, jinak taky SMS.
Tento typ otázky přichází velmi často od lidí, kteří nejsou sami ochotni vyjít druhému vstříc.