Prométheus byl polobůh z plemene Titánů, který je obecně považován za stvořitele smrtelného člověka. Udělal to víceméně z nudy, protože ho netěšilo procházet se po sice krásné, ale prázdné zemi. Uplácal si tedy z hlíny kamarády, a protože neměl moc invence, sochy vypadaly víceméně jako bohové. Bohyně Pallas Athéna, kterou experiment zaujal, tehdy vdechla sochám život a Prométheovi začaly trable.

Nově vzniklé lidi bylo třeba všechno naučit a Prométheus je naučil mnohé, ne však úctě k bohům, což byl fakt, který se nezamlouval Diovi. Zeus to nicméně zatím řešil po dobrém a vysvětlil Prométheovi, že minimálně vládce nebes by si zasloužil dostávat nějaké ty obětiny. Ono, kdo se má taky pořád cpát jen tou ambrózií. Prométheus tedy zabil býka a vyrobil z něho dvě hromady, ze kterých dal Diovi vybrat, co si přeje přinášet jako oběť na oltáře.

Maso ukryl pod vrstvu tuku a navrch položil žaludek a kdo ví, jak vypadá to, co je v dršťkové polévce, tak si umí představit, jak nechutný to byl pohled. Druhá hromada byla tvořena pytlem z býkovy kůže ve kterém byly kosti. Tahle hromada byla větší a nevypadala přeci jen tak odpudivě. Zeus to samozřejmě rozeznal ale přistoupil na Prométheovu hru* a vybral si kosti.  Doufal, že má Prométheus soudnost a sám to včas zastaví. Toho ale něco takového ani nenapadlo, takže lidé dávali Diovi na oltář kosti místo masa.

Zeus se s tím nehodlal smířit a kouzlem zablokoval fungování redoxní exotermické reakce, jinými slovy sebral lidem oheň, aby to maso museli jíst syrové. Prométheus se s tím ovšem nesmířil, cítil za „své“ lidi odpovědnost, vplížil se potají na Olymp a ukradl tam božský oheň, na který se kouzlo nevztahovalo, donesl ho lidem a ti si maso opět vesele pekli.

To se ovšem Zeus už šeredně namíchl a řekl si, že tentokrát ty jeho milované lidičky skutečně prožene. Nařídil božskému kováři Héfaistovi aby vytvořil ženu takové krásy, že jí nikdo neodolá a když byla tato homunkula hotova, pojmenoval ji Pandóra a podstrčil ji hloupému Prométheovu bratru Epimétheovi spolu s vpravdě ďábelským svatebním darem – skříňkou, ve které byly nacpány strasti a nemoci, už už se třesoucí na to, aby mohly začít sužovat lidstvo. Pandóra doma skříňku otevřela se slovy „Podívej, co jsem přinesla do domácnosti…“ a od té doby bylo zle.

Samotného Prométhea rozzuřený Zeus přikoval ke skále kdesi na Kavkaze a tam ho hodlal nechat, dokud ho Prométheus neodprosí. Hrdý Prométheus ovšem zarytě mlčel, a to i tehdy, když za ním Zeus poslal orla, aby mu zpestřil pobyt v horách tím, že mu každé ráno rval játra. Až po mnoha generacích Prométhea osvobodil Hérakles a Zeus to strpěl, protože už po těch letech trochu vychladl.**

Prométheus je příklad někoho, kdo se zastává svých blízkých i za cenu nesmírné osobní újmy a jeho jméno znamená česky něco jako „předvídavý“.
„To je přece dobře, ne?“ ptal se Athény Andreas, když spolu v noci leželi v mechu a dívali se na hvězdy.***
„Ano,“ odvětila zamyšleně Athéna a její oči posmutněly.
„Co se stalo?“ zeptal se Andreas tichým hlasem.
„Prométheus měl i dar věštění,“ odvětila. „A jedna z jeho prorockých vizí byla…“
„Co?“
„Zánik Olympu.“ Dořekla temně Athéna, vážně se dívajíc Andreasovi do očí.

*Petiška     **Apollodóros   ***Půos 🙂