V pubertě jsem tvrdila, že se na vesnici odstěhovat nemůžu, protože nesnáším tepláky, holínky a šatové zástěry. V době mého mládí to byla na venkově skoro uniforma pro ženy. Holínky sice občas nosím, ale ten zbytek naštěstí odnesl čas.
Kdo by si nepamatoval tepláky s vytahanými koleny a tu hrůzu všech hrůz alespoň pro mě – květovanou šatovou zástěru. Z bavlny byly jen ty lepší, ty strašlivější byly z dederonu nebo něčeho podobného. Asi nejděsivější byl počesaný silon.
Moje babička ji nosívala doma, protože byla „praktická“ a v zimě k í měla i ty tepláky. Legíny jako vyšší level k ní dorazily až ve velmi pozdním věku a šatovou zástěru odložila vlastně až tehdy, až se odstěhovala z domku do bytu.
Teď na venkově bydlím a připouštím, že šatovou zástěru a tepláky zahlédnu už jen málokdy na stařenkách, které okopávají záhonky. Jde léto, a tak vidím, že se vynořují ze skříní dnešní uniformy jiného druhu.
Jsou to tříčtvrťáky a podivné haleny. Tříčtvrťáky chápu na práci. Po ní by se mi na ženách líbily spíš šaty nebo sukně, aby vypadaly jako ženy, ale to je jen můj názor.
Podivné haleny s psychedelickými vzory jsou… zvláštní. Vlastně je to varianta šatové zástěry. Jen nemají knoflíky a kapsy. A nemusí se žehlit. Ale proč je nosí všechny ženy? Skoro od 30 let výš, ale typické jsou tak od 40 let výš.
V pubertě chce být člověk způsobem odívání zařazen do davu. Ale po čtyřicítce???
Dede: Pamatujete na šatové zástěry? A jakému oblečení ve volném čase, případně při „pracích na pozemku“, dáváte v létě přednost vy? 🙂
Uf, koukám, že jsem zmeškala výživné téma. Šatovou zástěru doma nosila tchýně, u nás to byl obvykle nějaký starší kousek, který se už nehodil na ven 😉
A kombiné mi maminka vnucovala až do puberty, kdy jsem to uhádala.
Legíny Lelosi jsou super, mají krásné vzory a jsou praktické, výdržné a dobře se nosí. Na zahradu, na sport, na hory jedinečná věc. A ještě široké sportovní kalhoty z Litexu.
Takové krásné téma 🙂 Včera byl den jako korálek, lítala jsem jako veverka ze stromu na strom od jedné věci ke druhé. Šatové zástěry a vytahané tepláky jsem nezažila a nespatřila ani na fotkách u maminky (ročník 1928) ani babičky (ročník 1905). Nemám pocit, že bych o něco přišla 🙂 Mamka měla nějaké tyto silonové věci v šatníku, umývala v nich okna. Jinak nosila po doma normálně šaty nebo pohodlné kalhoty s halenou. Zástěry ano, klasické s laclem, bavlněné, na vaření. Ty mám taky, bez zástěry nevařím, když už vařím nebo peču – protože mám ten zničující zvyk utírat si ruce o bříško ( prý to dělají všichni kuchaři, potvrdil mi i Ondra) 😀
Tepláky a bunda byly v dětství náš běžný oděv na chatě a na táborech.
Nepamatuji se, že by maminka nosila šatovou zástěru, měla jen zástěry s laclem. Ale moje bostonská tchýně nosila krátkou šatovou zástěru, tedy na knofíliy a kapsami, ale jen do pasu. A mě se tenhle kus oděvu zalíbil, právě pro ty velké kapsy „na kapesník“ a koupila si ji také. Dokonce jsem dvě přivezla mamince, také si je kvůli kapsám také velmi oblíbila. Když maminka umřela, odvezla jsem si je sem a oblékám „vzpomínkově“ při vaření. ALE obráceně, kdy zapnu jen vrchní knofílk, otočím a přes hlavu natáhnu se zapínáním dozadu. Proč? Protože jsem při vaření dost cinta 🙂 A tyhle „zástěry“ mají kulatý výstřih až níž pod krk. A já, ať dělám, co dělám nevyhnutelně se pokecám, něco na sebe stříknu přesně na svoji hruď, kde zástěra nechrání. Takhle otočená je vepředu těsně u krku :), takže chrání a navíc je maminka stále se mnou.
Doma v chladnu nosím tepláky, tedy zde pod názvem „sweatpants“, které jsou rovné, dole volné bez gumičky. Podle teploty buď slabší, v chladnu mám i s fleesovým rubem. A pak už jen bavlněná trička nebo mikiny, podle teploty. Jakmile se udělá horko, až zase do podzimu doma nosím až na zem dlouhé bavlněné sukně, které jsem si ušila. Jsou na gumičku v pase, takový španělský typ ze 3 nabíraných pruhů. Mám jich asi 5 možná víc. Jak jsem poctivou sukni mimo dům už neoblékla víc jak 20 let, tyhle letní volánové sukně miluji. Jsou pohodlné, vzdušné, myslím, že i slušivé a mám ráda, jak se vlní kolem nohou. Někdy v ní i pracuji na záhoně, prostě si spodní část vykasám nahoru a „zatknu“ za pas. Nebo na práci nosím volné plátěné kalhoty, šortky už jsem zcela přestala nosit.
Jo a kombiné jsem také měla, ale brala si ho jen, když jsem měla sukni bez podšívky, která se jinak nepříjemně vyhrnovala, zatímco po hladkém kombiné hezky klouzala.
Pamatujete na velké „faux pas“ když budoucí princezna Diany byla vyfocena, jak jí prosvítala lehká sukně (jsou vidět nohy, protože nemá kombiné) 🙂
Jo, to si pamatuju 🙂
Moje babičky i maminka nosily doma šaty a v kuchyni při vaření si přes ně uvázaly klasickou zástěru. Některé ty zástěry byly docela hezké, některé byly slavnostní, s kraječkami. 🙂 Až v mém prvním zaměstnání všechny ženy v účtárně s výjimkou jedné o generaci mladší nosily ty příšerné silonové šatové zástěry. Já nosím doma starší kalhoty a tričko, v létě kraťasy a tričko nebo nějaké pohodlné šaty. Zvláštní oděv pro práci na zahradě nemám. 🙂
Na zahradu, pokud není jak dneska, màm nejradši staté džíny.
Ad kombiné – kombinačka, kombinátko dole 🙂
Milé dámy, máte ještě některá tento kus oděvu?
Mě nějak úplně minul (ty moje věčné kalhoty:)) a než jsem přišla do věku, kdy jsem začala nosit možná hrnoucí se sukně, měly sukně podšívku 🙂
Musím říct, že pokud byl tento kus prádla z hezké jemné látky a s krajkami, nevypadal špatně! 🙂
Něco by se našlo, po předkyních. 😀
Kombiné – v období puberty to byla téměř má noční můra. Holt máma byla trochu starší generace a kombiné se nosilo pod šaty. Prostě nebylo slušné, hlavně při společenských příležitostech jít bez něho. No, neměla jsem ho ráda. Zato ale v zimě oceňuji bavlněné košilky pod triko, to ano.
Hrozně se to lepilo a elektrizovalo.
Přesně, ale ještě při stěhování někdy před dvaceti lety jsem vyhazovala jedno celá desetiletí nenošené, zapomenuté někde v dolním šuplíku. No, asi bych měla zase provést nějaký generální úklid.
Párkrát jsem ji na sobě měla, ale děsně mě kousaly ty krajky.
Bavlněnou šatovou zástěrku lehce pod zadek, s kapsami jsem si ušila podle Burdy jako nastávající matka. Byla přes hlavu, se sedlem a trošku delší přední částí, aby zakrývala rostoucí bříško. Tmavě modrá bavlna s drobnými modrými kytičkami. K ní jsem měla volné tmavě modré něco jako slabé tepláky v pase na gumu, dole rovné. Při druhém téhotenství jsem si podle stejného střihu ušila i pohodlné bavlněné šaty.
Co se týče oblečení na zahradu, nedám dopustit na lacláče, klasické bavlněné pracovní montérky. Jednak ty kapsy a pak jsem zjistila, že mě nebolí záda, neb je kostrč v teple. V horku nosím na zahradu šortky a tričko.
Lacláče jsou na práci fajn, taky je mám ráda.
Nosila jsem obojí. Tepláky v zimním období dokonce i do školy mimo tělocvik – to v nejnižších ročnících, tehdy to nebylo nic výjimečného.
Šatové zástěry maminka fasovala v práci a jako žena šetrná je v zaměstnání neunosila, takže se mi jich dostalo také. Naštěstí byly převážně bavlněné a to se dalo.
Teď už trávím život v tričku a kalhotách na gumu v pase. Mám ráda i šaty, ale musí mít rukávy, jinak mi připomínají právě ty šatovky.
Cokoli připomínajícího šatovou zástěru je děs.
U nás se šatová zástěra nikdy nepěstovala, ani tepláky moc ne. Moje máma i ve svém vysokém věku dbá na elegantní oblečení na doma, otec má na doma posledních deset let povoleny tepláky, ale jsou často obměňované. A také obě babičky, pražskou i moravskou si pamatuji jen v nějakých šatech, případně kvalitní šatové sukni šité na míru.
Já jsem své první tepláky dostala snad na nějaký pionýrský tábor nebo do tělocviku, do té doby to byly šité hrací kalhotky.
Nejsem zdaleka tak elegantní jako máma a babičky, ty tepláky na doma už také nějaké vlastním, ale jinak si oblékám třeba na zahradu většinou staré rifle (ano, někdy už jsou prudce moderní s dírami na koleně) nebo nějaké šortky. Leginy nee. Ale jak si uvědomuji, největší část volného času trávím v jezdeckých rajtkách 😀
Tak já jsem měla i babičku švadlenu a ta by si šatovku asi neoblíkla, ale druhá babička pracovala ve Zbrojovce a fasovala je 🙂
Když jsem poprvé četla detektivku od Agathy Christie (byla to jedna z těch průměrných), narazila jsem na hezké vyjádření slečny Marplové ohledně toho, jak se má dáma oblékat. Takže jako správná dáma mám momentálně na sobě hezké oblečení na kolo, a ne starší šaty a rozpadající se legíny, a na zahradu nosím praktické kalhoty z pracovních oděvů, k nim mám i blůzu, ale obvykle stačí rychleschnoucí sportovní tričko.
Agatha Christie měla dobré názory.
Bábi je nosila, doma, v práci i na poli. Jenom, když se jelo do města nebo šlo do kostela, tak ne. 🙂
Řekl bych, že to byl takový mundúr, tato věc, co byla funkčně někde mezi šaty, halenou, zástěrou a závěsem. A ktomu ještě šátek na hlavě. 😀
Přesně 🙂
Závěsem 😀
Jo, ještě já.
Kalhoty (většinou džíny), trička, mikiny. Ne haleny 🙂 Trička ve valné většině jednobarevná.
Pokud si beru legíny, tak ty dlouhé mám se sukýnkou 😉 Krátkou, ale je tam!
Dávám přednost legínám od Lelosi. Mám i jednobarevné, ale miluju ty jejich vzory. Takže to mám proti tvým vesničankám otočené 😀 Strakaté kalhoty a trička jednobarevná:))
Jedny legíny se sukýnkou mám taky 🙂
Dcera i vnučka je také nosí.
Člověk není s tou sukýnkou takovej nahatej 😀
Tak moje babička měla přesně tu dederonovou šatovou zástěru, o jaké mluvíš. Možná jich měla víc, ale já si pamatuju jen jednu, co v ní pracovala na zahradě. Ovšem moje babička byla dáma, tak pod ni nosila kombiné (ona říkala kombinaci 🙂 ❤️) Byl to zvláštní pohled, protože babička si (jako dáma) dávala na prádle záležet, takže tu a tam vykoukla zpod dederonu svádivá kraječka:))
Doma babička nosila šaty. Tepláky jsem na ní nikdy neviděla!
Obecně jsem ochotná uznat výhody oděvu podobného tvaru, hlavně, když měl pěkné hluboké kapsy. Jinak děs, hlavně ten materiál.
Moje babička říkala kombinačka 🙂
Moje maminka kombinátko 😀
Moje maminka kombiné 🙂
Moje babička taky říkala kombiné, my se sestrou kombinka. Jo, já jsem to ještě nosila. 🙂
Šatovou zástěru nosila moje maminka. Podotýkám, že já jsem ročník 1951 a mamka mě měla ve 30, takže si spočítejte, kdy to asi bylo. Pokud vím, tak kromě toho, kdy šla do města nakoupit, do práce, nebo jsme někam jeli, ji měla pořád. Materiál nevím, ale bavlna to nebyla. Dokonce ji nosila i v práci, kde si svlékala sukni, aby ji moc neunosila. Byla sice v kanceláři, ale jako skladová účetní ve skladu velkoobchodu drogerie, tam nikdo nepřišel, jak byl rok dlouhý. Já ji (tu zástěru 😀 ) z duše nenáviděla.
Když jsem po létech začala pracovat na úřadě, mamka se hrozně divila, že nemám tu šikovnou zástěru? Nikdy nedokázala pochopit, že mám denně kontakt s lidmi, že tam prostě tu zástěru nosit nemůžu, i kdybych chtěla, jakože jsem nikdy nechtěla, protože bych byla za exota.
Ještě dneska mám husí kůži 😀
Zástěra je jednoznačně děs….
Jednu silonovou zástěru jsem vyškemrala na sousedce po její mamince, abych měla „pracovní oděv“ na kurz řemesel, skvěle se z ní vyklepávaly piliny a hobliny.
Jinak to byl a je děs a běs…
Já radši starou pánskou košili….
Nepamatuji se, ze bych to na babicce nekdy videla. No a kdyby me do toho nekdo nutil tak asi utecu a schovam se. :))) Pracema na zahrade jsem taky nepolibena takze jen tak odhaduju ze bych to delala ve starych riflich a tricku.
Babička bydlela v domku se zahradou a pocházela z vdnkova, tak ptoto ty návyky…
Takové zástěry nosila moje babička. Já bych samozřejmě nikdy…
A dnes jednu, již omšelou, ve svém šatníku mám. Čistá bavlna, trošku tužší, možno prát na 90 st. Neznám nic lepšího ve dnech šíleného vedra v bytě. A ano, žehlím ji…
Bavlněné šaty jsou do veder nejlepší. Mám a hodně nosím. Nové mezi lidi a něco staršího doma…
Nosila je babička, maminka moje i manželova, ta pak přešla na legíny a tričko nebo halenku od Vietnamců, to už byla v důchodu. Když jsem nastoupila do první práce, tyhle zástěry tam nosily i ženy v účtárně, hlavně ty co měly před důchodem. Kdysi jsem takovou apartní silonovou hnědou dostala od tchýně. Ležela ve skříni a při nějakém úklidu jsem ji vyhodila. Doma nosím domácí kalhoty a tričko. Na práci staré rifle. Sukně nosím jen v létě nebo do společnosti,nemám ráda silonky.
Moje panímáma nosí šatové zástěry dodnes, je to asi síla zvyku. U nás se to teda nepěstovalo, maminka měla od své matky slušivé domácí komplety a já nejraději šaty. Když něco pinožím na naší pidizahrádce, nepřevlékám se. Jinak na větší práce leginy a tričko
Za mě na větší práce tričko, legíny nebo vytahané džíny, podle ročního období…
Taky nejsou marné staré dobré montérky. Krtečku, těch kapes! 🙂
Ale spíš na domácí montážní práce, na zahrádku krátké gatě a triko.
Dámské kalhoty a kapsy – další smutná historie 😛 Řeším to kapsatými vestami 😀
Tak někdy před dvaceti lety se ty dámské volné kvalití kalhoty s kapsami nosily, pamatuji si jedny své skvělé tmavěhnědé, prudce in tehdy 😀
Tak montérek jsem si dostatečně užila ve chlévě, ráda jsem se jich zbavila
Šatovou zástěrku, delší nebo kratičkou, ale nejlépe silonovou, nosívala moje babička. Byla drobounká a často se v ní natahovala přes plynový hořák až na zadní plotýnku… Ještě teď se otřesu, když si vzpomenu,ale anděl strážný měl asi službu 24/7.
Pro mě byl vrchol tortury rolák, taky nejlépe silonový. 🙁
Jo. Ty byly taky strašný.