Fotočlánek o účasti Českých RAFáků na odhalení pomníku letců z Klatovska.

Milí čtenáři, dnes bych vám rád napsal několik slov o Dni letiště Josefa Hubáčka, který se konal v sobotu 9. května na letišti Josefa Hubáčka v Klatovech.

Nejprve několik slov o jenom z nejlepších prvorepublikových akrobatických pilotů, po kterém je zmíněné letiště pojmenováno. Josef Hubáček se narodil v roce 1909 v Kdyni, městečku ležícím na dohled od Klatov. Za 1. republiky byl členem akrobatické skupiny Novák (náš vůbec asi nejlepší akrobatický pilot, měl tak skvělou pověst, že byl povýšen do důstojnické hodnosti, i když neměl maturitu), Široký, Hubáček. V mém článku, který vyšel laskavostí Dede loni v listopadu (https://www.dedenik.cz/2025/11/19/host-dedeniku-libor-bilbo-kopp-oslavy-dne-valecnych-veteranu-stanek-raf/  – inu, nepochválím-li se sám, nikdo jiný to za mne neudělá :-)), je fotografie tří modelů letadel svázaných lanem a jedná se právě o modely letadel zmíněné trojice.

Tato trojice kromě jiného získala v roce 1937 na mezinárodních leteckých závodech v Curychu zlatou medaili ve skupinové akrobacii. Po zániku 1. republiky odešli František Novák a Josef Hubáček bojovat za svou vlast a za záchranu civilizovaného světa před zlem nacismu do Polska a do Francie, kde František Novák bohužel zemřel. Josef Hubáček ve Francii sestřelil 1 letoun, ale byl sám sestřelen a zraněn.

Po pádu Francie se dostal do Spojeného království, kde se podílel na sestřelení dvou letadel.  Byl však opět sestřelen a zraněn a vzhledem k vysokému věku (bylo mu už přes 30 let! – například jeden z našich nejúspěšnějších stíhačů, Otto Smik, padl ve 22 letech v hodnosti squadron leadera/ majora) a zdravotním potížím dále sloužil jako letecký instruktor a transportní pilot (tito piloti například přelétávali bombardéry a jiné letouny vyrobené v USA do Británie).

Po válce sloužil nejprve u vojenského letectva, pak u ČSA. Po Úmoru (to není překlep ;-)) vůbec nedopadl špatně, byl pouze odejit z ČSA, vrátil se do Kdyně, kde pracoval v dělnických profesích a pak, jaká sláva, dokonce jako účetní a ani se osobně nemusel seznámit s pokrokovými metodami těžby uranu holýma rukama, jako mnozí jiní jeho spolubojovníci.

Těmhle hrdinům (a všem těm, kteří se podíleli na porážce nacionálního socialismu a bohužel se jim za to po svém odvděčil socialismus internacionální) nepřímo vděčím za svou vlastní existenci, protože maminka byla árijského typu, mluvila plynné vídeňskou němčinou vyšších vrstev a byla určena k převýchově v rámci projektu Lebensborn, kterou by se svou starorakouskou zásadně nenacionalistickou a křesťanskou výchovou nejspíš nepřežila. Kamarád z RAFáků o Josefu Hubáčkovi napsal knížku, zná se s jeho synem, a tak je v ní mnoho unikátních informací.

Přikročme nyní k samotnému Dni letiště, respektive k RAFácké výstavě. Byla to hodně velká sláva, na letišti byl za účasti britského vojenského přidělence slavnostně odhalen pomník letcům z Klatovska padlým v řadách RAF (bohužel s asi tak 80letým zpožděním, ale přece!).

Na obrázku 1 je vidět vstup do stanu, kde jsme měli umístěnou výstavu. Když RAFáci začínali, vešla se celá výstava do stánku o velikosti toho vstupu, v současné době v tom velkém stanu není úplně vše, co lze vystavit, něco už se prostě nevešlo do aut a přívěsů při přepravě.

Na obrázku 2 je krátká historie LOMu (https://www.lompraha.cz), dva kamarádi RAFáci jsou jeho zaměstnanci. Povšimněte si, prosím, datace nejstaršího záznamu, má stará vlast skóruje i na tomto poli – „Uměním i vědou silný, duch se vzmáhej, jasně skvěj!“ :-).

Na obrázcích 3 a 4 je pro představu, co lze na RAFáckých akcích vidět, celkový pohled na výstavu.

Na obrázku 5 je přehledová mapa Spojeného království a okupované Francie s umístěním základen RAF a Luftwaffe.

Na obrázku 6 je kartička se základními údaji o Richardu Husmannovi, který pod pseudonymem Filip Jánský mimo jiné napsal skvělý román Nebeští jezdci, podle něhož byl v roce 1968 natočen neméně skvělý stejnojmenný film. Pro zajímavost, ten film byl dotočen asi týden před „bratrskou pomocí“. Pokud by se o ten týden jeho tvůrci opozdili, už by asi nevznikl. Mimochodem, tou dobou se v Československu točil film „Most u Remagenu“. Byla tam pochopitelně používána stará vojenská technika z 2. světové války a naši „bratrští pomocníci“ toho zneužili k prezentaci „důkazů“ o ohrožení socialismu imprjálisty a revanšisty.

Na obrázku 7 je o něco zřetelnější portrét leteckého maršála Karla Janouška, o kterém jsem psal už v listopadu.

Na obrázku 8 je příklad osobní výbavy našich letců včetně psích známek.

Protože se okruh zájmu RAFáků rozšířil i o Čechoameričany bojující v řadách US NAVY v Pacifiku, zařadil jsem obrázek 9, kde je ukázka dobové výbavy pilota US NAVY. Vepředu uprostřed je rybářská výbava, aby si pilot sestřelený do moře mohl ulovit třeba žraloka (ukázka amerického humoru). Velmi zajímavá je roura umístěná vlevo nad rybářským náčiním vedle brýlí. Je to takový předchůdce mobilního telefonu, nouzová vysílačka. Ve výbavě RAF byla v dinghy (záchranném člunu) nouzová vysílačka.

K jejímu zprovoznění bylo nutné nejprve sestavit z tyček a tkaniny takového draka, ke kterému byla připevněna anténa té vysílačky (hmm, v na vlnách zmítajícím se člunu, se zimou zkřehlými prsty, v šoku po nouzovém přistání a nejlépe ještě nějakým tím zraněním to musela být lahůdka). Pak bylo nutno až do úplného zblbnutí točit klikou u té vysílačky, aby se vygenerovala elektřina potřebná pro vysílání nouzového signálu – kdo viděl Nebeské jezdce, zná to ze závěru toho filmu.

Oproti tonu v US NAVY měla ta nouzová vysílačka baterii a používala 3 režimy vysílání. Nejprve se vysílal jednoduchý signál potřebný pro zaměření pilota. Pokud se blížilo pátrací letadlo, letec vysílačku přepnul do režimu vysílání morseovkou. A na blízko bylo možné komunikovat hlasem.

Na obrázku 10 je nácvik slavnostního aktu při odhalení výše zmíněného pomníku, účinkují kamarádi RAFáci.

Obrázek 11 znázorňuje vzácnou chvilku volna mezi dvěma koly boje s lítými návštěvníky neodbytně se dožadujícími informací (bezpochyby to ve skutečnosti byli agenti Abwehru maskovaní jako civilisté;-)). Dva kamarádi v popředí představují druhou generaci RAFáků, vpravo sedí tatínek jednoho z nich a tatínek toho druhého je také RAFák.

Na obrázku 12 je nově odhalený památník padlým letcům z Klatovska.

Na obrázku 13 je detail plakety s jejich jmény. Povšimněte si jména Matěj Pavlovič. Sgt. Pavlovič byl stíhací eso se 17 sestřely létající spolu s dalšími 3 Čechoslováky u 303. polské stíhací peruti RAF. Tvořili tzv. Čtyřlístek, jehož členem byl i náš nejúspěšnější stíhač z BoB Josef František. Matěje Pavloviče sestřelil Hauptmann  Hermann-Friedrich Joppien, německé stíhací eso, který sám asi o půl roku později padl na východní frontě… Prasynovec Matěje Pavloviče je členem RAFáků. Na slavnostním odhalení pomníku byl spolu se svým tatínkem a synem.

Ve stanu s námi byla také nesmírně milá a šarmantní dáma, spisovatelka paní Hanka Bergmannová Klímová, která se dobře znala s letcem Tomem Lomem a napsala o něm knížku „Modré nebe, Tome: Příběh letce RAF Tomáše Loma“. Prodávala tam svou knížku pro malé čtenáře „Dobrodružství pana Wellingtona“. RAFáci její knížky prodávají na svých akcích, tentokrát se dostavila osobně.

A na závěr ještě dva obrázky (14 a 15) jediné létající ledničky kombinované s vysavačem na světě. Když to statovalo, znělo to, jako když do vypnuté ledničky zavřete hnízdo sršňů, pořádně zaboucháte a jako doprovod zapnete lehce vylágrovaný vysavač ;-). Létaly tam 2 exempláře jako taxík pro výsadkáře. To letadlo (Short SC.7 Skyvan) je taková typicky britská konstrukce – vypadá poněkud podivně, ale je vysoce funkční. Vejde se do něj asi 20 cestujících nebo náklad o odpovídající hmotnosti (proto ten bachratý trup vhodný pro přepravu rozměrnějšího nákladu) a má celkem levný provoz. Je to konstrukce z 60. let a v porovnání s u nás dříve často používanou Andulou (Antonov An-2) asi poloviční až třetinové provozní náklady (ale ta Andula je starší).

A to je pro dnešek vše. Na mou reakcí na případné komentáře počkejte, prosím, až na večer.

Děkuji za pozornost

Libor „Bilbo“ Kopp