Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Také téma pro mne 🙂
Podle rčení že „zapomnětlivost nebolí, jen se při ní hodně nachodí“ si uvědomuji, že kvůli ní za den nachodím mezi domem a zahradou docela dost kilometrů. Buď se pro něco opakovaně vracím, nebo chci něco začít, jenže se vloudí jiná „přednější myšlenka“, která odpoutá moji pozornost a já na tu první zapomenu. Nedávný příklad. Pravidelně měním část vody v akváriu. V horkých měsících je v pitné vodě zvýšený chlór, tak ji nejprve převařím a nechám vychladnout. Mám na to 5 litrový hrnec. Dala jsem vodu vařit,na nejvíc, aby to šlo rychleji a bez pokličky, aby chlór rychleji vyprchal. Kočka, která byla uvnitř chtěla ven. Když už jsem také byla venku, jdu zkontrolovala ostatní 3 kočky, každá ležela jinde. Slunce začínalo pražit, jdu kouknout, zda tři kašničky nepotřebují doplnit vodu – ano, doplnila jsem. A také bych rovnou mohla zalít záhon, dokud je ve stínu…
Že mám na plotně hrnec se mi tak dokonale vypařilo z hlavy, že se naopak voda v hrnci v páru proměnila. V kuchyni bylo jak v sauně, prázdný hrnec je naštěstí těžký, takže rozpálení nasucho přežil. Manžel nebyl doma, aby sám vodu vypnul a já tak byla jen velice ráda, že se vařila pouze voda. Nic vážného se naštěstí nestalo, ale nedělám si iluze, že se podobný zážitek nebude opakovat. Podobné „přeskoky myšlenek“ mám totiž čím dál častěji.
Maričko, naprosto chápu! Proto při vaření důsledně používám budík – nebo mobil s časovačem:)) Když jdu mezi vařením na zahradu, je to ten mobil, který obvykle mívám u sebe.
Obvykle…
Jsem na to zvyklá.
No a pak ho zapomenu 😛 😀
Jsem taky v klubu „zapomněnek“. Nedokázala bych napsat ani vlastní paměti, spoustu událostí, lidí, dat atp. si prostě nepamatuji. Ale už jsem ve věku, na který to mohu svést, tak to není tak nápadné. Slovní zásoba těch tří cizích jazyků, ve kterých jsem schopna konverzace, se taky tenčí. Data za mne hlídá kalendář v mobilu, když si je tam ovšem nezapomenu uložit. A v práci mám obyčejný linkovaný sešit, kam píšu alespoň poznámkou vše, při splnění úkolu škrtám. V pracovním PC se snažím udržovat pořádek a přehled, protože každou chvíli hledám. V sekci „soukromé“ mám celkem binec, to je klasický úkol „na důchod“. Asi to pak bude celkem hoňka, když k tomu všemu „na důchod“ připočtu i všechny ty knížky, na které teď není čas…
Copak zapomínání, to je ještě dobrý. Teda není, ale s tím tak člověk nějak počítá. Ale třebas Jeník mluví „od půlky“. To jest, že si v hlavě sumíruje začátek a na překvapeného posluchače vypálí až pokračování. Když vidím ty prázdné pohledy okolostojících, kteří nemají ani ánung, vocogo, dělám předvypravěče, už jsme taková sehraná dvojka 🙂
Poslouchej, nejsou s Martinem příbuzní??? 😀
Dobře vím, o čem mluvíš. Ovšem u nás často tápu i já. Hlavně, když se Martinovi v hlavě vaří téma, o kterém třeba promluvil pár dní předtím a já o něm už dávno nevím:))
Jo, to taky znám 😀 Přihlešuji MLP do klubu 😀
Hlásím se do klubu, to jsem celá já. Holt pozdě diagnostikované ADHD podle všeho asi.
V práci mám chytrej sešit, kde mám spoustu dobrých poznámek sofistikovaně psaných čtyřmi barvami plus zvýrazňovač. Nový ředitel se mě ptal, jestli bych to nemohla psát do excelové tabulky. Nemohla. Na mou hlavu a oči to nefunguje.
Jinak zapomínám celkem spolehlivě, jamile něco pustím ze zřetele, vyfičí to z hlavy ven 🙂
Já taky ne – Excel je fajn, ale sešit je sešit. Hlavně si vždycky vzpomenu, kde jsem tu poznámku viděla a pak už si ji v duchu vyfotím a nahlas řeknu.
Mám ráda technologie, ale pokud jde o excel, jsem s vámi na jedné lodi 🙂
Na děravou hlavu mám papírový diář.
Tam si píšu opravdu všechno, včetně toho kdy přijede vnuk, kdy mám jít nakoupit a kdy uklidit. A samozřejmě termíny u lékařů a oslavy narozenin.
Co mi dělá větší potíž je, že chci něco říct a nemůžu si vzpomenout na to správné slovo.
Tuhle jsme měli velice „inteligentní“ rozhovor s manželem.
Já mu povídala: „Víš co myslím a on na to, vím, ale nemůžu si vzpomenout na to slovo“.
😀 to znám. Kdysi dávno mi šla na nervy mamka, když požadovala podej mi tamto tamhle odsaď . A já stála uprostřed kuchyně jako puk a netušila, která bije 😀 Tak už to dělám taky 😀
A takhle když člověk řekne jiné slovo než chce, to se teprve okolí může uválet smíchy! Když jsem například synkovi v kuchyni rodinného domku řekla, ať uklidí mléko do výtahu… 😀
ano – my máme mapu (´= pásmo, posuvný metr )
😀
Měla jsem spolupracovnici, u které někdy stačilo říct „ehm…“ a věděly jsme obě, i když příslušný výraz jsme v hlavě nenašly ani jedna.
Míšo, to dobře znám! Navíc, pokud mi hlavu obsadí jiné slovo se stejným počátečním písmenem, jsem už bez šance.
Zajímavé je, že se mi to často stává pořád u stejných slov. Moje současné slovo za oponou je… a už ho zase nemám!!!
Co si nenapíšu, to nevím, odjakživa. Je to otrava.
A navíc, stejně jako JJ, obvykle nevím, jestli už jsem danou věc někomu řekla nebo jen chtěla říct.
V práci si trochu připadám jako blbeček, protože mi někdo předá nějakou informaci, pak se na ni odvolává, já vím, že jsme o tom mluvili, ale musím jít pohrabat do poznámek, abych zjistila, o čem to bylo. Proto fakt nemám ráda, když mi někdo zatelefonuje a chce vědět info k tomu, o čem jsme mluvili nebo řešili před 14 dny. Hned. Ať žije mail.
Tak to jsme na tom stejně, odjakživa. Já si ani tahák ve škole nemohla napsat, resp. mohla, ale to už mi byl k ničemu, jakmile jsem to napsala, uměla jsem to 😀
Píšu si nákupní seznam i na dvě housky, protože jinak přinesu čert ví co, ale housky ne :-). Horší je si vzpomenout, kam jsem ten papírek dala 😀
MLP je optimista, vždycky říká – bude hůř 😀
Toto říkám taky: bude hůř, a proto si užívejme a vychutnavejme to, co máme a můžeme teď.
Já jsem se tak učila na VŠ. Napsala jsem si hromadu taháků a pak jsem to díky nim uměla. Ještě mám některé schované. 🙂
A některé jsou tak drobným písmem, že už je nepřečtu, zrovna minulý týden na mě jeden odkudsi vypadl a musela jsem si na něj vzít lupu. 🙂
Mimo téma přicházím s dotazem. Měnili jste někdo velmi starou varnou (20-40 let) desku za novou?
Seděl vám otvor v lince?
Varnou desku nemáme, takže jsem podobný problém neřešil, ale myslím, že žádný velikostní standard moc neexistoval.
Měnili a myslím, že jsme díru museli zvětšit. Ale také už je to dlouho. Problém byl spíš se skříňkou pod tím, tam se také muselo něco vyříznout.
To se bohužel může snadno stát, na tohle neexistovaly nikdy normy.
Běžně. Od mládí, takže s věkem to nesouvisí. Kraviny z hlavy nedostanu, ale důležité věci běžně.
Pamatuju si, jak mi taťka nechtěl věřit, že si nepamatuju na místo, kam jsme pravidelně jezdili, když jsem byla malá. „Něco si přece pamatovat musíš!“ naléhal. Tak jsem uznala, že si pamatuju starou velkou třešni a to, že za plotem měli kólii…
Ano, psy, koně a zajímavé přírodniny si pamatuju. Místa hůř, lidi vůbec.
Já už zapomínám naprosto fšechno 😀
V práci se mi to snad nestávalo, alespoň ne často, nebo že bych to už zapomněla? Ale tam jsem měla normální papírový diář, kde bylo všechno napsané, říkala jsem, že kdyby mi ho někdo ukradl, musím dát výpověď, než mě vyhodí, protože bych vůbec nevěděla co mám kdy dělat 😀
A pečlivě musím dávat pozor, co komu píšu, abych nedělala zmatky, protože bývalá přítelkyně syna se jmenuje Lucie, je to maminka vnučky a manželka se jmenuje jak ? No jasně, Lucie, co já komu udělala? 😀
To vypadá jako výběr partnerek především podle jména. Vnučka je taky Lucie? 🙂
Ještě toho trochu 😀 Ne, vnučka je Andulka, Anna Sofie 🙂
Uf, ještě že tak. 😀
Ta dědičná křestní jména jsou jen na zlobení.
Přesně. Pak se z velkého Vládi stane starej Vláďa a z malého Vládi velkej, a pak se narodí další Vláďa… 😀
Ani náhodou 😀 Otto byl v rodině třetí po sobě, takže jsem ho ukecala, že když to bude kluk, bude Marek, je to po sobě v kalendáři, svátek budou slavit spolu :-), ale stejně to neřeš, bude to holka, Kateřina :D, modrooká blondýnka. A narodil se černovlasej a černookej kluk Marek 😀
A Lucka chtěla Marka, měla smůlu, no tak napůl, je to Matěj Marek 🙂 , Máťa.
Takhle u nás v širší rodině po x Miroslavech dostal nejnovější potomek jméno Martin 🙂
Bratranec má doma ženu Lenku a dcery Lenku a Alenku…
😀 To musí být legrace, když děvčata volá 🙂 ❤️
To se děje naprosto běžně, řekl bych, že naprosto všem.
Kdo tvrdí, že ne, tak už dávno zapomněl, že se mu to děje také. 😀
Ehm… díky za podporu. 😀
Povahu mám normální až na jednu věc: já si nevzpomínám, nevzpomínám, zapomínám. 🙁
Zrovna před chvílí jsme řešila s kolegyní, že jsem jí nějakou informaci neřekla, jen chtěla říct. Tedy, pořešit to ještě půjde, ale ten šok jsem nám mohla ušetřit.
Naštěstí pro moje sebevědomí se prokázalo, že v tom nelítám sama, je nás víc.
A co vy a drobné průšvihy nebo zábavné historky spojené s chybou v komunikaci?
To je věc, kdy má jedna kolem sebe blízké lidi, s nimiž si může informace odečítat doslova z očí – a pak si není někdy jista, jestli řekla nebo jen poslala myšlenku čili myš Lenku 😀 a hlavně, KAM tu myš poslala?
Myš Lenka!!! 😀 😀 Díky, to se mi líbí. Taková myš se zaběhne nahned:))