Ležím v posteli a podle svého zvyku se s chutí zamotávám do měkoučké péřové deky. Jenže místo poklidného usínání na mě leze horko. Odmotám se. Ke spánku mi to ale nepomůže, protože já potřebuju usínat zamotaná! Strávím neklidnou odkopávací noc a ráno mi je jasné, že je to tady. Venku je konečně teplo a já musím – ať chci nebo ne – přesedlat na tenkou letní přikrývku.
Však dobře vím, kde se u mě vzala ta poněkud obsesivní náklonnost k tlustým muchlacím dekám! To mi bylo asi devět, když babička vítězoslavně zahlásila: „Nechala jsem vyčistit všechno peří a udělat deky. Do nových sypek!“ Onen hrdě prezentovaný proces na mě dojem nezanechal, ale na to blaho, motat se do nových, tlustých, ještě šustivých dek, jsem nikdy nezapomněla.
Ona byla babiččina ložnice obecně kouzelné místo! Vedle hromady lůžkovin naskládaných ve staré dětské postýlce, kam se dalo báječně schovávat, tam stála i veliká manželská postel. S drátěnkami. Jaká úžasná a funkční trampolína! Naše dětské nohy nadšeně vyletovaly nahoru a dolů, bezpečně se v bravurních skocích odrážely od zastlaných peřin.
Pokud ovšem babička na svoji a dědovu purpurovou deku nepovlékla bílý damašek s parádním vykrajovaným madeirovým vzorem. V takovém případě se uměla malá chodidla v ozdobných mezerách nebezpečně zachytit! Tedy nebezpečně hlavně pro to povlečení, to dá rozum. Jo, to byly časy! Tehdy jsem běžně spala v peří i v létě, hlavně, že bylo měkoučko.
To už dávno nedokážu, takže s nástupem teplé části roku holt musím pod tenkou. Letní deka není muchlací, ale zase znamená rozkoš dlouhých teplých dní, vlahých nocí a obecně příjemných časů s minimem nutného oblečení. Tohle báječné období si hodlám naplno užít. Nakonec… s podzimními plískanicemi se své oblíbené deky zase dočkám.
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2026
Tak co? Preferujete tlusté nebo tenké deky?
A… skákali jste? 😉
Asi vás tu všechny trhnu, protože já svoje přikrývky během roku vyměním 3x, někdy i 4x. 🙂
V zimě spím pod poctivou peřinou (přesněji sešití 2 naše peřinky z dětství. Maminka je kdysi dávno dala vyčistit, zpět do nových sypků, sešila a já si je pak jednou odvezla). Zima je tu sice krátká, ale jsem zimomřivá a otevřené okno na noc mám skoro těsně u postele, potřebuji teplé zatížení a ano, jako Dede se zachumlat. Když noční zima trochu poleví, ale okno je stále dokořán, vyměním peřinu za am. péřovou deku, opravdu péřovou, takže sice bachratou, ale lehkou, prošívanou do velkých čtverců. Někdy v březnu či dubnu, „odložím peří“ a povleču tenčí bavlněnou prošívanou deku. Oknem v noci stále profukuje, tak přes ní podle potřeby přetahuji (u nohou složenou) velkou deku z králičích kožek (jediná kožešina u které souhlasím s jejím lidským využitím). Miluji pocit na kožíšky při spaní položit ruce a zabořit do nich prsty) S touhle (dvou)dekou si vystačím pro zbytek roku, když už – jako teď – v domě běží klimatizace a okna trvale zavřená. Ale když je léto opravdu horké a i při AC je mi vedro, přikrývám se jen flanelovým prostěradlem (případně i těmi „králíčky“).
No, když se do mixu ročních období přidá i klimatizace, není divu, že to máš komplikovanější 🙂
Se sestrou a sestřenicí jsme taky u babičky skákali v manželské posteli na drátěnkách. Pružilo to skvěle. Co se týče přikrývek, v zimě máme tlusté a teď už jsem je vyměnila za tenčí. A v zimě miluju mikroplyšové prostěradlo a flanelové povlečení, teď už máme bavlněný satén. MLP bývával taky horkokrevný a teď má deku až po bradu. Já musím mít nohy v teple, jinak neusnu.
Mikroplyš jsem zatím v posteli nějak nezkusila. Mám ho jen na posteli v dětském pokojíčku – takové hezky barevné prostěradlo. Díky tomu je ta postel tak trochu gauč 🙂
Naši měli v postelích drátěnky, ale skákat jsme nesměly, protože pod postelí bylo v krabicích a kufrech kdeco, i porcelán. Takže poskakování se nekonalo.
Nemáte někdo typ na chladivou přikrývku? Já spím pod dutým vláknem, teď už mám tu nejtenčí z Ikey a stále je mi horko. A protože celý život spím v kůži, musím mít něco na sobě.
A co se týče chrápání – Bimbo vydává neuvěřitelné zvuky. Celý život. Navíc si kočky vzpomněly, že budou spát na mém polštáři, eventuelně se mi tulit k zádům. A pochopitelně hřát a Monča navíc mohutně drndat. Máme v noci veselo
Na FB jsem viděla inzerci chladivých přikrývek, tak zkus googlit. Já na to neklikla, protože jsem spíš zimomřivec 🙂
Taky na mne vyskakuje, ale mají jen velké
Mám na léto z JYSKu přikrývku len s hedvábím. Je super.
Už několik let spím v zimě v létě pod flanelovým povlečením (bez deky), jenom v přechodovém období (třebas teď) hodím přes to povlečení lehkou dečku (původně určenou psům do auta), protože potřebuju mít, s prominutím, zadek v teple. Jo – když se mi zdá jó chladno, tak si večer natáhnu spací bačkůrky (buď pletené nebo péřové), bych je běh noci ve spaní sundala. Malý polštářek musí být.
Je zajímavé, jak se s věkem mění naše spací návyky – za mlada jsem musela být zababušená v dece od hlavy k patě a Jeník spal nahatý, kdežto teď jsem mu musela koupit větší deku, aby ze sebe mohl vytvořit mumii, a mně je furt horko. Jo a s tím chrápáním – celý život jsem spala vedle vysokofunkční pily, včil spím vedle předoucího koťátka. Aspoň jeden klad na tom stáří…
P.s. ano, jako děcko jsme spaly (my holky) pod péřovým duchnama, které nám mamka ještě v zimě nahřívala na topení, abychom šly do teploučka. Pravda, ráno bylo peří kolem nás a kryla nás jenom sýpkovina 🙂 . Jediné prošívané deky byly z brokátu, plněné jakousi vatou a v podstatě byly nepoužitelné.
Nepamatuješ si, jak se těm dekám říkalo? Já si zaboha nemůžu vzpomenout a už jsem s tím neúspěšně otravovala spoustu lidí kolem sebe (nevzpomněl si nikdo:)) Přitom vím, že ty divné těžké brokátové deky nějaký název měly.
U nás se jim říkalo kapny a měly speciální povlečení s velkým otvorem na horní straně. Většinou tvar kosočtverce, někdy různě lemovaný.
Aby ten brokát byl vidět….
Blondýna
Ano, to jsou ony! A to povlečení zmiňuju ve fejetonu 😀
Akorát u nás jsou kapny obecně název pro „povlečení na deku“, takže mi to slovo zase chybí 🙂 Ono to nakonec mohlo být krajové slovo, podkrkonošské (východočeské). Těžko říct.
Ano, i u nás se říkalo kapny pouze povlečení. Žádné pojmenování pro ty prošívané brokátové deky se mi nevybavuje….
No rak kapna se u nás neříkalo ničemu, všecko byla duchna a povlak na duchnu. I když to byla prošívaná deka.
Jojo, kapny se jim říkalo i u nás.
Tak ty jsme měli doma taky a byly fakt hnusný.
MLP má zimní a letní prošívanou deku, já mám něco, co nazývají celoroční. V zimě povlečení flanelové, v létě normální. Polštář má jednu stranu jakože nezahřívací. Nemám ráda horkou postel, letní okno pootevřené, zimní na škvírku. S děsem vzpomínám na nacpané duchny tchýně ,které mě přilepily k prostěradlu a jak jsem si lehla, tak jsem se ráno probudila. Pohyb pod nimi nemožný a foukalo pod ně ze všech stran. No, horká postel to teda nebyla! 🙂
Jo, horko umí v noci opravdu vadit. 🙂
a jak se zdá, neefektivitu duchen si vyzkoušela většina z nás 😀
Jo, povlečení je taky pěkné téma 🙂
Používám celoročně saténové, mám ráda tu hladkost. Navíc to staré, ještě z Tiby, se doopravdy nemačká, zatímco to nové, ať jsem ho koupila kdekoliv (Matějovský, Glamonde) mačkavé je. Ne moc, při troše péče s věšením se opravdu žehlit nemusí, ale mačká se při použití. Nicméně hladivá jsou všechna.
V Glamonde mě potěšila i možnost nákupu povlečení na různě velké polštáře – nejen na malé polštářky (bez těch nespím:)), ale třeba i na ty zdravotní (40×60 cm)
Máme takovou tenčí prošívanou deku a spíme pod ní celoročně. V zimě mám teplejší pyžamo, popřípadě teplé ponožky, od jara zase otvíráme dveře na balkón, aby mi nebylo horko. Na tu tenkou deku se dá připnout ještě jedna vrstva, aby byla teplejší, ale zas taková zima mi ještě nebyla a to v ložnici v zimě netopíme- ale ani nezavíráme dveře, takže tam nějaké teplo trochu naleze.
Povlečení mám od Matějovského, ale asi mám radši od Darré nebo i Ložní obchod není špatný.
Darré má úžasné vzory! 🙂
Já mám v zimě deku takovou střední, v létě mi bohatě stačí, na rozdíl od MLP, který chodí spát jako Eskymák, jen prostěradlo. V dobách, kdy chrápal jako motorová pila kombinovaná se sbíječkou, jsem se naučila spát se zakrytou hlavou, nohy mi vždycky čouhaly ven. Teď, nevím proč, ale je to dobře! už jen pochrupuje, ale hlavu mám zakrytou pořád a nohy venku taky 🙂
Naši měli doma peřiny, které mi šly na nervy vždycky, protože jsem měla na sobě povlak a v nohách všechno peří. A kdysi i drátěnky, ale neskákala jsem, to by mě mamka asi přetrhla jak hada 🙂
😀 Tak to bych nedala – já musím mít ty nohy v teple:))) Ale chápu, že někudy se chladit musíš! 🙂
Neskákal jsem, my měli takové tuhé nepružící matrace. Jinak máme deky pořád stejné, jen měníme typy povlečení. Tlustá „plyšová“ zimní za lehká letní a naopak.
Já dávám v zimě prostěradla z mikroplyše a sobě ještě pod to malou deku, povlečení bavlněné celý rok. Ještě mám předrevoluční z dědictví, opravdu bylo velmi kvalitní.
Á, povlečení z mikroplyše. Objevila jsem ho až na stará kolena (no objevila – dostala k Vánocům)a nedám na něj dopustit. Slouží celou zimu a já zimomřivec si ho nemohu vynachválit.
Eh, mám dojem, že to skákání je v rodině… 😀 Moje vnoučata skákala všechna a stačil jim gauč. Ta nejmenší ještě skáčou… 😛
Nepamatuju se, že bysme skákaly po posteli! Zato naše děcka babičce a dědovi tu manželskou postel totálně rozkákala. To víte, když měla babička pět holek na krku (ve věku od desíti do tří let) a ty se na tom lůžku střídaly v pětiminutových intervalech a závodily, kdo výš… a večer prarodiče ulehli prakticky na zem 🙂 . No ale vnučkám se všecko odpustilo, hlavně babička je měla pod křídly…
❤️ U nás zatím postele vydržely… a u babičky kdysi také. Moje o hodně mladší sestřenice prý neskákaly… tak nevím 😛
Moje děti skákaly po posteli babičce v Brně, v Ostravě nesměly. My jsme neskákali nikde, protože babička spala na pohovce a děda na druhé rozkládací, tak to nepružilo.
Já mám jednu deku na léto i na zimu. Není ani tenká ani tlustá, je tak akorát. Také se ráda zabalím, jinak bych neusnula. A pod hlavou musím mít vedle velkého polštáře ještě jeden malý.
Jako dítě jsem spávala v prošívaných peřových sypcích, ty byly fajn.
U prababičky na venkově ovšem byly sypky, které nebyly prošité a všechno peří se sesunulo do nohou a na horní část těla zbyla jen ta látka.
Apropos jaké máte rádi cejchy ? Já od Matějovského.
Jo! Ty duchny… bylo jedno, kolik měly peří, když na člověku zůstala jen sypkovina a povlečení:))
No a v ten okamžik, co o něm píšu, nechala babička předělat duchny (peřiny) na silné prošívané deky… a to byla lahoda.
Mimochodem, stejným procesem jsem před mnoha lety prošla i já – zdědila jsem ty babiččiny staré deky, takže jsem opět nechala vyčistit a doplnit peří a nasypat to do nových sypek… a děti v nich rády spí. 🙂 taky kontinuita…
O víkendu jsme měnili péřové za letní. V roce 1984 jsem byla v nemocnici víc jak dva měsíce a z drátěnkové postele jsem pak nemohla na záda. U babičky asi byly, ale na skákání si nevzpomínám. Děda byl extra cholerik, to by asi neprošlo.
Drátěnky měli v posteli rodiče a skákali jsme. Ovšem do určitého věku a váhy, pochopitelně. Dnes si neumím představit, že bych měla na spaní pod matrací drátěnku. Nevím, co by tomu řekla záda. Na přikrytí mám celoročně peřinu, ne moc nacpanou. Peří podle ročního období lze tedy různě v peřině rozvrstvit. A pod prostěradlem mám něco jako přehoz z pravé ovčí vlny. V zimě hřeje, v létě chladí. Český výrobek od Ovečkárny.
Víš, kde mají nové drátěnky? V rekonstruovaném hotelu Avion v Brně. Tam to vzali šmahem – když památka, tak i s drátěnkami 😀