Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014

U nás sprchlo ve čtvrtek- ale fakt jen tolik, aby to spláchlo pyl a prach. J sucho. Ale snažím se s tím něco dělat, na záchody máme okruh na užitkovou vodu a do jezírka jde taky voda ze studny.
Studna s vodou je dnes poklad.
Pršelo tady tři dny celkem vydatně, včera už tedy ne, ale zalito máme do foroty. Máme studnu na užitkovou vodu, chytáme dešťovou vodu, máme 4 sudy. Snažíme se.
OT – jsme zvyklí v hotelech platit za psa, ale včera v Košicích jsme to prvně poznali ve výsledku 🙂 V pokoji jsme měli připravený pelech (čistý:)) a misku na vodu…:)
Plýtvání vodou je obrovský problém, naše krajina nedokáže vodu vsáknout a udržet. Spousta vybetonovaných ploch, pole změněná v tvrdý mlat, udusaná těžkou technikou, kde se pěstují plodiny, které ji nedokážou pořádně prokořenit, a do kterých se voda pořádně nevsákne i kdyby na ně 100 let pršelo. Z lužních lesů, mokřadů a lesních tůní, už v celé zemi zbyl jen zlomek toho co tu kdysi bývalo, sice se v tomto směru něco konečně začíná měnit, ale pomalu, příliš pomalu. Ve velkých městech lidé ještě díky přehradám ten nedostatek vody nepociťují. Otočí kohoutkem a voda normálka teče i v těch nejhorších vedrech, proto jim to připadá, že to není problém. Ale až to jednou dojde tak daleko, že i tam poteče voda třeba jen tři hodiny denně a to ještě nevalné kvality, pak už bude pozdě něco řešit. A to se stane. Ne letos, ne příští rok, nejspíš ani za deset let. Ale dojde na to.
Přesně. My na vsi na to koukáme zblízka 🙂
Doma máme studnu s užitkovou vodou, v zemi nádobu na dešťovou vodu. Hospodaříme. Ale je to málo. Bez péče o krajinu jsme v háji.
Studna kopana vyschla.vycisteni nepomohlo..prohloubit nejde…tak nadrz na destovku..mam zasobu z brezna, ale hladinka klesa..
A masivně se kácejí lesy. I když, co já pamatuji, se mohlo kácet od listopadu dokonce března. Nevím, co zbyde z deště když se nemá kde voda zadržet. Na vysázení nových stromků mají lhůtu 3 roky. Ale když je takové sucho tak nevím nevím kolik se toho uchytí. Je mi z toho smutno. Asi jsem už moc stará a nechápu ledacos.
K tomu zalévání: u nás na sídlišti sázejí stromky. Sázejí je asi jako se sází chleba do pece. prostě udělají díru a ten stromek do ní vrazí. A zasypou, hotovo.
Extrémně zdatní jedinci to přežijou, zbytek zajde a napřesrok tam dají nový.
Kvůli zalévání jsme už dvakrát naháněli městskou část – to oni ne, to TSK. Tam nás baba hleděla odbýt, že musíme znát číslo parcely – i to jsme nějak zvládli. Nakonec povídala, že to pro ně dělá externí firma a že jim pošle podnět…
Malý doubek proti baráku si zalévám sama – samozřejmě pitnou. Teď mě napadá, že oni možná tímhle zodpovědně šetří vodu…
Máme to stejně. Každý rok se na sídlišti stále dokola vysazuje nová zeleň, která neopečovávaná zahyne. Uprostřed sídliště je zelená oáza, protože když jsme se před 45 lety nastěhovali, tak chlapi dovezli nálety – lípy, břízy, jasany. Pečlivě jsme je kolem domu zasadili, drželi služby na zalévání a péči, dnes už se z nich jen radujeme.
Samozřejmě v současnosti je to nerealizovatelné, protože bez projektů ani ránu, ale ta péče o výsadbu by šla.
U nas k nim daji vaky s vodou..ale moc je nedoplnuji
Alčo, také mám tady na jihu Alabamy s plýtváním pitné vody problém. Tedy když ji musíme používat i jako „nepitnou“ na zalévání záhonů a občasného umytí aut. Trávníky už jsme dávno přestali kropi, zjistili jsme že zdejší tráva je horku-vzdorný typ s hlubokými kořeny. Stačí jeden liják, aby se na pohled mrtvý trávník skoro přes noc zazelenal. Na FL je myslím dost běžné. že lidé mají u domů vlastní studnu právě pro užitkovou vodu, asi i proto, že jejich pitná je o dost dražší, než u nás.
Když jsme ještě měli bazén, potřeboval tak každý třetí, čtvrtý rok znovu vymalovat (chlorovaná voda a síla slunce barvu vyšisovala). To znamenalo ho po zimě vypustit, vymalovat a znovu napustit 40.000 litry pitné vody. Fakt nám to vadilo víc, než o trochu vyšší účet za pitnou vodu, které je tu stále levná. Teď máme u domu velký sud na dešťovou a kolem něj další 3 větší nádoby které rychle přetékající sud naplní. Ale při delších vedrech se i dešťová voda rychle spotřebuje a pak holt zase musím zalévat hadicí a vodou pitnou.
Maričko, je báječné, že nad tím přemýšlíte. Ono se pak vždycky podaří najít nějaké řešení, byť jen částečné – i to se počítá. Kéž by to tak dělal každý…
Polovinu noci u nás, po týdnech sucha, pořádně pršelo (ba lilo). Nemám obavu z regulačních opatření (na Slezskou Hartu i chystané Nové Heřminovy to máme 5 km), takže u nás bude vody dost. Navíc znám pár míst, kde se bez obav napiji v lese (pro hnidopichy – ano, občas tam nechám udělat rozbor vody).
Máme rodinu Kyjově. V létě šílená vedra, šetření všude, smutek, když nemohou zalít zahradu, která by to potřebovala. Ale v nádržích splachovadel pitná voda.
Zkusme dnes popřemýšlet o svém vztahu k vodě z tohoto hlediska…
V Praze občas „splachují“ vozovky, zejména v létě, ale i jindy. Taky pitnou vodou…
Se záchody totéž.
Jestli si ten citát dobře pamatuju, tak Karel Havlíček Borovský říkal: Aby nám Pán Bůh to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil.
Není co dodat.
Byl u nas na auditu thajskou firmou vyslany technik..a byl u vytrzeni, ze splachujeme pitnou vodou..