Nedlouho po přestěhování na severovýchod jsem si (rozhodně ne poprvé připadala jako osoba alternativně inteligentní.
Brávala jsem si občas obědy z bistra v domě. Jednou nabízel jídelní lístek „Placky z blachy“. Vyjmenované doplňky, hlavně zakysaná smetana, mě nalákaly, jen jsem celý den bádala, z jakého materiálu že ty placky jsou – co to je ten blach.
Ten, kdo si ze souvislosti s tématem tipne, že to byly bramboráky, má sto bodou.
Až po obědě mi došla podobnost slova „blacha“ (ani ten rod jsem jako hladová nerozklíčovala) a českého plech.
Zmátla mě i ta zakysanka, tu jsem nikdy předtím k bramborákům neměla.

Ohledně toho názvosloví – zkuste Český jazykový atlas, je to úžasná a poměrně zábavná záležitost, jen se v tom trochu obtížněji hledá. Konktrétně brambory a spol. jsou kolem mapy č. 269, musíte si s tím hledáním trošku pohrát. https://cja.ujc.cas.cz/CJA3/l-obsah.html#

Pocházím ze Středočeského kraje, tam jsou to brambory a slupka/šlupka/šlupička. Doma jsou to brambory, brambůrky nebo Ďamby (převzato od kamarádky). Z literatury znám též označení zemčata ( staré pohádky) nebo zemská jablka – to má zjevnou návaznost na jejich název ve francouzštině “ pommes de terre“.
včera jsem poletovala mezi auditem a vlastním počítačem, nebyl čas se zapojit do skvělého bramborového povídání, napravuji aspoň teď 🙂