Tuhle jsem si zase dělala své oblíbené brambory na loupačku – tedy vařila je ve slupce a loupala až potom, když mě napadla jedna drobnost, která kapku dráždí můj jazykový purismus. Škrabat nebo loupat?

Připadá mi, jako by lidé – v řeči i v receptech – u brambor libovolně zaměňovali termín „škrabat“ a „loupat“. Přitom určitě nejde o totéž.

Škrabou se brambory syrové, používá se škrabka na brambory nebo nůž, pokud je člověk dostatečně šikovný, aby neměl zbytečně velké ztráty. Brambory se potom buď krájí nebo nechají v celku (ty malé nebo stejně velké), aby se posléze vařily se solí a (v naší rodině) s celým kmínem. Pokud mám čerstvou celerovou nať, přihodím ji k bramborám také. Brambory zalévám vařící se vodou – šetří to čas i vitamíny:))

Brambory se pro vaření krájejí většinou proto, že mívají nestejnou velikost a krájením ji člověk může srovnat natolik, aby se všechny kousky pokud možno dovařily naráz. Vzhledem k tomu, že brambory kupuju po deseti kilech na statku, jsou velikostně nevyrovnané, takže krájím vlastně vždycky.

Loupou se brambory uvařené ve slupce. Vezme se nožík, jemně nařízne slupka a sloupne se takový kus, jaký se povede. Proto je to loupání 🙂 Brambory ve slupce se snažím k vaření vybírat pokud možno stejně velké, ale (viz nahoře) málokdy se mi to úplně povede, takže aspoň větší brambory dávám v hrnci dolů a menší na ně.

Vařím je ve větším množství (vařící) vody, déle než ty oškrabané a dávám k nim ze zvyku (dělala to maminka i babička:)) sůl – i když vlastně nevím, jestli je to k něčemu. Matně si pamatuju, že mamina něco říkala o osmóze, ale nic víc. Stejně je třeba je po oloupání osolit, ale mám dojem, že s tou solí při vaření jsou lepší. O správnosti tohoto postřehu se nepřu, může to být jen dojem 😛

Brambory na loupačku jím s kousky syrového studeného másla a s tvarohem. Pokud se cítím luxusně, dávám Lučinu. Mňam!

Tak co – kdy zeleninu loupete a kdy škrabete? 🙂