Máme tady konečně jaro, i když výhled na tento týden opět moc teple nevypadá! A co přichází s jarem? Touhy! Všelijaké. Například toulavé. Vycházky se prodlužují, plánujeme a uskutečňujeme delší cesty. A co patří k cestování? Inu, svačiny:))
Rovnou prozradím, že je strašně nerada dělám. Což ovšem nemá vliv na to, že je dělám! Jak miluju kombinaci výletů, hospod a restaurací, tak dlouhá cesta bez svačin obvykle znamená protivné zdržení – a často ne moc dobré jídlo, i když třeba na benzínkách se nabídka celkem rychle vylepšuje.
Ale roky praxe mě naučily, takže „jídlo do auta“ zvládám efektivně a v několika variantách, podle ročních období, délky cesty a případné přítomnosti dětí. Ještě pak dělím svačiny na ty ryze autové (jedí se cestou) a na piknikové – kdy připravím jídlo tak, abychom si cestou mohli jídlo sníst někde venku.
Jen málokdy dělám klasické řízky – nějak se nám už před mnoha lety přejedly. Nejčastěji jde o celozrnné pečivo všelijak plněné (různé sýry, šunka), nedrobivé koláčky, zelenina je částečně (jemně krájená) v rohlících, většina pak v klip klap krabičce – umytá a předkrájená. Ale není to zákon – už jsme svačili opravdu ledacos!:))
No a vždycky s sebou mám ještě pohotovostní zásobu něčeho trvanlivého. Obvykle je to nějaká proteinová tyčinka, protože ty mi nechutnají – zůstávají tak skutečně pro případ nouze po ruce:)) A solidní zásoby balené vody! Žízeň dokáže být na cestě hodně nepříjemným společníkem.
A protože na takové cesty jsme vždy jezdili i se psima, jsem zvyklá balit i psí dobrotky, protože na cestách platí jednoznačně, že smečka jídá pospolu. Sice jim nabízím vždy maličko ze svého, ale maličko. Zkušenost ukázala, že nikdo nestojí o to, aby pes dostal na cestě zažívací problémy. (Nezapomenu na jednu cestu z Košic do Prahy s Maxem, který když nezvracel, tak měl průjem. Brr.)
A tak je dnešní téma velmi prosté: jaké druhy svačin si na své cesty balíte vy – pokud tak činíte? 🙂
Díky všem za vaše postřehy 🙂
Musím se přiznat, že víc než pouhé svačiny mám ráda pikniky! 🙂 Máme dokonce piknikový batoh, ve kterém je poměrně hezké nádobí, termoska, ubrus a ubrousky, příbory, slánky a podobně. Dostali jsme ho kdysi v Anglii a právě tam jsme ho užili nejvíc. Obsahuje i skleničky na víno… 🙂 Je to zařízené na piknik ve vznešeném stylu 😛
Moc se mi s ním ty pikniky líbily! 🙂 Je fakt, že by bylo mnohem lepší, kdybych mohla o obsah pikniku prostě vzkázat do kuchyně… jak přísluší oné vznešenosti:)) Když si člověk musí připravit všechno sám, častěji skončí u jednoduché svačiny 😀
Tak svačiny jsem naposledy dělala, když jsme s různými evropskými návštěvami jezdili na celý den na FL k moři. S přáteli jsme jezdili do trochu vzdálenějších státních parků,dost daleko od možnosti pro něco si třeba později zajet. Tak jsme vozili velký cooler a v něm zásobu sendvičů (2 na osobu) – většinou tuňákových, BLT, nebo šunkových. Samozřejmě vodu a plechovky coly,skoro vždy rozčtvrcená jablka (snáze se jedla), sáčky chipsů.
Jen pro nás dva dřívější častá rozhodnutí „zajet si k moři“ znamenalo (po 2 hod jízdy z domova) se před dojezdu na pláž zastavit v nějakém fastfoodu, což nám na ty další dvě max tři hodiny u moře stačilo. Vozili jsme s sebou jen malý cooler s vodou a coly.
Výlet! Svačina! Jaká to kouzelná slova 🙂 Svačiny na výlet chystáme většinou společně a aspoň malé, podle délky procházky/výletu. Láhev s vodou, termohrnek s kávou a ovoce/zelenina plus sušenka nebo sýrové hruštičky z Hrušky musí být. Když je v plánu delší courání po lese nebo výlet vláčkem/autem, přidá se promazaný chleba/toustíky se sýrem a nakrájená zelenina v krabičce. Je-li chladněji, může být proloženo šunkou, když teplo, sýr se leckdy přívětivě rozteče a udělá ze svačiny minifondue 😀 svačina na pařezu v lese u protékajícího potoka má neopakovatelné kouzlo 🙂
Svačiny dělávám podobné, jak tu popsaly předřečnice – celozrnné pečivo, máslo, sýr, suchý salám. Do krabičky nakrájenou zeleninu – okurku, mrkev, papriky, atd. Nějakou buchtu jen občas. A tu zmiňovanou vodu taky bereme.
Co se mi teda ale osvědčilo jako výborný zdroj energie, jsou Mixitky, asi je znáte – na dva kusy na osobu jsme byli schopní jet 6 hodin na Pálavě na poměrně bouřlivém moři a hlad ani vyčerpání kvůli ztrátě energie jsme nezažili: https://www.mixit.cz/hotove-mixit/mixitky
Ad řízky – nedělávám je, jen jedině z recese, abychom byli jakože ti „správní Češi“, třeba letos na zimní dovolenou na jihu jsem jich pár udělala (ale jakože fakt pár, dělám malinké, z kuřecího stehenního masa, naložené na den-dva v jogurtu).
Co mi ale při delším (leteckém) cestování naprosto změnilo kvalitu toho cestování byl objev (a zaplacení) salonku (lounge); je to fajn na delší přestupy – stojí to zhruba stejně, jako by stálo to, co bychom si během toho přestupu koupili, ale – je tam všemožné (a dobré) jídlo (masové, bezmasé, hromada zeleniny a ovoce, nejrůznější moučníky), pití (nealko i alko, káva, čaj), prostor k odpočinku, WC, kolikrát i sprchy, prostě úžasná věc. Vřele doporučuju. Buď to máte k bankovní kartě (podle toho, jakou máte), nebo si to koupíte na místě nebo přes internet (to je snad i o polovinu levnější).
Na Mixitkách mi vadí to, že na ně musím myslet a objednat je přes eshop. Mixit mi umožnil ochutnat různé druhy musli, díky čemuž si peču vlastní a Mixit objednávám jen výjimečně (třeba kolem Vánoc, jejich vánoční limitka mi moc vyhovuje).
Mimochodem, velmi oblíbená zelenina do krabiček jsou cherry rajčata, ale tam je třeba dost vybírat.
Jj, to máš pravdu s těma Mixitkama a objednáváním, je na ně holt potřeba myslet předem (ale mají je třeba i ve Sklizenu, což asi bohužel žádné nemáš poblíž?). A s rajčaty taky souhlas. Už se moc těším, až budou ta zahradní, to je přeci jen jiná chuť než ta kupovaná.
Svačiny dělávám vlastně jen na dovolených s dětmi. Bývá to klasika – pečivo většinou se sýrem, někdy i se šunkou, zelenina, ovoce a nějaká ta tyčinka. Vodu si každý nese v batůžku sám. Teď už se to nestává, ale pamatuji, že když byly děti menší, zásadně jakmile se vystoupilo z auta – a to jsme mohli ujet třeba jen 10 km – okamžitě měl někdo hlad! Takže bohatá svačina byla vždy základem úspěšného výletu!
Když se jdu jen projít (cca 15 km), často beru pouze krabičku s kostičkami sýra v kombinaci s hrozny (kuličkami). Když je to na dýl, celozrnné pečivo se sýrem a nejčastěji uherákem, měkké salámy nejím, šunka pouze v chladnějším období roku. K tomu krabička s nakrájenou paprikou a okurkou, co dá lednice. A když jdem třeba fandit na biatlon, dám si trochu víc práce a dělám plněné tortily. Kuřecí kousky oprasknu na pánvičce, přidám čerstvý sýr, papriku, kukuřici… K tomu pak přibalím cokoli zeleného listového. Za 20 minut hotovo. Voda a nějaká malá sladkost v každém případě.
Do tortil v poslední době kupuju zavakuované sous-vide maso, trhané vepřové, krůtí nebo hovězí. Je to rychlé, jen se to ohřeje na pánvi a v tortile skvělé.
Díky za tip, tohle jsem ještě nepotkala.
Ani já ne 🙂 Jo, tohle se může na letní sezónu hodit 🙂
Dělávám tousty nebo pečivo obložené tím, čemu neublíží teplo, protože víc výletujeme od jara do podzimu. A do veterána ledničku nikdo nedá. Takže dovnitř nacpu tavený sýr, pomazánkové máslo, někdy trochu obyč másla a trvanlivý salám (šunce a pod nevěřím v tom teple). Ovoce a zelenina nakrájené v krabičkách. Kafe v termosce, voda pro lidi i psy, pro psy i pamlsek. K tomu kafi občas koupím v pekárně buchetku, pro nás dva nemá smysl péct, já sladké jím moc málo, pokud vůbec, a Kája nechce, protože by to snědl ve velkém 🙂
Matylda, byla jsem zbytečně rychlá.
Šunkáč v rohlíku vydrží několik dní. Musí být vevnitř v tom rohlíku + potavinová folie. Pak nezezelená, ale už to fakt není ono, takže je spíš nejedlej než nebezpečnej.
No, na naše dovolenkové toulky jsem svačiny nedělala, neb jsme se toulali většinou v civilizaci. Nožičky obolaví, posezení s kávou jako svačina plně stačilo.
Když jsem jezdila s děvčátkama na výpravy, svačilo se cokoli. Většinou jsme si udělaly housky se salámem a sýrem, ovoce, zeleninu, tyčinku. Když jela děvčátka z domova, to byl výběr. Dost často to byly tousty, překvapilo mě, že i další den byly jedlé.
Moje holčičky byly vesměs žravé a se svačinama jsme zažíly i úsměvné příhody. Jednou jsme jely vlakem z Liberce, to znamenalo třikrát přesedat a cesta se trochu protáhla. některé dívčiny byly už ve věku krásných slečen a tak nebylo divu, že zaujaly pár mladíků. Ovšem zájem dosti opadl, když holky oznámily:“jdem se ojídat“ a vytasily obří svačiny.
😀 Inko, já ty kluky nechápu – krásné holky s apetitem. Co by chtěli víc? 😀
Klasika – rohlíci s troškou másla a šunkáčem. Přiznávám, občas už mi to hodně leze krkem, protože jsme pryč každý víkend. Občas je vítaná změna chleba se sádlem nebo škvarkovkou, na bazénech často fasujeme bagety.
Když ono je to těžký, co vymyslíš, aby to bylo jednoduchý na přípravu, aspoň trochu trvanlivý a dalo se to sníst v sedě někde na pařezu.
Ty řízky mimochodem, to je strašné klišé, domnívám se, že to ve skutečnosti zas tak moc lidí nedělá a navíc to neodpovídá požadavku jednoduché přípravy.
Jak nerada svačiny dělám (na dlouhých cestách šetří čas i kalorie, tedy v mém případě:)), tak aspoň využívám příležitosti a dělám si je po svém 🙂 Jinými slovy, dám si práci se sortimentem 😀
Rak nějak podobně. Do krabiček dva chleby mezi kterými je cosi plátkového + čokoládu kdybychom potkali mozkomory nebo i jen tak na doplnění energie. Láhev s citronovou vodou rozhodně.
Jo, láhev s vodou je podstatná.
Jen u nás je to vždy jen voda… Co kdy bylo třebas něco honem umýt či vymýt? Třeba odřeninu?
No a někdy je třeba se podělit i se psy, když jejich voda došla.
Já se přiznám, že svačiny jsem dělala víceméně jen dětem do školy.
My když někam jedeme, tak většinou do Prahy a to sebou svačiny nedělám.
Jen když jsme ještě létali, tak jsem je brala sebou na letiště. Najedli jsme se před odbavením, protože to předražené jídlo na letišti v Praze jsem nechtěla kupovat.
Většinou to byly obložené housky se šunkou a plátkovým sýrem a nějaká zelenina.
Ještě jsem si vzpomněla, že když na ZŠ jezdila v červnu na školní výlety, tak babička vždy upekla jahodovou buchtu. Jestli si vzpomínáte, byl to piškot a na něm jahody a přelévalo se to pudinkem svařeným ve šťávě. Vzniklo takové želé. Tenkrát to byl hit.
Tu znám, maminka ji dělávala a protože jsme měli na zahradě jahody, byla často. Vzpomínám si na jeden rok, kdy byla nějaká šílená nadúroda a tahle buchta byla každou neděli a každý večer byl jahodový koktejl, prostě čerstvé jahody rozmixované v mléce. Bylo toho tolik, že se nám to se sestrou přepilo a už jsme to ani nechtěli. Šmarjá dneska bych si to tak dal… jenže ty atrapy jahod co mají v obchodě…škoda mluvit.
Na ten koláč si matně pamatuju – jen když jsem byla malá, bývalo u babičky dost jahod na takové projekty 🙂 Později ubývalo jahod a přibývalo strávníků, takže na opulentní jahodové mlsání prostě nebyly suroviny.
A z kupovaného to není ono…
To máš pravdu, ty jahody se prodávají podtržené odněkud ze Španělska a dalších jižních zemí. Pak jsou akorát kyselé a drahé. Dá se ale počkat na naše, Vietnamci často mívají. Trhají to sami. Další varianta je dojít na některou plantáž a natrhat si. S mým bolavým hřbetem jsem pro tu vietnamskou variantu.
Nedávno mě příjemně překvapily jahody z Kauflandu. Sama bych je nekupovala, ale vnučku napadlo, že si uděláme ovoce máčené v čokoládě. Měly jsme nektariny, jablka, žluté kiwi a jahody, které kupodivu nejen že dobře vypadaly, ale i výborně chutnaly. No, rozhodně jsme měly štěstí!
Dobré ráno,
tak přijde na to. Pokud jdeme městem, tam obvykle v dohladné (to není překlep, prostě když začíná hlad) vzdálenosti narazíme na něco dobrého v cukrárně nebo kavárně anebo na obchod. Pokud do terénu, tak něco malého mezi chleby nebo do rohlíku a ovoce nebo zeleninu do krabičky – případně zvládáme ve větší krabici nosit i oběd na studeno, když je počasí na obědvání venku. No a vodu, protože studánek je málo. 🙂 Tam považuji za úžasnou existenci odpočívadel, protože vždycky se líp svačí vsedě, s jídlem na stole. O možnosti se schovat před deštěm nemluvě.
V Zubří je dokonce odpočívadlo jako veliká houpačka, tak sedíš, koukáš, pohupuješ se. 🙂
Dohladná vzálenost! 😀 Úžasný termín, s dovolením si ho zařadím:))
Piknik! Jo, vždycky jsem ráda jedla venku. Jen poslední roky k tomu mám ráda tam stůl a lavice (naštěstí po krajině hezky rostou:)), nebo aspoň vhodně vysokou kládu na sezení 😛 Deka na zemi mi nějak přestala vyhovovat:))
Musela jsem se zasmát. Taky v poslední době vyžaduji vyšší sezení. Ale sama sobě jsem sebekriticky přiznala, že je to tím, že se mi ze země už špatně vstává. Bolavá kolena a že by taky věk? Stáří je jen pro statečné.
Máš zatraceně pravdu! 😀