Athéna s Andreasem, držíce se za ruce vyšli z chrámu tonoucího ve večerní temnotě a kráčeli skrze téměř prázdnou agoru. Pár opozdilých trhovců uklízejících své zboží si jich nevšimlo, neboť Athéna sebe i Andrease zahalila kouzlem.*

„Věřím, že se tomu nedalo zabránit, kdyby to bylo možné, dokázala bys to.“ řekl zamyšleně Andreas. „Ale jak k tomu vlastně došlo?“

A Pallas Athéna začala vyprávět: „Nejsem první bohyně, která se spojila s člověkem. Tehdy se vdávala Thetis, kterou neznáš, je to jedna z prvotních bohyň. Brala si fthíjského krále Pélea, jenže nepozvali na svatbu Eris, která se proto urazila.“

„Eris?? Tomu se nedivím, to je ta strašná hádavá…“ začal Andreas, ale Athéna mu důrazně stiskla ruku, i když jí zacukaly koutky úst.

„Ano, bohyně sváru, ale nepřerušuj mne prosím, vidíš, udělal bys stejnou chybu.“ pokračovala. „Eris se pomstila tak, jak to umí jen ona. V zahradě Hesperidek utrhla jablko, přičarovala na něj nápis „té nejkrásnější“ a hodila ho mezi mne, Afroditu a Héru. Mně to bylo jedno, ale Héra s Afroditou se mohly pominout, jak obě to jablko chtěly.

Přítomný Zeus nevěděl, co si počít, proto nařídil Hermovi, aby někde našel mládence, co ještě nikdy nepoznal ženu, který by je rozsoudil a té nejkrásnější přidělil jablko. Z nějakého záhadného důvodu se Zeus domníval, že panictví bude zárukou objektivity.“ Athéna trpce vrtěla hlavou a posléze pokračovala. Andreas napjatě naslouchal.

„Hermes doletěl pro Parida, syna trojského krále. Paris neměl ani tušení o tom, že je vznešený princ, protože trojský král Priamos se bál staré věštby, podle které měl být jeho syn zkázou Tróje. A tak se Parida zbavil a nechal ho vychovávat v odlehlém kraji mezi pasáčky ovcí. Paris teď byl postaven před rozhodnutí, které nikdy neměl dělat.

Samozřejmě jsme všechny tři okamžitě vycítily jeho nerozhodnost. Chtěla jsem se ho zastat, ale Héra mne předešla a naslibovala mu, že když přisoudí jablko jí, dá mu vládu nad celou Asií. Jak asi uhádneš, Afrodita se nenechala zahanbit a slíbila mu nejkrásnější lidskou ženu na světě, za kterou byla tehdy obecně považována Helena ze Sparty.

Problém byl v tom, že Helena byla vdaná za spartského krále, ale to Afroditě v nejmenším nevadilo, Paridovi také ne a dychtivě jablko vrazil Afroditě do ruky. Pochopila jsem dosah toho, co se může stát. Pokud by celé obrovské Asii vládl nezkušený pasáček ovcí, byla by to katastrofa. Stejně tak, pokud by odloudil ženu králi takové země jako je Sparta, kde se všichni jen tetelí, aby mohli někomu napráskat, bude to možná katastrofa ještě větší.

Musela jsem se pokusit zachránit co se dá a nabídla jsem Paridovi, že když dá jablko mně, budu mu – až jednou právoplatně zdědí trojský trůn – do konce života radit se strategickými rozhodnutími. Jablko jsem pak chtěla vrátit Hesperidkám. Moje nabídka moudrostí nepolíbeného Parida nezajímala.“
„Zeus to tak daleko domyslet nedokázal?“ zeptal se Andreas.

„Jistěže dokázal, nerouhej se. Ale Diovi to bylo jedno, chtěl jen, aby byl na svatbě klid a bohyně se mu tam nehádaly. Afroditin syn Érós provedl Heleně to samé co nedávno Médeie z Kolchidy, takže se do Parida zamilovala a ten využil nepřítomnosti spartského krále a s Helenou odplul do Tróji. Spartský král Meneláos samozřejmě zuřil jako lev, protože Paris svým činem porušil zákony pohostinství, urazil celou Spartu, královský dvůr i jeho osobně.

Navíc mladý a hezký Paris měl před sebou všechno, co měl starý a ošklivý Meneláos už za sebou a to – jak vím z tvého vyprávění – je skutečnost, která se neodpouští ani ve světě, ze kterého jsi sem kdysi přišel ty, Andreasi. Meneláos vzbouřil proti Paridovi celou oikúmenu a na Ílion, kde se Paris s Helenou ukryli, vytáhla obrovská flotila. Zbytek znáš.“

„Přežil Paris obléhání města?“

„Ne, je v podsvětí, zabil ho lučištník Filoktétes.“**

Andreas dlouho mlčel a myslí mu táhly představy hrůz trojské války. Otočil se k Athéně a vzal ji i za druhou ruku.

„Být tam já, tak dám to jablko okamžitě tobě i bez konkursu,“ řekl Andreas, když se políbili. Athéna se zářivě usmála.

*Půos

**Petiška

Doslov:

Tato báje je poslední. Čtenáře, kteří nevědí, kdo je tu a tam se zde objevující Andreas, odkazuji na původní povídku „Za oponou času“, kterou nalezne zde na Dedeníku. Pozor, je dlouhá. Chci moc poděkovat za krásné a podnětné komentáře a třeba zase někdy na shledanou, dejme tomu v Literárním létě.