Zvyk lidských králů přestrojovat se za chudé pocestné, pravděpodobně tito odkoukali od vládce bohů Dia, který když neměl nic lepšího na práci, sestupoval z Olympu v podobě obyčejného člověka a vstupoval do interakce s dalšími obyčejnými lidmi. Ne, že by ho skutečně zajímalo, jak se jim žije, to mu bylo ukradené, prostě je jen rád prudil. Občas si na to sebou bral božího posla Herma, protože ten nikdy nezkazil žádnou legraci na účet lidí.*

Jednou se spolu vydali do jisté vesnice ve Frýgii, chodili po staveních, naříkali, že jsou chudí pocestní a prosili o skývu a nocleh. Jenže v té vesnici nějak nebyli na tuláky zvědaví, takže je od všech chalup vyhazovali, v jednom případě dokonce museli Zeus a Hermes pelášit před rozzuřenými psy. Už to chtěli vzdát, měli hlad a nikde se nezadařilo, dokonce i hladový Hermes poklesl na duchu a navrhoval návrat s tím, že ve špajzu na Olympu by měla být ještě nějaká ambrózie od včerejška. Zeus si ale všiml jedné ubohé chalupy stojící poněkud stranou ostatních a přemluvil skeptického Herma, aby zašli ještě tam.

V té chaloupce je uvítala už dosti sešlá dvojice jménem Filemón a Baukis, kteří nezaváhali ani chvilku a pozvali unavené poutníky dál, usadili je za stůl a nabídli pohoštění. Na stole se objevilo víno, sice kyselé, nevalné, ale přesto víno, trocha zelí a dokonce i kus uzeného, který Filemón sundal z trámu.  Bohové byli spokojeni, rozproudila se družná zábava a Hermes se pochechtával, protože čekal, kdy si oba staroušci všimnou toho, že víno najednou tak nějak průběžně sládne a zkvalitňuje se.

Když si toho ovšem Filemón všiml, jeho reakce bohy vyděsila. Filemón pochopil, že jejich příbytek navštívili bohové, zařval hrůzou, popadl nůž a vyřítil se z chalupy ven zaříznout jedinou husu, která běhala po dvoře a připravil z ní lepší večeři, aby se bohové nerozzlobili. Znepokojený Zeus za ním raději poslal Herma, aby si Filemón v rozrušení ještě nakonec tím nožem neublížil.

Hermes Filemóna přivedl zpět a Zeus odtajnil identitu obou bohů, poděkoval konsternované dvojici za vlídné přijetí a nabídl, že jim splní jakékoliv přání. Dokonce i otrlý vtipálek Hermes měl v očích slzy, když Filemón a Baukis odmítli peníze, odmítli movitý i nemovitý majetek. Jen si přáli, aby spolu mohli zůstat navždy a nikdy a nic je nerozdělilo. Zeus jim to přislíbil, a přestože o bohatství nežádali, vládce bohů je učinil správci své svatyně a zajistil jim klidný a pohodlný zbytek života. Na vesnici, kde s poutníky tak špatně zacházeli, seslal Zeus lokální potopu.

Když pak nadešel čas, aby se Filemón a Baukis odebrali do říše mrtvých, stalo se to oběma současně a po smrti se proměnili ve stromy. Filemón v dub a Baukis v lípu. Rostli vedle sebe a mohli se vzájemně dotýkat větvemi.** Tak se oběma hodným starouškům splnilo přání zůstat navěky spolu.  Být hodný a vstřícný je často považováno za slabost, ale to je jen zdání.

*Adlová

**Ovidius