Obvykle to začíná až někdy v půlce února, ale letos to bylo jiné. Byl sotva konec ledna, když pro mě tlak zimy a tmy zesílil k nevydržení. Potřebovala jsem barvy. Nutně.
Marně jsem v zimě oblékala bundu tak zářivě červenou, že mi ji záviděla i hasičská auta! Marně jsem ji doplňovala vesele červenými sněhulemi. Ano, byly to barvy, ale nebyly… živé. Na úporný tlak chladu a temnoty totiž v mém případě nefungují věci. Jen květiny. I vyrazila jsem v lednovém mrazu pro svoji první letošní kytici tulipánů.
Proč zrovna tulipánů? Na rozdíl od jiných květin totiž umějí ve váze růst, a já tak mám aspoň chvíli iluzi skutečně živých květů. Každý týden mám novou kytici. Její barvy vybírám pečlivě, podle aktuální potřeby své duše. Stojím v obchodě, dívám se na všechny tulipány v nabídce, a v duchu zkouším, na jakou barvu se právě cítím.
Někdy potřebuju zahřát žlutooranžovou, jindy povzbudit červenou, rozjasnit žlutou, utišit bílou, pohladit fialovou. A víte co? Funguje to! S květinovou podporou jsem schopná zvládnout pocitově nekonečné čekání na jaro. Na to skutečně teplé a přívětivé. Teprve pak skončí moje květinová terapie, protože venku už zase bude laskavo a barevno.
Ze stejného důvodu za větrných předjarních dní střehnu na každou květinku, která se statečně vydá do světa. Sněženky, bledule, sedmikrásky, podběly, fialky. V duchu však vím, že úplně vyhráno bude až s pampeliškami! A ne, tyhle kytičky nikdy netrhám. Jen fotím.
Existuje však ještě jedna forma živých barev, díky které mám pocit, že se toho tepla nakonec dočkám. Ano, myslím tím barvu svých vlasů. Na samém prahu jara je vždy oživím nějakým svěžím odstínem. Letos jsem však přidala novinku. Do nepořádných kudrn jsem si nechala dát několik jasně fialových proužků. Ano, fialových.
Jako macešky. Nebo barvínek! A ne, nemyslela jsem na módu. Ani na provokaci. Jsou tam čistě pro radost!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Tak co, také se snažíte si v zimě nějakým způsobem usnadnit čekání na jaro? Jak? 🙂
Ohledně těch vlasů – když mi bylo 50, přestala jsem se barvit a těšila se jak budu celá krásně šedivá. Bohužel se tak nestalo, jsem jenom mírně prošedivělá, ale nechám to to být, barvit se už opravdu nebudu. Ale MLP, ten opravdu zestárnul do krásy, hrozně mu to sluší. Má husté a pevné („chorvatské“ – je poloviční Chorvat) vlasy, úplně bílé, ale vypadá snad líp, než za mlada. A ještě má patku, vypadá trošku jako Jiří Padevět, jestli ho znáte.
Jo, muži umějí šedivět interesantně 😀
Já v to nedoufám.
Navíc mi stačí mít na hlavě nepořádné kudrnaté křoví v hezké barvě – mít šedivé křoví, mohla bych skončit jako čarodějnice u kůlu 😛
Jé pošli foto vlasů 🙂
Budeš na DMD?
Nevím. Nechce se mi…
Fotku nemám 🙂
Doma mi toho moc zatím nekvete, pořád ještě dělám nějaké úpravy v bytě a teď snad konečně dojde i na rozšíření parapetů tak, aby se tam nějaké kytky vůbec vešly. Já jsem navíc ještě trapič – buď je usuším nebo přeliju…
Pár dní jsem teď služebně strávila v Baden-Badenu, nádherně tam už kvetou magnolie, v mnoha odstínech a všude po městě, to byl opravdu nádherný pohled. Cestou zpátky včera dopoledne jsem ovšem jela nejmín půl hodiny po dálnici v opravdu vydatné sněhové vánici, nejmín 5 cm sněhové břečky, všichni jsme jeli max. 60. Kromě tropických teplot jsem za těch cca 800 km potkala asi každé možné počasí od sluníčka po metelici.
Pardon – Simlenka
Brr, jarní břečku nemám na silnicích ráda… lidé už mají občas přezutá kola a pak to vypadá podstatně hůř, než totéž v zimě… 🙂
Magnólii máme na vsi jednu a už také začíná kvést 🙂
Postrádám fotku jasně červených sněhulí a fialových proužků!
Jinak mi na vnitřním parapetu kvete jako blázen africká fialka. Už ji mám dlouho, ale tohle ještě nepředvedla 🙂
Na venkovním parapetu mám od našich původně růžový petrkláč (přinesli ho před měsícem! Barva se zvolna měnila, teď je takový… světlounce orančový). A cinii – ta drží svoji původní fialovou.
Jak už tu psali lidi z Prahy, tady už kvete kdeco. Ale viděla jsem taky omrzlou magnolii 🙂
Sněhule jsou vlastně dětské holinky s vlněnou vložkou 😀 https://www.luckysafety.cz/demar-detske-zateplene-holinky-mammut-s-0300-g-cervene/
A proužky se mi nepodařilo vyfotit, protože jsou ze strany a nepodařilo se mi si tam sama zacílit 😛
No jaro tentokrát na sebe nechalo čekat – ale musím to zaklepat, po dlouhé době nám nezmrzla meruňka, dokonce to vypadá, že ani monilioza (má stejný vzhled i následný efekt jako mráz) se letos nechytá. A dokonce snad budou i meruňky, protože zrovna v čase největšího kvetení bylo teplo a tudíž včelky, čmeláci a ostatní opylovači byli velmi aktivní.
Ovšem nyní je zas sibérie jak v ruským kině – ale zase krapet napršelo (a to je třeba vyvažovat zlatem) a dneska sem tam sluníčko. Jaro bude! A kvetou plané trnky i mirabelky, zlatý dešť je opravdu zlatý a les na sebe bere průhledné zelené závoje – teda aspoň spodní a střední patro, duby stále v módu hnědá zima.
U nás naštěstí zatím nic nekvete – za poslední týden byly večer třikrát až -3 stupně. Pár lístečků na keřích a včera tedy rozkvetl ten zlatý déšť 🙂 Uvidíme, jak se bude dařit u nás s kvetoucími stromy! (až na to dojde:))
Tak u nás je jaro na postupu- ovšem v téhle zimě jsou ty kvetoucí meruňky na prd, protože včely sedí v úlu a nevystrkují ani tykadla. Právě jsem na cestě do Liptovského Mikuláše (vlakem) a kopce tu jsou do půlky šedivé a od půlky nahoru bílé. Tak na to taky nejsem zvědavá.
Naštěstí je ve vlaku wifi, tak jsem vytáhla notebook a udělala uzávěrku pro účetní…
Tak sníh bych už FAKT nechtěla!
Letos toužím po teple jak nikdy předtím. Možná je to tím, že jsem od toho začátku března imrvére nemocná. Teď už víc než týden pro změnu nemůžu mluvit. Pravda, když jsem zavolala na foniatrii, nemusela jsem NIC vysvětlovat 😀
U nás v nížině je květů dosti, meruňky řádí, všude zlatý déšť, bledule a sněženky už odkvetly a derou se na zahrádkách petrklíče. Na okna jsem letos frkla decentní rohaté macešky. Babičce kvetou ronďáky, záplava špendlíků všude už to taky pomalu nemůže vydržet. Ještě to nejsou ty obrovské kytice, ale nezadržitelně se to blíží.
Na opravdové jaro a hlavně na kytky už čekám, jak na boží smilování. Já zimu bytostně nesnáším, když tak jen pár dní kolem Vánoc. Jak já zajásala, když jsem minulý týden objevila za vsí na stráni první fialky a na zahrádce první narcisky! Ale pořád je tady ráno mráz, pro vítací kytičky na schody a podestu se chystám zítra.
Ovšem vedro nesnáším taky, naštěstí alergie na sluníčko se na mně projevuje u moře a na horách, takže tam mě v létě nikdo nedostane.
Přijeď do Prahy, tady jsou fialek plné stráně.
Včera jsem šla přes Letnou – nádherná rozkvetlá magnolie. Dost jsou tady záhonky s narcisy, občas krokusy – i jen tak pár kousků v trávníku mezi paneláky. Sněženek tu byly taky mraky (když víš kam jít). Jen podběly jsem zatím letos potkala jen na Kristýně (Hrádek n.N.).
Jj, věřím, jarní Praha je nádherná, znám :-). Tady je to všechno tak o 14 dní opožděné, třeba proti Žatci nebo i té Praze. Za to zima, ta tedy opožděná není 🙁
Jo, my jsme tady také opoždění – včera teprve rozkvetl zlatý déšť!
Takže domácí květy pořád potřebuju 🙂
U nás ještě zlatý déšť nekvete, no jsme zkrátka v podhůří /v Podhoře/- včera byla na silnici přes Ještěd docela kalamita. Autobusy stály skoro 3 hodiny, snad nějaká auta bourala.
Souhlasím, kytičky na jaře jsou jediné, které kupuji – rodičům, kamarádkám, když jdu na návštěvu, sobě…
Už měsíc mám na parapetu primulky – jakou dělají parádu! Mám snad všechny barvy a musím se usmát, kdykoliv jdu kolem. Stejně mám ve vítacím kamenném květináči macešky a trs narcisek. Taky radost 🙂
mám od naší Jany na okně dvě nádherné azalky a venku nezasazené macešky.
Já také DEDE miluju jarní květiny.
Tulipány a narcisky.
Ty mi letos jako jediné na chatě přežily srnčí nájezdy.
I mě barvy pomáhají, když se zdá, že už je ta tma ráno a zima moc dlouhá.
Já miluju jaro, ale mám pocit, že jaro mého dětství už není.
Možná bude letos?
Mně chybí předjaří, které prostě teď nemůže být. Aby bylo takové, jaké pamatuju od nás z hor, muselo by být víc sněhu až do konce února a teprve pak by tál v teplejším sluníčku – aby byly ty zurčící pramínky 🙂 No co už, že jo.
Jinak jaro je poslední dobou buď studené nebo zase příliš teplé 🙂 Uvidíme, jaké bude letos. Ale prý je už oteplení těsně před námi! 🙂
V mé zimní zahradě už se jaro bezostyšně roztahuje, takže stačí pobýt chvíli tam. Fík vyhnal korunu obrovských listů a stále kvetou v květináčích bramboříky, bledule, fialky. Jasmín už to vzdal, ale v truhlících už začaly vyhrožovat kvetením macešky. A jedním poupětem důležitě mává růže, to jsem se nestačil divit.
Zimní zahrada, jarní nálada – není to oxymorón? 🙂
Určitě moc hezký pohled.
Já to těm kytkám řeknu. „Vy všichni jste oxymoróni!“ 😀
Tak to má růže pořádná náskok! 🙂 Ty naše zatím akorát všechny úspěšně obrazily, i když noční mrazy posledních dní k nim přívětivé nebyly.
Ty máš bledule v květináči? Nebo v truhlíku? 🙂
Hezké to tam musíte mít 🙂
Ano, nedávno jsem je koupil v OBI.
Ty fialové proužky ve vlasech bych chtěla vidět, Dede. Jinak mi stačí je štěstí světlo a zelená tráva a kvetoucí cokoliv. Jen kdyby nebylo pořád tak chladno.
Jen ať laskavě zůstane chladno! Nechci se vařit a péct zaživa! Spálenej ksichtík už jsem si letos dala. Jsem čím dál citlivější a MLP už si ze mne dělá srandu, že se spálím i při měsíčku. No, vono skoro jo. Vloni jsem si užila strašlivou alergickou reakci na slunce. A ve vedru se blbě chodí. Ve vedru se blbě cokoliv. Na mrazech úplně netrvám, ale nějaká rozumná verze by nebyla?
S rozumnou verzí souhlasím, mně nevyhovuje vlhko, lezavo, fičavo, teploty mezi nulou a řekněme sedmi stupni celsia. Tak řekněme 10 ráno a 20-22 maximálně, bylo by to lepší?
Tak to je mi líto, proti zimě se člověk navleče, proti horku se bojuje hůř. Se sluníčkem je to nahouby, pokud se spálíš hned. Doufám, že se kůže opravuje, i když pomalu.
Jo, to zní skoro ideálně. A přesně jak píšeš – vždycky se můžeš oblíct, ale svlíknout už prostě nemám co. A ještě kombinace s tím, že bych teda neměla ukazovat Slunci kůži – nejsem arab! I ty ošklivé věci od „ú“ si umím pořídit. Léto je pro mne peklo.
V prosinci hůř dávám naprostý nedostatek světla, ale mám-li vybrat mezi prosincem a červencem, to radši umrznu.
A barvy – uznávám, že tentokrát mi to venku přijde takové dlouho šedivé. Zima už není a jaro taky moc ne. Ale tak si osázejte truhlíky kvetoucími petrklíči, vesele se oblečte a usmějte se – a bude líp 😉
Alergie na sluníčko je zlá, lity lity. Já to nevím proč zažila jedno léto a bylo to k zbláznění. Naštěstí to – opět nevím proč, ale díkybohu – zase přešlo…
Jejda! Petrs01 je vampýr!
no, potkat mě na cestě, tak asi utečeš…
https://img40.rajce.idnes.cz/d4002/19/19594/19594031_b57f5c9427590c679f8552813ad67df9/images/IMG_9066.jpg?ver=0
(pozor, hnusný!)
Jauvajs!
Taky toužím po teple! nemusí být horko, ale teplo už nutně potřebuju. Dá se říct, že jsem prostonala celý březen a zdá se, že bez pomoci počasí se z toho prostě nevyhrabu (poslední týden pro změnu nemůžu mluvit – skřípala jsem v rádiu i na jevišti. Nutně potřebuju, ať je aspoň nad deset stupňů 🙂 Jistě, nemusí být nad dvacet 😛
Jo a ty proužky… 🙂 Je to hezká jasně fialová, ale v mých vlasech ji musím hledat! 🙂 Příště by to mělo být víc než proužek, pokud to chci na sobě vůbec vidět 🙂