Když Andreas poradil bohyním Athéně a Héře usnadnit Iásónovi situaci tím, že do toho zapletou Médeiu, dceru kolchidského krále, měl na mysli, že jí Iásóna nějak šikovně představí a zbytek se už vyřeší sám. Jenže to podcenil nejvyšší bohyni*.  Héru nenapadlo nic lepšího, než aby uplatila hezkou hračkou Afroditina syna Eróta a tento bůžek slíbil vypálit do Médeina srdce jeden ze svých zpropadených šípů, aby obvykle inteligentní kněžka a léčitelka Médeia, když poprvé uvidí Iásóna, poněkud ztratila soudnost.

Stalo se to na ceremoniálním náměstí hlavního města, kde kolchidský král Aiétes reagoval na žádost shromážděných argonautů o odevzdání Zlatého rouna sdělením, že by bylo nejlepší kdyby se argonauti sebrali a táhli odkud přišli, jinak že jim dá vyříznout jazyky a usekat ruce. Iásón měl prostě zvyk vždycky přímo říci, co chce. Po této výhrůžce se ovládl a králi odpovídal pokorně, diplomaticky, mluvil spisovně a nepoužíval sprosté výrazy. A za sloupem schovaný Érós trefil přítomnou Médeiu přímo na komoru.

Iásón nechtěl rouno zadarmo, nabídl králi, že pro něho podrobí Sauromaty – skytské jízdní lučištníky, potomky slavných Amazonek, ale tomu Aiétes nevěnoval pozornost, upřímně pochyboval, že by Iásónovi těžkooděnci mohli soupeřit s lehkými jezdci, vycvičenými v boji jejich matkami Amazonkami.  Aiétes nakonec zmírnil své chování a slíbil Iásónovi, že mu rouno dá, pokud Iásón zorá nedaleké pole pluhem, zapřaženým za ohnivými býky a oseje je dračími zuby, o jejichž původu si možná povíme jindy.

Iásón zkoprněl, protože netušil, jak tuto podmínku splnit a řekl, že se poradí s ostatními argonauty. Jenže tady byla každá rada drahá, Hérakles radil rozsekat celou Kolchidu, Dioskúrové navrhovali okamžitě zmizet, Orfeovi to bylo jedno. V tom se na poradu dostavila zamilovaná Médeia a navrhla Iásónovi, že když s ním bude moci odplout na Argó jako jeho žena a on jí bude navždy věrný, pomůže mu úkol splnit. Iásón trochu bezmyšlenkovitě obojí slíbil a Médeia mu darovala lahvičku se šťávou z kouzelného kavkazského šafránu, a řekla, aby se Iásón vykoupal v roztoku této šťávy, pak se dočasně stane odolným proti vysokým teplotám a nepopálí ho horcí býci.

Iásón tedy býky nekompromisně zapřáhl, zoral s nimi co se dalo a pak do vyoraných brázd zasel dračí zuby, ze kterých ovšem okamžitě vyrašili ozbrojení válečníci. Ti se servali o kamenný disk, který mezi ně Iásón vhodil a jemu pak už zůstalo jen pohodlně dobít raněné.

Král Aiétes nicméně dohodu hanebně zapřel a začal znovu vyhrožovat, že zapálí Argó a argonauty nechá pobít a Iásóna jako prvního. Situace začínala být opravdu nebezpečná, nervózní Hérakles si začal pohrávat s kyjem a to nevěstilo nic dobrého. Zasáhla opět zamilovaná Médeia, zavedla argonauty k posvátnému okrsku boha Área, kde rouno viselo, uspala zaříkáváním strážného draka, Iásón rouno sebral ze stromu a všichni uprchli na Argó.

Odplutí se ovšem neobešlo bez dramatu, Argó byla pronásledována a ostřelována kolchidskými bitevními loděmi, ale nakonec se projevila veslařská převaha argonautů a zahynul jen jeden z argonautů, zasažený šípem. Zraněn v boji v přístavu byl i Iásón, slavní Meleagros a Atalanta (jediná argonautka) ale Médeiny léčitelské a kouzelnické znalosti na jejich zranění postačovaly.**

Argó se konečně vydala nazpátek.

*Půos 🙂

**Ovidius