Loď Argó na své dlouhé cestě do Kolchidy potřebovala doplnit potraviny a vodu, což hodlala učinit při zastávce na ostrově Bebryku. Tomu ale vládl nadutý král Amykos, mající nepříjemný zlozvyk vyzývat každého cizince k zápasu a pak ho nečestným způsobem boje zahubit. I argonautům řekl, že jim zásoby na výpravu nedá, pokud s ním někdo z nich nebude zápasit.

Mezi argonauty byli i olympijští šampioni v pěstním zápasu bratři Dioskúrové, Kastór a Polydeukes (známější jako Castor a Pollux) a Polydeukes souhlasil, že si to s Amykem rozdá. Navlékl si rukavice ze surové kůže, zatímco Amykos měl rukavice pobité mosazí. Vysmíval se Polydeukovi, svatosvatě mu sliboval, že mu nabouchá uši do hlavy a útočil na něho jako vzteklý býk. Polydeukes zpočátku jen uhýbal Amykovým primitivním ranám a když ho to přestalo bavit, několika přesnými údery rozbil Amykovi ústa, vylepšil to drtivou ranou přes ucho, a nakonec ho dorazil spodním hákem, kterým mu prorazil lebku. Nic tím pádem nebránilo argonautům, aby si nabrali zásob a vydali se znovu na moře.

Další zastávkou byla východní Thrákie, kde vládl slepý a hladový král Fineus. Fineus byl nadán věšteckým uměním a dělal to tak dobře, že i slavný Teirasias vedle něho působil jako břídil. Stouplo mu to do hlavy, hrozně se vytahoval a naštval tak samotné bohy, ti ho proto jednak oslepili a jednak na něj poslali harpyje. Příšerné okřídlené bytosti se strašnými drápy a hlavami stařen. Kdo ví, jak vypadá opravdová harpyje, tak si může udělat trochu představu, jak ty zrůdy asi vyhlížely.

V době jídla vlétávaly harpyje do paláce a rvaly Fineovi jídlo od úst.* Iásón potřeboval od Finea věštecké rady na další cestu, a proto se rozhodl, že mu pomůže. Když nastala doba oběda, harpyje opět přilétly a vrhly se na zoufalého starce. Argonauté se s nimi ale nepárali, tasili meče a napráskali harpyjím tak, že se ty mrchy zastavily až na Strofadách a nebohý Fineus se mohl konečně najíst, z vděčnosti potom argonautům poskytl cenné rady.

Když pak Argó dorazila k úžině Bospor, musela se pokusit proplout mezi pohyblivými plovoucími skalami, kterým se říkalo Symplégady a které mezi sebou každou loď rozdrtily. Podle Fineovy rady argonauté nejdřív vypustili volavku, aby letěla před Argó a teprve když viděli, že šťastně prolétla, vyrazili vpřed. Veslovali jako šílenci, a umíte si představit co to je, když zaberou za vesla třeba takový Hérakles společně s Dioskúry, Iásónem, atd. Argó letěla po hladině jako vichřice!

Symplégady se ale řítily k sobě a vypadalo to, že z lodi bude hromada krvavých třísek. Několik drahocenných sekund získal pro Argó Orfeus, který brzdil skály vzletnými akordy na lyru. PRÁSK! Skály se srazily těsně za lodí a jen jí utrhly dřevěnou ozdobu.** Argó se tak šťastně dostala do Černého moře, a to už byla Kolchis takřka nadohled.

Na Olympu zatím bohyně Héra a Athéna přemýšlely, jak Iásónovi pomoci se získáním zlatého rouna. Andreas se původně chtěl výpravy zúčastnit***, ale nakonec se rozhodl, že by nebylo fér zneužívat božské Athéniny ochrany, a tak jen bohyním poradil, aby do toho zamotaly dceru kolchidského krále, Médeiu, protože věděl, že zamilovaný člověk zradí pro svou lásku klidně celé království.

Pokračování příště

*Petiška

**Apollónios Rhodský

***Pů