Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Jinak pokud kde o ty KODovky a jiné dobrodružné knihy, u nás doma to nikdo nečetl, tak jsem to jako dítě neznala a neobjevila, už jako dítě jsem četla knihy pro dospělé (např. v druhé třídě cosi od Františka Kožíka, co si tak pamatuju). Holt jsem byla taková mladá-stará, no. Asi proto mě tento žánr minul i v dospělosti.
Ale muselo to být skvělé, tyhle knihy jako dítě číst, moc vám to všem závidím.
Což o to, já si taky jako dítě školou povinné vytáhl z knihovny Turgeněva, ale u nás to byl takový nesourodý mix všeho. Le Fanu vedle Říhy, Pludek vedle Dumase, Osejeva vedle Pasternaka, to bylo obzvlášť pikantní.
Ježišmarja Pludek, nestraš.
No připouštím, že ten byl divný.
Jojo, byly to dobré knihy.
Rozhodně lepší čtení než takový Fadějev nebo Šolochov, co občas povinně fasovali naši jako odměnu v práci. Ty jsem taky z nudy jako puberťák přečetl.
Tomu jsem naštěstí taky unikla, máti v práci jako odměnu nic podobného nedostávala.
Ale odvážnou školačku a Žil jsem na Čukotce, tak to jsem četla, to zas jo, vůbec netuším, jak se to k nám domů dostalo.
Žil jsem na Čukotce se u nás taky nějak objevilo… ale dalo se to kupodivu číst, aspoň když je někomu 13 a čte všechno:))
A jéje, tak to se hlásím do klubu 🙂 Co já se jich navypůjčovala v knihovně, a i jsem je dostávala doma. Některé ještě mám. A vzpomínám si, jak jsem vzlykala v pokoji nad knihou, mamka přiběhla, co že se mi to stalo a já jí řekla – umřel Vinnetou :-), to mi mohlo být možná o kousek víc jak vnučce, té bylo 12 🙂
Jo a ve slovenštině máme tak třetinu knihovny. Četla jsem od mala běžně česky i slovensky. Dneska, bohužel, je pro syna slovenština už skoro cizí jazyk a pro vnoučata úplně.
My máme zas pro změnu nejmíň třetinu knihovny v angličtině, hlavně knihy o umění (beletrii už vlastně nekupujeme, nevlezla by se). Slovenské knihy máme samozřejmě taky, jak každý rok jezdíme na tu Pohodu do Trenčína, vždycky si něco koupíme. Bývá tam velký stánek s knihami, kde strávíme dost času, bývají tam různé besedy, autorská čtení. Teď v létě si chci koupit nové vydání Knihy o cintoríně (Knihy o hřbitově) od Samka Táleho, mám ji i česky. Samozřejmě, že to nenapsal ten Samko, ale výborná slovenská spisovatelka Daniela Kapitáňová, počítám, že tam bude taky mít nějakou besedu a knížku si necháme podepsat. A bude tam jako obvykle můj milovaný Koloman Kertész Bagala, nakladatel, vydavatel, srdcař.
Kromě edice KOD jsem měla ráda i Karavany a slovenské Stopy.
V 60. a 70. letech vůbec vycházely na Slovensku lákavější knihy (později jsem sledovala ediční plány mnohem méně).
Ano, hlásím se do klubu 🙂 Četla jsem slovensky odmala a edice Stopy byla obecně v knihovnách dostupnější než KOD.
Doma pořád ještě nějaké knihy z těchto edic mám, bohužel ani děti ani vnoučata nezaujaly…
Kapitána Blooda jsem prepubertálně milovala 😀
A Dva divochy jsem znala nazpaměť – taky jsem chtěla být indián! 🙂
Dva divochy jsem milovala! A zkoušela barvit kdeco v bobulích a tak 🙂
Slovensky jsem četla hodně, taková Agatha Christie byla na Slovensku vydávaná víc. Dodneška je pro mě slovenština dalším z mých jazyků 🙂
Taky jsi po Dvou divoších barvila? Já dokonce i sebe! 😀
To já taky, i když nechtěně 🙂
Musela jsem se podívat, co je KOD 😀 Ale jasně že vím, doma jich také máme dost, i když já jsem zrovna nebyla cílovka.
Tady ty edice povzbuzují sběratelskou vášeň, z dětství jsem si vzpomněla (a také ještě mám někde v bednách) žlutou edici 13 a ty malé knížečky OKO. A co teprve taková edice Dějiny států z Nakladatelství Lidových novin!
OKO byly skvělé, taky jich mám několik. Nejsem si jist ale myslím, že stále vychází. Edice 13 byla dost různorodá, od dívčích románů, po sci-fi.
Knih edice OKO jsme měli spoustu. Já prakticky vyrůstala se svazkem „Vyberte si pejska“ 😀
Tak jsem si to šla spočítat, Dějin států z NLN mám 17.
KOD byla skvělá edice, taky jsem ji hodně četla. Milovala jsem mayovky – Duch Llana Estacada, Syn lovce medvědů a to štěstí, když jsme se sestrou dostaly k Vánocům všechny 3 díly Vinnetoua! A spoustu jiných, teď jsem si vzpomněla na Odyseu kapitána Blooda. Něco málo z téhle edice máme ještě doma, i synové četli KOD, ale vnoučata už mají jiné hrdiny.
Joooo tu Bloodovu hlášku (vím, že původně je od Horacia) „Quo, quo, scelesti ruitis?“ od té doby co jsem to četl, občas používám. 😀
KOD jsem četla taky, kdysi dávno tam vycházel i Arthur Ransome (Petr Kachna byl určitě z téhle edice). Četla jsem je hodně, i v knihovnách se shánely špatně.
Ano, Ransome dokonce opakovaně, Vlaštovky a Amazonky snad třikrát.
pár KOD mámještě doma..ty hodně oblíbené…a žasnu,jak se kniha Shane, dala zestručnit do písničky, kterou nádherně pěje Láďa Vodička….
Česky Jezdec z neznáma? Tam vím stručně o co jde ale nečetl jsem to.
ano, správně….
Tady zase mluví jeden přes druhého. 😀 Ok, tak já se jdu chlubit. Dostal jsem k narozeninám dvě knihy. Sbírku povídek Emanuela Lešehrada, což je raritka, ten strašně dlouho nevycházel. A taky průvodce edicí KOD, popis, stručný obsah, atd všech titulů tam vyšlých. Heč. 🙂
KOD byla má oblíbená. 🙂
Moje taky, ne tedy všechno. Vycházelo tam hodně západních autorů, redaktoři v tom uměli chodit, tu zdůraznili útlak Indiánů (Cooper), tu zase sociální cítění (London, Fabricius), apod. a proložili to občas východními autory (Lomm, Pašek, Čukovskij), ale musím říct, že i v těch měli šťastnu ruku.
Tys musel být hodný, takové dárky. Já ti jen dodatečně popřeju co nejvíce toho dobrého v životě.
Och, díky 🙂