Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Poezii vnímám velmi výběrově. Něco ano, něco ne. Nikdy jsem ji nepsala, nenapadají mě rýmy 😀 Jo, volnou formu jsem zkoušela, ráda maluju slovy obrázky a pocity.
Dětské veršovánky ráda mám, některé. U nich je problém s tím neustálým opakováním – málokterý obsah ho ustojí. Tedy já málokterý obsah ustojím na desítkách čtení:))
U nás je historicky nejúspěšnější knížka Aby oslíci měli kde spát od Mileny Lukešové. Jsou v ní říkadla od těch nejkratších až po dlouhé básně. Tak tuhle knížku mám očtenou i s vnoučaty 😀
Špalíček mě kdysi zaujal, ale moje děti už ne.
po nějaké době jsem vytáhla Těžkou hodinu a Písně kosmické a pak si dala jen na osvěžení paměti Máchův Máj…a v sobotu si dáme zfilmovaný Brabcův….už se těším….
když mi poezii nikdo nenutí,občas prolistuju a občas si i zakoupím…
Můj vztah k poezii je veskrze kladný, vyrostla jsem na Špalíčku veršů a pohádek, to zformuje lásku k poezii spolehlivě 🙂
Že verše mohou ublížit, bych i věřila – jednou jsme byli na autorském čtení, kde se prezentoval doslovně básník hnusu. To byla síla jak Beksińskiho obrazy!
Jéje, Špalíček veršů 🙂 Tak moc to mám zadřené v mozku, že tím dodnes „otravuju“ (no, já doufám, že bavím) všechna malá dítka svěřená mi na hlídání.
Tak na Špalíčku už u nás roste třetí generace. Nejdřív já, dostala jsem knížku (teda spíš knihu) k Vánocům od tety, potom můj syn, ten chtěl vždycky číst Květušku, protože je nejdelší 😀 a teď Matěj, už ji zná skoro nazpaměť.
ano, ano oběma – Špalíček jest věčný a moje vydání z roku 1965 ( přibližně) obsahuje i dlouhé pohádky a Pohádky z tisíce jedné noci… Mám ho proloženo vylisovanými jabloňovými květy. Nostalgie a krása v jednom jest Špalíček. A ilustrace! Mám velkou radost, že Klára ( dcera z druhého manželství Mistra) pokračuje v otcově odkazu a spravuje ho.
krásný slunečný víkend všem přejeme za celý Pětikočičín…:-)
Taky se hlásím ke Špalíčku!
V současné době mám k poezii vztah spíš velmi vlažný, dřív jsem ji měla ráda. V současné době tak tak čtu i prózu, buď nestíhám, nebo jsme tak unavená, že ani nemám chuť. Ale onehdy jsem jela do Brna nechat si přetáhnout data z rozbitého mobilu do nového a musela jsem cca dvě hodiny počkat. Koupila jsem si cestou v Levných knihách knížku Díky, pane Diore a sedla si s ní do kavárny. Pomalu jsme pila kafe a fakt jsem si užila, že si můžu v klidu číst.
Vztah k poezii mám víceméně kladný, sem tam ji i píši a něco se objeví i tady na Dedeníku.
Vogonská poezie je správný úlet, on sám Douglas Adams byl slušný úleťák. Byl kamarád s Davidem Gilmourem a po té, co si přečetl text k písni High hopes, tak Davidovi navrhl pojmenovat album jako The division bell.
Jeste bych dosal, ze dnes slavi David Gilmour 80 let. Utika to. 🙂
Včera jsme měli hudbu, dnes bych nakousla poezii. Včera v Hospodském kvízu byla otázka na poezii, která dokáže ublížit, ba i zabít ( konkrétně šlo o voganskou poezii ze Stopařova průvodce). Zažili jste někdy něco podobného? A jaký je obecně váš vztah k poezii?
ano,já ve Stopařovi a v tomhle kvízu..v úterý jsme v něm získaly 42 bodů a vyhrály..knížku jsme poznali dva a poezii jen já 😀 je to VOGONSKÁ…ta rasa jsou Vogoni
Ó fretná chrochtobuznosti!
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele.
Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy…