Dostali jsme pozvání na ples do Technického muzea. Úplně jsme si to nedovedla představit, ale byla jsem potěšena a asi týden předem jsem se letmo zamyslela, co si obleču. Tím jsem doháněla k šílenství Kačku, která je zastánkyní důkladných příprav a promyšlených outfitů.

V pátek jsem ještě neměla jasno. V sobotu ráno jsem lehce znejistěla. Vyrazila jsem do Židlochovic zakoupit koláče ke kafi a když bylo tak brzy ráno, rozhodla jsem se, že se ještě zastavím pro ty elastické džíny, co jsem chtěla (Ty bez děr, prosím. Proč?).

V pracovních džínách a mikině jsem nakráčela do obchodu a vybrala si džíny. Byly tam dva štendry společenských šatů a nějaká slečna si vybírala šaty na ples, který je už za týden! Zkoumavě jsme se na šaty zahleděla a zeptala se, jestli by měli nějaké na mě. Paní majitelka pokývala hlavou, začala se probírat modely a konverzačně se otázala, kdy ten ples bude. „Dneska večer,“ odpověděla jsem nonšalantně a paní majitelka málem omdlela s tím, že to je odvážné.

Vyzkoušela jsem několikery šaty, a nakonec si odnesla domů černé, což se mi obvykle nestává, ale sedly mi jako ulité, měly krátké tylové rukávky pošité na okraji krajkovými aplikacemi a korálky stejně jako živůtek a přisazenou rozšířenou sukni. Až na zem. To mě nadchlo samo o sobě, i u dlouhých šatů mi obvykle vychází délka nad kotníky.

Když jsme dorazila z pekárny po hodině s plesovými šaty a džínami, můj muž se jen zajímal, jak mi šaty sedí a jestli mám ty koláče. Tak ty jsem měla taky.

Ples byl báječný. Mezi parními stroji jsem tančila poprvé v životě. Stůl jsme měli v expozici motorek. Potkali jsme tam spoustu přátel a bavila jsem se, protože jsem ten ples neorganizovala a neměla tam žádné povinnosti – no a ty šaty byly skvělé.

Chodíte na plesy? Byli jste někdy na nějakém speciálním, tematickém? 🙂