Onehdy jsem při sjíždění internetu narazila na to, co je dobré pro duši. Hezký obrázek s anglickým popisem říkal, že je dobré něco dělat rukama. Tak rukama toho dělám spoustu, že. A rozhodně bych neřekla, že úklid špinavých podlah prospívá mé duši. Zvyšuje mi stres z toho, že zase nestíhám, to ano.
Někomu prospívá pečení dobrot – nepatřím mezi ně, protože mé výtvory mohou být chutné, leč ne vždy jsou pohledné. Moje zoufalství při snaze vytvářet něco, na co se dá i dívat (navíc při oslavě) je skoro hmatatelné. Pár drobných úspěchů se sice počítá, ale radost je v tom málokdy.
Někdy mi dělá dobře na duši práce na zahradě, ale tady je to silně závislé na počasí a stavu mých bolestí v zádech. Rozhodně nemůžu říct, že bych se radostně kutala v hlíně celý den 🙂
Dobře na duši mi dělá malování. Tam se fakt snažím překonat i svoje limity – moje lektorka by mohla vyprávět, jak se mi usilovně snaží nalít do hlavy základy perspektivy, což je geometrie, a proto pro mě něco jako velká neznámá 🙂
Opravdu dobře na duši mi dělá procházka se psy v hezkém počasí a návštěva sauny. Sauna je jedno z mála míst, kde umím vypnout hlavu. Kačka říkala, že bych se to měla naučit i doma, ale nevím, nevím… tam se na mě toho hrne moc. Nesplněné úkoly, možnosti toho, co bych mohla dělat, kdybych nemusela prát, žehlit, uklízet, vařit…
A tak se snažím dělat si dobře na duši drobnou ruční prací a čtením. Na obojí musím mít delší chvilku času, jinak skončím s prázdným výrazem a někdy s mobilem v ruce, kdy zírám na to klubko na stole a bezmyšlenkovitě drbu psí a kočičí kožichy. A to mi dělá na duši moc dobře!
Tak co? Co dělá dobře vám, když je ta zima taková nekonečná? 🙂
Hmm… tak rozhodně ne uklízet a žehlit. Což jsou teda věci, který bych dělat měla, protože jsou děsný resty.
Co dělám – čtu (to ovšem úplně rukodělná práce není. Chodím – to taky ne, ale dělá mi to na tu nahoře zmíněnou duši dobře.
Mám ráda pletení i háčkování. Už se nemůžu dočkat, až budu oplétat nějaké vnouče. Malé svetříčky, čepičky apod. jdou docela rychle. Malování a jiné výtvarné činnosti mě nebaví. Asi proto, že mi nejdou. Zato hlazení našich pesanů je vysoce uklidňující činnost. A procházky (když je venku hezky).
No, měla bych s tím oplétáním asi začít… vnouče je na obzoru 🙂
Neříkej! Vlastně říkej, kdy to bude?
Konec března asi 🙂
jejda! to je za chvilku 🙂 tak držíme tlapky 🙂
Malovat neumím, i když technické kreslení mi šlo 🙂 . Na zahrádku se chodím ráda koukat, s prací je to horší, nikdy mě to nebavilo. Teď navíc moje záda mají svůj názor. Šití moc ne, protože než to všechno sklidím a připravím, přejde mě chuť a nálada. Za šicí místnost bych byla přešťastná. Ale háčkování, pletení a vyšívání, to je moje parketa. I když to vyšívání poslední roky už tak ne, nějak není co. Pletení nebo háčkování je úžasnej relax, vždycky je z toho něco použitelného i kdyby to byla jen ze zbytků deka pro kočky 😀 . Svetry, šály, čepice, čelenky, šátky, dokonce jsem pletla i prstové rukavice pro malou Aničku 🙂 .
A čtení – bez toho bych nemohla existovat.
Tak to teda tvoje pletení obdivuju. To neumím, zvládnu jen něco jednoduššího.
Až na to malování, Matyldo, to mám podobně jako ty. Za malování tě bezmezně obdivuji, já jsem ustrnula u dětských kresbiček.
Také ráda šiju, jenže se k tomu těžko odhodlávám, když na to nemám pořádně času. Jak já bych si přála šicí místnost, abych rozdělanou práci nemusela pořád uklízet!
Naopak na zahradu si tu a tam klidně vezmu den dovolené a pak se nadšeně rýpu v záhoncích nebo stavím zídky 😀 Teď mám zase několik plánů, jen co rozmrzne a trochu vyschne!
A zvířecí kožichy, to je zaručený antistres. Zrovna včera jsem drahnou chvíli prostála v koňském boxu, jednu ruku ve hřívě, druhou v koňské tlamě, neb můj miláček miluje žužlání lidské ruky 🙂
Kdyžž jsme šila hodně, tak jsem šicí místnost neměla. Teď ji mám- a nešiju. Používám ji jako kraftící sklad :)ú
Především pohoda doma, když se sejdeme o víkendu nebo si po práci povídáme na Teamsech. Našich pět koček, které se chodí na střídačku přesvědčovat, jestli už jsem konečně neobjednala to jaro! Barevné oblečení – ještě je čas vystřídat všechny prošívané kabáty, co jsem si postupně pořídila. Pletení šály – to se nedá dělat, když už nastane teplo, zahrada pak zavolá a jehlice odpočívají až do podzimu.
A co jídlo? Taky teď v zimě vyváříte hutné pokrmy, na které byste v jinou roční dobu neměly/li ani pomyšlení? Třeba takové chilli con/senza carne, plátky s brambory ve šlehačce, španělské ptáčky, segedínský guláš?
No jeje, tuk se v té zimě buď vsákne do kosmických prostorů, anebo obratem spálí, anebo schová pod bundu. 😀
Pletení se dá dělat večer kdykoliv 🙂
Ano, vařím ty husté polívky, co zahřívají 🙂
Tak technické kreslení je pro řadu lidí základem čehokoliv dalšího – existuje dětský seriálek Matýsek a Jája (Matýsku, nakresli mi…) a tam se začíná čtverec, obdélník, část kružnice a je z toho autobus. 😀
Taky to neumím, myslím kreslit jako výtvarník. Ticho tedy léčí, ale hudební nástroje jsou moc prima odreagování – kytara dokonce ruší sousedy méně než klavír, vyzkoušeno. 😀
No, hudební talent mě minul, nemůžu mít všechno 🙂
Zpívám si při věšení prádla na zahradě, teď v zimě jen ve sprše nebo v autě, když se vezu 🙂
Tuhle zimu jsem se nazpívala dost, když jsme nacvičovali tanečky a zpěvy na krojový ples 🙂
to bylo nutné 🙂
Jo, ještě zahrada – to je taky fajn. Jen ty moje záda mi už dost limitují, do čeho se pustím a jak dlouho u toho vydržím.
Já už chci teplo!!! 🙂
Tak to jsme nejméně dvě. A prosba, aby si scíp našel jiné bydlení. 🙁
Chudinko! Ať je konečně líp!
Vyřídím, já přežívám, ale AJ je stále zdrchán. 🙁
A taky se drž, ať se ti zítra dobře daří v té Ostravě.
Taky chci teplo. Příští týden prý až 16 stupňů!
Milá Matyldo, tohle je tvoje oblíbené téma a já vím proč – je to prostě pravda pravdoucí. Jen díky tobě jsem si za covidu koupila šicí stroj a začala šít – tedy jen rovně 😀 ale nějak se začít musí. Byla z toho deka a polštář pro tehdy očekávaného Davídka a plně potvrzuju, že to pomáhalo držet nervy od roztečení. 🙂
Od té doby jsem ještě ušila pár věcí – radost mi přináší šití nových ubrusů 😀 Ve Dvoře je naprosto úžasný krámek s látkami a galanterií, kde se musím vysloveně krotit:))
Taky jsem s Kačenkou háčkovala. Nikdy nevzniklo nic užitečného, nebo aspoň dokončeného, ale proces se mi líbil. Počítám, že příští prázdniny budeme pokračovat:))
Jediný problém je v tom, že se k těm činnostem strašně těžko odhodlávám, sama nevím proč. Asi pro utkvělý pocit, že z toho zase nic nebude.
Sama se ptám – a musí být?
Nemusí! Jenže moje podvědomí nějak bojuje proti mému vědomému já.
Díky, Matyldo, za moc hezké téma!
Nemusí 🙂 Ubrusů a povlečení není nikdy dost a to je jen rovně a začistit 🙂 Jistě, přišít patentky/všít zip do povlaků, to je taky rovně.
Jak na mne vyčítavě a vyzývavě hleděl ten krásný nový šicí stroj Singer, co jsem dostala před dvěma lety k Vánocům! Je pečlivě uložený v pracovně a čeká…
No, spousta lidí se věnuje tvorbě něčeho, co zas tak strašně užitečné není… to moje obrazy taky nejsou. Ale ten proces!!!
Malovat neumím, neuklidnilo by mne to..teda pohledy na moje kreslířské výtvory…no,snad leda výkresy- strojírenské a stavební 😀
já koukám na opeřence na krmítkách, to mne uklidňuje a moje kočky..a dobrá knížka se skleničkou vína..a ticho..žádnej rambajz…jenže ticho v paneláku…no,u drahého to je jiné ticho..domeček si občas odfukuje,zavržou mu klouby, ale žádnej hobík neprovádí rekonstrukci čehokoliv…….
Starý dům má svoje zvuky, to je pravda 🙂