Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Nikdy jsem neletěla a letět nikdy nebudu. Velký pasažér byla moje maminka, ta se nalítala ažaž. Jednou se jí spolucestující paní ptala, kdy se rozepínají pásy. No a máti jí s klidem odpověděla, že při přistání. Protože ona prostě zasedla, vycucala bonbon a okamžitě usnula. Ona mimochodem byla schopná usnout i na jednu stanici v metru.
Bimbo velice pečlivě sleduje letecké katastrofy a utvrzuje se v přesvědčení nikdy neletět. I když on na vojně jednou letěl ve vrtulníku – a cestu zpět raději absolvoval gazíkem
Poprvé v životě jsem letěla asi ve dvaceti, když jsem chodila statovat do Národního. Letělo se hostovat do Bratislavy s nějakou hodnotnou hrou sovětského autora 😉
Letělo se iljušinem osmnáctkou (vrtulová bedna, vevnitř to vypadalo jako ve starém wartburgu), moc jsem to neřešila, protože těch zážitků bylo jaksi moc najednou.
Letěla jsem víckrát, ale nezapomenu na let koncem osmdesátek do Bulharska a zpět – Burgas. Tam jsme letěli našimi aerolinkami, v naprosté pohodě. Zpět aerolinkami Bulharskými, stejným typem letadla, ale to snad bylo celé dřevěné, celou cestu jsem se modlila(a to to neumím 😀 ) , aby se nám nerozpadlo pod nohama. To byly strašné zvuky, klepalo se tam snad všechno, včetně cestujících 🙂
Houby anonym, Alimo 🙂
No potěš 🙂
Já jsem poprvé v životě letěla letadlem až po 89. Do Košic s půlročním Markem:))
Létání jsem si dopřála vlastně jen jednou, i když těch letů bylo při jedné cestě víc. Tehdy jsem si splnila svůj dávný sen – podívat se na Kavkaz. Součástí výpravy byla mimo Baku, Tbilisi a Jerevanu i Moskva a Leningrad, přičemž jen jeden kavkazský přesun byl autobusem, takže letů bylo dost. Nemůžu říct. že bych měla z létání nějaké obavy, jen v jednom malém letadle mi myšlenky různě bloudily, když byl odlet o dost opožděn a kolem dveří letadla se linula nějaká podivná mlha.
No, příští rok od té velké cesty uplyne už 40 let.
Ty jo MaRi, to musela být životní cesta! 🙂
Skoro to samé já, jen Tbilisi, Samarkand, Dušanbe, Azerbejdžán, Moskva…
A víckrát ne.
Jsem také jen pozemní cestovatel, jako Eva, protože nejčastěji jezdíme do okolních států na hory, ale dvakrát už jsem letěla 🙂
Jednou malou Cessnou, byl to dárek pro mého otce k osmdesátinám. On kdysi létal, tak dostal hodinu na trenažéru (s profipilotem si „zalétli“ na letiště v Innsbrucku) a další den následovala ta skutečná Cessna. Otec se slečny pilotky zeptala, kolik má nalítaných hodin. Odpověděla, že 600. Když řekl, že on 6000, tak nejenže mu nechala letadlo pilotovat nahoře, ale nechala ho i přistát (byla jsem pasažér a hrozně jsem se bála 😀 )
Po čase jsem letěla s kolegy na služební cestu. Byla jsem za exota, že poletím vlastně poprvé, tak mě pořád pozorovali. Naprosto jsem je odrovnala svým nadšením při startu, že je to jako když se kůň odlepí od země při skoku přes překážku.
Úžasné je letiště na Krétě – tam se startuje po krátké dráze nad moře (ano, stejně se i přistává 🙂 ).
Jinak za mě Eliášův oheň na špičce křídla – byla jsem nadšená až na půdu, ale asi bůhvíproč jediná, nechápu. 😀
Letiště v Iráklio (Héraklion), viď? No ten Eliášův oheň, to muselo být skvělé.
Vidím, že by sis ho taky užil. 🙂
Tak pokud jde o letiště s krátkou ranvejí, tak přidám Funchal (Madeira) a staré letiště v Hong Kongu. To bylo v pravdě děsivé – přistávalo se mezerou mezi vysokými strmými kopci nad zálivem proti městu, startovalo od domů směrem na vodu a proluku v těch kopcích. Tam snad bylo lepší se nekoukat a prostě pilotovi věřit 🙂 Pro dobrou míru jsem si tam střihla dvě přistání a dvě vzlétnutí 🙂
Au. 🙂
Tak přidám silnici na Gibraltaru, kolem které se občas spustí závory a po ní projede letadlo.
Místní jsou zvyklí, ale turisti zírají. 😉
Letěla jsem jen dvakrát, z toho jednou v malém letadle, podruhé ve vyhlídkovém větším ( asi Antonov). To bylo úžasné retro, konec osmdesátek, sedačky byly dřevěné, malá okénka, vyhlídka úchvatná. Požádali jsme pilota, aby pokud možno nedělal žádné excesy pro začátečníky…no, jeden propad si nenechal ujít, my pro radost jemu zaječeli a pak jsme se smáli a on taky.
Od té doby jsem v letadle nebyla, cestujeme po Čechách a Moravě a létáme jen ve snu…na stříbrných nitkách 🙂
Evo, četla jsi Na východ od ráje? Tam je úžasná letecká scéna s autorovou babičkou. 🙂
Četla kdysi, musím si to zase připomenout. Díky 🙂
V malém letadle jsem letěla dvakrát. Jednou s Mušketýrem i s dětmi vyhlídkový let na Pulou a pobřežím Chorvatska, podruhé v ultralightu nad Jižní Moravou. Chorvat nad amfíkem v Pule zkusil trochu akrobacie, což jsme sice vypískli, ale byli nadšení. Pilot ultralightu je Mušketýrův kamarád, takže v silnějším větru opatrně nalétal k Pálavě, aby jsme se o ni nerozbili…
OT 🙂
Milí přátelé, v pátek a v sobotu budu v Ostravě na knižním veletrhu. 🙂 Nemáte někdo chuť zajít si večer společně někam popovídat a dobře se najíst? Ostravu fakticky neznám a veletrh je na Černé louce.
Jinak budu ráda, když se i zastavíte u stánku, pokud plánujete cestu na veletrh 🙂
Ahoj Dede, nic neslibuji, i když v plánu Ostrava byla. Moudřejší budu ve čtvrtek. Řádí u nás scíp.
To by bylo skvělé překvapení! 🙂
Chcíp chápu, sama jsem ode dneška na coldrexu s cílem být do čtvrtka fit 🙂
Lítala jsem hodně, dlouhé i krátké lety, a zažila naštěstí jen obvyklé nepříjemnosti – tedy turbulence, dlouhá čekání na odlet v letadle nebo kroužení nad cílovým letištěm při čekání na povolení k přistání. Tak dvě tři dost tvrdá přistání ve větru, jednou se křídla houpala opravdu nehezkým způsobem. Nezapomenutelné bylo jedno přistání v Curychu, kde to dělalo dojem, že pilot zapomněl, kam letí a pak to vzal šupem dolů. To jsem byla fakt zelená jak sedma a hledala blicí pytlík – a nebyla jsem sama:))
Ovšem nechtěným expertem na problémy je Marek. Už jel i z letadla po nouzovém výstupu! No a ve čtvrtek přistávali v Barceloně na třikrát (vítr, bouře) a poprvé to prý pilot zdvihl opravdu nízko nad zemí.
Brr.
Jo, a při turbulencích se vždy aspoň trošku bojím, i když vím, že jsou normální (do jisté míry:))
Letěla jsem několikrát (ne každoročně) a trošku nervózní jsem byla jen z letadla charterového letu do Bulharska, kde jsem u letušek zahlédla fotku tohoto letadla s letopočtem víc jak 20 let starým a při letu se z křídel odchlipovaly kusy plechu. Ale jinak asi dobrý.
Nedávno se pravděpodobně chybou pilota málem tvrdě rozmázlo letadlo portugalských aerolinek těsně před Prahou. Když pak nouzovým manévrem prudce stoupalo, cestující museli cítit přetížení a slyšet docela velký hukot. Zažili jste někdy v letadle něco nestandardního, že jste se fakt báli?
Letěl jsem jen párkrát, tak jsem nic podobného nezažil.