Všimli jste si, že minuly Hromnice a lidé začali toužebně mluvit o jaru, jako by už bylo přímo na spadnutí? Přitom jsme teoreticky v nejchladnějším období roku, a kdyby nebylo počasí na hlavu postavené, měli bychom mít tu nejkrásnější zimu. V únoru jsou už delší dny, takže bychom si měli užívat sněhu třpytícího se sluncem a hlubokých jasných mrazivých nocí.
Ono to možná bude těmi ptáky. Zima nezima, ptáci už pilně cvičí na jarní koncertní sezónu a měli byste slyšet ten rozhořčený štěbet u krmítka, když se zpozdím s lojem a slunečnicí! Ale na jaro v těchto dnech radši ještě nevěřte, bylo by to zbytečně frustrující. Já mám pro vás jiný pohled na únor, který je sice reálně nejkratším měsícem v roce, ale pro jaromily bývá dlouhým k neunesení.
Představte, že právě teď stojíme na prahu toho nejhezčího, co nám rok může nabídnout. Těžko snesitelný listopad i prosinec máme spolehlivě za zády, a kdo nemá rád zimu, se může radovat z toho, že už je jí většina pryč. Ještě jsme neukousli ani kousíček divoce větrného prosluněně mokrého předjaří, o něžně teplém a kvetoucím jaru ani nemluvíc.
Jak se nám budou pod nohama prodlužovat dny, doběhneme k rašícímu listí omládlých stromů, vůni první posečené trávy, láskou zmámenému máji, a tedy i k romantickým večerům, které dokážeme strávit v parku na lavičce, aniž by nám zuby drkotaly zimou. Potom už je to jen skok k prvním rozkvetlým růžím, červenajícím se třešním a hledáním stínu před pálícím sluncem.
Právě teď, v únoru, stojíme na počátku návratu toho tak postrádaného světla a tepla. Nic jsme ještě nespotřebovali. Jaro i léto jsou svůdně neporušené, slibují to nejhezčí, co nám touha dokáže napovědět. S takovou perspektivou si člověk může ten únor i zamilovat!
Tak co, už cítíte pod sněhem ta semínka, která už sbírají sílu, aby vyrazila za sluncem? Méně poeticky – už se probíráte zahradnickými katalogy? Kupujete domů tulipány? Prostě… už ve vás klíčí naděje, že to jaro jednou přijde? 🙂
Hm, po tom romantickém výčtu jarních krás mě … teda promiňte, ale mám to od strejčka, kterej byl trochu cynik… napadlo: a za chvíli už budou Vánoce.
No, a o tom to je! 😀 Teď na začátku února je víc než půl zimy za námi a Vánoce tedy sakra dlouho nehrozí 😛
Dede, moje řeč! Únor s metrem prašanu, mrazem a modrou oblohou bych si dala líbit! Ale už jsem také koupila první pytlíčky semínek, asi to zase zkusím 🙂
Letos je v podstatě moc hezká zima! Tedy aspoň tady u nás. Sníh se drží skoro nepřetržitě , hodně mrzne, psi jsou v zásadě čistí… 🙂 jenže už je ta zima moc dlouhá. Už mě nebaví se pořád balit do šál a rukavic:))
Jaro je sice krásně barevné, ale začnou lítat pyly..a to je v pytli a v plicích a ve finále i tam, ale to je sprostý slovo…chudáci my alergici…
Ano, s tím lze souhlasit. V únoru například nejsou ani mouchy a komáři! 🙂
Kočky mají ten dojem, že jaro je na dohled už přibližně od desátého ledna 😀 Po zimě se probral pavouček a šel spřádat nitky do špajzu. Nechala jsem ho tam, protože vyhnal svojí přítomností všechny potravní moly, kteří se tam pokoušeli usadit 🙂
Na jaro se těším, na povrch vylezou všechny cibulky, ukryté hluboko v zemi a trávník rozkvete barevnými kvítky. první se probudí sněženky kolem keřů pivoněk a mezi meduńkou. a pak už se jaro nezastaví 🙂
Pelichají ti kočky? 🙂
Ari líná dost děsným způsobem. Už mi porůznu vlají chlupy i na kraji ubrusu – jak se ráda prochází pod stolem… Tady mi chybí ten zoufalej smajlík, co si přikrývá oči 😀
Jinak zatím jaro přivolávám kyticemi tulipánů
Kožichy ještě nemění, jen se pořád chodí ven přesvědčovat, jestli už je jaro za dveřmi 😀
Hmm – podle mne je únor nejzbytečnějším měsícem roku, ještě že je takový nedomrlý. Listopad a prosinec zvládám z důvodů, že nakonec jsou Vánoce a navíc světýlka v ulicích tu věčnou tmu prosvětlují. Za to leden je jedna velká posilvestrovská kocovina (ač teda Silvestr dávno neslavíme) a dvě třetiny února mu sekunduje.
Ale… koncem února u nás začínají kvést ladoňky a to je to nejkrásnější období. Protože to zlé už je skoro za náma (i když ještě dubnu přijdou hnusné dny, ale to už jsou poslední výkřiky zimy) a všechno to krásné před náma. Ty zelené závojíčky prvních jarních lístků v lese, ty přímo miluju.
Jasně, ladoňky! Těmi zmodrá a zrůžoví celý trávník za skalkou – původně na jeho místě byly záhonky a pak tam nájemníci zaseli trávu. Cibulky si to nedaly vymluvit a porůznu v nepravidelných trsech vykukují. Krása a radost se na to podívat 🙂
Tak koncem února tu nekvete nic. Je to právě na jaře, kdy vidím, jak tady pod horama zaostáváme za teplejšími kraji 🙂 Umíme se zpozdit i o víc než dva týdny! Proti ÚJM dáme i měsíc:))
Klidně zimu, ale když tak sníh a ne ty zmrazky věčný. Beník už je z té mé připo.. chůze otrávený, to nejsou žádné procházky. Marně mu vysvětluju, že jsem ráda s neporušenými údy. Navíc kdo by s ním lítal venku, kdyby se mi něco stalo.
Letos mimořádně asi jeden katalog otevřu, protože hlízy begonií mi cosi provrtalo a asi na jaře nebude nic. Takže alespoň pár těch begonií si dopřeju. A taky novou růži, ta naše už je na květináč moc velká. Tak půjde ke Kačce do země a já si budu moct pořídit zas jinou barvičku
Jak tě chápu! U nás před pár dny na led nasněžilo a pomohlo to. Jistě, ten led dole je, ale je takovej… načatej:)) Sníh ho obvykle poruší, takže se chodí mnohem líp.
Pů říká, že v březnu fouká. U nás fouká pořád, tak březen není žádná výjimka. Ale aspoň nemrzne a není ledovka. Mráz nevadí, ledovka vadí, protože na ledu je nepředvídatelné všechno, lidi i auta. Ale už se na březen těším, protože to začne jaro nesměle vykukovat.
Jo, led je hnusnej. To podepíšu.
Já nemám rád ani březen, protože březen není jaro, to je předjaří, takové to blátivé, studené, ufoukané. Ale jaro…to bude krása největší. Co se týče domácího rostlinstva tak přemýšlím jestli si mám sazenice rajčat vypěstovat zase sám nebo je mám koupit. Asi to první. Koupené mi často zhebly. Katalogy mám zapovězeny protože se na balkon fakt už nic nevejde a stačí že mě celoročně týrá reklamami zahradnictví Spomyšl. To má člověk z toho, že u nich jednou koupil mateřídoušky a oni si začali myslet, že mi k nim teď prodají ještě les ovocných stromů, hektar růží a zámeckou oranžerii.
Tak ať ti Spomyšlíci koupí zámek a ty ho s radostí budeš zaplňovat rostlinami od nich 😀
Březen je spíš plný příslibů, než jara. Konec konců, i v dubnu ještě občas sněží 🙂
Jinak my máme velikou zahradu, ale stejně už nemám kam dávat rostliny 🙂 Ostrovy s květinami prostě mají omezenou velikost – zbytek zahrady je volný výběh pro děti a psy 🙂
Jsem narozená v březnu a proto mám asi jaro tak moc ráda.
A letos už ho opravdu toužebně vyhlížím.
Já vím, je teprve únor a je vlastně normální, že je sníh, led a mráz.
Tuhle jsem vzpomínala na svoje dětství, jak jsme právě v lednu a únoru bobovali a bruslili. Jenže v posledních letech přišla vlna teplých zim a zvláště u nás ve městě nebylo po sněhu ani vidu. A zřejmě proto mě letos překvapuje sníh, led a mráz.
Jo a semínka už jsem koupila a těším se, jak je na jaře na chatě vysadím. Tulipány a narcisky jsem vysadila už na podzim. Vloni na jaře mi nevykvetly, asi mi cibulky sežrali myši. A tak jsem raději vložila do plastových košíčků.
Míčo, plastové košíčky umí myši (spíš hryzci) prokousat raz dva (u rodičů na chalupě vyzkoušeno). Pomohlo až vysadit do zahnutého králičího pletiva, musíš prohnout drétěnou mřížku, to jim fakt vadí.
Semínka jsem koupila… teď je ještě vysít 🙂