Byl to syn vodní nymfy Leiriopé a od raného mládí byl nesmírně krásný a přitažlivý a všeobecně roztomilý. Jinak ale vcelku normální, až na značnou promiskuitu. Narkissos každého svého partnera či partnerku záhy opouštěl. Zamilovával se do něho znovu a znovu kde kdo, jedinci obojího pohlaví.

Podle těch opuštěných by prakticky bylo možno Narkissa stopovat. Bylo s podivem, že to nikdy nevzalo nějaký špatný konec, ale slavný věštec Teiresias (ten byl slepý, takže se do Narkissa nezamiloval) mu prorokoval, že všechno bude v pohodě a dožije se spokojeného stáří, pokud nespatří sám sebe, takže jistá hrozba nad Narkissem přeci jenom visela.

U Teiresia se na chvíli zastavme, tento člověk měl tu smůlu, že jednou v mládí nechtěně (no… asi) přistihl bohyni Athénu, jak se nahá koupe v potoce a zůstal na ní bezostyšně civět a nemohl odtrhnout zrak. Když se to později dozvěděl Andreas, vůbec se tomu nedivil.

Bylo to ovšem krátce poté, kdy se Athénu pokusil znásilnit její nevlastní otec (šeredně ho za to zřídila) a proti mužům tehdy napruženou Athénu to natolik rozčililo, že Teiresia kouzlem oslepila a to napořád. Později se jí to ale rozleželo v hlavě a její reakce jí samotné připadala přehnaná. Proto povolala kouzelné hady, kteří Teiresiovi svými jazyky vymetli uši a on tím získal vynikající věštecké schopnosti a celkem solidně se tím uživil.

Vraťme se ale k Narkissovi. Jednou se při lovu ztratil v lese, běhal dokola a volal na své druhy, kteří ho ovšem neslyšeli. Kdo ho ale slyšel byla lesní nymfa Echó. Nemohla mu ovšem pořádně odpovědět, protože byla schopná jen opakovat slova, která slyšela.

Byl to trest, seslaný na ni bohyní Hérou, za to, že kryla Diovu nevěru tím, že zdržovala Héru proudem své výmluvnosti. V tomto stavu tedy potkala Narkissa, zamilovala se do něho a rozpoutala tam vrcholně nejapnou výměnu samých otázek a žádných odpovědí. Narkissos se rozzlobil a Echó odmítl, i když jinak odmítal málokoho. Echó to zdrtilo.

Odehrávalo se to v lese, takže to viděla bohyně Artemis a rozhodla se, že to hrdopýškovi osladí. Nalíčila na něj studánku a nůž. Narkissos se sklonil ke studánce, chtěje uhasit žízeň. Po té pomatené rozmluvě s Echó mu vyschlo v krku. Jenže ouha, ve studánce Narkissos spatřil svůj vlastní odraz a rázem se naplnila Teiresiova věštba. Narkissos se do sebe zamiloval.

Jak jen popsat ta strašlivá muka, která ho trápila? Jen psycholog by to snad dovedl. Narkissos měl objekt své touhy a současně ho neměl, a to ho přivádělo k šílenství. Mělo to sice tu výhodu, že onen objekt jeho touhy mu bude rozhodně věrný, ale muka to neumenšovalo. Nakonec to došlo tak daleko, že Narkissos vzal nůž a zabil se. Echó ale také nedopadla dobře, trápila se žalem tak dlouho až z ní zbyl jen ten hlas*, který pouze opakuje slyšená slova.

Na místě Narkissovy smrti vypučela bílá květina, které lidé dodnes říkají narcis, po zesnulém mladíkovi.

Láska buduje, sebeláska zabíjí.

*Ovidius