Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Zcela OT (viz víkend): momentálně je vybráno 133 527 733 Kč a složilo se 78 213 dárců.
Skvělé.
Taky to sleduju, a mám radost. Lidi jsou skvělí.
Moje babička říkávala: co není v hlavě, je v nohou. Pro mě to platí na 100%. Mám něco v plánu, ale stačí nějaké vyrušení (telefon, pes) a plán je fuč. Např. chci zalít kytky, zaliju v přízemí a pak třeba zahraje pračka a v patře už nezaliju. Ještě že si ty kytky nestěžujou.
Jinak v soboru jsme byli v Praze v Anežském klášteře na výstavě umění českého raného středověku. Koho takové věci zajímají, tak vřele doporučuji, jsou tam opravdu unikátní věci, originály Mistra Teodorika, Mistra vyšebrodského, třeboňského, královéhradeckého, rajhradského a dalších oltářů. Oni jsou dodnes vesměs anonymní protože malba tehdy byla brána jako řemeslo, takže se dnes identifikují jen jako mistři nejrůznějších oltářů. Tematicky je to sice trochu jednotvárné (Ježíš, Marie, svatí, biblické výjevy), protože rozmanitost témat se objevila až v renesanci ale jsou to opravdu úžasné věci. Je tedy nutno akceptovat gotický způsob malby, oni například neuměli malovat děti, takže jim z toho občas vychází podivná monstra. Z pozdějších věcí tam pak lze vidět několik rytin, Dürer, Cranach, Burgkmair.
Ano, je to úžasné. Z gotické malby vždycky trošku polknu nad absencí perspektivy, ale stejně to oblibuju moc.
Pokud jde o Cranacha, zajeď se podívat za Petrem L. do Kadaně. Už řadu let tam dělá správce Františkánského kláštera a kostela 14 svatých pomocníků. Občas tam za ním a jeho rodinou jezdíme (většinou cestou z nebo do Valče).
Vím. Byl jsem tam několikrát, ještě s Káťou Mertovou, dokud byla naživu. Viděl jsem vnitřek toho kostela před i po odkrytí fresek.
Problémem je při naznání vlastní chyby nevyplýtvat všechny kredity za porušení slovního morálního statutu ( jelikož člověk nadává sám sobě) 😀
Dneska jsem nemohla najít klíče od práce a při tom hledání jsem doma nechala papír, který potřebuje ověřit podpis. Myslela jsme na to celé ráno, abych ho nenechala doma… a nechala jsem se vyvést z míry těma klíčema.
To znám, nejsi v tom dneska sama. Skoro jsem začala do školy strkat to druhé dítě, protože „jeden jde na osmou, ale nepamatuji si, který“. Ta hlava…
😀 😀
Počítám, že chlapci se už o své školy podělili:))
No ale zas mám plus za to, že když klíče nebyly u klíčů, v kabelce ani kvůli dlouhé klíčence zamotané ve vodítkách, tak jsem poměrně bystře usoudila, že jsou v práci na stole nebo v kapse od pracovní mikiny. B je správně a neztratila jsem moc času. No teda až na to s tím papírem, že…
Úsudek ti funguje, ale ty nervy tam v takové chvilce prostě jsou :).
Mám s tím problém, já umím být strašně roztěkaný, naštěstí se mi to neděje v autě, nebo během servisních zásahů, ale jen při neškodných činnostech. Naposledy zrovna před chvílí, udělal jsem si velký hrnek bílé kávy a jsa v družném rozhovoru s kolegou, vzal jsem si příliš malou lžičku. Dál jsem ji do hrnku a ona zmizela v kávě. Celá. Komedie, no….
Tak kolegovi jsi rozhodně zlepšil den. 🙂
Asi ano. 😀 My se tady dnes zase všichni ráno vyhrabávali ze sněhu a na silnicích to byla sněžná rallye, takže zlepšit den je třeba. 😀
Uf! Vy sníh, my led. Ale zato nám tu svítí po delší době sluníčko! A led rozežírá naši cestu, ukousl si pěkný kousek jedné asfaltové záplaty. Asi ať nešmudlíme kousky a hezky cestu opravíme celou 🙂
Jinak to s tou lžičkou si snadno představím:)) Marek mi dal k Vánocům nádherný velký hrneček z krásného porcelánu. Je spíš širší než vysoký, nádherně vykroužený – tedy nemá ty obvyklé hrany u dna. Vejde se tam moje dvojité espresso a spousta jemně našlehané mléčné pěny. Jenže taky polyká lžičky! 🙂 Podle výšky by neměl, ale dělá to právě to půvabně okrouhlé dno…
Asi nám nezbývá než používat polévkové lžíce. Což ovšem bude další zdroj zábavy pro okolí. 😀
Na tohle mám lžičky na latté, jsou delší a taky se suprově s nimi vyškrabává tatarka nebo marmoška ze sklinky 🙂
Taky je mám, ale ne vždy si vzpomenu si je vzít 🙂
Tak začnu… Ano, mám sklony k nepozornosti – odjakživa. V mé hlavě je obvykle hodně živo, pořád se v ní něco mele, opravdové soustředění si musím tvrdě prosazovat, takže mizí, jakmile se na soustředění nesoustředím 🙂
U důležitých věcí se umím držet věci, ale ty maličkosti! Na tohle kalendář nepomůže, protože takové věci, jako – vyndat prádlo z pračky/ sušičky a podobně si do něj pochopitelně nepíšu. Tato moje opomenutí málokdy způsobí opravdový průšvih, spíš drobné nepříjemnosti. Jak se říká, jeden se při tom naběhá! 😛
Však se říká, co není v hlavě je v nohou.
Já si do diáře píšu hodně věcí.
A vždy večer před spaním si sumíruji, co druhý den mám udělat.
To by stálo za to z legrace počkat až budeš prát a pak Ti to tam okamžitě napsat. 😀 😀 „Vyndat prádlo ze sušičky!“
Ale já to občas opravdu dělám! 🙂 Když peru ráno a pak mám někam odejít. Jinak je šance, že to prádlo najdu až před spaním. Pračka se sušičkou jsou totiž v horní koupelně, kterou přes den fakticky nepoužívám.
Dnes si třeba můžeme stylově povídat o chybách z nepozornosti:)) O takových těch případech, kdy člověk na něco myslí, ale pak jsou v kritický okamžik jeho myšlenky odkloněny a… plánovaný skutek utek!
Máte s tím problém?
Pokud ano, jak bojujete sami se sebou? 🙂
Velice se omlouvám ranním čtenářům, ale chybička se vloudila – to je tak, když si člověk nedává pozor na data a zadá vydání článku o den později…
Už nebudu brát Matyldě ráno a nechám vás, abyste si její článek užili zítra.