Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Určitě chodím s davem velmi často. Mnoho z hromadně přijímaných činností i zvyků mají reálný základ – je prostě ověřené, že tímto způsobem věci fungují. Např. se nesnažím vařit brambory v kyselé vodě, po zledovatělé cestě jdu jako tučňák nebo si vezmu nesmeky, přes řeku se snažím přejít po mostě 🙂
Jiné je to v otázce morálky – tam může jít dav velmi snadno směrem, se kterým nesouhlasím! Pak si jdu po svém.
Někde mezi tím jsou třeba zvyky a tradice. Většinu jsem podrobila zkoumání, a podle výsledku buď tradici následuju, nebo ignoruju, nebo aktivně odmítám 🙂
Jít s davem, na to mne neužije. To jen, když jsem v davu, kde chci být – sportovní hry, rockový koncert, adventní trhy 🙂
Na koncertě skáču, zpívám a vřeštím spolu s ostatními a děsně moc si to užívám 🙂
Já to dělám přesně opačně. Jsem sice v extázi, ale navenek to moc neprojevuji, což konsternovalo Mikea Oldfielda, když viděl jak uprostřed poskakujícího davu stojím jak Y. 😀
na koncertu Mikea Oldfielda bych byla rozněžnělá, zasněná, naměkko. stála bych tiše a beze slova…Iron Maiden vyvolávají zcela opačnou reakci – ječet, zpívat, ruky hore!
No u skladby Shadow on the wall by to vypadalo velmi zvláštně. 😀
myslíš ječet a zpívat 😀
Jak kdy a jak s kým.
Mám svou hlavu, ale přemýšlím.
Pokud mi dává smysl to, co hlásají v davu, tak se dá jít s davem. Jinak mám často vlastní hlavu.
Když je člověk zrovna fyzicky uprostřed davu, tak je lepší nějaký čas s davem jít a vymezovat si prostor a snažit se dav opustit, pokud je kam.
Mimochodem, jak moc kloužete? U nás v noci nasněžilo a ráno do toho začal padat namrzající déšť. Prohrábnutá silnice v dědině se změnila v zrcadlo a oškrábat auto šlo jen díky tomu sněhu pod tím, boční okýnka byla horor. Navíc jsem byla dost mokrá, než jsem to zvládla. Úplně nějásám a to nejsem vetchá stařenka.
Když jsem jel ráno, tak bylo nasněženo a na to začalo pršet. Tak, když jsem ometl auto, tak jsem nastartoval a šel jsem ho ještě oškrabat, protože to na tom promrzlém autě rovnou namrzalo. 🙂
Ale jelo se v pohodě, jen se muselo prostě jet opatrně. Nehmtat na plyn a na brzdu. 🙂
V Pardubicích začalo kolem 23 včera cosi padat, chvíli sníh, chvíli mrznoucí deštík. Naše nově otevřená krásná opravená ulice nabízela pohled na kaleidoskop zimních povrchů: silnice odtávající rozježděný sníh, chodník zmrzlá krusta, kolem stromů huňatá sněhová peřina.
Po chodníku v Sakařově drandil mini traktor s radličkou a odhazoval sníh na silnici…z dálky se blížilo velké auto s radlicí, naháže to ze silnice zase zpátky na chodník, to je jistota 🙂
Hradec město plné uježděného sněhu, prohrnuto, technické jezdí jak o dušu. okrajové čtvrti pod sněhem led, kamarádka nechala ve Stěžírkách raději auto doma a manžel ji přivezl služebním 4×4.
naši chlapci oranžoví jezdili od 2 ráno fest. pochválila jsem, že prohrnuli a posolili i dvůr ve firmě 🙂
No, nejdřív jsem pomocí trojitých Rittbergerů dobruslil k autu, pak jsem tam tesal ledovou sochu auta a pak lední rallye. Ale už je to ok. Roztálo to.
U nás na severu je ledové království. Dopoledne jsem vyšla se psem a nejradši bych se hned obrátila domů, všude souvislá silná vrstva ledu. No, přemluvila jsem se, s ohledem na psisko, ale musela jsem se držet plotu. Heroický výkon bylo překlouzání silnice. Ani v lese to nebylo lepší – cestičky pod ledem a mimo cesty na sněhu silná ledová krusta, která se bořila, až jsem měla strach, aby si pes neporanil nožky. No, naštěstí mise splněna poměrně brzo – bobek odložen a za necelou půlhodinku jsme byli doma. 🙂 Před chvílí projel sypač a posolil aspoň silnici, ale je mlha a obávám se, že v noci přimrzne a ráno se situace bude opakovat.
U nás nebyla ledovka, my máme nový sníh – tak 6-7 cm. Což mě moc potěšilo, i když to znamenalo ráno další taneček s hrablem. Kromě prostor kolem domu totiž musím odházet i traktorem s radlicí zahrnutou bránu a branku.
Baví mě to, mám bezvadné obouruční hrablo na sníh. Akorát jsme se letos dostali do kdysi běžného, dnes vzácného stavu, že už skoro není kam odhrnutý snít hromadit. Hledám tedy místa nová 🙂
A jak sníh vrším pod stromy, tiše jásám – bude voda, stromečky moje! Hlavně velká borovice za domem strádá, tak vrším a vrším 🙂
Jak kdy. Někdy jdu prostě s davem a jindy se šprajcnu a jdu si vlastní cestou.
Já když najdu sněhem pokrytou plochu na kterou ještě nikdo nešlápl, tak s oblibou vytvořím „strašidelný výjev“. Jdu někam asi tak deset až patnáct kroků na tu plochu , zastavím se a pak se opatrně vracím, couvám a snažím se přesně do svých stop. Výsledek pak vypadá úžasně surreálně. (samozřejmě vím, kde si mohu dovolit tohle udělat).
Ráda pozoruji z okna probouzející se sídliště. Dnes navíc padal sníh, takže všechno bylo ve světlech pouličních lamp čisťounké a poklidné. Přímo pod okny máme velký čtverec trávy. Ze všech stran je lemován chodníky, přesto si hodně lidí zkracuje cestu úhlopříčkou. První byl mladý muž. Zastavil se na rohu, chvíli přemýšlel a pak se vydal zkratkou. Ale nešel přímo, vyšlapával vlnícího se hada. Čekala jsem, co na to další chodci. Nebudu vás napínat, osm se jich vydalo na hadí stezku (pravda, někteří se před tím zastavili a evidentně přemýšleli) a až ten devátý se vydal přímo nejkratší cestou.
Tak mě napadlo: hodně se mluví o „stádním“ chování lidí. Co vy – jdete raději cestou prošlapanou, nebo chcete za každou cenu tu svoji? A která vás dovede k cíli spolehlivěji?
To záleží. Někdy mám svou hlavu, někdy se spolehnu na stádo. Podle situace. Jednou jsem viděl takový fotovtip. Smečka loveckých psů, hodně nahuštěná, fakt psí hlava vedle psí hlavy, všechny koukají stejným směrem. A uprostřed těch psích hlav, jedna liščí. A komentář „když jsi v průšvihu, dělej to, co ostatní.“ 😀 Neřídím se tím, ale jako fór dobré.
chytrá liška 😀
Mě by bavil had. Je to hravé 🙂 A o tolik delší to zase být nemohlo:))