Můj muž hledí s mírným podezřením na polévku ve svém talíři. Má nezvyklou barvu i vůni. „Z čeho to je?“ opatrně pátrá dřív, než vezme do ruky lžíci. „Cibulka opečená s trochou česneku, dýně, červená čočka, kurkuma a pár dalších věcí… prostě…“ honem v duchu zapátrám po možném názvu: „indická dýňová polévka.“
Po prvním opatrném soustu následují další, tentokrát už vychutnávaná. Můj muž mě dobře zná a ví, že vedle jídelní klasiky se od mého vaření může dočkat prakticky čehokoliv. Jako spousta jiných žen, i já miluju čtení kuchařek a receptů, ale ve většině případů to beru jako obzvlášť chutnou literaturu faktu, nikoliv jako přímý návod k pracovním postupům.
Jsem mlsná a zároveň tvůrčí typ, což vede k tomu, že při vaření ráda experimentuju. Recepty beru jako skvělou inspiraci, ale znáte to – tu člověk zrovna nemá něco po ruce, tu někdo z rodiny cosi nemá rád či ji nemůže jíst. Nebo v dobách nouze potřebujete vyrobit úspornější verzi popsaného pokrmu. Někdy se to povede víc, někdy méně. V zásadě akceptovatelné riziko. Tedy pro mě.
Potíž je v tom, že si svoje receptové variace většinou nezapisuju, takže občas se přihodivší úžasný výsledek je málokdy úplně opakovatelný. Například moje hovězí dlouho a pomalu pečené s cibulí, celerem, jablky a sušenými švestkami bylo skvělé a nezapomenutelné. Ovšem těžko ho stejně upeču znovu, protože jsem zapomněla, čím jsem to kořenila.
Moje intuitivní vaření ovšem nezahrnuje oblast jemných moučníků. Jak se při pečení UHRB, aneb univerzální hrnkové bábovky nebo crumble fantazii meze nekladou, u složitějších těst je třeba návod ctít. Hádejte, jak často něco takového dělám?
Minulou neděli jsem ohlásila rajskou polévku. Nikoliv takovou, na jakou jsme doma zvyklí, ale verzi nazvanou „po italsku“. „Vařilas to podle receptu?“ zeptal se můj muž, zatímco se zájmem obhlížel obsah talíře. Odpověděla jsem poctivě: „No, přečetla jsem čtyři různé recepty… a tenhle je pátý:))“
Tak co, experimentujete? Nebo jdete radši na jistotu dobrého výsledku, kterou sledování receptů přece jen zajistí spolehlivěji než experimenty? 🙂
Milá Dede, to Ti ten nový rok „pěkně“ začíná. Až teď jsem si přečetla, že Rexovi je zase hůře. Nevěděla jsem, jaký strašný nepřítel může ta anaplasmóza být. Doufala jsem, že prednison pomůže, i když sám o sobě je pěkné svinstvo. Vím, že pro Rexe děláte, co jde. Držím palce, ať současná léčba pomůže. Až budu příště mluvit s mou americkou kamarádkou, zkusím se jí zeptat. Je revmatoložka, pravda léčí lidi, ne zvířata, ale třeba ji něco napadne.
Děkuju!
Víš, my už s doktorem taky zkoušíme netradiční přístupy (myslím, že z toho má v duchu osypky, co si troufá, ale zoufalá situace vyžaduje zoufalé prostředky, že jo). Diagnózu máme bohužel opakovaně potvrzovanou z rozborů krve. Nepracujeme s domněnkami…
Teď jsem, Dede, dočetla o tvém trápení s Rexem. To je taková smůla! Netušila jsem, že klíšťata mohou tohle způsobit. Kdysi ještě u Denise při odběru krve zjistil veterinář náhodně nákazu od klíštěte, ale už si nevzpomínám, co to bylo (nebyla to borelióza ani encefalitida). Ale pes neměl žádný problém a spravila to antibiotika. Držím vám i Rexovi palce ze všech sil, ať se podaří zvrátit současný stav k lepšímu!
Děkujeme!
Anaplasma je u nás, hlavně tady pod horama, novinka. Ta potvora přišla z jihu… Matylda věděla, oč jde, když jsem jí o tom prvě řekla.
V tu dobu, co Rex, se tady nakazilo víc psů, evidentně tu někde měla nakažená klíšťata revír. Navíc v prosinci už protiklíštěcí ošetření nefungovalo…
Mám spoustu léty prověřených receptů a vím, čím potěším členy rodiny. Ale čas od času mám pocit, že by to chtělo nějaké zpestření – a začnu lovit zapomenuté recepty v kuchařkách nebo ty nové na internetu. Tak jsem došla třeba k batátům jako příloze, dají se upravit mnoha způsoby a musím říct, že jsme si je velmi oblíbili.
Jj, batáty jsem taky objevila a ráda je využívám. Na Madeiře je měli ke všemu 🙂 Jo a koukni o komentář níž – DrVegan je fakt inspirativní!
Ještě k vaření – skvělé nápady na vaření najdete na FB na profilu Dr.Vegan 🙂
Co on dokáže udělat s těstovinami:)) Fakt stojí za to. Už jsem podle něj vařila a dopadlo to skvěle, dokonce i u mě 🙂
Mám několik knih receptů, ale neotevřela jsem je roky. Recepty mám zapsané v programu na poznámky, ze kterého se dobře kopíruje do úkolové aplikace, kde si můžu odškrtávat, jestli jsem na něco nezapomněla. S kořením se experimentovat neodvážím, ale se surovinami prostě musím, protože mám hromady dietních omezení. Někdy se to povede, někdy ne. V prvním případě pak málokdy dám znovu dohromady, co jsem kde pozměnila.
Jo, jak jsou diety, pořád upravuješ.
Já třeba všude ubírám cukr a většinou i tuk 😛
Hm, letos jsem podruhé pekla i bezlepkové cukroví a šlo to mnohem lépe než loni. Mouka Jizerka byla lepší než to, co jsem měla loni (nevím, jak se to jmenovalo).
Vařím ráda – podle receptů, od oka, nebo metodou CDD (co dům dal). Někdy recepty upravuji – něco vynechám, něco přidám, jak uznám za vhodné. Nedávno jsem třeba vařila koupené raviolli s tím, že určitě jen vyndám z lednice zbytek koupené sýrové omáčky na zalití. No nebyla tam, tak jsem rychle v troše vody na pánvičce rozpustila 4 trojúhelníčky taveného šunkového sýra (ty mám doma vždy), ze záhonu donesla čerstvý šnitlík – chutnalo to.
Milá Dede, teď čtu pokračující trápení s Rexem a moc, moc držím palce. Tedy asi pro léčbu děláte vše co je dostupné, ale přesto dodám radu. Myslím, možná se pletu – že tady od tebe jsem kdysi prvně slyšela o Hyaluronické kyselině, dávala jsi ji psů. No loni brzy zjara jsem viděla na vlastní oči zázrak, když děsně kulhavou 12 letou fenku mojí kamarádky doslova postavila na nohy. Fenku jsem viděla hodně kulhat, kamarádka to už viděla černě. Pak přijela na návštěvu asi o 3 měsíce později a fenka běhala úplně normálně, navíc jí zhoustla srst jak bernardýnovi. Zázrak se stal po podávání téhle HK. Nevidět tu změnu na vlastní oči, nevěřila bych. Právě v té době začala naše nejstarší kočka Rusty (13) kulhat a polehávat a navíc jí začaly línat boky. To línání jsme přičítali stresu od Bobinky, tu lenost a kulhání věku, oboje nám samozřejmě dělalo starost. Tak jsem koukla na net,zda tahle HK se prodává i pro kočka – samozřejmě ano. To změnu bych ti přála vidět! Rusty nejenže během snad týdne přestala kulhat, pohybuje se viditelně čiperněji a lysiny po čase zcela zarostly. Tahle kyselina asi není lék na Rexovu revmatoidní artritidu, ale má pomoci „obnovit“ chrupavky mezi kostmi, tedy kulhání a bezbolestné chůzi (proto jsi ji asi dávala psům?). Tak proč nezkusit u Rexe? Kyselina chutná jako hustší sladká voda, kapu ji Rusty na jídlo, ani o tom neví.
My kupujeme tohle (tedy pro kočky), přímý odkaz je moc dlouhý. Nevím, jestli je u vás k sehnání, ale určitě jsou jiné
Hyalogic HyaFlex Hyalogic Hyaluronic Acid Hip & Joint Dog Supplement, 1-fl oz bottle
Maričko, jsi hodná, určitě by to pomohlo, pokud by ho jen „zlobily“ klouby.
Potíž je v tom, že jde o autoimunitní onemocnění (které spustila ta anaplasma – to je hnusoba větší než borelie) a jedinou pomocí je utlumit imunitní systém. Na to jsou léky – většinou kortikoidy. Jenže u Rexe to nejde. Jeho imunitní systém je velmi silný a ty léky prostě postupně nefungují. Obvykle ta nemoc není tak strašně zlá, ale u něj nic nejde normálně. Přežil ten první atak, ještě druhý (v červnu) jsme zastavili, ale ten říjnový už ne. Už bere vlastně onkologické léky, ale žádný extra efekt také nemají. Pořád jsme to ale zvládali na úrovni „omezený, ale dobrý život“. Jenže tuhle hranici jsme teď už bohužel překročili. Pokud se nestane zázrak, už dobrý, byť omezený život mít nemůže.
Ach Dede, koukla jsem na net (neb je to všechno pro mne neznámý problém) a Rex má asi tu horší formu – Anaplasma phagocytophilum (tak to píší angl.) Moc vám všem a hlavně ušatému marodovi přeji, aby mu současné léky ještě co nejdéle pomáhaly i pro ten omezený život !!!!!
Děkujeme!
Tak ja varim tak, ze se podivam, co je doma v lednici, spajzu a pak z toho neco uvarim. Vicemene 90% toho, co varim je jen z hlavy a podle chutove pameti. At je to italska, hrancouzska, indicka ci cinska kuchyne. 😀
Šmarjá ne. Já když vařím, tak jednu konkrétní věc vařím pokaždé stejně, zakládám si na tom. Pokud imnprovizuji, tak činím nejdřív dlouhodobé přípravy, studia a konzultace. Takže se to vlastně improvizací nazvat ani nedá. 😀
To je vědecký přístup 🙂
Vaření beru jako nutnost, nikoliv potěšení. Tedy kreativita nulová, sem s receptem! Upatlám s vděkem podle jiných nadšenců a aspoň je to jedlé. Když pochvala, svádím to na ty jiné, ve vavřínech se nekoupu.
Chápu. A výsledky máš rozhodně lepší než já 🙂
Tak jedeme na veterinu. Rex je kousínek lepší, ale fakt jen o kousek. Uvidíme, jestli nechá pana doktora, aby něco zjistil. Podle mého opatrného vyšetřování je problém v těch dvou předních prstech. No, uvidíme.
Zapojují palce!
Držím, dej vědět.
Ale herdek já.
Není to dobré. Chjo.
To mě mrzí. 🙁
Dá se s tím něco dělat? Chudák Rex. Moc se brání u doktora?
Ne. Není to zranění, je to další a velmi silná epizoda té revmatoidni artritidy, co ji má od anaplasmy, kterou chytil loni v prosinci od nymfy klíštěte. Jenže už dostává tolik silných léků, že už nemáme kam ustoupit. Jeho organismus si prostě imunitu potlačit nenechá. Už nefunguje ani prednison. Od říjnové epizody se nepodařilo to zhoršování zastavit na déle než nějaké čtyři dny. Má tu nejhorší variantu nemoci (erosivní). Teď zkoušíme jako poslední možnost atb na zánět kostí. Je to jen maličká naděje, ale nechci to vzdát, dokud aspoň nějaká naděje je.
Nepsala jsem o tom, protože každý má svých trápení dost, tak proč přidávat další. Navíc od toho října tuším, že dobrý konec asi tentokrát nebude.
Dede, netušila jsem, že je to taková mizérie. Chudák Rex a chudák ty.
Budu na vás myslet ze všech sil.
Děkuju moc, milá Zano. Život je někdy svině, no. Ale člověk se nesmí vzdát.
Eh, opravdu se chraňte před klíšťaty! Rex to chytil v prosinci… Už není bezpečné období. V tu samou dobu to tu chytily dvě další fenky (obě začaly už o Vánocích) a ani jedna se nedožila léta.
Borelie jsou hnus, ale tohle je ještě horší.
Dlouhé kalhoty a repelent budiž v lese vašimi společníky…
Dede, tak tohle mne dostalo. Nádherný mladý pes s nejlepší péčí. Vybojujte co se dá. Posílám obejmutí a Rexovi pohlazení tam kde to má rád.
Pořád bojujeme. Dokud aspoň trochu chodí. Děkuju.
vydržte, Dede, taky držíme palce.
A sdělená radost je dvojnásobná, starost poloviční, pamatuj.
Děkuju ❤️
Poslala jsem Tyranemu Krali palecky a ony nejsou videt….
Rex je oceňuje 🙂
Já většinu věcí vařím odočně, u masa záleží i na tom mase a nejen na koření. Navíc jeden druh koření může mít odlišnou chuť podle výrobce, neboli jaké koření a v jaké kvalitě ten či onen výrobce nakoupí. Nevěřila bych bývala tomu, ale je to tak. Takže papiňák není nic pro mne, já to musím neustále ochutnávat.
Peču už dost málo, takže většinou si ten svůj recept najdu a přečtu. A když mi někde něco opravdu chutná a chci si to uvařit či upéct sama, vždycky se držím receptu. Na rozdíl od mé drahé rodičky, která v receptu nahradila kefír kyselým mlékem, máslo kunerolem a tu něco odebrala, tam mírně přidala. Výsledek se od vzoru značně lišil a máti to komentovala: „Tak nevím, co jim na tom připadá tak zvláštního, normální placka“.
Tvoje maminka a moje babička by si rozuměly 😀
Recepty jsou pro lékárníky. 🙂 Jsem tvůrčí a podle receptu peču jen cukroví – stejně, jak je v něm vejce, dvě nejsou stejná a je po přesnosti. 🙂
L
🙂 Jo, a navíc mají různou kvalitu. A mouka taky! 🙂 Ideální je, když peče lékárník a hospodyně jde v tu chvíli z domu na procházku:)))
Klasiku vařím bez kuchařky, nějaký pokus je ten „pátý“ recept. Teď momentálně s chutí čtu kuchařku pro horkovzdušnou fritézu, co byla pod stromečkem – ta kuchařka 🙂 ,fritézu mám už asi skoro rok. Něco peču podle oka – kynuté těsto, něco podle receptu – to ostatní 😀 .
MLP nepeče, ale vaří rád a s fantazií a dobře, ale každé jídlo je vždycky trošku jiné 🙂
Vidíš, ta horkovzdušná fritéza má skvělé reklamy… a vlastně neznám nikoho, kdo by ji doopravdy používal. Zajímalo by mě, jestli se do toho pustíš a s jakým výsledkem 🙂
Znáš…jmenuje se Inka
Náš Kuba ji používá a je z ní nadšenej.
Já ji používám, ale v té kuchařce je spousta dobrých nápadů.
Já vařím z hlavy, jsou to jídla léty prověřené. Nemám fantazii na vaření.
Peču ale podle receptů.
Pamatuji si, jak jsem se ptala mojí babičky na recepty bábovek, buchet, cukroví. A ona mi vždy říkala : “ To já dělám od oka, to už poznáš. „.
Ale já to od oka dodnes dělat nemůžu, musím si navážit.
Můj muž vaří výbornou italskou kuchyni a nejen tu.
A ten vaří zásadně podle receptů. Připraví si recept a suroviny na kuchyňskou linku a přímo září a vaří s radostí. A na to jídle je to sakra znát.
Já se přiznám, že vařím, že musím.
Sice to nedělám z nechutí, ale s láskou to také není.
Míšo, jak tě chápu! jen tu italskou kuchyni si musím dělat sama 🙂
Mimochodem, na FB najdeš pod názvem „Pasta grannies“ (těstovinové babičky:)) videa, kde staré až prastaré Italky ukazují, jak po domácku připravují spoustu italských receptů – ze všech koutů Itálie. Dalo mi to hodně při studiu podstaty italské kuchyně:))
Dede a váhy používají? Nejak mi k nim přesný odvazovani nesedi…
Nepoužívají 🙂 Jedou od oka, a jak!
Občas potřebuju inspiraci a najdu si pár receptů na netu, abych je nějak shrnula dohromady, takže obvykle je to ten pátý recept. Taky existuje možnost, že se to zopakovat nedá, jako když jsem u kamarádky jedla velmi dobrou zvěřinu, kterou ona nazvala Flamendr (myslí se tím maso na nudličky s ostřejším kořením) a dodala- ale to koření už přestali vyrábět, jmenovalo se Orient. Tak jsem se následně zamyslela, co by v tom asi mohlo být, a vyrobila něco podobného 🙂
Jo, koření dělá hodně. Dá se s ním čarovat, i když riziko, že při novátorské kombinaci výsledek úplně nedopadne, potom stoupá 🙂
A napises o tom? Prosim…
Svoji knihu receptů jsem loni vytáhla jednou – týden před Vánocemi při pečení cukroví. Takže asi tak.
Chápu 🙂