Je tady poslední den roku. Povinné třeskuté veselí nedávám, ale člověk se může bavit mnoha různými způsoby. Takže se ptám:
Jak plánujete strávit dnešní den a večer?
A nejen to. Vzpomínáte na nějaký Silvestr, který se vám z jakéhokoliv důvodu moc a moc líbil? Ať už šlo o bujarou zábavu, nezvyklé zážitky nebo velmi pokojný a rozjímavý večer? Zkuste zapátrat v paměti a nejen to – povězte o tom ostatním. Kdo ví, třeba se nám tu povede udělat koutek pozitivní historie:))
Foto: MartinR
My jsme doma. Pujdu rozdelat ohen v krbovych kamnech. Drive jsme chodili s partou do vinarny, ale ta se rozpadlá Tak zustavame doma a o pulnoci vyjdeme ven na zahradu a pripijeme si se sousedy:
Milá Dede, děkuji ti za vedení zdejšího útočistě klidu a pohody. A jak tobě, tvé rodině a všem „zde u Dede“ přeji úspěšný rok 2026, odolnost pro zvládnutí případných nepříjemných škobrtnutí, úsměv na tváři a hlavně optimistický přístup k životu.
Také jsme nikdy bujaře Silvestra neslavili a teď už řadu let chodíváme spát ještě před půlnocí a naštěstí v posledních tak 2 letech to tu ani moc neburácí.
Nejhezčí vzpomínku mám na Silvestra, kdy mi bylo myslím 15-16. Tatínek navrhl, abychom jednou šli celá rodina na Mírák do kulturního domu, na silvestrovskou taneční zábavu. Tam jsem poprvé (a naposledy) veřejně tančila s mým tatínkem, který byl skvělý tanečník (i maminka byla). Už si nepamatuji, kdo to pořádal, ale přenášela to TV. A jak jsme se pak z různých zdrojů dozvěděli – a my s tatínkem netušili – že jsme se na delší moment dostali do záběru (my TV neměli). Asi dcerunka tančící s fešným vysokým tatínkem stála TV za záběr 🙂
Tak než jsem napsala komentář, už je tu Dede ten od tebe. Tak vítej doma a Rexovi držím palce, aby se brzy plně zotavil.
Děkuju. Zatím je to děs, tu nohu vůbec nezatíží, chjo.
Taky u vás tak sněží? 🙂
Zdravím a mávám všem přítomným! Opravdu nevím, proč se sem při pobytu v zahraničí nedostanu (ani z mobilu ani z počítače), ale už jsem zase tady.
Návrat domů byl dramatický v tom, že se včera Rex ke všem svým potížím ještě zranil, takže po nočním příjezdu jsem trávila ráno na veterině. Naštěstí ta přední tlapka není zlomená (i když jsme se báli, opravdu na ni nedošlápne), ale bůhví, co si vlastně provedl. Na rtg nic vidět nebylo (nepřejte si vidět tu akci – Rexe to tak bolelo, že po nás chňapal zubama – ale jen tak, aby se netrefil), takže asi šlachy nebo vazy… Chjo. Chudák malej velkej pajda.
Jejda, přeji brzké uzdravení!
Díky, je to dost děsný pohled. Naštěstí náš doktor je ochoten mu v nouzi píchnout injekci proti bolesti i na Nový rok:))
Zabavili jsme kamarádce chalupu, před chvílí jsem si došla k busu pro muže (byl v práci) stylově s lucerničkou. Sedíme u kamen a je nám fajn.
Ideál 🙂
Dokonalý. Šla jsem spát v 11 s tím, že až mne ty rány vzbudí, tak aspoň přiložím. Nevzbudily. Muž chrněl v teplejší místnosti a svoje kamna udržel až do rána. Teď bych jen uvítala aby se trochu zklidnil ten vichr, ani se nám nechce ven.
Idylka 🙂
V hlavě mně utkvěl Silvestr, během kterého jsem četla nějaký díl Harryho Pottera. Zvládla jsem do dočíst v jedenáct večer 🙂
Když už jsme měli synka, byli jsme doma a „oslava“ byla velice komorní. Nesnáším povinné jásání. Ale vzpomínám, když syn trošku povyrostl, asi kolem 4 let, jsme mu slíbili, že ho o půlnoci vzbudíme, aby si s námi připil a podíval se na ohňostroj, z balkonu jsme měli krásný výhled. A on co chvíli chodil a vyptával se, kdy že už bude ta opůlnoc 😀
Když jsme bydleli v Praze, taky jsme měli pěkný výhled, leč k tomu i jezevčíka Maxe. První roky mu rachejtle nevadily, později už ani. Takže už 35. silvestr trávíme doma se psima…
Pokud jde o povinné koncoroční veselí, vede u mě spíš k depresivnímu pocitu, že stejně stojím někdo dál od ostatních a jsem vlastně strašně sama. Líbí se mi, když k nám přijdou přátelé a sedíme v malém kroužku u nás doma (psi). Pak je legrace, jen je třeba rychle reagovat na upozornění „ocas!“ a honem chytat nádobí ohrožené máváním huňatých ohonů přátelských psů 🙂
Idiotům se vyhýbám, bohužel tihle bouchací jsou všudypřítomní. Panebože, co to těm chudákům dává?! Rána a třpytivé nic! To je radosti!
Leč – vám a vašim zvířatům přeji poklidné zakončení roku, v roce příštím štěstí, lásku, zdraví a nové možnosti dělat chyby a zase je napravovat 🙂 .
Díky, Jano, za krásné přání! 🙂
Jinak u nás je zatím klid, ale s půlnocí nejspíš kanonáda přijde i tady. Bez ohledu nejen na psy a kočky, ale i na koně, ovce a kozy, kterých je na vsi až kam. O lesní zvěři nemluvím.
Předepsané veselice z duše nesnášíme oba dva takže oslava bývá a bude i dnes spíše komorní a jen ve dvou. Před rachomejtlemi ale asi neunikneme, nežijeme v ochranném pásmu. Naši kočku naštěstí hlasité zvuky nevyvádějí z míry. Ty pouliční bombardéry bych tloukl. Jednou jsme na Silvestra pojali nešťastný úmysl jít se večer projít ven ke koupališti. Jde se tam tunelem pod dálnicí a zrovna když jsem vešel někdo tam odpálil petardu. V tubusu tunelu. Chytil jsem se za uši a bolestí jsem chvíli nevěděl čí jsem. Ten dobytek se mi chechtal a myslel si že uteče když je až na druhé straně tunelu ale podcenil vytočenou Amazonku L. Dosprintovala ho, sebrala mu zbylé petardy a vyválela ho v blátě.
Amazonce e se nedivím. Fakt ne! Udělala bych totéž a používala při tom neslušnou mluvu 😛
Hezkého Silvestra podle vlastních představ přeji všem!
Hezký byl každý, v paměti mi ale nejvíc utkvěl ten, kdy jsme v teplý podvečer odcházeli na zábavu (já v lodičkách) a nad ránem jsme se vraceli za třeskutého mrazu – už nevím, v kterém roce to bylo…
Velká pochvala Martinovi za povedenou fotku!
1979 a pak byly uhelné prázdniny
Ano, vzpomínám, my měli stejný zážitek. Navíc jsme tenkrát v tombole vyhráli dort (byl v krabici) a domů jsme donesli nanukáč 😀
Taky pamatuju! Druhý den jsem byla na jízdárně (jak no nový rok… znáte to:)) a mrzli jsme tam strašlivě, brr.
Jako bezdětní jsme slavili Silvestra různě se společností, pak už ne a dneska nemáme děti, ale zvířata. Zvířatům se doma bez nás petardy nelíbí, s námi jsou v pohodě. Dneska máme o zvíře víc, hlídáme Ciri. Tak pojedeme někam na výlet, kde se nebouchá, a večer budeme doma. To je taková moje představa Silvestra, nejsem na vynucené veselí.
Vynucené veselí podepíšu, Silvestr z duše nesnáším. Můj sen je prospat ho a na Nový rok jít na Babí Lom. Jenže ostatní mě nenechají, tak se snažím aspoň se moc neškaredit.
Místo bez bouchání – existuje vůbec? Jeden téměř dokonalý Silvestr jsme slavili v Králíkách, sníh, pohoda, ale i tam pár ran bylo.
Existuje, už jsme zpátky doma po hodinu a půl dlouhé procházce. Park v Lednici.