Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat následující dva dny? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat následující dva dny? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014

Včera jsme se večer koukli na pohádku Princezna a půl království. Tam se mi moc líbil Marek Eben jako učitel etikety rytíř Valerián. Ta postava měl vtip a švih 🙂
Letošní pohádku jsem prospala od začátku až do konce 😀 , prý jsem o moc nepřišla.
Na pohádky se moc nekoukám, snad jedině Princ a Večernice….Mrazíka zcela upřímně nesnáším a nesnášela jsem ho vždycky. A hledat v nich logiku? To prostě nejde 🙂 , žádná tam není 😀
Postřehy a komentáře ze sledování Mrazíka
– herečka Věra Altajskaja (Macecha), má výraznou heterochromii
– kohout mluví o Jitřence ale Nastěnka se s prosbou o odklad svítání obrací ke Slunci, navíc podle směru jeho východu se to celé odehrává na jižní polokouli.
– českým dabérkám sborového zpěvu děvčat se (až na jednu výjimku) nedaří dosáhnout typického východoslovanského zbarvení hlasů a jejich zpěv je spíš jen ječivý
– pokud klacky loupežníků nespadly zpět, musely dosáhnout minimálně geocentrické dráhy a to by už pak nespadly nikdy protože při zpětném průchodu atmosférou by shořely.
– co to je za příšernou módu ty červené holínky??? A chlapům malovat oční stíny???
– na té skále je kromě fráze „tvůj osud tě nemine“ napsán ještě pokyn k získání peříčka a jeho puštění po větru. Česká verze to bůhvíproč vynechává.
– nechápu proč se Nastěnka namáhala se zaléváním pařezu, jehož kvetení nikdo neověřoval. Mohla se tam posadit, vybalit svačinu a mít klid.
– druhý nápis na skále už odpovídá lépe, stojí tam, že kdyby nebyl hlupákem, nechodil by po světě s medvědí držkou.
– proč Dědeček Hříbeček plísní Ivana, že lidem ublížil. Nikomu neublížil. A Nastěnce vynadal do zmijí teprve až poté, co nafasoval medvědí hlavu.
– Marfuška je ve filmu za ošklivku ale to je jen stylizace. Snímků této herečky z mládí na netu mnoho není ale ty co jsem nalezl ukazují, že se jedná o normálně hezkou dívku. Mimochodem je za různé role držitelkou hlavních cen z festivalů v Locarnu a Západním Berlíně, takže žádná nýmandka.
– proč prokristapána ta babka, co jí Ivan nesl na zádech, nosí dříví přes pět kopců, když bydlí v lese a stejné větve se válí kolem její chalupy???
– poté co dědeček přijel z lesa bez Nastěnky a je drzý na Macechu, ta vyhrožuje, že mu dá. Nedivím se, že ztuhl hrůzou. To by se lekl kdekdo.
– musím pochválit extrémně skvěle vypracované kostýmy. Zdobení Mrazíkova pláště je úžasné a šátky žen nejsou jen potištěné, nýbrž mají i poctivé výšivky.
– Marfuščino louskání ořechů zuby je nefalšované, herečka Inna Čurikova to skutečně uměla a režisér Alexander Rowe si ji dokonce přímo kvůli tomu vybral, viděl ji když to předváděla na jakémsi večírku
– Marfuška pod stromem by zasloužila odměnu už jen za to, jak statečně hryže cibul a jak dokázala šlehnout o zem s tím těžkým dědkem, jakým Mrazík byl.
– jídlo na závěreční svatební hostině bylo prý polité petrolejem, režisér se bál aby to vyhladovělí herci nesnědli moc brzy.
😀 Tak tomu říkám výčet. 😀
Ono vlastně na každém filmu a dalo by se říci i knize jde nalézt dost nelogičností. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to díváme.
Ad červené holínky a oční stíny- červené vysoké boty byly v asijských kulturách poměrně oblíbené. Nějak to dorazilo i do ruské pohádky, asi aby to nabralo na exotičnosti. Pokud jde o líčení chlapů, je to běžná praxe v divadle, jinak je ve světlech z obličeje jen bílej lívanec. Minimálně oční linky. Asi někomu nedošlo, že film je s detaily.
Do roku 2019 byl Mrazík nejreprízovanější pohádkou v historii České televize….
Přitom zrovna A. Rowe natočil o dost lepší. Království křivých zrcadel třeba. Ale nevzpomínám si, že bych ji kdy viděl v TV, naposled v kině, jako dítě.
Staré pohádky jsem viděla s dětmi x-krát, takže můj favorit je Anděl páně 1 i 2, Polární expres, Vánoční koleda (animovaná) a líbí se mi i Svatojánský věneček, kupodivu některé moderní pohádky mají šmrnc a objevují se v nich herci, co mě baví, třeba Matouš Ruml nebo Jiří Mádl. Štědrovečerní pohádku jsem jako vždy nestihla, tak ji okouknu později.
Anděl Páně 1 a 2 souhlas, to jsou mimořádně povedené pohádky. Vánoční koledu máme moc rádi tu hranou s Patrickem Stewartem. Taky se nám moc líbí zrovna včera vysílaná Vánoční hvězda (Leonie Brill zvládla českou roli fakt výborně). Ten Svatojánský věneček, to je ta „já jsem plavec!!!“ ? 😀 Ta také není zlá. Dál se nám moc líbí „Kdyby byly ryby“ ale tu letos myslím nevysílali.
Jo, ta „já jsem plavec“.
Bude dalsi verze Vanocni koledy..v hlavni roli Johny Deep…
Pridam se k Vam, taky ji muzu…z nasich Zimni vílu, oba Andely Pane, S certy nejsou zerty a Mrazika vcelku oblibuju..letos jsme vzali na milost noveho Krakonose, co ho hral David Svehlik..muzu i Kouzla kralu…Jak si zaslouzit princeznu..
Já se přiznám, že mám ráda ty staré dobré pohádky. Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou na čele, S čerty nejsou žerty, Zlatovláska a hlavně 3 oříšky pro Popelku.
Na Vánoce jí musím vidět a když je nedávají, tak si je pustím z DVD.
Z nových jsem vzala na milost jen Anděl Páně a Anděl Páně 2.
Ty nové nejsou šálek mé kávy.
Ok, tak speciálně pro Tebe – postřehy ze sledování pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele:
– od toho Kazisvěta dostala princezna fakt hezké šaty a křiví pusu jako kdyby ji chtěli navléct do pytle na zmije.
– král Hostivít místo aby pucoval dceru za to, že má ruce od hlíny, měl přemýšlet o náboru alespoň základní hradní posádky, jinak by se mu nestalo, že mu cizí král obsadí hrad v podstatě jen tím, že do něj teatrálně napochoduje a u snídaně mu hrozí železnou pěstí.
– princezna Lada během jediného dne prošla pěšky podnebné pásmo s horskými sosnami, typicky středoevropský bukovo-dubový les a polopouštní oblast s kaktusy. Ta musela mít z toho Kazisvěta herdek strach!
– maršálek kuchaře nemá rád, dokonce by se dalo říci, že ho kuchař štve. A neváhá mu to dávat najevo při každé příležitosti. To neví, bláhovec jeden, že být zadobře s kuchařem je základní nutnost???!
– ostatně kuchař se chudák strašně nalítal. Z hradních kuchyní do reprezentačních prostor hradu to bývalo daleko a neustále ho tam volali aby z něho udělali blbce a poslali ho zpátky.
– fascinuje mě fatální přisleplost všech pohádkových postav. Princeznám stačí aby si nasadily čepici a v ten moment je živá duše nepozná. Ale to je problém mnoha pohádek.
Když se tady probírá pohádka, viděli jste animovanou Pyšnou princeznu? Jak se vám líbila? Nám s manželem ano, počkáme co řeknou vnoučata.
Viděla a líbí se mi. I když oproti hrané pohádce je tam snad jediná změna a to je pejsek princezny a lasička rádce.
A je to víc akční.
Postřehy k pohádce Jak se budí princezny:
– proboha živého proč v Růžovém království všichni propadají takové hysterii? Pokud tedy v zemi prince Jaroslava mermomocí trvají na primogenituře, pak může Jaroslav nafasovat zámek někde na druhé straně země a žít tam s Růženkou – těm dvěma by to stačilo, budou rádi že jsou spolu, královská koruna jim je ukradená, ať si klidně vládne ten pošahaný zápasník s medvědy.
– navíc pokud se má Růženka nabodnout na trn v den 17 narozenin, tak proč likvidují kytky s trny už od jejího dětství?? Stačilo by na den narozenin aby se zavřela někam do krytu a je po problému.
– od dětství se za Růženkou plíží neviditelná eskorta a v kritický den ji nechají došpacírovat samotnou až na hrad té čůzy, co ji proklela???
– motivaci té čarodějnice taky nerozumím, k čemu je jí vláda když jí nikdo nebude sloužit, neboť všichni chrní?
Hm, podobně jsem pokládala otázky k některým operám ještě po představení v divadle a starší vážné dámy se na mě pohoršeně dívaly.
K poslednímu bodu- byla zvyklá, že jí nikdo neslouží kromě té stařenky, ale měla ten POCIT!
Já tuhle pohádku mám náhodou moc ráda. A princ Jiří je top 🙂 . K předposledními bodu – Růženka nedošla do zámku babizny, ale naopak se babizna bloudila do zámku krále (jak se jí to podařilo se ovšem neví, další nelogizmus).
Z csfd.cz: Herec Jan Hrušínský v roli prince Jaroslava utrpěl během natáčení vlastní vinou zlomeninu stehenní kosti. Po jednom natáčecím dnu byl ubytovaný společně s hercem Janem Krausem a představitelkou Růženky Marií Horákovou v hotelu v Telči, kde všichni tři měli shodou okolností pokoje hned vedle sebe, příčemž Marie Horáková jej měla mezi pokojem Jana Hrušínského a Jana Krause. Oba Janové se tehdy dohodli, že Marii překvapí a že k ní do pokoje vlezou po římse, jenomže s Janem Hrušínským se římsa utrhla, on proletěl skleněnou tabulí okénka od restaurace, která byla přidružená k hotelu, a spadl na výčep mezi stoly. Paradoxní bylo, že před několika málo minutami prý Jan Hrušínský z téže restaurace odešel do svého hotelového pokoje.
Když měl Jan Hrušínský natáčet scénu, kdy jede na koni, spadne do rybníka a pak stojí po pás ve vodě, měl na noze sádru, jelikož předchozí večer utrpěl zlomeninu stehenní kosti po pádu z římsy hotelu. Natáčení však bylo značně komplikované, Jan si nejprve musel vlézt do velkého pytle, který mu zavázali gumou, přes něj si teprve mohl obléknout svůj kostým, aby nic nebylo poznat. Jenomže ve vodě mu do pytle natekla voda takovým způsobem, že byl Jan moc těžký a nemohl se sám dostat z vody. Filmaři si museli půjčit jeřáb, Jana na něj zavěsit a vytáhnout.