Vánoce jsou za dveřmi. Mnozí advent pojali jako závod s časem, ve kterém je vítěz předem jasný. Je to čas. Všichni tvrdíme, že ho nemáme, hlavně teď před Vánocemi. Každý má diář narvaný k prasknutí, protože musíme stihnout úklid, pečení cukroví, nákup dárků. Zpestření nám dělají návštěvy předvánočních trhů, kde je hlava na hlavě a jsme namačkaní v tlačenici stejně smýšlejících lidí, kteří měli ten úžasný nápad navštívit předvánoční trhy ve stejný čas jako my.

Potom návštěvy firemních večírků a koncertů našich ratolestí, které hrají v Zušce na nějaký hudební nástroj a v předvánoční besídce nám chtějí předvést, co se už stihly naučit. Snažíme se soustředit, ale v duchu už nám v hlavě naskakuje seznam věcí, které musíme ještě stihnout, než se rozzáří ozdobený stromeček a zavoní purpura.  A my zasedneme ke svátečně nazdobenému stolu, na němž bude smažený kapr s bramborovým salátem a talířek s cukrovím.

Tehdy si řekneme, že to bylo naposledy, co jsme se takhle honili, že příští rok už to bude určitě klidnější. Ale sami víte nejlíp, že je to jen naučená fráze a příští rok se bude odehrávat podle stejného scénáře.

A co na to naše kočky? Předvánoční shon jde úplně mimo ně. Nezúčastněně nás sledují a myslí si něco o bláznech. Pozorují nás přimhouřenýma očima. Dál si v klidu pečlivě čistí kožíšek a nechápou proč a za čím se takhle honíme.

Ožijí teprve ve chvíli, kdy se hospodyňky pustí do přípravy vánočního cukroví. Jejich neomylný čumáček jim řekne, že je čas opustit svůj oblíbený pelíšek a jít se zapojit do předvánočního shonu. Objeví se u stolu jako duch a v nestřeženém okamžiku projeví své umělecké schopnosti, to, když na rozváleném plátu těsta na stole zanechají pěkně v souměrné ose otisk svých tlapiček. V tu chvíli na jejich umění začínáme pět ódy, ale ony nechápou proč, načež se uraženě otočí zády a hrdě odkráčejí do svého pelíšku a přemýšlí, jakým nejvhodnějším způsobem by se nám odměnily za naši „pochvalu“ jejich uměleckých sklonů.

Možností je dost. Stačí si jen vybrat. Čerstvě vyprané a pověšené záclony přímo vybízí k tomu, vyzkoušet si na nich své šplhací a kaskadérské dovednosti. Nebo si na květináči vyzkoušet zemskou přitažlivost. Ideální je, když je koberec čerstvě vytepovaný, to potom nadšení páníčků nebere konce, že po takové pomoci je nejlepší studený obklad na čelo a přemýšlení, jestli byste kočce, kdyby to šlo, nesehnali letenku na Mars, o tom žádná.

Největší radost ale svému kočičímu parťákovi uděláte vánočním stromkem. Jakmile se s ním objevíte v místnosti, tak kočka ihned zapomene, že se jí chtělo spát a jde vám dělat odborný dozor. Posadí se tak, aby jí nic neuniklo. Vybere si přesně takové místo, kde hrozí největší riziko, že ji přišlápnete. Celkem mistrně se jí vyhýbáte, ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V tomto případě se neutrhne ucho, ale vy, protože se vám kočka připletla pod nohy tak šikovně, že poznala na vlastní pacce, nebo svém ocásku sílu a razanci vašeho došlapu. O tom, že se tento incident neobejde bez několika peprných poznámek, není třeba polemizovat.

Se zoufalým a bolestivým zamňoukáním se uklidí na nějaké bezpečné místo, kde ji lidská noha nemůže ohrozit a dál se zaujetím sleduje, jak upevňujete stromeček do stojanu a dáváte ho na určené místo. Když je stojí, tam kde má, začíná věšení baněk. Z kočičího pohledu to značí, že jste na její oblíbenou novou hračku pověsili různé předměty, které jí mají sloužit ke zkrácení dlouhé chvíle. Ještě řetězy, to ať se má do čeho zamotat a světýlka, po kterých se tak krásně chňapá.

Když konečně stromeček dozdobíte, tak se se zalíbením díváte na svoje mistrovské dílo. Za vašimi zády ho pozoruje i kočka a už se nemůže dočkat, až novou hračku vyzkouší a přizpůsobí si ji svým potřebám. Že jste si zapomněli čerstvě nazdobený stromeček vyfotit, to je váš problém.  Stačí chvilka vaší nepozornosti a jeden dobře mířený skok a kočka se rázem ocitá v ráji.  Pokud je stromeček zabezpečený, tak se jenom zatřese a přežijí i ozdoby.

V opačném případě se poroučí k zemi a vaše veškeré úsilí přijde vniveč. Kočka, protože je chytrá, tak okamžitě opustí místo činu, protože tuší, že za svůj akrobatický výkon nebude pochválena. Začne si s vámi hrát na schovávanou. Její neomylný kočičí instinkt jí velí, aby se stáhla do ústraní a tam počkala, až odezní prvotní záchvat vzteku, kvůli kterému vidíte rudě a na skokana či skokanku sesíláte hromy a blesky.

Pokud stromeček přežije, tak si vybere místo, ze kterého může bezpečně sledovat okolí, aniž by byla čímkoliv rušena a má na dosah packy i krásně blikající světýlka, se kterými si může hrát.

I když příprava na Vánoce v rodině s kočkou má každý rok téměř stejný scénář a vy se při pohledu na dílo zkázy dušujete, že to zvíře už nechcete nikdy vidět a při nejbližší příležitosti musí z domu, protože už je za hranou, co ta potvůrka provádí, tak stačí, abyste si sedli na pohovku nebo do křesla a v tom okamžiku se jako duch zjeví váš kočičí parťák, vyskočí vám na klín a přede, až se zalyká. V tu chvíli vyměknete a víte, i když jste se na ni hodně zlobili, že byste ji nevyměnili ani za nic, protože je to ta nejlepší terapeutka, parťačka a moc by vám chyběla.

Přeju vám všem krásné Vánoce. Prožijte je v klidu s těmi, které máte rádi.

Dede: Tak co, co se každoročně opakuje u vás? 🙂