Smaženého kapra na Vánoce děláme jen kvůli babičce, ona ho zbožňuje – kdoví, jak s námi ještě dlouho bude (v březnu jí bude 81 a už malinko schází), tak ať si to užije; nejradši má smaženého studeného kapra k snídani druhý den ráno. Já to nejím, fakt ryby moc nemusím (kromě tuňáka a mořských potvor), dělám si kuřecí řízky – stehenní, předem naložené v jogurtu. MLP se kvůli babičce obětuje a kousek smaženého kapra sní, pak jí se mnou ty moje řízky (ty nakonec jí i babička, a s jakou chutí). Až tu babička nebude, asi ten jídelníček změníme (bude to asi tuňák nějak na přírodno, případně i pár těch kuřecích řízků).
Co ale musí být, je rybí polívka, té děláme velký hrnec, hlavně v ní musí být hodně vnitřností a k ní hodně kostiček tmavého chleba opečeného na másle. Před několika lety jsem do ní ve štědrodenním stresu zapomněla dát jíšku, a víte, že je to dobré? Od té doby to tak dělám. A malý trik – na závěr přidávám pár kapek citronové šťávy, to je taky fakt dobré.
Jo a ještě musí být houbový kuba z krup. Dělám k tomu uzená kuřecí stehna a moc nám to chutná.
No a bramborový salát taky musí být, že. Kdysi si MLP dělal legraci, že ho „zaděláváme v rokli a mícháme kolotočem“, teď už ho bude míň, naštěstí.
Ještě musí být vánočka, zase kvůli babičce, my na tom tak nelpíme. Protože kvůli práci vůbec nestíhám (klasika – nejvíc práce je na konci roku), cukroví jsem letos objednala v jedné fajn kavárně, odkud už jsme něco měli, tak uvidíme.
Děti si slaví Vánoce po svém, takže vlastně nevím, co na Štědrý večer jedí, navíc je dcera vegetariánka.

Miluju vánočního kapra, ale už po několik roků dělám lososa 🙂 , protože Terka kapra moc nemusí. Ale letos si s Jeníkem říkáme, že si pro sebe uděláme, protože přes rok jedeme v jiných rybách a kapr je vlastně pro nás vzácností.