Koukám do mobilu a mozek mi jede na plné obrátky. Soustředím se, trojnásobný počet bodů se nabízí jen chvilku. Najednou mě vyruší zazvonění. Synek! Hovory beru vždy, pokud jen trochu můžu. Pro jistotu. Takže mu jako milující matka telefon zvednu, leč jako hráč rozhovor velmi brzy ukončím. Jde o čas!
Hráč. Já, kterou hry nikdy nelákaly. Ani deskové, ani ty počítačové. Jenže letos na jaře jsem došla k názoru, že si potřebuju rozhýbat mozek. Ideálně užitečným způsobem. I rozhodla jsem se učit italsky – s Duolingem. Začalo to nevinně a teď mě má zelené kuře pěkně v hrsti.
Dobrá, já vím, že to má být sova! Cvrliká na mě od samého rána a pořád není spokojené. Neřeší, že o sobě pochybuju a nestíhám! Nutí mě sprintovat novými lekcemi, a jako cukrátka mi slibuje výkonnostní odznaky. Pokud má pocit, že lichocení nefunguje, přijdou výhružky. Řada se nesmí přerušit! Když si myslí, že v učení polevuju, nasadí těžký kalibr – začne se na mě mračit už ikona v mobilu! No, kdo se na to má dívat?
Je mu fuk, že neumí pořádně česky. Vesele tvoří absurdní věty s podivným slovosledem a chce, abych je překládala přesně podle jeho zásad. Obvykle se nad jeho pokusy bavím. Pokud mi ovšem nespravedlivě nestrhne body. Pak se naštvu!
Zjistila jsem, že jsem soutěživá. Abych uspěla, mám učebnici a ChatGPT, který mi vysvětluje, co Duo jen tak prolétne. Po letech se znovu učím psát rukou! Italštinu používám tak často, že mi infiltrovala nápovědu v mobilu. Volná tvorba automatických oprav tak dostala další – často poněkud komický – rozměr.
Ano, mozek jsem si skutečně rozhýbala. Denně beru do ruky mobil s náročným kuřetem a dopředu si plánuju program tak, abych stíhala. Už proto, že deklarované denní minimum kuřeti nikdy nestačí. Jen si někdy říkám… jde mi pořád hlavně o italštinu nebo jsem na stará kolena propadla hráčské neřesti?
(Můj muž na to řekl – b je správně 😀 )
Tak co, taky jste se někdy zapletli s kuřetem? A jak vám to jde? (Šlo?:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Zdravim vsechny a preji krasny adventni cas dnesek byl ve znameni celodenniho jednani takze jsem nakoukla az ted kure mne nepolapilo takze si s radosti ctu o vasich vsech zkusenostech a nic nedodavam
Duolingo je u nás velmi populární, jede v něm celá rodina mladšího syna včetně dětí i druhá babička. Mě taky lanařili tak dlouho, až jsem neodolala a že to teda zkusím. Jen tak, pro zábavu a aby mi nezakrněly mozkové buňky, si procvičuji svoji školní angličtinu. Dokonce jsem si zavedla sešit, kam si píšu nová slovíčka. No, píšu, ale že bych se je biflovala, k tomu už se nedonutím. Jo, ty připomínky jsou někdy otravné, ale celkově mě to pořád baví.
Jinak souhlasím s Martinem ohledně soutěživého typu. Já než vůbec zjistím, že máme s Dede společný úkol, tak už je na něm velký kus odpracováno! 🙂
Taky mám sešit! A kromě jiného se znovu učím psát rukou 😀 ne, že bych to po sobě extra četla… ale i to psaní pomáhá.
Ráda soutěžím sama se sebou – a se spaním! 😛 nevěřili byste, jak se mi při biflování slovíček chce spát 😀 Možná si to nechám jako možnost pro bezesnou noc 🙂
zkouším AJ…..drahý řve smíchy, když na sovu hovořím..Fantozzi s horkou bramborou v hůstech,hadr…
Upřímně, radši se s kuřetem bavím v soukromí 😀
Abych pravdu řekl, tak na takovou věc čas nemám. 🙂
Zejména ne na to, aby mi nějaká volnočasová aplikace řádkovala můj pracovní a volný časový harmonogram. 😀
Asi necestuješ do práce MHD přes půl města. Takže 2x denně 20 minut = ideální procvičení. Ano, s vypnutým mluvením a se sluchátky v uších. Veškeré upomínky apod. jsem vypla hned. No ale potom to člověku nedá a jednou denně do toho na chvilku hrábne 😉
Přijde mi to rozumnější, než hrát (virtuální) karty, což činím v tramvaji teď.
To ne, autem to mám asi 3 minuty a auto bohužel potřebuju v práci denně. Jinak MHD jede asi 30-40 minut, pěšky to trvá skoro stejně. 😀
Problém je v tom, že pracovní dobu mám od 6:30 a končím často kolem 19 hodiny a podobně. A často nejsem na jednom místě a cestuji mezi zákazníky, občas jsem vlezený v kanalizaci, občas jsem na jednání s vedením zákazníků, jindy na vysokozdvižném vozíku, někdy u serverů nebo pod stolem u počítačů, na dílnách se hrabu v CNC strojích a sem tam v kanceláři. Prostě klasická práce, když je jeden majitel/jednatel firmy a zároveň hlavní technik. 😀
No jasně, v tomhle prostě nemáš „hluchý“ čas, který bys tím DL pěkně efektivně vyplnil. Hodně lidí jej má – a tak si hraje, třeba se sůvou 😉
Jj, a tak když mám čas a chuť, tak si pro radost překládám texty a pak z nich dělám hádanky nebo teď nově se snažím o prózu.
Nemyslím, že bys měl ty správné hluché chvilky a navíc, mozek si cvičíš imrvére furt 🙂 Třeba si na kuře vzpomeneš někdy v důchodu… 🙂
Jojo, Duolingo, taky v tom jedu. Když nejsem líná tak němčinu (ta nemá českou verzi, takže je to kombinace němčina-angličtina), když jen honím body, tak angličtinu. A to je právě to – pořád honím body, i když bych se potřebovala vracet k některým cvičením, poslechovým především. Jenže za ty je bodů málo!
A jestli mi to pomáhá? K samostatnému vyjadřování asi moc ne, k procvičování poslechu celkem jo a k zopakování gramatiky asi také trochu – pokud nejsem líná a při cvičení přemýšlím 😀
Některé věty jsou k popukání, trochu mě ale štve vnucovaný progresivismus, ale to je na jinou diskusi.
Poslech je skvělej. I proto, že se dá pustit pomalu, když se člověk ztratí 🙂
Můj kávovar na mě mluví italsky, protože jsem líná. Je to totiž má druhá řeč. Tedy, měl nastavenou angličtinu, ale tu na úrovni kávovaru opravdu nepotřebuji. Jenže já bych se měla dokopat k němčině. Máme totiž ve Vídni vzdálené příbuzné, kteří už česky dávno nemluví a o angličtině, s výjimkou strýce (přes koleno – bratranec maminky), kterému je 96 let, si nedělám iluze. Zato se strýcem si anglicky píšeme, jen nevím, jak dlouho to ještě půjde. Tak bych si alespoň ten kávovar měla na němčinu nastavit.
Jo, tomu se říká obklopit se žádaným (právě se učeným) jazykem.
Přávidím italštinu na této úrovni! 🙂
Zatím nic v italštině nemám, i když by mohla být zábava si v ní nastavit navigaci 🙂
Mám spoustu věcí v angličtině, protože jsem – jak říkáš – líná. Nebo proto, že to jinak nejde. Viz moje auto, kterému chcípla baterie v pátek v poledne a novou jsem sehnala až v pondělí večer. Takže se auto totálně vybilo a zresetoval se systém na ten výrobní. No a tam čeština není. Jenže přece jen kvůli tomu nepojedu do Prahy (můj servis se v tom vrtat nechce, nějak se toho bojí:))
Zrovna teď jsem si po mnoha letech mailovala s dávným kamarádem, který mi gratuloval k mému vyjadřování v italštině. Psala jsem úplně přirozeně, jen jsem před odesláním opravila pár překlepů. TO v angličtině tak úplně nemám, a to musím psát ty články a teď komunikovat rámci mezinárodního projektu. Ale na to je asi třeba v Itálii pár let pobýt. Kamarád je samozřejmě rád, že nemusí používat angličtinu, i když jako associated professor (ekvivalent našeho docenta) se stážemi v UK samozřejmě umí výborně.
Někdy je hloupé auto také výhodou. Mé Fábince baterie v zimě klekne pravidelně -a Fábinka tudíž říká, že nikam nejede, teď jsem zrovna baterii koupila novou. Jenže u Fábinky stačí nastavit rádio. Na druhou stranu nepomůže – nemá žádné senzory, přitom v Praze by se mi alespoň ty couvací hodily.
Jo, to jsem zapomněla dodat, že je to zatracený práskač.
Můžeš mu x-krát říct, že něco sdílet nechceš, a stejně to udělá. Obávám se, že kdybych měla nějaké sociální sítě, pere to tam přes můj nesouhlas taky.
Stručně: učím se proto, abych se domluvila se zahraničními kolegy o něco líp než Massa Bob. Nemám dojem, že bych se nějak moc posouvala dopředu, ale nezapomínám tolik, jako kdybych nedělala nic. Na ligy, diamanty za vítězství a tak už jsem dávno těžce povznesená. 😀
Myslím, že jeho jasná kvalita je v neustálém opakování. Sama o sobě bych to nikdy nedala, ale pod diktátem kuřete opakuju a opakuju…
Projela jsem před léty celou angličtinu. Dokonce když jsem tehdy šlapala Blaník-Říp, tak jsem večer sedla a uhrála aspoň to minimum aby byla řada.
Pak přišla válka na Ukrajině a já si projela ještě ukrajinštinu (přibrali jsme pár dětí na plavání a česky neuměly), přičemž jsem obvykle neměla problém s UA, ale právě s angličtinou.
No a dál co? Ani jeden jazyk neumím, ale k tomu projet si angličtinu znovu jsem se už nedokopala. A nejsem si jistá, jestli by to mělo velký smysl.
Jsi dobrá!
S tím smyslem – když jazyk pravidelně nepoužíváš, hyne ti v hlavě. Kdybych prakticky denně v angličtině nečetla, taky by se mi z hlavy vypařila, protože bych ji prostě nepoužívala…
Souhlasím, ruština mi v hlavě zůstala jen málo a učím se ji vlastně znovu, protože ten jazyk dost poposkočil, téma typu „Co jsem dělala o prázdninách“ neužiju a jsem ráda, že aspoň azbuka zůstala. Lektorka se směje, že vidí, jak přehrabuju šuplíky v hlavě, ale někdy je to dolování sakra dřina. Ale snažím se!
Taky jsi dobrá! 🙂
Já už mám ty pradávné šuplíčky zanesené tak hluboko, že je už ani nenajdu.
Napiš azbukou „šišli mišli“ 😀
Napsala jsem, ale stránka to sežrala….
Myslel jsem na papír. Zajímalo by mě jestli by to Rus správně přečetl, je to v podstatě souvislá řada stejných vlnovek.
Nepřečetl. Je to nesmysl, co nás učili ve škole. Teď mě učí rodilá mluvčí a ta se nad tím vyvrátila. Oddělují ty písmena trochu od sebe.
ještě si azbuku pamatuju, takže napsala a SUPER!!! 🙂
S těmi šuplíky – byli jsme asi tak v roce 2001 (fakt 24 let tomu nazad :-)) v Bulharsku. Manželka bulharského kolegy byla z Kyjeva a byla s námi na výletě na Črnu Goru, částečně lanovkou z roku raz dva, částečně pěšky. Celou dobu jsme si povídali anglicky s bulharským kolegou. Všichni, jak to šlo, jemu s francouzským přízvukem o dost hůř, ale domluvili jsme se. Manželka byla zticha. Večer jsme se dole pod horami stavili v hospodě na pivo a pražené rybičky (vynikající). V jednom momentě mě ta manželka požádala, zda bych mohla mluvit rusky. Pochopila jsem, že celý den nerozuměla ani slovo. Tak jsem se kvůli ní snažila po letech mluvit rusky. Jenže ona se na mě každou chvíli dívala fakt divně. Až po chvíli mi došlo, že jsem z lámané ruštiny plynule přešla do italštiny. Prostě mozek dostal za úkol mluvit cizí řečí, a protože sen šuplík s ruštinou byl zakopán někde hodně vzadu, vytáhl po chvilce ten, který byl na ráně. Jenže mi o tom neřekl a nechal mě mluvit italsky, zatímco jsem is myslela, že mluvím rusky. To bylo koneckonců naposledy, co jsem se o ruštinu vůbec pokoušela. nyní mluvit fakt nemíním.
No jo, ale jsou lidi, co rusky mluví a neumí anglicky. Hlavně farmáři v bývalé SSSR, i ti na Ukrajině. Moldavci mluví buď rusky nebo moldavsky, což je odnož rumunštiny. A pracují tady. Prostě se nám ten jazyk nemusí líbit, ale na domluvu je potřeba.
Tak russky už asi mluvit fakt nebudu, pokud nenastane situace jako s manželkou toho bulharského komegy. Návštěva Russka u mě v dohledné době nehrozí, i když mě mrzí, že se už nepojedu po Transsibiřské magistrále a neabsolvuju cestu jako můj děd Starodružiník za I.WW, ani se nedostanu do současného Kaliningradu, města postaveného na troskách Königsbergu, kde se narodila máma. Nejblíže Russku jsem byla v roce 2018 v Almaty (Kazachstán). Tam jsme mluvili anglicky, občas nějaký přednášející rusky. Docela jsem rozuměla, ale jejich televize byla plná rusských programů, zpravodajství byla jednoznačně zavádějící. Pokud jde o lidi zde žijící, očekávám, že se naučí alespoň základy češtiny, aby se základně domluvili, stejně jako jsem to udělala kdysi v Itálii. Tam jsem ani na vteřinu nepředpokládala, že se se mnou budou bavit anglicky. Dokonce i v bance jsem se s minimální znalostí jazyka první den pobytu musela domluvit italsky, i když to byla šílenost.
Ano, naučí se. Ale jednak míváme lidi, co právě přijeli z Moldávie a neumí zatím nic, a taky mluvíme o dělnických profesích, žádný myslitel. A my potřebujeme, aby byli schopni absolvovat třeba i školení bezpečnosti a welfare zvířat. Tam pomáhám já s tou ruštinou.
❤️
Tak prima, že si to uvědomují a snaží se. 🙂
Dobrá rozhodně nejsem, v angličtině se nedomluvím a z ukrajinštiny si pamatuju akorát „siryj“ a „siňyj“ – a to pořád nevím která je modrá a která šedá 😀 .
Ale tak nějak případně přelouskám aspoň různé nápisy – já se nikdy azbuku neučila, byla jsem první ročník, co měl AJ.
Spíš mne překvapilo, kolik jsem si právě pamatovala z té školy, něco do nás přece jen nacpali. Jenže rozhovor se sovou mi jde stokrát líp než rozhovor se skutečným cizincem.
Síryj je šedý…
A nějaká nápověda jak si tohle zapamatovat? Protože tyhle 2 barvy prostě neprošly, pro mne jsou moc stejné.
Nápověda by, Petro, byla, ale je to složitý jak barevný rádio. 🙂
Sinij, jestli to správně přepisuji, je modrý jako odstín tmavomodré. Čili pěkně vybarvená modřina, slovensky sinka.
Seryj je šedý, asi bych se naučila sousloví „seryj volk“, šedý vlk, je z téhle básničky o husách: https://wikitranslate.org/wiki/%D0%93%D1%83%D1%81%D0%B8,_%D0%B3%D1%83%D1%81%D0%B8!_-_%D0%93%D0%B0-%D0%B3%D0%B0-%D0%B3%D0%B0
Asi je jednodušší opustit slovo „sinij“ a naučit se „goluboj“, to je světle modrá, ale pamatuje se dobře a s jinou barvou se neplete. 😀
starý knižní výraz “ zesinat“ tj. zblednout až do modra 🙂
Jáááj, spaghetti del mare, macaroni, Sicilia, Sardinia, mafia, ndranghetta, Damiano Damiani, Corrado Cattani, krásná je Neapol, Fantozzi, Monza, risotto, Tazio Nuvolari, Ornella Muti…no, dobře Ti tak. 😀
Jo! Přesně proto jsem zatoužila právě po italštině… 🙂 Navíc máme s Martinem Itálii rádi, rádi tam jezdíme, tak kdo ví, třeba ji i použiju 🙂
Brade, řekni Perfetto! a je to i s kávovarem a kávou a hezkým chlapem 😀
Zkusila jsem se s kuřetem vrátit k francouzštině, ale zjistila jsem, že nemám čas tak často zírat do mobilu a na výhrůžky jsem imunní. Třeba jindy….
Nebo nikdy, on je čím dál protivnější. Čas… Jezdím do práce MHD, tak si v šalině 15 minut najdu. Kdybych musela řídit, taky zvažuji priority.
Ty jo, nechápu, jak se učíš na veřejnosti? Vždyť u toho musíš pořád nahlas mluvit?
Já s tím měla problém i v autoservisu, když mi měnili kola na zimní a já musela čekat 🙂
Nemusím, mluvní cvičení si vypínám, a co mi jde do sluchátek, to nikdo neví. 😀
O víkendu si s tím někam zalezu a odvykládám sérii mluvních cvičení, s čímž je pták spokojen. Jinak si říkám, že lidi houby vědí, jestli se učíš nebo si s někým telefonuješ fakt kvalitní blbosti. 😀
Matyldo, naprosto tě chápu. Kuře chce pořád víc a ty se už tak jako tak učíš další jazyk, že jo?
Dobré ráno všem.
No jéje, Dede, dokonce jsem o tom tady kdysi psala. Je to pták užitečný – cestou do Rakouska jsem se tvářila, že chci studovat i němčinu, a to rovnou pokročilou. Než mi vysvětlil, že toho nejsem hodna, osvěžila jsem si základy tak dobře, že jsem jako vrcholný výkon zvládla rodině překládat proslov paní průvodkyně v muzeu (zlatá žena, mluvila srozumitelně, spisovně a v krátkých větách, dokud ji zápal nestrhl 🙂 ).
Taky je to pták protivný – zakázala jsem mu přístup k oznámením v mobilu, protože tolik komandovat se nenechám. Ať si teskně kvílí, jak chce, nepovolím, blbé dotazy ve tři ráno, jestli nechci náhodou vstávat a procvičovat, nemám zapotřebí.
Mimochodem, ty se učíš italštinu z češtiny? Žila jsem v domnění, že cizí jazyky začíná z angličtiny.
To s tou němčinou mě zaujalo 🙂 Martin plánuje zkusit kuře právě na to osvěžení kdysi studovaného jazyka, až skončí v práci. To jsem zvědavá, jak dopadne 🙂
Učení se italštiny z češtiny – no mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak 😀 Prostě jsem si stáhla aplikaci, vyplnila žádané osobní údaje a že chci italštinu. Tak ji mám 🙂
Ne, že by mě už kombinace anglo-italština nenapadla, už jen proto, že Duo s tou češtinou úplně nevychází. Ale zatím to nechávám běžet.
Dávej na něho pozor, aby se nepotrhal smíchy. 🙂 Občas ty duonápady fakt stojí za to, pokud člověk ten jazyk umí, jen tiše zírá.
Hm, zajímavé. 😀 Poslal mi spolubojovník, jak vypadá učení tuším španělštiny z angličtiny a jak z italštiny a musím říct, že když jsem si protáhla ty románské výsledky překladačem, taky jsem zírala. (AJ se zkoušel učit česky, z angličtiny, a řval smíchy v jednom kuse.)
Mimochodem, Duo mě zásobuje údaji o tvých úspěších! Furt! jsi evidentně velmi vzorný student:))
(Právě mi píplo upozornění od medvěda Falstaffa, že jako se už mám jít učit:))