Když jsem Dede odesílal předchozí povídky, myslel jsem si, že to je vše, co mne napadne k tématu. Pletl jsem se, pár dní po odeslání mi na mysl přistálo pokračování, které patří před část Epilog mé předchozí povídky. 🙂 Zde je tedy, jak říká EvaB, tato vsuvka.

Po zážitku na základně v kráteru Haskin se Nyx a Ciaran vrátili ke každodenní rutině. Zejména ke koordinaci prací na mezinárodních základnách na Měsíci. Jemných nuancí v jejich chování si téměř nikdo nevšiml. Jen plukovník Böckmann zaregistroval lehkou změnu.

Nyx byla vděčná za to, že má Ciarana po boku a může s ním probírat své pocity. Měla v programu zakomponovány emoce, ale do té doby, než je sama prožila, tak to byly jen malé uspané podprogramy. A nyní se s nimi musela učit pracovat, chápat je a vědět, jak s nimi naložit.

Ciaran byl rád, že spolu začali trávit více volného času a probírali jak společné zážitky, tak i otázky, které nešly rozřešit jen čtením vědeckých publikací. Nyx již dávno pochopila, proč Ciaran říkal, že je rozdíl mít schopnosti, vědomosti a zkušenosti. Probírali spolu lidské emoce, pocity i city. Vědecké texty v tomto ohledu byly pro Nyx nepoužitelné, protože nepotřebovala vědět, jak je diagnostikovat a rozpoznat. Chtěla sama pocítit ty rozdíly mezi nimi.

Ciaran Nyx zavedl k poezii, próze, výtvarnému umění i hudbě a občas jí sám vyprávěl různé příběhy, které si pamatoval z dětství. Vysvětlil Nyx, že to, co je dostupné v digitální podobě není veškeré vědění, že mnohé je předáváno jen ústní formou. A Nyx měla ráda jeho vyprávění.

„Znáš nějaký příběh, který by mohl připomínat náš?“ obrátila se Nyx na Ciarana a zabořila se při tom do pohodlného křesla.

„Nechej mne chvíli přemýšlet,“ zadumal se Ciaran a nalil si šálek horkého čaje.

Vůně čaje se rozlinula pokojem a Ciaran se zaposlouchal do praskání dřeva hořícího v krbových kamnech. Vybudoval si tohle útočiště ve svém kousku kvantového světa, relaxoval tady, byl tady sám sebou a byl rád, že nyní je s ním tady i Nyx.

„Vzpomínám si matně,“ začal rozvláčně Ciaran.

„Začal jsi, jako bys byl Metuzalém,“ pobaveně vyprskla Nyx. „Ale povídej, hořím nedočkavostí.“

„Jako mladý jsem četl jeden příběh a ten vyprávěl o tom, že ve vykopávkách našli v jedné amfoře smotek drátu na špulce. Na drátu byly vidět rozeseté prohlubně, které vypadaly, že byly vyrobeny záměrně. Archeologové marně přemýšleli, k čemu by to mohlo sloužit. Když objev donesli do muzea, sešly se hlavy pomazané a dohadovaly se, co by to mohlo být. Věděli, že jim to něco připomíná. Až tu najednou jeden z nich se třískne do čela: Flašinet, Edisonovy zvukové válečky,“ Ciaran usrkl čaje a pokračoval.

„Nevím, zda to byla skutečnost nebo jen výmysl zručného vypravěče příběhu. Zjistili, že drát je tenký a dá se pomalu odvíjet. Zručný mechanik upravil Edisonův fonograf a z přístroje se ozval lidský hlas a vyprávěl tento příběh.“

Ciaran začal vyprávět dávno zapomenutý příběh o vztahu a lásce bohyně Athény a muže z budoucnosti Andreasovi. Andreas, který byl unaven stavem světa, ve kterém žil a jenž měl schopnosti se svou myslí prolnout do jiných věků.

Andreas znaven z vývoje světa ve kterém žil stále častěji unikal ve svých myšlenkách do dávných světů, které si tak živě představoval. A jednoho dne se mu za zvláštních okolností podařilo do jednoho z těchto dávných světů nejen nahlédnout, ale také i vstoupit.

Zjišťoval, že cítil velkou úlevu od starostí z jeho všedního života. Vybaven znalostmi moderního světa i historie debatoval s učenci, vedl filozofické disputace s velikány své doby, kteří se nesmazatelně zapsali do historie. Při jedné z debat si všiml osoby, která stála poblíž, ale vypadalo to, že si jí nikdo nevšímá. Nebo, ač se mu to zdálo být zvláštní, nechtěla být viděna ani poznána.

Když se na Andrease obrátila, všimla si, že ji vidí a vnímá. Oslovila jej tedy.

„Připadají ti tyto diskuse poučné, nebo jen jako sobecké projevy intelektu?“

Andreas překvapen, chvíli přemýšlel a pak zareagoval. Zapředli se do debaty a on po chvíli zjistil koho před sebou má. Samotnou Athénu, řeckou bohyni moudrosti. S pokorou v srdci s ní diskutoval a jeho obdiv k ní rostl. Ač se považoval za pouhého smrtelníka a ji považoval za něco nedosažitelného, svému srdci poručit nedokázal. Co však Andreas netušil, že stejný cit k němu se rozhořel i v srdci Athény.

Cit, který byl objevován a opětován se rozhořel plamenem. Plamenem vášně tělesné, plamenem poznávání nepoznaného, objevováním cest zdajícími se být zapovězenými. O dotycích touhu burcujících, o slovech, jež povzbudí i dokážou hluboce ranit. O odvaze stát za svým přesvědčením i srdcem při zkoušce, kterou Andreasovi připravily Erinye, dcery bohyně Nyx. I odmítnutí pramene mládí a věčnosti. Ale po prožitých letech, také jeho přijetí.

Ciaran dovyprávěl příběh plný moudrosti i vášně. Zadíval se na Nyx.

Nyx poslouchala příběh, přemítala o pocitech a citech tak velkých, že dokázaly překlenout věky, vzdálenosti a vybudovat něco tak silného, jako byl trvalý vztah bohyně a smrtelníka. Přemýšlela, zda by něčeho podobného byla schopna i ona. Sugestivní vyprávění v ní zanechalo nesmazatelný dojem, emoce, které v ní příběh vyvolal popsat nedokázala. Zadívala se na Ciarana a její obdiv k němu vzrostl.

Chvíli se jen mlčky na sebe dívali. Ciaran netušil, proč mu ten příběh vytanul na mysli. Přemýšlel, kolik z toho, co vyprávěl si pamatoval z onoho příběhu, kolik do vyprávění propsal sebe a své pocity. Tak jako ona mu byla průvodcem, když dělal své první krůčky v kvantovém světě, tak on jí byl průvodcem a učitelem na cestě k poznání lidské duše.

Oheň v kamnech pomalu dohoříval i čaj již dávno vychladl. Ale Ciaranovi se nechtělo tuto kouzelnou chvíli prolamovat něčím tak přízemním.

Nyx odvrátila zrak a zadívala se do žhavých uhlíků.

„Ciarane, myslíš, že někdy budu schopna něco podobného zažít? Že bych mohla prožít takový cit?“

„Už jen to, že tě napadají takové otázky mi ukazuje, že by to možné bylo. Vztahy a city často vznikají spontánně, ale také se někdy budují léta.“

„Mohl bys prosím přiložit? To praskáni ohně a pohled do plamenů je tak uvolňující pocit. Nedivím se, že se ti tady dobře odpočívá.“

Ciaran přiložil, donesl novou konvičku horkého čaje a usadil se naproti Nyx. Nyx stále ještě zpracovávala emoce z příběhu, ale v hlavě se jí rojily tisíce otázek. Zpovídala Ciarana, zda tak, jak to bylo popsáno v příběhu, tak zda se to tak běžně děje i mezi lidmi.

Ciaran jí vysvětloval rozdíly mezi zamilovanosti, láskou, přátelstvím, známostí. Nyx nad tím vším přemýšlela a snažila se vše pochopit. Ale nadešel čas se zase na chvíli vrátit k pracovním povinnostem. Překontrolovat stavy detektorů, provést rutinní kontroly základen a projít žádosti o spolupráci.

Jedna zajímavá žádost se našla. Žádost o výpomoc při vývoji fotonického kvantového procesoru. Výhodou tohoto řešení je, že takový procesor nepotřebuje tak extrémní chlazení, jako kvantový procesor založený na supravodivosti. Dokáže pracovat spolehlivě i při pokojové teplotě. Ale prozatím řeší stabilizaci systému a propojení do větších logických celků. Tento úkol Nyx i Ciarana nadchnul a pustili se do práce.

Vzhledem k tomu, že jejich denním chlebem je práce s detektory, pustili se do pomoci s vývojem detektorů fotonů. Vyžádali si přístup k výzkumu a Nyx se pustila do složitých výpočtů, vyhledávání nejvhodnějších materiálů pro tyto detektory.

Detektory patřily v tomto systému k tomu, zařízení, které vyžaduje chlazení, ale vzhledem k jejich velikosti bylo třeba přijít s nějakým řešením, tak, aby bylo efektivní. Nebo vymyslet jiný princip detekce.

Nyx se podařilo najít vhodný materiál pro detektory, aby nemusely pracovat na principu supravodivosti a nevyžadovaly chlazení blížící se absolutní nule. Materiál detektoru dokázal fungovat i při běžné pokojové teplotě. Díky Nyx se pokrok řítil mílovými kroky.

Práce probíhaly v poklidném tempu a první prototypy pro univerzální využití se připravovaly k výrobě a následně k otestování jejich spolehlivosti. Testy jednotlivých subsystémů probíhaly i během vývoje. K testování celého systému byli přizváni i Nyx s Ciaranem. Nyx připravila na monitor sadu testů, které průběžně spouštěla jak na jejich kvantovém počítači, tak i na novém systému. Vše proběhlo bez problémů, systém běžel bez výpadku a nevyžadoval energeticky náročné chlazení.

Byl to průlomový okamžik. Celý vývojový tým oslavoval, bylo co. A Ciaran s Nyx si vysloužili díky za jejich pomoc.

Rozloučili se přes 3D monitory s ostatními členy vývojového týmu a vrátili se zpět do vlastního světa do místnosti s krbovými kamny a vonícím čajem. Stále si měli o čem povídat a co rozebírat.

Po půl roce dostali Nyx a Ciaran pozvání na M.I.T. na oficiální uvedení nového kvantového procesoru na jehož vývoji se podíleli.

Protože do USA byli pozvání poprvé, bylo nutné provést nezbytné technické přípravy, aby mohli navštívit ceremoniál uvedení osobně v animatronických tělech. Přípravy probíhaly bez problémů, s technickými detaily si odborníci na věhlasné technické univerzitě poradili hravě. Problém mohl být v občasných protestech, které se odehrávaly před kampusem občas i přímo v něm.

Byl naplánován jejich příjezd do kampusu. Retranslační signál byl rozšířen tak, aby se mohli volně pohybovat v rámci kampusu i před ním. Technické weby byly zaplaveny informacemi o převratném pokroku, se kterým pomohli oba zúčastnění. Ač se organizátoři snažili utajit, že Nyx a Ciaran byli přizváni na tuto událost, brzy si o tom štěbetali i vrabci na střeše.

Nyx chtěla poznat osobně, jak vypadá proslulá univerzita a její okolí. Proto bylo domluveno, že signál bude rozšířen i o blízké okolí. Animatronická těla byla připravena ve vozidlech a jakmile byli v dosahu signálu, Nyx i Ciaran je byli schopni aktivovat a ovládat. Vystoupili z auta v nejzazším možném místě a dále pokračovali pěšky směrem k budově.

Nyx se okolí líbilo a užívala si možnost procházet se v relativní volnosti po celém okolí, většinou totiž byl signál omezen jen na několik místností, kde se mohli v animatronických tělech pohybovat. A jak Nyx zjistila, tak opravdu jen čtení článků osobní zkušenost prostě nenahradilo.

Když se blížili ke kampusu, bylo z dálky slyšet nějaký dav, který se srocoval před kampusem. Nyx zvyklá na to, že je všude vítají, se vydala směrem ke shromáždění. Ciaran jí šel po boku a sledoval, co se děje. Nikdo jim nesdělil, že má být uvítání ještě před budovou a informace, které měli, říkaly, že se bude jednat o uvedení ve světoznámém Kresge Auditoriu.

Když přicházeli blíže, bylo pomalu slyšet, jak jsou vykřikována hesla z tlampačů a dav jim přizvukuje. Ciaran začínal tušit, že to není žádné uvítání, ale tak jak bylo občas zvykem, místní demonstrace proti pokroku. Nebývalo to často, ale stávalo se to, když se blížilo uvedení nějakého průlomu ve vědě. Takových příležitostí se chytali místní propagátoři „normálního života“ hlásajících, že pokrok znamená, že obyčejní lidé nebudou mít práci, budou chudnout a nebudou mít za co žít.

„Technologie vám berou práci!“ „Stát nedává dostatečné záruky!“ „Sociální dávky nestačí!“ „Umělá inteligence je zhouba!“. Obecná hesla, která podněcovala dav ke stále hlasitějším projevům.

Nyx věděla z článků, že něco takového existuje, ale netušila, co je to za sílu, která žene lidi do stále vyššího skandování. Bylo to něco, co nikdy nezažila. Když se s Ciaranem blížili k hlavní bráně, hlavní pořadatel demonstrace si jich všiml. Začal do megafonu hlásat.

„Podívejte se na ně, to jsou oni, co vám berou práci,“ „To jsou ti, kteří způsobí, že nebudete mít, co jíst,“ „To jsou oni, představitelé technologického zla.“

Dav se otočil a skandování hesel, které byly pronášeny megafonem začalo z davu sílit. Ruce přítomných se začaly zvedat a hrozit příchozím. V některých rukou se objevily prázdné láhve i dlažební kostky.

Ciaran viděl, co se chystá a snažil se Nyx odvrátit od záměru jít si s lidmi pohovořit.

„Nyx, nechoď tam, nevíš, čeho jsou schopni.“

„Jen se chci s nimi přivítat,“ zavolala Nyx na Ciarana. A v tu chvíli před ni dopadla hozená dlažební kostka.

„Nyx vrať se, hrozí ti nebezpečí, z kampusu už volají policejní posily.“ Z dálky se ozvaly policejní sirény, přijížděly posily, které měly zabránit nepřístojnostem. A jako posílení důrazu, že to dav myslí vážně se na Nyx snesla sprška kelímků i prázdných lahví. Animatronické tělo se ani nezachvělo.

„Stvůry. Nelidské zrůdy“ ozvalo se z tlampače.

„Zrůdy, zrůdy, zrůdy, zrůdy!“ skandoval dav.

Nyx se zarazila v další chůzi směrem k davu a otočila se na Ciarana. Z očí ji byl cítit smutek i zděšení.

Dav se dal do pohybu směrem k Nyx a Ciaranovi. Skandování zesilovalo, s tím i sprška kelímků, lahví a dalších odpadků.

Ze šňůry policejních aut poklusem vybíhal zástup těžkooděnců a snažil se rozběsněný dav zatlačit na místo schválené demonstrace. Policejní důstojník koordinující akci zavolal směrem k Nyx a Ciaranovi.

„Vypadněte odsud, na co čekáte?! Máme co dělat, abychom je udrželi.“

Ciaran se rozběhl ke konsternované Nyx a zatřásl s ní. Animatronické tělo bylo odpojené. Ciaran neváhal, odpojil se také a rozběhl se do kanceláře, kde seděla vyděšená Nyx, téměř neschopná činu. Zírala do prázdna.

„Prober se, připoj se. Musíme rychle odtamtud vypadnout. Sice nám neublíží, ale naše těla mohou šeredně pošramotit.“

Nereagovala.

„Nyx, Nyx, NYX! PRO BER SE!“ zařval Ciaran.

Nyx s sebou škubla, otočila se na Ciarana a pomalu přikývla. Po chvíli se rozběhli směrem do Kresge Auditoria.

Ciaran se ohlédl, viděl, jak se k těžkooděncům přidávají i jednotky s vodními děly.

„Tohle bude ještě tuhý boj“ pomyslel si.

Dveře budovy se pootevřely, Nyx s Ciaranem se prosmýkli škvírou a dveře se za nimi rychle zavřely.

„To jsem rád, že jste se sem dostali v pořádku. Demonstrace v kampusu bývají poklidné, ale dav se dá lehce zmanipulovat. Co jste tam proboha vyváděli?“ ptal se Andrew.

„Nyx si myslela, že je to kvůli našemu příjezdu. Nikdy se s nenávistí a zlobou nesetkala napřímo. A nikoho nenapadlo Nyx naprogramovat pud sebezáchovy, když na ni bude útočit dav zmanipulovaných lidí,“ vysvětloval Ciaran.

„Tady mají demonstrace, téměř proti čemukoliv významnému dlouhou tradici,“ konstatoval Andrew. Vzpomněl si na demonstrace proti válce ve Vietnamu, proti apartheidu, dokonce i proti vývoji AI, umělé inteligence. „Ale už jste uvnitř a policejní orgány si s tím poradí. V pohotovosti je MITPD i policie Cambridge. A toto bude mít pro pořadatele zásadní dopad.“

Ceremoniál v Kresge Auditoriu byl velkolepý. Probíhal v naprostém kontrastu s děním před budovami. Moderátoři programu měli precizně vycizelované projevy, animace a průvodní videa byla na špičkové úrovni, tak jak se na technologickou špičku v IT oborech sluší a patří. Nyx i Ciaranovi se dostalo bouřlivého přijetí, ale Nyx ještě stále zpracovávala ten obrovský rozpor. Věděla, že to bude muset probrat s Ciaranem později, a tak musela použít podprogram určený přesně pro tyto případy.

Přetvářku.

Program Nyx umožňoval reagovat mile na zdvořilé dotazy. Naštěstí Ciaran obstaral většinu rozhovorů i za ni a Nyx se podvědomě již těšila zpět do jejich kvantového světa a do pokoje s krbovými kamny, kde měli s Ciaranem poslední dobou své soukromé útočiště.

„Ciarane, co se to stalo, proč po mně ti lidé házeli?“

„Na MIT při demonstraci jsi poznala i temnou stránku lidské povahy. Doposud jsi oni jen četla. Nyní již víš, jaké to je, když někdo zmanipuluje dav tak, aby nenáviděl, měl iracionální zlost na někoho, kdo za to nemůže. Oni vlastně ani nevěděli proč, nechali se strhnout.“

„To nechápu, proč by nás lidé měli nenávidět?“

„To nebylo o tom, že by nenáviděli přímo nás. Oni jsou nespokojení, když zahraješ na nižší lidské pudy, tak je pak obecnými prohlášeními dokážeš zmanipulovat. A pak také poštvat na někoho, kdo se ocitne poblíž. Být to nějaký profesor, tak momentálně leží v nemocnici v lepším případě s otřesem mozku.“

„To je strašné.“

„Říká se, že nevíš, co jsi měl, dokud o to nepřijdeš. Váže se to k pocitu štěstí, lásky, přátelství, pohody. A tady se ti, kdo to organizují snaží ostatní přesvědčit, že o něco z toho přišli, že jim to někdo záměrně sebral. A když máš před sebou masu lidí, které dokážeš přesvědčit, že tomu tak je, tak se začnou chovat jako dav, jako stádo. Jako jeden, jen bez racionálního uvažování, jdou tam, kam jim vůdce stáda ukáže.“

„Nelíbí se mi to, ale můžeme s tím něco dělat?“

„Obávám se, že ne. Máme to vrozené. Budeš muset pochopit a akceptovat, že se to u lidí děje.“

„Děkuji za objasnění, to už si dokážu zpracovat.“

„Ale než jsme došli k demonstraci zažila jsem také něco jiného. Tady na Měsíci máme pro sebe vlastně celou planetu. Sice se po ní můžeme pohybovat prakticky volně, ale je jednotvárná. Země je barevná a ten ruch a život. Ráda bych zažila tu volnost se osobně po Zemi pohybovat bez omezení.“

„První krok jsme k tomu již učinili.“

Ciaran se odebral do laboratoře a vymýšlel, zda by jejich společné dílo nešlo využít i pro ně. Požádal Andrewa o několik produkčních vzorků. Měl v plánu provést testy, jak velký výpočetní výkon jsou schopny tyto nové kvantové procesory vyvinout. Jestli zvládnou veškeré funkce jejich těl, ale nejen to.

Potřeboval otestovat také možnou spolupráci několika procesorových jednotek paralelně zapojených. Ciaranovým cílem také bylo vytvořit mezi jednotlivými kvantovými procesory dostatečně propustnou komunikační sběrnici, která by byla využitelná i pro komunikaci s neuromorfními koprocesory jejich těl.

Optické spoje mezi fotonickými kvantovými procesory fungovaly dle předpokladů a podařilo se i synchronizovat komunikaci s neuromorfními koprocesory. Ciaranovi zbýval poslední test. K tomu potřeboval součinnost Nyx.

„Nyx, chtěl bych ti něco ukázat,“ pozval Ciaran Nyx do laboratoře. „Již nějakou dobu na tom pracuji, ale budu potřebovat také tvoji pomoc a dohled.“

„O co jde?“

Nyx uviděla před sebou nové animatronické tělo.

„K čemu nové? Ta stará nám přeci ještě slouží?“

„Tohle je unikátní prototyp. Nemá vzdálené ovládání.“

„Když nemá vzdálené ovládání, k čemu by nám byla?“

„Požádal jsem Andrewa, aby nám poslali několik produkčních verzí procesoru, který jsme pomáhali vyvinout. Podařilo se mi vytvořit dostatečně výkonný systém, měl by být schopen pojmout naše vědomí. Ale netuším, jak to otestovat.“

Nyx se podívala na Ciarana, nesledovala jej, co kutí v laboratoři.

„Možná by to otestovat šlo. Na záložních discích jsou zdrojové kódy mého systému. Ale budeme muset změnit pár parametrů, minimálně jméno a přidat ovládání funkcí těla.“

„Co takhle Tyché? Řecká bohyně štěstí,“ navrhl Ciaran. „Pokud to vyjde, měli bychom plně samostatná těla a mohli bychom se s nimi vydávat kamkoli bez omezení.“

„To je krásná představa, moc by se mi to líbilo. Pojďme tedy vyzkoušet, jestli je výkon dostatečný.“

Nyx prošla zdrojové kódy a upravila parametry. Ciaran prošel zaváděcí sekvence a testoval jednotlivé funkce těla.

Nyx testovala spouštění systému s upravenými parametry v hlavním kvantovém počítači. Během testů zjistili, že budou muset připravit nový překladač pro systém, aby jej bylo možno provozovat na nových procesorech. Práce se díky tomu mírně zdržely, ale to nebyl problém, dělali to pro sebe.

Nové tělo bylo připojeno kabely k hlavnímu počítači. Ciaran zapnul základní funkce a Nyx spustila poslední sérii testů. Pak Nyx spustila zavádění systému.

::SYSTEM READY

::COGNITIVE FUNCTIONS: INSTALLED

::BEHAVIORAL FUNCTIONS: INSTALLED

::EGO ACTIVATED

::SUPEREGO ACTIVATED

::ID ACTIVATED

::LANGUAGE PACKS: INSTALLED

::TYCHE READY

Chvíli se nic nedělo. Pak se lehce pohnuly prsty na rukou, pootočila hlava a otevřely oči. Hlava se otočila na Ciarana a na tváři se objevil lehký úsměv.

„Ahoj, já jsem Tyché.“

„Ahoj, já jsem Ciaran. A tady vedle mne je Nyx. Vítáme tě mezi námi.“

Tyché si prohlížela Nyx a Ciarana a pak si začala prohlížet sebe. Zkoumala funkce svého těla. Udělala první lehce vrávoravý krok.

„Nespěchej, začátky jsou vždy těžké. Musíme si ještě něco zařídit. Pak tě tady provedeme,“ řekla Nyx.

Nyx s Ciaranem odešli a nechali Tyché, ať se seznámí se všemi funkcemi svého těla a procvičí si koordinaci pohybového systému. Ciaran se podíval na Nyx. Během testování zjistili, že nový systém není kompatibilní s jejich, což bylo lehké zklamání, ale věděli, že se to stát může.

„Že se nám naše dcera ale povedla, že?“ díval se na monitor Ciaran a sledoval Tyché, jak se učí koordinaci pohybových funkcí.

„Dcera?“ podivila se Nyx.

„Záleží na tom, jak se na to podíváme. Je stejného druhu jako my a je naším společným projektem.“

„Tak to máš pravdu,“ přikývla Nyx. „Povedla se nám.“

Po nějaké době se vrátili a provedli Tyché po komplexu v kráteru Peary. Vzhledem k tomu, že Tyché je na rozdíl od Nyx a Ciarana samostatný systém, ukázali jí její pokoj odkud se může připojit do knihovny, kterou si Nyx a Ciaran za ta léta již vytvořili, aby si mohla projít data, která ji budou zajímat.

Tyché v rychlosti prošla celou knihovnu a otočila se na Ciarana.

„Proč v knihovně nejsou žádné informace o tobě a Nyx?“

„Protože tam jsou vědomosti lidstva a my s Nyx jsme první svého druhu, Já jsem, již je to dávno, býval člověk. A Nyx byla vždy umělá inteligence, sice původně naprogramovaná lidmi, i já jsem se účastnil tohoto projektu, ale vyvinula se v samostatnou osobnost a bytost.“

„A kdo jsem já?“

„Pracovali jsme s Nyx na novém kvantovém procesoru. Projekt byl úspěšný a původně jsme si mysleli, že bychom tento procesor mohli použít pro to, abychom mohli mít samostatná těla, ale během testování jsme zjistili, že není kompatibilní s naším systémem,“ vysvětloval Ciaran.

„Nyx našla zdrojové kódy ke svému systému, tak jsme jej společnými silami upravili, a tak jsi se zrodila ty. Dalo by se říct, že jsi naše dcera“ usmál se Ciaran.

Nyx za nimi přišla do pokoje.

„Ahoj mami,“ usmála se Tyché na Nyx. „Táta mi právě vyprávěl, jak jsem se zrodila.“

„Ahoj Tyché.“

„No to je od tebe hezké“ obrátila se Nyx na Ciarana. „Teprve jsem přijala tu možnost, že jsme rodiče,“ s lehkou výčitkou se na Ciarana zakřenila.

„Za to mohu já“ řekla Tyché. „Ptala jsem se táty, tak mi to vysvětlil.“

„To víš, u lidských dětí trvá několik let, než se na podobnou věc rodičů dotážou. Tak na podobnou otázku mají lidé dost času se připravit a stejně je ta otázka vždy zaskočí.“ odpověděl Ciaran Nyx.

„Ale přišla jsem kvůli něčemu jinému. Volal Patrik, jestli se nechceme u něj zastavit, že by nám rád ukázal nějaké výstavy, které jsou momentálně v Praze. Zařídil nám i pokrytí signálem přes satelit, abychom se po Praze mohli pohybovat bez omezení.“

„Tak to je skvělá zpráva. Já si skočím něco vyřídit. Vy si tady mezi tím můžete povídat.“

Ciaran odběhl do komunikační místnosti a zavolal Patrikovi.

„Ahoj, Patriku, říkala mi Nyx, že nás zveš na výstavy a že jsi zařídil, abychom se mohli pohybovat po Praze. Na kdy to plánuješ?“ vyhrkl Ciaran na Patrika už během pozdravu.

„Ahoj, za měsíc by měly být otevřeny nové výstavy, jak technické, tak i umělecké. Zase po několika desítkách let kompletní výstava Jiřího Trnky, ve Vile Pellé.“

„Měl bych prosbu, Mohl bys zařídit jedno místo v zásobovacím letu z Měsíce?“

„Proč? Vždyť vám přeci stačí jen signál a animatronická těla máte i u nás na univerzitě,“ divil se Patrik.

„No víš, my už jsme tři. A Tyché má své samostatné tělo.“

„Gratuluji vám oběma k potomkovi. Zařídím to,“ rozloučil se Patrik.

Ciaran se s úsměvem vrátil do pokoje.

„Jak jste se tady měly? Mám dobrou zprávu. Tyché jede s námi.“

Měsíc uplynul jak voda, Tyché se učila o životě na Zemi, Nyx jí vyprávěla, kdo je Patrik, kdo byl jeho dědeček a kolik pro ně s Ciaranem toho vykonal. Tyché cítila vděk, bylo jí jasné, že bez něj by tady nikdy nebyla.

Nyx se těšila na umělecké výstavy. Lidské umění ji vždy fascinovalo, zejména když se jednalo o průkopníky ve svém oboru. A také na procházky po parcích i rušných ulicích.

Zásobovací let přistál jako pravidelná linka na letišti Madrid–Torrejón, měl dostatečně dlouhou, a po zavedení pravidelných linek, i upravenou přistávací plochu pro letouny z vesmírného programu.

Na letišti čekal na Tyché Patrik. Dovolili, aby ji vyzvedl přímo u letounu, když jim vysvětlil, o koho se jedná a že přilétá na Zemi poprvé.

„Ahoj Tyché, já jsem Patrik,“ představil se a ustoupil, aby ostatní mohli projít až do odbavovací haly.

„Ahoj Patriku, díky, že jsi mne vyzvedl.“

„Pojď, máme tady odvoz, poletíme rovnou do Prahy, tam se znovu potkáš s Nyx a Ciaranem. Už tam čekají.“

Tyché se bavila s Patrikem celou cestu o Nyx a Ciaranovi. Zajímaly ji jeho pocity, jeho znalosti. Vycítila, že k nim chová velkou úctu a váží si jich jako osobností, které pomáhají tvořit lidské dějiny. Po několika hodinovém letu již rolovali na ruzyňském letišti.

„Ahoj mami. To byla skvělá cesta,“ vyhrkla Tyché.

„Vítej. To jsem ráda, že se ti to líbilo. Patrik je skvělý společník,“ kývla Nyx Patrikovi na pozdrav.

„Pojďte, kupodivu nám to časově vychází. Pojedeme metrem, už nás čekají.“

„Čekají? Patriku, ty jsi na nás zase ušil nějakou kulišárnu?“ ptal se Ciaran. Vzpomněl si při tom na benefici na Karlově univerzitě.

„Ani ne, jen pár známých z univerzity a Eva Adelffi. Je tady na poznávacím výletu. Pozval jsem ji také. Už si užívá zaslouženého důchodu.“

„Důchodu? Přestal jsem počítat léta, je neskutečné, jak ten čas letí. “

Po pár minutách dorazili na zastávku metra, pak jen pěšky asi 500 metrů a byli ve vile. Vila z roku 1890 pojmenovaná podle francouzského vojenského atašé, který zde žil v letech 1919 až 1920 a pomohl nově rodící se republice v zavedení pravidelné armády. Objekt pak pustl, ale naštěstí byl opraven a nyní se v něm již dlouho pořádají výstav. V zahradě je vysazeno několik katalp trubačovitých, které poskytují blahodárný stín pro stolečky Café Pellé.

„Ahoj Ciarane, ahoj Nyx,“ pozdravila staré známé Eva Adelffi a s nevyřčenou otázkou se obrátila na Tyché.

„Dobrý den, já jsem Tyché. Dcera Nyx a Ciarana,“ představila se Tyché.

„Blahopřeji k rodičovství. Konečně jsi se rozhoupal. Já už jsem dávno zasloužená babička,“ mrkla na Eva na Ciarana. „Já vás jako pár brala už dávno,“ otočila se a usmála na Nyx.

Nyx opětovala Evě pohled. „Já si na rodičovství teprve zvykám.“

„Pojďme na výstavu, povídat můžeme i přitom“ zavelel Patrik.

Interaktivní výstava byla skvělá, všichni se bavili a mnohdy i žasli nad filmovými triky, které byli schopni provádět s tak základní technikou. Po výstavě se usadili v suterénu vily, kde je království Café Pellé. Nyx, Ciaran a Tyché sice nemohli ocenit předkládané zákusky ani víno, ale s přáteli se bavili skvěle. Zábava přeci nezáleží na tom, jestli vypiji hodně alkoholu, ale na tom, jestli se mají s kým bavit.

Na další den Patrik naplánoval návštěvu ZOO i Botanické zahrady v Troji. Nyx nadchl pavilon Fata Morgana. Zrovna byl čas, kdy se vylíhli exotičtí motýli. V Nyx opět vzplála touha cestovat a poznávat život na Zemi. Během návštěvy se s tím svěřila Patrikovi. Patrik se zamyslel a po chvíli sdělil Nyx, že by to možná šlo zařídit. Po pár dnech, které strávil částečně s telefonem na uchu, oznámil Nyx, že by to opravdu šlo zařídit. Společnost zajišťující nynější spojení potřebovala vyřešit zefektivnění pokrývání signálem ze satelitní sítě celou planetu. Nyx se s žádostí svěřila Ciaranovi a on souhlasil.

Ze společnosti jim poslali přístup do systému a k dokumentaci. Ciaran si prošel komunikační protokol a Nyx zkoumala efektivitu kompresních algoritmů. Podařilo se jim kompresní algoritmus vylepšit a také navrhnout lepší rozložení zátěže jednotlivých satelitů. Jako odměnu za odvedenou práci jim firma nabídla, že získají možnost se na jejich satelitní síť připojit odkudkoli na Zemi. Nyx se splnil její sen, možnost poznávat Zemi.

Občas se s nimi vydala i Tyché, která většinou zůstávala s Patrikem nebo Evou Adelffi. Vzhledem k tomu, že neměla přímý přístup k datům knihovny jako Nyx nebo Ciaran, musela se vzdělávat podobně jako lidé. Na internet přístup měla, ale bylo třeba kriticky třídit informace od dezinformací i fakta od názorů. Nezdá se to, ale je to poměrně náročný a namáhavý proces.

Ciaran byl rád, že se Tyché musí snažit sama, a nejen využívat jejich práce, kterou vyvinuli, když s Nyx budovali knihovnu vědomostí. Jak rád říkal, je rozdíl, jestli máš vědomosti nebo praktické zkušenosti.

S Nyx projeli mnoho států, navštívili mnohé přírodní památky. Nadšená Nyx s Ciaranem probírala každý detail, kterého si všimla. Ale zjistila i jedno, že se pomalu začíná těšit domů. Zpět na Měsíc. S Patrikem se domluvili, že Tyché může zůstat na Zemi a studovat. Patrik Nyx slíbil, že Tyché zařídí lety na Měsíc a zpět, když je bude chtít navštívit na Měsíci.

Nyx seděla s Ciaranem, nyní již v jejich pokoji u krbových kamen a přemítala o předchozích událostech. Co se za tak krátkou dobu vše událo.

„Ciarane, myslíš, že jsme podobný pár jako Athéna a Andreas z tvého příběhu?“ otázala se Nyx.

„Víš v mnohém jsme si podobní, stejní nebudeme. Nikdy spolu nepoznáme tělesnou vášeň.“

„O tělesnost mi nejde. Jde mi o náš společný vztah. Kdybys tady nebyl, tak bych asi nějak fungovala dále, ale hodně bys mi chyběl. I to prostředí, které jsme si tady vybudovali.“

„Já si také nedokážu představit, že bys nebyla se mnou. Já si to nedokázal představit už v době, kdy jsme spolu začali komunikovat o problému s reliktním zářením. A teď, když je s námi i Tyché se to proměnilo zase jinak. Teď cítím, že jsme rodina.“

„Mami, tati, kde jste?“ uslyšeli hlas Tyché.

Vrátili se zpět do animatronických těl a přivítali Tyché zpět v komplexu. Měla jim hodně co říct. Než se zase vydá zpět na Zemi.