Milí čtenáři, došlo k nejhoršímu a dovolím si tedy předložit Vám svůj elaborát z oslav Dne válečných veteránů, které se konaly 11. listopadu 2025 v Praze na náměstí Míru. Zaměřím se pouze na stánek Českých RAFáků (https://www.rafaci.cz/), kde jsem jako ideologický diverzant, rozvratný živel a reakční element obtěžoval nešťastné návštěvníky svými podvratnými projevy. Při své výše popsané činnosti jsem si dovolil zhotovit několik fotografií (spíš výcvaků), které si Vám nyní i s krátkým popisem dovolím předložit. Nebude-li se Vám článek líbit, neplačte, můžete si za to sami a za trest si po obědě nedám doutník :-).

Nejprve něco na úvod.

Den válečných veteránů se slaví 11. listopadu, kdy si připomínáme výročí ukončení 1. světové války. Je vidět že příslušní aktéři si vzali za svou tezi Největšího Čecha, že by se významné události měly konat ve snadno zapamatovatelné datum (ta prokletá Velká válka skončila 11. 11. 1918 v 11 hodin).

Jak napovídá sám název, Čeští RAFáci se zabývají historií čsl. Letectva, především účastí našich letců ve Velké Británii za 2. světové války v Royal Air Force (RAF).

Československé letectvo vzniklo spolu s 1. republikou (trošku dřív, legionáři na Rusi měli několik vlastních letadel a M. R. Štefánik byl nejen velmi významný astronom, ale také vojenský pilot). První stroje na našem území získali naši letci v Chebu, kde se nachází (jako instituce, stěhovalo se) nejstarší letiště na našem území, vzniklo již v období Rakouska-Uherska, mé staré vlasti. V období 1. republiky zde až do poloviny 30. let sídlilo vojenské letecké učiliště (pak bylo přestěhováno do Prostějova (Cheb byl příliš blízko hranic s Německem) a učili se zde létat skoro všichni naši hrdinové bránící Albion i civilizovaný svět před barbarstvím nacismu.

Československé letectvo se v období 1. republiky vyznačovalo dvěma aspekty.

Tím prvním byla koncepčně velmi zastaralá letadla, standardní stíhačkou na konci 30. let byla Avia B-534, což byl dvojplošník s pevným podvozkem (obrázky 1 a 2). Byl to sice nejlepší letoun ve své kategorii (celokovová konstrukce, zakrytá kabina), ale Luftwaffe disponovala stroji Messerschmitt BF-109, jednoplošníky se zatahovacím podvozkem, o třídu lepšími než ty Avie, které by asi ani nedokázaly zaútočit na německé bombardéry. Našim bombardérům sami letci říkali létající rakve. Ve stádiu prototypu byl stíhací letoun Avia B-35, ale přišel příliš pozdě (ve válce se bohužel částečně uplatnil, vyráběl se a létal, tuším, v Bulharsku, tehdejším spojenci Německa).

01 Dokumentace

Druhým aspektem byli skvělí letci, vynikající piloti se stejně vynikající morálkou a vůlí bránit svou vlast. V meziválečném období se v Evropě konaly různě letecké soutěže, naši letci se na nich pravidelně umísťovali na předních místech, jejich největšími konkurenty (o něco úspěšnějšími) byli Němci, kteří ovšem létali na (často znatelně) lepších strojích (viz výše). Jako ukázku si dovolím přiložit obrázek 3. Jsou na něm akrobatické speciály Avia Ba-122, se kterými létali naši králové nebe František Novák, Josef Hubáček a Petr Široký (těch králů nebe bylo víc). Na obrázku si povšimněte červených lan mezi letadly. Tihle neskuteční frajeři opravdu dokázali létat (tedy i startovat a přistávat) se stroji spojenými lanem. Museli si navzájem naprosto důvěřovat a také důvěřovat svým letadlům. Pokud by došlo k závadě na jednom stroji, zřítili by se všichni! Dnes by přišli o pilotní průkaz a následně si vysloužili dlouhodobý pobyt v Kateřinkách nebo v horším případě na hradě (Mírově ;-)).

02 Model

03 Tři králové

V roce 1939 zaniklo zbytkové Československo a mnozí naši vojáci se rozhodli bojovat za obnovu svého státu. Odešli tedy do Polska, které bylo v září přepadeno nejprve nacistickým Německem a o nějakých 14 dní později Sovětským svazem. Tyto gangsterské státy tehdy byly nerozlučnými kumpány (zdráhám se napsat spojenci) a spolu si rozdělily Evropu (na východní straně přepadení Pobaltí nebo zimní válka ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_v%C3%A1lka )), v nádržích bombardérů ničících Spojené království bylo až do rozkmotření se těch kumpánů z významné části palivo vyráběné ze surovin dodávaných Sovětským svazem.

Statečně se bránící Polsko bylo bohužel za měsíc poraženo a naši letci odešli do Francie, která se mimo jiného vinou neschopného velení během jednoho měsíce zhroutila a Čechoslovákům se podařilo doplout do Velké Británie. Je třeba si uvědomit, že z právního pohledu Německa byl Protektorát Čechy a Morava (a také Slovenský štát) jeho „spojencem“. Občané Protektorátu bojující proti Německu tedy byli v očích nacistů de iure vlastizrádci.

Ve Velké Británii bojovalo celkem přibližně 2 500 našich letců (byla to menšina z předválečného stavu), 1500 letců tvořilo pozemní personál (mechanici, zbrojíři, elektrikáři apod.) a 1000 piloti a posádky letadel. Celkové ztráty činily přibližně 500 padlých, vesměs pilotů stíhaček a posádek bombardérů – padl z nich tedy každý druhý, především z řad osádek bombardérů.

Ve Spojeném království vznikly celkem 4 čsl. perutě, jako první 310. stíhací peruť, která významně zasáhla do bitvy o Británii. Němci pochopitelně chtěli dobýt celou Evropu (a pak pokud možno celý svět) a ten nezdolný ostrov jim v tom poněkud překážel (kromě jiného to byla v podstatě nepotopitelná letadlová loď). Plánovali tedy invazi, ale před invazí bylo nutno získat vzdušnou převaho nad kanálem La Manche, aby RAF nemohla zničit invazní loďstvo ještě na vodě. Proto tedy Luftwaffe začala bombardovat britské letecké báze. Velká Británie dokázala s vypětím sil vyrábět letadla, ale zoufale se jí nedostávalo vycvičených pilotů. Čechoslováci, a ještě více Poláci (bylo jich počtem víc), tedy byli posilou, která zásadně přispěla k výsledku bitvy o Británii (BoB), neuskutečnění německé invaze a naopak pozdějšímu uskutečnění invaze spojenců do Evropy. Na obrázku 4 jsou stíhací letouny Supermarine Spitfire (ale v době BoB jsme létali na starších strojích Hawker Hurricane, které tehdy tvořily páteř stíhacích perutí RAF).

04 Spitfire

Více-méně souběžně s 310. stíhací perutí vznikla 311. noční bombardovací peruť (na obrázku 5 je bombardér Vickers Wellington). Ta útočila na cíle v okupované Evropě a patřila mezi vůbec nejlepší bombardovací perutě RAF. Cena byla strašlivá, až 70% ztráty. Proto bylo rozhodnuto, že bude 311. peruť přeřazena k takzvanému pobřežnímu letectvu, kde hlídkovala nad blízkým mořem (například nad Biskajským zálivem) a napadala nepřátelské hladinové lodi a ponorky. Před Vánocemi v roce 1943 se posádce kapitána Doležala (už na novějším stroji Consolidated Liberator s obrovským doletem) podařilo potopit německou zásobovací loď Alsterufer, Až nedávno se podařilo prokázat, že tato loď vezla do nacistického Německa zásobu wolframu potřebnou pro přibližně 9 měsíční produkci legované ocele nutné pro zbrojní výrobu.

05 Wellington

Později vznikly ještě 312. stíhací peruť (ještě zasáhla do závěru BoB) a 313. stíhací peruť. Dále Čechoslováci létali v polovině 68. noční stíhací perutě a také samostatně jinde. Z nich byl asi nejvýznamnější Josef František, náš nejúspěšnější stíhač během BoB se 17 sestřely, létal u 303. polské stíhací perutě.

Na obrázku 6 jsou letecké insignie a vyznamenání a vpravo nahoře je mezi vyznamenáními portrét leteckého maršála Karla Janouška. To byl vůbec nejvýše postavený Čechoslovák mezi našimi letci, soudruzi internacionální se mu za to po převzetí moci odměnili odsouzením na 12 let. Je, myslím, docela zajímavé, jak se Češi vůbec dokázali prosadit ve vysokých armádních funkcích. Zdeněk Kašpar Kaplíř, hrabě ze Sulevic, byl zástupcem vojenského velitele Vídně během jejího 2. obléhání Turky v roce 1683/(velitel byl dlouhodobě indisponován, takže obrana města až do slavného příjezdu Jana III. Sobieského a jeho husarů byla v podstatě na něm) a později získal hodnost polního maršála. Polní maršál Josef Václav Radecký, hrabě z Radče, byl náčelníkem štábu knížete Schwarzenberga a autorem plánu vítězné bitvy u Lipska. Bořivoj Radoň byl velitelem c&k námořního letectva, do zálohy odešel v hodnosti kontradmirála (na příslušníka suchozemského národa docela dobré, že). A dle potopené tonáže nejúspěšnější c&k ponorkový velitel se jmenoval Zdenko Hudeček.

06 Insignie, vyznamenání, maršál Janoušek

Dosti podvratných projevů, vraťme se k tématu. Českoslovanští letci se ze všech sil snažili pomoci květnovému povstání, nebylo jim to dovoleno a do vlasti se vrátili až v srpnu 1945, na letišti je čekali už jen především rodinní příslušníci. Pan prezident nadrobitel už měl jiného kamaráda… O osudech těch mých hrdinů z největších se dál nebudu rozepisovat, výše jsem zmínil maršála Janouška, to byl typický případ.

Na obrázku 7 jsou siluety různých letadel z období 2. světové války. Je pravidlem, že útočící letadlo nalétá pokud možno ze směru od Slunce (Slunce v zádech). Vidí tak dobře na svůj cíl, zatímco protivník je tím Sluncem oslněn a vidí jen černou siluetu. A je nutné, aby ten napadený dokázal velice rychle rozeznat typ letadla „ve Slunci“ aby nestřílel omylem po spojenci a naopak rychle reagoval na skutečný útok.

07 Siluety

Na obrázku 8 je ilustrační popis výbavy letce v období 2. světové války. Stíhači v té době létali v uniformách vyrobených z vlny, vynikajícího materiálu, který v létě hřeje, v zimě chladí, výborně hoří a když se namočí (třeba po nouzovém přistání na moři), ztěžkne a nelibě páchne. (to byla ukázka britského humoru).

08 Výbava letce, popis

Na obrázku 9 je letecká kukla se sluchátky, kaskou (náústek s přívodem kyslíku a mikrofonem) a záchranou vestou zvanou Mae West nazvanou podle americké filmové hvězdy, v příslušných partiích značně obdařené. Mae samotné se to označení líbilo, zachraňovalo to životy sestřelených.

09 Letecká kukla, Mae west

Na obrázku 10 je rozložená souprava pro přežití, ve složeném stavu sloužila jako podsedák v sedačce pilota stíhačky.

10 Souprava pro přežití

Na obrázku 11 je hedvábný šátek, který si piloti dávali okolo krku. Psal jsem, že létali v uniformě s košilí s naškrobeným límečkem, a ten šátek zabraňoval odření kůže na krku, piloti se museli neustále rozhlížet po okolí. Zároveň na něm byla natištěna velmi podrobná mapa území, nad kterým operovali. Dále jsou obrázku náboje do kulometu, původní standardní výzbroje britských stíhaček, a britská puška Enfield, která používala náboje téže ráže. Vlevo uprostřed pod insigniemi jsou pro porovnání náboje do palubního kanonu používaného ve stíhačkách Luftwaffe.

11 Šátek, mapa, náboje

Na obrázku 12 je detail součástí soupravy pro přežití a v pozadí nafukovací záchranný člun zvaný Dinghy ve verzi pro stíhače, verze určená pro osádky bombardérů byla větší. Úplně vpravo nahoře je červená plachta, součást Dinghy. Vlevo pod čepicemi je fotokulomet sloužící k potvrzení případného zásahu ostřelovaného cíle.

12 Souprava pro přežití, fotokulomet, dinghy

Na obrázku 13 je návod, co s Dinghy NEDĚLAT.

13 Co s dinghy nedělat

Na obrázku 14 je zaměřovač ze stíhačky Spitfire.

14 Zaměřovač spitfire

Na posledním obrázku 15 je navigační pomůcka, snosoměr, sloužící ke korekci kurzu letadla vzhledem ke směru a rychlosti větru. Kdo viděl Nebeské letce, viděl tam i tento přístroj. Nahoře vpravo je již zmíněný fotokulomet.

15 Snosoměr, fotokulomet

A to je pro dnešek vše, snad se Vám článek líbil. Případné dotazy nebo připomínky si přečtu nejdříve až navečer, a tak prosím o trpělivost s mou reakcí nejlépe až do dalšího dne. Kritikou nešetřete, chybami se člověk učí.

S úctou

Libor „Bilbo“ Kopp